Kalevala - Karelofinský epos
Elias Lönnrot
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21558/bmid_kalevala-karelofinsky-epos-65510a52566e6.jpg
5
101
101
Finský národní epos, jehož 50 run (= starobylých zpěvů, vyzrálých ústním podáním z pokolení na pokolení), zapsal a uspořádal Elias Lönnrot (1802-1884 ), jeden z největších folkloristů, ethnografů a filologů své vlasti, který tímto svým dílem pomohl vytvořit moderní finský spisovný jazyk. Dějištěm eposu je pohanská země bohatýra Kalevy (finská Karelie) a spojovacími motivy jsou vyprávění o dobrodružstvích jeho synů, o starém pěvci písní Väinämöinovi, o kováři-divotvorci Ilmarinovi, o stařeně Louhi, vládkyni severní země Pohjoly a matce krásných dcer, o které se ucházeli hrdinové Kalevaly, o bojích s přírodními živly a o jejich překonávání, a posléze ústřední epopej o vytvoření mlýnku-samomlýnku, přinášejícího lidu blahobyt. Hluboce demokratický obsah eposu, podobajícího se charakterem svého vzniku Illiadě a Odysseji, inspiroval H.W. Longfellowa k napsání Písně o Hiawatě.... celý text
Přidat komentář
Úžasně a precizně zpracované vydání s bohatým poznámkovým aparátem a nádherným vizuálním pojetím.
Na Kalevalu jsem důkladněji narazila při mém toulání se Karélií, kdy jsem po se po několikadenním chození a spaní v dešti ohřívala o hrnek silné (výýýborné) kávy v kavárně v Kuhmo (což je mimochodem jedno z center Lönnrotova putování) a od vedlejšího stolu mě podrobily křížovému výslechu "Odkud? Kudy? Kam? A sama?!" postarší finské dámy ze spolku Kalevaly. Do té doby to byl zapomenutý pojem z přednášek, až tehdy jsem si (se studem) uvědomila, že se zrovna nacházím u kořenů finské literatury.
Kalevala se nečte, Kalevala se studuje a sama dále vytváří nové a nové příběhy. Já už ji s přestávkami studuji několik let a znamená pro mě shrnutí finské mytologie, starých příběhů a také základ pro pochopení této (především starší) kultury, kterou osobně upřednostňuji před tou současnou (kupodivu hůře uchopitelnou).
Výborné vydání Academia 2014 obsahuje mnoho poznámek J.Čermáka, které pro mě byly často zajímavější než samotný text Kalevaly. Osvětlují nejen odchylky v překladu (verš "zdravější se stala spodem" = rozlišení mezi krásou vnější a vnitřním zdravím stromu, "a jež bude chlapce chovat" = v doslovném překladu: vrazím synka každé do klína), uvádějí originál, který mi zní často mnohem lépe než čeština (kylän koirien kuluiksi...) a vůbec se nedivím, že se J. R. R. Tolkien finštinou Kalevaly inspiroval při psaní jazyků bytostí jeho knih. A také vysvětlují místopis, užité názvosloví a reálie finského života (např. Kounoinen se užívá o bytostech, jež je třeba si hýčkat - manželkách, skotu a medvědech).
"Cesta povede do hloubi věků na daleká severní vřesoviště za bájnými hrdiny a obyvateli temné říše Pohjoly, ale i do současnosti, neboť oněch 50 run ovlivňuje finskou kulturu stále". (Vltava, 28.4.2016)
Kniha, bez které bych se neobešla. Vlastně bych už mohla po desítkách přečtení založit Holečkův fanklub.
,,Do Pohjoly mrakotemné, do soumračné Sarioly..." člověk úplně vidí polární záři. Přesto, že je ve střední evropě a venku je červencové odpoledne. Na této knize je sympatické ještě i to, že vznikla v době finského národního obrození. Ostatně dějiny Finska, okupovaného Rusy, nebo Švédy, se velmi podobají dějinám Československa v Rakousku-Uhersku. Jejich boj za nezávislost byl podobný jako náš a skončil ve stejné době, svobodou. I finové si museli znovu objevit jazyk, kulturu, dějiny a zvyky. Kalevala jsou finské Staré pověsti české od Jiráska.
V případě vydání od nakladatele Academia z roku 2014 nejde o "pouhý" finský epos. K původnímu překladu zde najdeme i jeho opravy (Holeček například některé verše zřejmě neúmyslně opomněl nebo téměř pozměnil jejich význam a zvuk), mnoho praktických, důležitých a dopodrobna rozepsaných poznámek k textu, které umožní lépe pochopit text samotný, některé hrubozrné metafory a původ toho či onoho, třeba jmen a vznik samotných protagonistů či kupu mytologických vedlejších postav.
Kromě výše zmíněných artiklů se dozvíme mnoho i o samotném autorovi, stručnou historii Finska, můžeme porovnat Novou Kalevalu se Starou a Pra-Kalevalou a ještě mnohem více, přičemž je kniha s více něž tisíci stranami provázena nádhernými ilustracemi...
Samotný příběh je skvělý a je symbolikou národní hrdosti. Ale spolu s tím, co jej v knize předchází a doprovází jde o dílo perfektní ve všech směrech.
Vzdávám čest autorovi, lidovým písním starých Finů, všem, kteří se podíleli na revizi jeho vydání z roku 2014, i původnímu překladateli. Dokonaleji zpracovanou knihu jsem v rukou nedržel...
Vzpomněl jsem si na scénu z filmu Roming (2007, ČR/SR/Rum):
(Roman dává k přečtení Jurovi svůj deníček.)
Jura: Co to je?
Roman: Víš, já teď hodně přemejšlím. O nás. O Romech. A jak ti jednou přemejšlím, běží v televizi takovej film. Povídací. A tam říkali, že každej národ, jako skutečnej národ, má nějakej ten velkopříběh. Třeba Němci mají Prsten Niebelungů. Angličani mají Artuše krále. Finové mají Kala..., Kala..., Kala... . To jsem si nestačil napsat. A Rusové mají byliny, nebo co.
Příběhy z Kalevaly mě občas dost pobavily. Jeden je zvyklý, že se stateční rekové nejprve navzájem urazí, pak si pomačkají plechy, zlomí o sebe několik kopí, mečů, palcátů a po pár stránkách zjišťujeme, že pravdu měl přeživší. Takové středo/západoevropské. Klasika.
Ve Finsku se naproti tomu potkají dva rekové a místo držkové se začnou předhánět ve výmluvnosti. Když je to nakonec omrzí a jeden se těší na rozuzlení, zjišťuje, že poražený, místo důstojné smrti, nabízí svoji krásnou sestru coby trofej pro vítěze. Zajímavé.
S krásnými sestrami, dcerami a celkově hezčí polovičkou lidstva je to ostatně ve Finsku lepší, než s jídlem, tudíž hrdinové mají vcelku slušnou šanci na nějakou natrefit, případně dostat darem. Žádná velká romantika a plnění předsvatebních výzev. Bohužel pro ně, tedy hrdiny, emancipace byla ve Skandinávií už tenkrát na vysoké úrovni, pročež lecjaká slečna se radši utopí (štěstí, že vodních ploch je v okolí dostatek), než aby rekovi doživotně odvšivovala kožich.
Posmutnělý nositel jazykolamu místo jména (uvažte sami Väinämöinen, Lemminkäinen či podobný -nen), se tedy musí poohlédnout po jiné, zaručeně krásné, panně, avšak jsa poučen skutečností, že co je zadarmo, za tolik také stojí, do budoucnosti investuje. Třeba takový mlýnek sampo, který svému majiteli naděluje mouku, sůl a zlato a dokáže získat pár bodů k dobru. Proč by se vlastník podobného zázraku vůbec chtěl ženit, bohužel runa nevysvětluje.
Přítomna je i severská lstivost známá z vikingských příběhů a to o tom, kterak se tři rekové rozhodnou ukrást sampo, přičemž se hrozně diví, že jsou majitelé výrazně proti. Každopádně jednou jsou to hrdinové a ochrana osobního vlastnictví je zajímat nemusí. Tady už se čtenář začíná trochu orientovat, neboť privatizace cizích pokladů není pro středo a západoevropské příběhy žádná terra incognita.
Každopádně Elias Lönnrot pospojováním 50 run poněkud uměle, avšak úspěšně, vytvořil dílo, jež se zapsalo do historie. Za mě osobně z hlediska příběhu nebo poučení nejde o žádný nadčasový výtvor. 4* tudíž dostává za svoji neurážející specifičnost a hlavně překlad Josefa Holečka.
Ke knize mě přivedlo to,že jsem si po střední začala dopisovat se stejně starou dívkou z Finska a chtěla jsem se alespoň trochu orientovat v jejich pověstech. Dodnes mě mrzí,že jsem si ji knihu po přečtení nenechala,měla krásné ilustrace. Mám ji sice v PDF,ale není to ono..třeba se s ní ještě někdy někde potkám
Holečkův překlad je ve své roztomilosti nedostižný a nelze jinak, než jej milovat. Navíc Kalevala je prostě srdeční záležitost :)
geniální Holeček, i kdyby už pro nic jiného, než je tento překlad, je pro mne velikán (možná i proto, že jsem nějaký čas pracoval jako slévač a tavič superslitin)
Nazejtří, den prvý potom
mistr kovář Ilmarinen
sám se nahnul nad ohniště,
nad samou se sklonil výheň,
aby viděl, co se stalo,
co se z ohně vystvořilo.
Samostříl se dobyl z ohně,
ze žáru luk zlatý vyvstal,
kuše zlatá, stříbrohlavá,
mědí zdobně vykládaná.
Naoko luk zdál se dobrým,
ale mrav byl jeho špatný:
každý den chtěl hlavu míti,
nejlepších dvou hlav si žádal.
Mistr kovář Ilmarinen
nevelkou měl z toho radost,
chopil luk a vedví zlomil,
do ohně jej vrhnul nazpět,
chlapům kázal měchy tahat,
rabům oheň rozhrabovat.
Nelze milovat sever a nepřečíst Karelofinský epos! Velkou hodnotu eposu přidal svým překladem Josef Holeček, je to prostě nádhera :)
Je nádherná! a ty ilustrace! V knihovně nepřehlédnutelná. Ukázka na: www.kosmas.cz/knihy/196954/kalevala/
Úžasná knížka, která rozhodně stojí za přečtení. Překvapivě rychle jsem si osvojila i její zvláštní rytmus. Určitě se k ní budu průběžně a s nadšením vracet. A samozřejmě si k tomu pustím jako nezbytnou kulisu Amorphis. :)
Jsem asi blázen, ale celou knihu jsem si kdysi přečetl nahlas. Nádherné zpěvy. Krásný překlad.
Kalevala je pro příznivce severské mytologie velká výzva. Tento rozsáhlý historický epos se čte trochu jinak, než současné bestsellery. Na zveršované, starým stylem vyprávěné příběhy musíte mít prostě náladu a klid. Ale je to krásný epos, navíc zhudebněný skvělými Amorphis.
Je to neuvěřitelný zážitek...byla to pro mě opravdu výzva...často jsem u téhle knížky usínal, ale to bylo asi hlavně proto, že jsem ji četl po večerech. Občas to byl boj...hlavně na začátku, než jsem si našel správný rytmus, jak to číst...v jednom místě jsem se dokonce sekl...a chtěl jsem s tím seknout...ale jsem moc rád, že jsem to nevzdal. Je to opravdový zážitek...doporučuji všem, kteří se alespoň trochu zajímají o legendy severu. Já třeba miluji kapelu Amorphis a jejich úžasnou hudbu...a Kalevala byla inspirací mnoha jejich písní...
Ne neoprávněně přispěla Kalevala k vytvoření finské identity, ne neoprávněně ve svém čase okouzlila celý svět a ne neoprávněně jsou na ní Finové dodnes tak hrdí. Z knihovny jsem knížku málem ani nepřinesla, jak byla tlustá a těžká, ale řeknu vám, obdivovatelé Finska, rozhodně si ji musíte přečíst. Je krásná.
Na Kalevalu jsem byla velice zvědavá. Chvíli mi trvalo, než jsem se do ní pořádně začetla, ale výsledek je dokonalý. Velice poutavý příběh. Jen ještě dodám, že ji MUSÍM mít, protože se k ní budu ráda vracet :) Z čehož vyplývá: mohu jen doporučit :)
Štítky knihy
mýty a legendy mytologie náboženství Finsko finská literatura folklór lidová slovesnost básně Kalevala
Autorovy další knížky
| 1953 |  Kalevala - Karelofinský epos |
| 1904 |  Kanteletar - finská národní lyrika. Sv. 2 |
Gigantické dílo shrnující to nejdůležitější z finské mytologie by si měl každý alespoň z části zkusit přečíst. Sice tu nenajdete známé mytologické figury severských bohů, ale dozvíte se například blíže o Laponcích a dalších národech. Pro postavy je kvůli lokálnímu životu pochopitelně důležitá také plavba, takže dost často kormidlují, pádlují nebo přímo plavou. Podobnou knihu není snadné ohodnotit, protože má lepší i horší pasáže, tak dávám čistý střed.