Kafka na pobřeží

Toto je moje první knížka od tohoto autora a nejspíše i poslední. Moc nechápu, kvůli čemu si knížka vysloužila tak vysoké hodnocení.
Knížka je založena na tom, že se vyspí asi se svojí matkou a že zhanobí sestru. WTF???
Kladně mohu hodnotit jen některé pasáže s dědou Nakatou, kterým sem se zasmála.
Kniha se celkové četla dobře, na konec jsem se těšila jen z toho důvodu, abych si přečetla zde přečetla komentáře a hodnocení lidí, kteří jsou z knihy nadšeni a možná knize porozuměla. Nestalo se tak.

27.05.2019

Nádherná kniha s prvky existencialismu, surrealismu a zajímavou dějovou linkou. Začínám mít ty asiaty docela rád :-D

20.04.2019

Docela dobre se to cetlo, ale jinak to byl obsahove dost blabol. Ja na tyhle veci, kde se jedna o nadprirozeno s jinotajem a prolinanim paralelnich svetu, fakt nejsem. Urcite jsem si z toho ani zadny poselstvi neodnesla, na knizky tohoto typu nemam vystudovanou tu spravnou vysokou skolu :-D

16.04.2019

Hmm... snažím se vymyslet, co říct. Murakami je prostě zajímavý, ale zároveň divný autor.

13.04.2019

Knížka se sama o sobě četla dobře, ale ja prostě nejsem fanda Murakamiho. Na mě je to dost symbolické, pouze náznaky, ale nelogické. Asi potřebuji do jeho knih ještě "dorůst". Chtěla bych pochopit, proč zrovna tato kniha vzbudila takové ohlasy. Trochu podezřívám některé lidi, že hodnotí pozitivně, protože ostatní tak dělají.
A nemám ráda/nečtu fantasy knihy, tak asi proto.

12.04.2019

Každý někdy zatouží být jako Kafka Tamura, kdy pouhé odhodlání stát se tím nejdrsnějším patnáctiletým klukem na světě může být tou hlavní ochranou před prokletým světem.
Každý někdy zatouží být jako pan Nakata, protože člověk nepotřebuje umět číst, aby porozumněl vesmíru a lidem (i zvířatům (a věcem)).
Každý někdy zatouží být jako pan Óšima, protože nezáleží, jak se člověk narodil, ale kým se stal.
Každý někdy zatouží být jako pan Hošino, protože setkání s podivným dědečkem, plukovníkem Sandersem a Beethovenovou hudbou může změnit život každému.

Perfektní kniha plná referencí na vše možné s velmi realistickým popisem každé situace. Dovedl jsem si při čtení podrobně představit každou reálii, se kterou se hrdinové setkali. Doporučuji.

03.04.2019

asi jedna z najlepších, čo som od Muurakamiho čítal. ľúto mi bolo jedine to, že kniha skončila.

18.03.2019

Popravdě nevím, jak tuto knihu hodnotit. Čte se dobře. Děj je víceméně srozumitelný, sice je tam určitá dávka nadpřirozena, takže nelze úplně předvídat co se bude dít dál, ale to mi nevadilo. Některé momenty jsou poněkud praštěné, ale zas člověk musí ocenit originalitu. Pro čtenáře prahnoucí po hlubokých myšlenkách a filozofických moudrech se tam taky něco najde. Celkově čtyři hvězdy, ale neptejte se proč :-)

13.03.2019

Trochu švihlé, hodně filozofické, bez ukončených a vysvětlených dějů, prostě skvělé. Různé postavy, možná ne přímo uvěřitelné, ale svérázné, se setkávájí díky osudu, který je svede dohromady. Bavilo mě to, zasmála jsem se a četlo se to skvěle. Díky za Nakatu, to je přímo postava, ze které je si třeba vzít příklad, dokonalá jednoduchost.

11.03.2019

Asi před půl rokem jsem si dala takovou Murakamiho jízdu. Čtyři knihy za sebou. A řekla si už dost! Ale teď, když tu vidím Kafku, právě díky ní, se mi doprčic stýská.

09.03.2019

Moje první kniha od Murakamiho a bohužel musím konstatovat, že mě úplně nepřesvědčil, abych si přečetla ještě něco dalšího. Ty japonské incestní zvrácenosti prostě nechápu (a ani nechci). Ale abych nebyla jen negativní, "ochutnávka" japonských jídel byla moc příjemná a japonská přísloví a některé myšlenky byly zajímavé.

07.03.2019

Osudy Kafky Tamury a pana Nakaty, jsou pro mě milým překvapením. Od prvních řádků se kniha čte velmi lehce.Autor nám velmi usnadňuje orientaci v příběhu. Postavám dal zapamatovatelná jména, nezatěžuje nás záplavou místopisných jmen a popisů. Zmiňuje jen to, co je pro děj důležité.
Kluk, který četl Zámek a Proces, kavárník který si užívá Beethovena a Haydna.... Je to záměr, jak získat pro své knihy západního čtenáře, nebo jen zdůraznění jejich rozhledu? Mě to zaujalo a nalákalo: Poslechnu si pár kousků z vážné hudby, přečtu něco od Kafky, něco dalšího od Murakami a za čas se vrátím i ke Kafkovi na pobřeží.
Skvělé!

05.03.2019

„Věci kolem tebe jsou jen obrazem toho, co máš v sobě. A co máš v sobě, je jen obrazem toho, co je kolem tebe. Kdykoliv se proto vydáš do labyrintu okolního světa, vydáváš se na cestu sám sebou. A to je mnohdy setsakra nebezpečná cesta.“

Pan Haruki Murakami si mou pozornost vysloužil před několika lety, dosud jsem však jeho směrem pouze nesměle pokukovala. Čtenářská výzva mi dodala odvahy a tak jsem opatrnými krůčky vstoupila, po několika větách se zbavila ostychu, ponořila jsem se do zvláštních příběhů a postav kolem dvojice hlavních hrdinů. Patnáctiletý si říká Kafka Tamura, z dětství si odnáší hluboké citové šrámy a není se co divit, když v den svých narozenin vkročí do dospělosti útěkem z domova... přesněji z místa, kde žil. Sledovala jsem jeho únik před kletbou a za poznáním sebe sama s pochopením, ovšem nemůžu tvrdit, že bych si toho vážného, přemýšlivého, disciplinovaného mladíka nějak zvlášť oblíbila. Zato laskavý mimoň pan Nakata si mě okamžitě získal a byla jsem fascinována jeho rozhovory s kočičkami, putováním za vyšším posláním i dokumentárními úryvky z dob nevyjasněné „nehody“. Přála jsem si být na Hošinově místě:-).
Druhá polovina románu chvílemi přinášela jaksi disharmonické pocity: Kafkovy poněkud incestní, oidipovské peripetie mi byly nepříjemné a opravdu nepotřebuji znát aktuální stavy puberťákova penisu. Slečna Saeki pro mě zůstala záhadou, nenašla jsem k ní a jejímu vnímání cestu. Události v obou liniích se staly lehce repetetivními. Zmizely roztomilé debaty s kočičkami. Autorovo nadšení pro jisté skladatele, spisovatele a jejich díla se do knihy promítalo až nadbytečně často, úplně mi ta vzdělávací snaha nevoněla. Filozofování bylo někdy moc „na sílu“, mám radši, když mi neotřelé myšlenky vplují do mozkových záhybů hladce, místo zoufalého přemítání, co se mi snaží básník (zde většinou ústy pana Óšimy) říci.

„Co to vlastně pořád hledáméééé,“ zazpíval si Hošino už docela slabým hlasem.
„...a kdy to konečně najdeméééé
Vždyť už jsme objeli celý městoooo
A mě už docela bolí prdéééééél“

„Kafka na pobřeží“ je pro mě knihou o náladě, o zvláštním, až snovém rozpoložení. Přichází se spoustou záhad a nutí čtenáře, ať si je přebere po svém, žádné jasné odpovědi nenabízí. Přijímám, pane Murakami, líbila se mi ta surreálná atmosféra, ale na absolutní hodnocení to tentokrát přece jen nebude. V druhé půlce knihy to u mě občas drncalo, procenta dolů nejsou ani tak pro autora a jeho román, je to mínus pro mě: do podobně duchovně náročné tvorby jsem ještě nedozrála. Zůstává jedině otázka, zda několik let počkat, nebo v dohledné době zkusit další Murakamiho knihu, jestli třeba na druhý pokus nedosáhnu dokonalé rezonance. 80-85%

25.02.2019

Krása! Asi mi to zrovna zapadlo do nálady.
Otevřenost, přímost, vtip i zádumčivost. Metafory, nasměrování, otázky. Zažívala jsem moc příjemné chvilky u čtení.
Trošku mi drhlo občas příliš edukativní seznamování s evropskou kulturou, přišlo mi to prvoplánové. Ale celkový dojem: krásné čtení.

"... nevyhnutelné přemístění ňáký tý hmoty a to jenom z čistě dramaturgických důvodů..." :)

23.02.2019

Kdybych Murakamimu nepropadla již dříve, tak po přečtení Kafky na pobřeží určitě. Tajemno, útěk z domova, knihovna, samota v hlubokých lesích, odvaha čelit neznámému nebezpečí, hovory s kočkami, dobro a zlo, touha po lásce... Ta samozřejmost, s jakou se tyhle motivy proplétají, a všechno souvisí se vším. Bavila jsem se velice. Moje kamarádka mi nedávno připomněla slova Franze Kafky... že kniha by měla být sekyrou na zamrzlé ledy v nás. Kafka na pobřeží sekyrou je. Aspoň pro mě. A v duchu se ptám, co by tomu řekl pan Nakata. Možná se to jednou dozvím. Třeba až najdu vchodový kámen.

20.02.2019

Mám z knížky rozporuplné pocity. Vypravěčský styl místy podobný mému oblíbenému Irvingovi, ale některé pasáže mě vysloveně štvaly, viz třeba hovory jednoho z hlavních hrdinů s kočkami.

16.02.2019

Kafka určitě není pro každého, není to jednoduché čtení, je lepší si na knihu udělat dost času. Ze začátku mě příběh zaujal, nutil mě pokračovat, pak přišla fáze "co je to za blbost" a pak "musím vědět, jak to dopadne" :) Určitě jsem nepochopila vše, něco jsem si vyložila tak, jak se mi to hodilo a zbytek mi Murakami jednoduše neprozradil... Styl se mi líbil, četlo se to samo. Jsem ráda, že mě k autorovi letošní výzva dokopala. Zkusím i další jeho tvorbu a snad konečně přečtu i Kavkův Zámek, abych zjistila,jak moc se Murakami inspiroval.

15.02.2019

Stejně jako pro mnoho, i pro mne je to první kniha tohoto autora.
Jiná mnou teď mnoho pocitů. Hezky plynule děj plyne. Styl psaní je velmi unikátní, obsah už ne tolik, což je jediné mínus. Určitě doporučuju. Taková melancholie, smutek, příběh, soucit, a ještě víc.

04.02.2019

První kniha od autora, zajímavě napsané, ale dočetla jsem horko těžko, jen abych nelitovala a ne přemýšlela, jestli jsem ji dočetla nebo ne, jako u Atlasu mraků. Snažím se knihy dočíst jsem ráda že jsem se ke knize dopracovala, zajímavé postavy, propletence i prostředí.