K čemu je dobrá válka?
Ian Morris
Podtitul: Konflikty a pokrok civilizace. „Válka! ... K čemu je dobrá? Absolutně k ničemu,“ říká jedna slavná protiválečná píseň. Archeologie, historie a biologie však ukazují, že válka přece jen k něčemu dobrá je. I když to zní překvapivě, právě válka zajistila lidstvu větší bezpečí a bohatství. Renomovaný historik a archeolog Ian Morris vypráví v této knize hrůzný a fascinující příběh o patnácti tisících let válek. Jde za hranice bitev a brutalit, aby odhalil, co války vlastně udělaly světu a pro svět. V době kamenné žili lidé v malých, ustavičně se svářících společnostech a čelili šanci jedna ku deseti, nebo dokonce jedna ku pěti, že zemřou násilnou smrtí. Ve 20. století zemřela násilnou smrtí ani ne jedna osoba ze sta (a to navzdory oběma světovým válkám, holokaustu a Hirošimě). Vysvětlení: jedině válka vytvořila větší a složitější společnosti s vládami, které vymýtily vnitřní násilí. Ačkoli je to zvláštní, zabíjení udělalo svět bezpečnějším a bezpečí zase umožnilo lidem zbohatnout. Autor mapuje historii války jako největšího paradoxu dějin, od pravěku až k robotickým válkám blízké budoucnosti. Ta se může stát nejnebezpečnějším obdobím existence lidstva, ale pokud toto období přežijeme, konečně se možná naplní starý sen o světě bez válek...... celý text
Literatura naučná Historie Vojenství
Vydáno: 2018 , Argo , DokořánOriginální název:
War! What Is It Good For? Conflict and the Progress of Civilization from Primates to Robots, 2014
více info...
Přidat komentář
Bohužel, moje QI nebo snad schopnost soustředění zapříčinila, že jsem si toto nemohl vychutnat. Vždy jsem dal tak 5 - 7 stránek a musel četbu přerušit a nechat na další den. Je to moc zajímavé, ale také pro mě těžko stravitelné.
Ideální čtení na tajňáka do práce.
za velký přínos ediční řady ZIP považuju mimo jiné to, že vydává práce autorů, jejichž názory, hypotézy a závěry si vzájemně odporují = třeba právě Morrisovo pojednání o pozitivních dopadech války na konstituci, organizaci a vývoj společenství je založeno na přesně opačné tezi než východiska Christophera Ryana v knize Na počátku byl sex, který tvrdí, že člověk je bytost od prapočátků mírumilovná a nekonfliktní (takže spor Hobbes/Darwin kontra Rousseau)
Morris shromáždil obdivuhodné množství podkladů, zdrojů a pramenů (viz použitá a doporučená literatura), klobouk dolů, jen můj dojem ze způsobu/stylu podání je rozpačitý: koncepčně výklad pořád přeskakuje od vyprávění příběhu k analýze a hned zas k formulování dílčích závěrů, nedokázal jsem udržet osnovu a vývoj myšlenky, takže celá kniha je pro mě nestrukturovaným souhrnem historických zajímavostí a přehledem dílčích statistik
Čtivá, přehledná a na probírané téma překvapivě názorná kniha. Autor se snaží dokázat smysl jednoho druhu války - tedy toho vedoucího k budování centralizovaných států. Jeho argumentace je logická a vnitřně konzistentní, ovšem i z důvodu komplexnosti problému nutně zjednodušená. V zásadě má pravdu. Moderní civilizace je mnohem méně násilná, než zdánlivě idylické primitivní společnosti a válka je jednou z cest, jak tohoto stavu dosáhnout. Poslední kapitola mi přišla nejslabší z celé knihy. Nastíněný vývoj se dnes možná zdá pravděpodobný, ovšem dokázat se nedá a do tématu produktivní války se nehodí.
Výborně zpracovaná kniha o válkách, jejich úloze v lidské společnosti, o násilí a o budoucnosti lidstva ve smyslu sebezničení nebo ukončení válek.
Autor nastudoval obrovské množství materiálu a velmi seriózně se zamýšlí nad příčinami válek v dějinách lidstva, proč je po celou historii člověka přítomno násilí a jak se vyvíjelo s dobou a národy.
Na otázku v názvu knihy odpovídá v podstatě v tom smyslu, že produktivní válka (která vytváří větší organizované společenské celky) je vlastně dobrá, protože ve větší společnosti narůstá potřeba lepší organizovanosti a dodržování zákonů, což přináší snižování míry násilí a prosperitu společnosti. Autor uvádí množství studií a výzkumů, které dokládají, že v těch největších říších starověku, středověku i novověku vždy míra násilí znatelně ubývala na rozdíl od epoch, kdy mezi sebou jednotlivé národy a menší územní celky nepřetržitě válčily (neproduktivní války - společnost se spíše drobila a zákony se nedodržovaly).
V knize je plno velmi zajímavých poznatků a myšlenek - ale ne vše od autora přijímám bezvýhradně. Např. jeho tvrzení o stále rostoucí prosperitě lidstva v moderním věku je nepřesné: svět sice stále bohatne, ale bohatství se shromažďuje ve stále menší vrstvě obyvatel. Jestliže se dnes udává, že polovinu bohatství světa vlastní jen 1 % obyvatel světa, znamená to, že 99 % obyvatel světa v podstatě nebohatne.
Rovněž autorova vize USA jako spasitele lidstva před sebezničením je dle mě přehnaná. Ano, USA sice sehrávaly a stále se snaží hrát jakousi roli světového "globocopa", ale zároveň pro své cíle velmi často sami zneužívaly a zneužívají své postavení a vyvolávají po celém světě napětí, války a vlny násilí. Na rozdíl od autora nevidím budoucnost světa v posilování a udržování USA v roli světového policajta. Naopak - monopolární svět s hegemonií USA by se měl postupně změnit v multipolární svět spolupracujících mocností.
Každopádně je Morrisova kniha velmi inspirující čtení, které mi ukázalo množství zajímavých hledisek o historii lidstva a jeho válek. 85%
Kniha není jen o válce, ale vlastně o historii a vývoji lidstva, od cca 10000 let př. n. l. až s výhledem do blízké budoucnosti poloviny 21. století. Dává do souvislosti vývoj v celém světě a snaží se vše analyzovat v souvislosti s válkami. Přiznám se, že i když (jak už zde bylo zmíněno) vše dává smysl, nejsem úplně přesvědčen o platnosti všech závěrů, které autor předkládá. Bez ohledu na to jde o velmi zajímavé čtení. Morris jistě patří mezi odborníky, kteří se na problém dívají detailně a poctivě, nejde o žádnou populární knihu napsanou jen pro výdělek, je zde vidět důkladné a odborné bádání.
Neodpustím si ale kritiku za chyby v knize. Je jich opravdu velmi mnoho, cca každých 5 stran a nejde jen o chybějící nebo přehozená písmena ve slovech, někde dokonce chybí a také přebývá číslice, což již vede k chybné interpretaci. Rozhodně by knize prospěl nejen jazykový korektor, ale i odborný. Překlad není úplně v pořádku a některé odborné výrazy jaksi nesedí nebo nejsou správně přeloženy.
Autora třeba pochválit, že dokázal psát čtivě mnohdy i přes složitost a komplikovanost obsahu. 85%, 15. 2. 2019.
Ale ano, dává to docela smysl. Autor nás provedl dějinami bojů a válčení od počátku světa až po svoji vizi singularity s umělou inteligencí (od singularity k singularitě, řečeno s nadsázkou). Jeho teze o potřebě hodno/trochu zlého policajta (USA), který musí dohlížet na dění ve světě, aby se nezřítil do špatných konců, vyznívá trochu nepřesvědčivě, ale co už. Oceňuji přehledné a chronologicky seřazené kapitoly i jasnou terminologii, která umožní čtenáři se neztrácet (Leviathan, efekt Červené královny, globocop, uvězňování,....). Četlo se mi to dobře
Velmi zajímavá knížka, která se zabývá fenoménem války a lidského násilí obecně. Základní myšlenkou je, že válka sama je sice velmi násilná, ale často vede ke vzniku větších a komplexnějších společností, ve kterých násilí naopak výrazně ubývá. Na více jak čtyř stech stránkách autor probírá celé dějiny válek s důrazem na několik revolucí ve vojenství, které vždy výrazně zamíchaly kartami. Zavítá do geopolitiky i říše zvířat, potažmo lidské evoluce. Všechno velmi čtivě a zajímavě, nechybí dlouhý seznam doporučené literatury ke všem zmíněným tématům. Trochu mě rozladil jenom závěr poslední kapitoly, kdy Ian Morris naplno projevil svoji představivost. Předpokládá brzké splynutí lidstva v jakési kolektivní technointeligenci, kdy už nebude potřeba násilí, protože všichni budou tvořit jednu bytost. Jedna z věcí, která to má předjímat jsou Google glass. :-)
K čemu je dobrá válka? Zdánlivě jednoduchá otázka. Jak autor v knize ukazuje, existuje na ni stejně jednoduchá odpověď. A možná pro mnohé překvapivě ta odpověď nezní „k ničemu“. Na stránkách knihy autor rozvíjí argumentaci, že válka paradoxně pomáhá svět dělat bezpečnějším (samozřejmě ne všechny typy válek dělají v konečném důsledku svět bezpečnějším, viz autorovi úvahy o produktivních a neproduktivních válkách, více v knize samotné). Autor svým vyprávěním podstupuje epickou cestu napříč časem. Od pradávných dob prehistorie, doby kamenné, přes první státy na blízkém východě, na území úrodného půlměsíce, přes známé říše světových dějin v různých koutech světa až po moderní dobu 20. a počátku 21. století. Na značném množství příkladů se snaží ukázat, že války ve svých důsledcích skutečně v minulosti vedli k bezpečnějšímu světu. Posledních několik kapitol věnuje roli a smyslu světového globálního policisty, roli, kterou v minulosti zastávala Velká Británie, a nyní zastávají Spojené Státy. Autor nutnost existence pozice globálního policisty napříč knihou obhajuje.
Kniha je psaná velice čtivě. Autorův styl je zábavný, místy až s lehkým nádechem irone. Jednoznačně doporučuji všem, kteří se zajímají o historii, ale též o současný stav světa.
Úplný závěr se však opravdu příliš nepovedl. Autor se zde pokouší o jakousi futuristickou vizi nejbližších desetiletí. Kromě faktu, že čtivost a zábavnost v poslední kapitole zcela mizí, v podstatě jsem se musel přemáhat, abych nepřeskakoval odstavce, z celého závěrečného textu jsem měl pocit, že autor vlastně ani tak moc nevěří tomu, co tam píše. Je to až příliš neutrální, bez nějakého jednoznačného závěru.
I přes tuto drobnou vadu na kráse si však kniha bezesporu zaslouží plné hodnocení.
Hmm, tak to vypadá, že som prvý čitateľ tejto knihy na tunajších stránkach. Na knihu som čakal asi rok od doby, ako vydavateľ avizoval a postupne odkladal jej edíciu. Ale podarilo sa nakoniec!
Kniha je to nesmierne podnetná a svojim námetom (zdanlivo) paradoxná. Autor rozvíja koncept tzv. produktívnej vojny- čiže vojny, ktorá v konečnom dosledku spája menšie celky a komunity do vačších útvarov, ako sú štáty, ríše či globálni strážci poriadku. Po odoznení počiatočneho násilia sa nakoniec obyvatelia integrovaných celkov majú lepšie, menej zomierajú násilnou smrťou a sú bohatší. Tento vývoj nie je zďaleka rovnomerný, a je badateľný iba z velkého časového odstupu. Na celý proces majú vplyv nielen inovácie vo vojenskej technike a stratégii ale i tzv. kontraproduktívne vojny, ktoré naopak rozdrobujú veľké celky na menšie.
Vrcholom celej knihy je predposledná kapitola, kde sa autor venuje násiliu a vojnám z evolučního pohľadu. Načrtáva rozdiely v prístupe k násiliu u šimpanzov, bonobov a ľudí. Za násilie nie je zodpovená inteligencia ale spoločenskosť a predovšetkým silná teriotalita daného druhu. Bonobovia majú niekoľko adaptácii, ktoré im umožnili zbaviť sa násilia v evolučne relatívne nedávnej dobe. U ľudí a šimpanzov sa tak nestalo.
Záverečná kapitola je trochu uletená, zo sféry science-fiction. Možno chcel dať autor knihe nejaký (snáď) optimistický záver. Ale budiž. Bez tohoto dodatku hodnotím knihu ako vynikajúcu.
V mém hodnocení se nejvíce odráží autorův obrovský záběr při nastudování tématu (kultura, historie, archeologie, antropologie, atd.) a jeho schopnost vše propojit a i pro laika chytlavě zpracovat a poučit ho o kulturní minulosti, vzniku civilizací či o tom, jak se válka šířila napříč historií.
Samotná myšlenka, že jen válka (produktivní válka) dokáže (či dokázala) snížit míru násilí ve společnosti, je pro mne problematická a vzhledem k nebývalé komplexnosti nabízených důkazů se s ní zas tak jednoduše ztotožnit nedokážu a mám takový dojem, že tuhle otázku jeden autor jedné knihy (i když dobře napsané knihy) rozlousknout nedokáže a na konečnou odpověď si nejspíš počkáme až na příchod autorem zmíněné singularity.
Přidám ještě malé doporučení pro případného čtenáře pacifistu, kterého může již samotný název knihy trochu odrazovat (provokovat): Název lze myšlenkově snadno převést do minulého času "K čemu byla dobrá válka?", závěrem knihy tedy není výzva válčit a vše dobře dopadne.