K mrakům Magellanovým
Stanisław Lem
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13779/bmid_k-mrakum-magellanovy-13779.jpg
4
101
101
Vědeckofantastický román, jehož děj sleduje osudy 227 lidí, kteří se vydali na vesmírnou pouť v ohromné meziplanetární raketě. Výprava, která je podniknuta ve třicátém druhém století, opouští na mnoho let naši sluneční soustavu a věnuje se vědeckému průzkumu hvězd a souhvězdí v jiných, nám zčásti nebo úplně neznámých slunečních soustavách. V účelně zařízené meziplanetární raketě se rodí a dospívají děti, jimž se zdá být vyprávění o zemi stejně fantastické, jako objevitelské plány jejich otců. Kniha podává spolu s dobrodružstvími výpravy i některé psychologické problémy soužití lidí za mimořádných okolností.. Přeložil Jaroslav Simonides.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1956 , Mladá frontaOriginální název:
Obłok Magellana, 1955
více info...
Přidat komentář
Myslím, že jde o velmi náročné čtení, které není pro každého. Někdy mě fascinuje, co vše musel autor ovládat za znalosti aby to dal dohromady (minimálně chemie, fyzika atd.). Nápad velmi zajímavý a jedná se taky snad o první knihu, kde mi nevadí kecy o utopickém komunismu, jakožto ideálním zřízení, na což mám velmi citlivý snímač. Ale ta autorova fantazie 220 lidí v raketě, kterou si představuju skoro jak město a témata, která ubíhají velmi pomalu a nejde vlastně o nic závratného, opravdu to působí prázdnem kosmu.
Pomalé a meditativní scifi, místy připomínající A. C. Clarka. Možná ne tak vyzrálé, Lem tady teprve začínal. A i když jde o naivní vesmírnou utopii ze světa, kde šťastně vládne komunismus, Lem tolik na tu propagandu netlačí a dokazuje, že i ty ústupky režimu se daly dělat kultivovaně, že u toho autor nemusel být nutně směšný.
(SPOILER) Lem sa púšťa trochu ďalej než na venušu, až ku hviezdam a potom doľava. Vesmírna výprava má trvať roky a presne taký pocit som mal aj pri čítaní. Len než sa dostaneme do rakety uplynú veky, behom ktorých spoznáme históriu rodného domu hlavného hrdinu, jeho vzťah s babičkou a aj všetky prepotrebné a veledôležité detaily o absolvovaní bežeckého maratónu s vyplazeným jazykom. Všetko informácie bez ktorých by následná vesmírna cesta nemala zmysel, však? Aj potom je to celé koncipované ako nekonečný opis rutiny letu v obrovskej konzerve. Keď máte more času na výlete cez pol vesmíru snažíte sa proste nejak zabaviť, možno aj získať odznak za vedenie filozofických rozhovorov, plus nejaká tá platonická skororomanca. Občas vyskočí zádrhel, menšia nehoda, otras mozgu, pôrod a hlavne som vkladal značné nádeje do ponorkovej choroby ústiacej do paranoje, keď niektorý cestujúci prestávajú veriť že sú skutočne vo vesmírnej lodi a dožadujú sa otvorenia dverí. Nanešťastie je to tiež len krátka epizódka ukončená preslovom múdreho starešinu ktorý prítomných dumbasov poučí o tom že komunisti za druhej svetovej predsa trpeli aby tu oni dnes vôbec mohli byť. No áno, to sú tie pozostatky Lemovho raného socialistického nadšenia. Najzaujímavejšia pasáž knihy je nájdenie stratenej americkej lode plnej atómových bômb a odporných plagátov s nahými ženštinami, z tých je hrdina obzvlášť úprimne zhnusený a rozmýšla či tie roznožené kreatúry s červenými nechtami a perami mohli byť skutočný ľudia. Sme sa trošku pobavili, ale cesta pokračuje a rádoby vrcholí pár kusými správičkami o emzákoch ktoré hrdina počúva z vysielačky zatiaľ čo vegetuje na nejakom šutre. Aby bolo jasné, nečakal som nejakú dobrodružnú space operu, ale toto bolo o dve konské dĺžky a žirafiu hlavu viac nedejové než dokážem zvládnuť.
Krásná kniha, ale je nutné ji číst a chápat v souvislostech. Je to jedna z autorových raných knih. Autor sám přiznává, že je idealisticky naivní. Troufnu si říct, že pokud by vyšla dnes prodávala by se v sekci young-adult. Kniha většinu času není akční a ani se o to nesnaží, je stejně jako například Pánův hlas oslavou možností lidstva a vědců jako hrdinů moderní vědy. Postavy, pokud nejsou nuceny okolnostmi, jednají s rozmyslem a pocitem odpovědnosti. Na druhou stranu chápu, že autora dílo později strašilo ve spaní. Ten socialistický realismu z ní dnešním pohledem doslova kape. Ale právě pro tento nezkreslený pohled do mysli autora, jako vzdělaného člověka který věří v budoucnost komunismu, je kniha cenná. K tomuto historicko-ideologickému pohledu se přidává autorův nezaměnitelný styl psaní a nezdolná víra v humanismus. Pro náctileného se zájmem o čisté sci-fi nebo milovníka Stanislava Lema jasná volba. Pro ostatní čtenáře hledající sci-fi zážitek doporučuji spíše autorovo pozdější dílo. Pokud hledáte akční zážitek, budete zklamáni.
No vidíte a přitom tahle novela sloužila jako základ pro scénář legendárního českého filmu Ikarie XB-1. To jste nevěděli? :)
Lem silně poznamenaný komunistickou ideologií, což mi v době četby jako osmnáctiletému ještě připadalo přirozené. Ale fakt je, že mne poměrně dost nudila.
Tohle bylo asi to nejslabší, co jsem od autora četl. Ale je třeba zdůraznit, že podprůměrný Stanislaw Lem je pořád ještě Stanislaw Lem. Kniha jako taková není vyloženě nudná. Stačilo vyšrktat zbytečné pasáže (plus zmínky o utopické komunistické společnosti) a mohl z ní být vynikající sci-fi thriller. Případně by šla "rozstříhat" do luxusní povídkové sbírky. Příběh skáče od tématu k tématu a i když si drží stálou linii, jednotlivé kapitoly by obstály samy o sobě. Možná lépe, než takhle v celku.
Kniha je omyl ... Námět se mě líbil, a už jsem to prostě "musel" dočíst. Možná se mě to líbilo v dětství (?), ale co chybí na popisu dobrodružství a napínavých zážitků, vynahrazuje Lem popisem nesmyslné společnosti a "mimoňském" chování postav.
Četla jsem i více Lemových knih..ale tuhle mám nejradši. Nevím proč. Možná proto,že byla první. Možná proto,že jsem ji četla jako dítě když jsem byla dlouhodobě v lázních,kde jsme podléhali docela přísnému režimu a utíkat do světa fantazie bylo tak fajn. A s touhle knihou to navíc bylo tak daleko!
V pořadí čtvrtý Lemův román. V osmdesátých letech se v jednom rozhovoru přiznal, že svá raná díla a především tento román, velmi špatně snáší. S odstupem času jej vnímal jako typický extrakt socialistického realismu a snažil se bránit jeho opětovnému vydání. Na svou obranu pouze říká, že byl ještě mladý a řemeslo se teprve učil. Skutečnost, že tehdy považoval socialismus za budoucnost lidské společnosti lze vzhledem k tomu, čím si Polsko prošlo během okupace, celkem dobře pochopit. Přesto bych toto dílo nezatracoval. Téma mezihvězdných kosmických letů nebylo v té době vůbec obvyklé a naplno se v žánru science-fiction začalo objevovat až v průběhu šedesátých a sedmdesátých let. To už však Lem psal úplně jinak. Dokonce i z hlediska světových autorů tohoto žánru měl náskok několika koňských délek. Ne nadarmo Arthur C. Clarke v jedné předmluvě ke své povídce napsal, že nejlepší science-fiction se píše v Polsku. Jakého autora konkrétně myslel, je jasné.
Tyhle Lemovy staré klasiky už se dneska prostě nedají číst. Tři hvězdy dávám jenom z úcty k velikánovi polské i světové scifi.
Lema mám moc rád, ale ty jeho rané práce se vážně nedají moc číst. Astronauti jsou oslavným pamfletem tehdejší vědy s mírným protiválečným přesahem, Planeta Eden s větším protiválečným přesahem, nu a K mrakům Magellanovým je někde uprostřed. Ty vzpomínkové biografické pasáže jsou nudné k uzoufání, a protože Lem v Grónsku asi nežil, tak z nich člověk nemá dojem autenticity. Další pasáže o úžasné vědě a do budoucnosti s pevným pohledem hledících vědcích. Až ke konci přijde nějaká atmosféra na lodi a určitý zvrat. Není divu, že Ikarie XB-1 adaptuje v podstatě jen poslední třetinu knihy.
Měla to patrně být sonda do duší, jakýsi rozbor společenských vztahů v uzavřené komunitě na omezeném prostoru, a - není. Myšlenky jsou nedořečené, hlavní hrdina a vypravěč příběhu v jedné osobě spíš jen překáží, nic pořádně neumí, nikoho a nic nezachrání, ... vše se odehrává jaksi naivně chaoticky. Pamatuji si, že jsem jako malý kluk přeskakoval při čtení celé stránky s tím, že se ke knize později vrátím a přečtu ji pořádně. Nyní jsem to udělal abych zjistil, že jsem tenkrát byl rozumnější. Doporučit nemohu.
Podle mého názoru se tady Lem teprve učil. Je obdivuhodné, co dokázal napsat a ještě při tom studovat, ale kniha působí už v dnešní době nezáživně. Chybí typický Lemův humor a další charakteristické znaky jeho unikátního stylu. Kniha se snaží čtenáře uchvátit pomocí "sense of wonder" z vesmírných letů, ale to už v dnešní době po Hvězdných válkách atd. moc nefunguje. Chápu ale, že v 50. letech to stačilo.
Bude hodně těch, kteří budou mít problém s ideologickým vyzněním knihy: Stanislev Lem totiž knihu na psal v padesátých letech a tak je kniha prošpikována komunistickou vizí. Ve své době to jistě musela být lákavá budoucnost, s naší zkušeností už budeme opatrnější. Přesto je to ona ideologie, která dělá i dneska tuto knihu zajímavou. Navíc se snaží "vědecky" řešit, jak by vypadala mnoholetá cesta za hranici sluneční soustavy a takových knih mnoho není. Stanislav Lem píše velmi originálně, takže pokud vám jeho styl vyhovuje, rozhodně vás tato kniha nezklame.
Obrovská výzkumná raketa, která letí vesmírem a na své palubě veze špičkové vědce své doby a všech oborů. Autor s fantazií kreslí budoucí život, ze začátku na Zemi, pak už jen v raketě. Hodně psychologie a filozofických rozhovorů ale neubírají na atraktivnosti i když některé pasáže jsou poplatné době, ve které byly napsány, ale nejsou vysloveně rušivé.
Autorovy další knížky
| 1994 |  Solaris |
| 1977 | Futurologický kongres |
| 1962 | Návrat z hvězd |
| 1981 |  Pánův hlas |
| 1956 | K mrakům Magellanovým |
Začala som českým prekladom a potom som z nostalgie pokračovala slovenským (s názvom Denník z vesmíru). To vám teda bol obrovský rozdiel! Akoby šlo o dve rôzne knihy. Pričom obvykle aj staršie slovenské preklady bývajú výborné, tuto sa to nedalo čítať, také to bolo únavné. Vrátila som sa teda k českému a vychutnala som si Mraky Magelanove, ako sa patrí. Hoci jednotlivé kapitoly pôsobili nesúrodo, ako by ich autor písal s veľkým časovým odstupom, hoci niekde bolo vidieť, že autor sa potrebuje len vyrozprávať (o vedcoch a ich pateóriách), a hoci by som prijala viac a prepracovanejších dialógov, námet je skvelý, Lem vie dokonalo vybudovať napínavé scény a gradovať ich do zmysluplného konca (operácia Petra, smrť jedného pre záchranu všetkých, objavenie života, smrť pilotov a, samozrejme, záver). Za mňa teda spokojnosť na 4 hviezdy.