Južné predmestie
Donatella di Pietrantonio
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/483856/bmid_juzne-predmestie-6eH-483856.jpg
4
54
54
Adriana v sebe nosí večný nepokoj, zosobňuje bezočivosť a predovšetkým neochvejnú silu postaviť sa zoči-voči pravde, hoci môže byť nepohodlná či príliš krutá. A tak sa odrazu izby zaplnia hlasmi, pochybnosťami, vynárajú sa otázky. Rozstrapatená a vystrašená Adriana prináša do sestrinho bytu a manželstva chaos, odhaľuje vážnu trhlinu, jej sestra vníma manželove úniky, nehu či rezervovanú eleganciu v novom svetle. O niekoľko rokov musí rozprávačka príbehu po nečakanom telefonáte náhle opustiť francúzske mesto, v ktorom sa rozhodla žiť. Vydáva sa na nekonečnú cestu nocou sprevádzaná vynárajúcimi sa spomienkami. Vracia sa na južné predmestie, do rybárskej štvrte Pescary. V tomto nepreniknuteľnom avšak pohostinnom mikrokozme môže vďaka pevným pravidlám a drsným obyvateľom s veľkým srdcom zistiť, čo sa vlastne stalo, a zmieriť sa s minulosťou.... celý text
Přidat komentář
Přemýšlím, proč není pokračování tak působivé, jako „Navrátilka“. Nejspíš proto, že vypravěčka (doteď vlastně nevím, jak se jmenuje, myslím, že jméno ani v jedné z knih nezazní, nebo se pletu?) a Adriana jsou už dospělé ženy. A tak mě jejich citové strádání tolik nedojímá. A vlastně ani nepřekvapuje. Jazyk knihy je nadále dokonale úsporný a bez emocí nás informuje o tom, jak obě ženy následují osud, který mají vlastně tak trochu vepsaný ve své povaze a v genech. Rybářská čtvrť je popsaná tak, že se mi skoro nechce věřit, že něco takového přednedávnem v Evropě ještě existovalo. Ale asi ano, Afrika je odtud blízko.
Plně souhlasím, že pokračování příběhu Adriany a Navrátilky nemá takovou sílu a originalitu jako první díl. Líbilo se mi líčení rybářské čtvrti. Prostředí románu bylo tentokrát roztříštěno i do jiných oblastí, kde protagonistky žijí, což poněkud odvádělo pozornost od fragmentárního, ale sugestivního líčení Borga. Pescarská čtvrť je pro čtenáře živé, až hmatatelné místo. Lidé jsou zde chudí, skromní a soudržní. Rodiny přitom mezi sebou dodržují nepsané zákony klapek na očích: „Lidé z Borga se nepletou mezi muže a ženy."
Myslím, že stejně jako v románu Navrátilka bylo i zde velmi důležité téma mateřství: „Matka se zcela oddala Vincenzovi, tam dole na hřbitově. Před námi, přeživšími, ji chránila svého druhu anestezie. Připravila se o Adrianu jen tak, jako když ztratíte minci nebo klíče od domu. Stejně jako ztratila mě, když mi bylo půl roku. Svoji péči si schovala pro toho jediného, který ji už nepotřeboval. Kolikrát jsem na mrtvého žárlila. Vzpomínka je formou obviňování. Odpuštění je to, co nenacházím." Mateřství je leitmotivem celé autorčiny tvorby včetně titulů zatím nepřeložených do češtiny.
Zápletka týkající se Navrátilčina manžela pro mě byla předvídatelná a také v dnešní době už docela obehraná v rámci gendrové rovnováhy. Zdá se mi, že autorce se lépe píší ženské hrdinky. V Navrátilce byli muži hodně upozaděni, což zesílilo efekt románu.
Nezasáhla mě tak jako první kniha, ale moc ráda jsem se vrátila k příběhu dvou sester - Adriany a stále neznáme Navrátilky. V druhé knize už se s nimi setkáváme jako s dospělými ženami, které ve zdání štěstí nesou těžké břímě - že by kletba jejich matky nebo je to prostě osud? Inu, to ponechám na posouzení dalším. Každopádně, čím jsem se nechala totálně strhnout, byla atmosféra. Díky autorčině sugestivnímu popisu jsem měla pocit rozpáleného chodníku italských ulic pod vlastníma nohama, v nose jsem cítila slaný vzduch přístaviště v Borga Sud. A do toho plynuly osudy nejen hlavních postav, ale i těch, které byly s jejich životy přímo spjaty. O to víc mě zamrzel konec, chtěla jsem alespoň zdání ukončenosti. Ale kdoví, třeba se k nim autorka ještě vrátí a my se konečně dozvíme jméno naší Navrátilky.
Pokračovanie už nemalo tú silu. Nezasiahla ma tak silné, ako prvý diel. Boli to skôr ako pokračovanie genialnej priateľky od Eleny Ferante, jediný rozdiel že boli sestry a nie priateľky. Ale rovnaký kontrast dvoch svetov, osudy, životné pribehy a ich pokračovanie. Nie zlé, v porovnaní skôr sklamanie.
Urcite to nie je zla kniha, ale toto pokracovanie Tej, co sa vracia mnou iba tak preslo a chcela som ho mat rychlo za sebou. Az na par momentov to bola talianska nuda k uzivaniu. To znie takmer ako oxymoron :) Cely cas som mala pocit, ze som podobny pribeh citala uz vela raz a nicim sa od nich nelisi.
Dobře se četla,a i přeskakování mezi děj.linkou nevadilo. Ba naopak-nutilo mě to číst pořád dál.
Dvě sestry, sobě navzájem blízké, přesto vzdálené… Právě o nich je volné pokračování Navrátilky od italské autorky Donatelly di Pietrantonio, Návrat do Borga Sud.
Příběh se však netočí tolik okolo hlavní hrdinky první knihy, oné Navrátilky, jejíž jméno ani v druhé knize nezjistíme. Tato starší ze sester je opět vypravěčkou a dovídáme se novinky i o její cestě životem (a že to ani tentokrát nemá vůbec jednoduché…), nicméně těžištěm příběhu je spíše Adriana, a to těžištěm značně rozkolísaným – opakovaně se z vypravování vytrácí, aby se do něj za chvilku zase s plnou silou vrátila a rozvířila vody jinak relativně klidného příběhu. Její osud totiž budí mnoho otázek a jen po malých kouscích si skládáte celistvý obraz o tom, co že se kolem ní vlastně děje.
Ty dvě si snad nemohou být více nepodobné: jedna je vzdělaná a se slibnou kariérou, přesto však v jistém ohledu vlastně neúspěšná a plná zklamání; druhá nemá stabilní bydlení ani práci, životem se protlouká po svém, ale stále je energická a plná chuti do života, do nějž navíc přivedla i syna.
Příběh začíná tím, že se Navrátilka opět vrací – směřuje zpět do Borga Sud, protože se „něco“ stalo. Strašně mě při čtení dráždilo, že tak dlouho nevím, co je to „něco“, a vypravěčka si dává načas, než se k pointě dostane. Di Pietrantonio vám totiž osud obou dívek dávkuje postupně a nutí vás domýšlet si, o co vlastně jde, a tak musíte číst dál a dál, až máte najednou dočteno. Přesně tak jsem to aspoň měla já!
Oproti Navrátilce nemá druhá knih tak čarovnou obálku, ale ne nadarmo se říká, že nemáme soudit knihu podle obalu. Ke spletitosti mezilidských vztahů má i Návrat do Borga Sud hodně co říct, i když je jeho styl trochu odlišný a už asi ne tak drásavý. Silný je však rozhodně.
Moc se mi libily popisy prostredi, hlavne pristavni ctvrti Borgo Sud, clovek mel opravdu pocit, ze je tam, mezi temi jednoduchymi domy a citi vuni cesneku na oleji a ryb.
Bohuzel byla jinak kniha pro me ale spis zklamani. Chybela mi jakakoliv pointa, spousta veci nebyla vubec vysvetlena a konec takovy nijaky. Navic mi sestra hlavni hrdinky svou sebestrednosti a sobectvim strasne lezla na nervy, nechapala jsem, proc se hlavni hrdinka (jmeno nebylo v cele knize zmineno) od ni necha takhle zneuzivat.
Skoda, od knihy s tak plasticky vykreslenym prostredim jsem cekala vic.
Výborně napsaná kniha o komplikovaném vztahu sester. Jsem moc ráda, že jsem se opět setkala s "Navrátilkou" a Adrianou a že jsem se dověděla, jak žily v dospělosti. Docela by mě zajímalo, jak knihu vnímali lidé, kteří předtím nečetli Navrátilku.
Předchozí kniha vypráví o jejich vztahu v dětství: z knihy Návrat do Borga Sud jako by vyplývalo, že Adriana je tak trochu závislá na své sestře, ovšem v dětství to bylo jinak, díky Adrianě a její lásce a obdivu se "Navrátilka" dokáže přizpůsobit novému životu.
Také si kladu otázku, jak dětství "Navrátilky" ovlivnilo volbu jejího manžela Piera. Možná si, jak byla šťastná, že o ni někdo stojí, nevšimla varovných znaků (ona byla vidět jeho nevyváženost už v té situaci, kdy hodlal vzdát studium).
A ani v této knize jsme se nedověděli, jak se vypravěčka, "Navrátilka" jmenuje křestním jménem.
Skvělé, excelentní, čtivé, návykové :-) pevně doufám, že autorka píše dál :-)
Připadá mi, že skoro každá kniha italských autorů je přímo prošpikována atmosférou místa, umí dokonale vystihnout vůně, chutě, barvy, člověk jako by na místě sám byl. I Donatella di Pietratonio umí přenést do samotného dění, mezi rybáře do horkého přístavního města nebo třeba i do švýcarských hor. Pak se kniha čte jedna báseň, neboť zaujme všechny smysly.
Volné pokračování Navrátilky, která mě vcelku sebrala, se zdá být klidnější, ač i v dospělosti obě sestry musí řešit složité vztahy. Ta divoká mladší má vše divoké, nedokáže zústat v klidu. Ale i tu starší klidnou a rozumnou pochroumané vztahy doběhnou. 4 a půl, přeci jen předchozí kniha se mě dotkla ještě o krapet více. Každopádně autorku zařazuji mezi oblíbence.
Z tohoto příběhu život přímo sálá, má dokonale vykreslenou atmosféru. Jsou z něj cítit vůně italského přístavu, mísí se tu vůně typických jídel s vůní květin, moře a pachu ryb.
Hlavními postavami jsou dvě sestry, které snad nemůžou být odlišnější - jedna vzdělaná, žijící akademickým životem, druhá naopak bez vzdělání, žijící ze dne na den životem, který přitahuje i děsí.
Námětem knihy jsou vztahy mezi nimi, velmi složitý vztah s jejich matkou a především jejich partnerské vztahy. Obě sestry se nešťastně připoutaly k partnerům, se kterými zažívaly pokřivené lásky, odsouzené k zániku, ale zároveň se nikdy nedokázaly zcela od nemocných vztahů odpoutat a to ani kdyby to některou z nich mělo zničit...
Kniha je plná emocí, z příběhu je cítit život a opravdovost.
Za problém této knihy považuji přeskakování mezi časovými rovinami. Autorka celkem svižně střídá ve vyprávění různá období a ačkoli mně to nikdy v knihách nevadí, tady mi občas trvalo, než jsem se zorientovala.
Donatella di Pietrantonio mě zaujala už svojí první knihou vydanou u nás a moc jsem si přála vydání dalších jejích knih, takže Návrat do Borga Sud mě potěšil. Ráda bych si přečetla další její knihy, ty příběhy jsou o nevšedních osudech, čiší z nich syrovost a skutečný život.
Štítky knihy
italská literatura rodinné vztahy Itálie psychologické romány osudy žen sestry společenské rományAutorovy další knížky
| 2018 |  Navrátilka |
| 2021 | Návrat do Borga Sud |
Nečetla jsem Navrátilku, ale námět a recenze Návratu do Borga Sud mě přesto zaujaly. Příběh dvou sester z chudého italského jihu, solidní intelektuálky a divoké, nezkrotné mořské víly, jejich cesta životem i drama v partnerskýých vztazích. Neutěšené a podivně chladné rodinné vztahy , které vyvracejí naše naivní představy o početných , chudých, ale úžasně milujicích, šťastných a soudržných italských rodinách. Ono asi krásné počasí, chutné jídlo a vínečko nestačí......Z knihy jsem přímo cítila vůni mořského vduchu , pach zahnívajících ryb i chudoby , z pavlačových domů na mě zíraly všetečné pohledy hlučných sousedů......Někdy je i té rodiny opravdu dost. Melancholický, drsný příběh. Za sebe mohu doporučit.