Káča
Karel Václav Rais
Káča se námětově řadí k těm prózám, v nichž Rais vycházel ze svých zkušeností venkovského učitele v chudém, zapomenutém koutě Českomoravské vysočiny, a celkovým pojetím mezi ta díla, která ladil humorně a satiricky. V povídce Káča se nám Rais představuje jako humorista líčením strastiplné cesty učitelského pomocníka Ondřeje Klepetka, který nese z Budějovic přes Prahu svému řídícímu do městečka v Železných horách obrovský džbán - Káču. Představuje se nám i jako mírný satirik, který se dostává pod kůži svému tragikomickému hrdinovi, v němž vykreslil výrazný portrét snaživého vypočítavce, hamižného poctivce a opatrnického nešiky. Má však vřelou účast s údělem tohoto smolaře, neboť se snaží pochopit jeho vlastnosti, utvářené životními okolnostmi.... celý text
Přidat komentář
Sedmadvacetiletý Ondřej Kováč je učitelův pomocník. Jede absolovat poslední zkoušky z Pardubic do své rodné vesničky u Budějovic. Řídící ho požádal přivést džbán na pivo - jenž má doma a říkají mu "Káča", aby měla manželka stejný. Naivní učitel se popere s daným úkolem a těší se domů, plánuje si svou budoucnost. Humorná povídka nás zavede do prostých míst a koutů.
Štítky knihy
česká literatura cestování učitelé, učitelky, pedagogové učitel a žák jižní Čechy naivní umění mladí lidé lidské vlastnostiAutorovy další knížky
| 1972 |  Cestička k domovu: výbor povídek a básní |
| 2010 |  Kalibův zločin |
| 1965 | Zapadlí vlastenci |
| 1974 | Z křišťálové studánky |
| 1961 | Výminkáři |
Učitelský mládenec, Ondřej Klepetko, jede na učitelské zkoušky do Budějovic. Svému řídícímu má přivézt džbánek "Káču", která se vyrábí jen tam. Po úspěšném zdolání všech zkoušek už jen zbývá "Káču" koupit a může jet vesele domů, do dalekých hor. Vůbec ale netuší, jak džbán vypadá, takže koupí ten největší a tím začne jeho strastiplné putování po Budějovicích, Praze, Pardubicích až do Chrudimi a pak pěšky domů, do hor. Celá jeho cesta je plná posměchu, ostudy a strachu, neboť vzbuzuje celkem zaslouženou pozornost. A to ještě neví, co ho čeká doma. U tohoto příběhu jsem se upřímně smála a pan Rais patří k mým oblíbeným spisovatelům, protože dokáže psát s velkým humorem, ale má i povídky, při kterých jsem brečela, protože to prostě nešlo jinak.