Kalibův zločin
Karel Václav Rais
https://www.databazeknih.cz/img/books/98_/98195/kalibuv-zlozin-98195.jpg
4
427
427
Známá Raisova povídka z venkovského života druhé poloviny 19. století líčí tragický příběh mladého Kaliby. Medailón o autorovi napsal Milan Pávek. Vydání dvacáté páté, v ČS první.
Přidat komentář
2,5*/5* Další z mnoha knížek, kterou jsem četla na zkoušku z literatury devatenáctého století. A Kalibův zločin mě kupodivu docela bavil. Mega mě to chytlo, přečetla jsem to za dva dny, což u knížek z toho období nebývá zvykem. Vlastně jsem si při čtení říkala jak je to hrozný, ale svým způsobem mě to bavilo. Možná už jsem byla tak přehlcená poezií, která mi nedává smysl, že jsem pak byla nadšená za prózu, jejíž děj se mi vlastně vůbec nelíbí, ale aspoň se to dá číst a rozumím tomu. Jestli to dává smysl. Nelíbilo se mi, co se v knize dělo, ani to jak se k sobě postavy chovaly, ale na druhou stranu jsem si při čtení párkrát vzpomněla na svojí rodinu. Byla to prostě taková realistická sonda kterou si nikdo nechce přiznat, což vzhledem k tomu kam se tahle knížka směrově řadí dává smysl. Postavy jsem si spíš neoblíbila, přišla jsem si jako nějaký pozorovatel zvenčí, ale úplně mi to nevadilo. Konec byl docela rychlý a překvapivý, zároveň i trochu extrémní, ale tak nějak mi to k tomu sedělo. Tohle je jedna z knížek ke které po přečtení nemám úplně zášt a mohla by vás bavit i pokud jí úplně nutně číst nemusíte. Že by to byl ale nějaký extra skvost, to taky ne.
Dokonalá ukázka toho, jak jedna jedovatá čarodějnice dokázala zničit život zcela nevinnému a prostému člověku.
V lecčems mi kniha připomínala Poslední soud od J. Š. Baara, a i když Baar byl o něco lepší, ani tohle nebylo špatné. A překvapivě aktuální. Skvělé vylíčení (psychického) domácího násilí, které na hodném a naivním Vojtovi Kalibovi páchají manželka a tchyně. Tušila jsem, jak to dopadne, jen jsem si nebyla jistá, která z těch dvou to bude...
Po smrti matky zůstane v mladý Vojtěch Kaliba sám s otcem na statku a protože již není nejmladší je okolím tlačen do svatby. Jeho švagr mu dohodí nevěstu, která se po svatbě k němu se svou matkou přestěhuje a to předznamená osudy rodiny Kalibovy. Román z podhůří Krkonoš, kde je zde reálně vykreslen tehdejší venkov se svými zvyky a obyčeji, chování lidí na vsi a sousedské i rodinné vztahy,kdy to nebyla vždy idyla. Rais nádherně popsal krajinu Podkrkonoší. Celkově jsem byl z knihy příjemně překvapen.
Mně se to líbilo. Naprostá syrovost bez přikras, která ukazuje poněkud méně idylický venkov.bZajímavý byl vhled do institutu "vejminkářství". Kaliby mi bylo upřímně líto.
Sice povinná četba, do které jsem se musela začíst, ale šlo to. Uvedení do děje skvělé, hned se koná akce. Ale celá hlavní náplň v prostředku knihy byla strašně zdlouhavá. Popisy krajiny či lidí občas až kýčovité či přeplácané. Stará Boučková mi vadila hned od začátku a ani Kadla mi nebyla nijak příjemná. Velmi mě naštvalo, když jsem se dozvěděla, že dítě není Vojtovo nebo když se starý Kaliba kvůli těm dvěma odstěhoval. Vojta mi na začátku přišel sympatický, později už jsem si přála, aby nebyl takový trouba a nepřistupoval neustále na to, co si matka s dcerou zamanou. Nijak jsem nepřemýšlela o tom, jak by to mohlo dopadnou, tudíž mě závěr poměrně dost šokoval. Já však tragické konce miluji, takže za to dávám plus.
,Snad se za mě nestydíš?´ usmál se s mírnou výčitkou. ,Inu tobě je to jedno, ať se dívají, jak chtějí, ty jsi z nich!´ ,Máš pravdu, ať se dívají, mám radost, že si tě prohlížejí, a jsem rád, že tě mám.´ Karla naň pohlédla úkosem.
Tak čtivou prózu jsem už dlouho nezažila. Příběh velice realistický až podle mne občas naturalistický odkrývá lidskou zlobu a chytá za srdce. Čtenář bude trpět společně s hlavním hrdinou. Zároveň vesnické motivy a zakomponovaný zpěv dodal příběhu milejší notu. Kniha přečtena během dvou dní, je tenká a velice čtivá. Zároveň člověku zanechá hořkou pachuť, protože ukazuje, že každý příběh nekončí dobře a ten nejhodnější člověk může jednoduše dopadnout nejhůř.
Na tak přesvědčivě odporný příběh, který zhnusí zákonitě každého, se mi hodí slova jedné z postav, výměnkáře starého Kaliby: "Ságo, co se u nás děje, mohlo by se číst leda v knihách, a ani tam by tomu jeden nevěřil!" Gratuluju Raisi, mě si otrávil dokonale :)
Tahle kniha mne naplňovala tak silnými pocity úzkosti, čím více jsem z ní učetl, že jsem ji k závěru dokonce na několik dní odložil, abych se nemusel pohroužit dál do jejích stran; tak moc mne naplňovala naklidem, že jsem poslední stránky přelétal očima až k hanbě zběžně a občas přeskakoval slova a musel se k nim vracet.
tohle není stížnost ale poklona mistrovství Karel Václav Rais; mistrovství s kterým napsal tuto knihu a s kterou vystihl venkov v dobách dávno minulých kdy vedlejší vesnice byla daleko, pracovalo se od nevidím do nevidím, dědictví 6 sukní se dělilo po třech pro každou dceru a důchodový sestém sestával v sedničce a povinnosti odvádat tu krajíč mléka, tu pět pytlů brambor, tu nárok na třetinu ovoce ze stromů v zahradě.
Kalibův zločin je kniha, která vám ukáže jak reálnie chudého venkova, ale také srdce lidí; vypočítavost, nenávist, pomluvy, strachy, hádky, sváry, přetvářku ...
Ke Kalibově zločinu jsem se dostala v rámci povinné četby a jsem za to moc ráda, protože zrovna o této knize jsem nikdy předtím neslyšela. Ze začátku mi trvalo trochu déle než jsem se začetla a zvykla si na autorův květnatý popis událostí, jelikož užívá archaickou češtinu, nářečí a v hojné míře i přechodníky. Jakmile jsem se ale v této "problematice" zorientovala, už to bylo dobré. Takže hodnotit nelze jinak, než kladně.
Karel Václav Rais rozhodně nepatří do starého železa! Čtení této knihy jsem si opravdu užila - příběh byl napínavý jako dobrá "detektivka". Ale ten konec ... žádný happy end ale opravdový život, jaký tenkrát lidé na horách žili.
Paráda! Takové příběhy ze života
dokážou oslovit víc, než současné, nereálné, překombinované, bizarní a rádoby šokující nesmysly.
Jak se proti chlapovi spojí manželka s tchýní, tak to smrdí průserem. To platilo tehdá a platí to i dnes. Mé rodinné vztahy jsou naštěstí v pořádku, ale Vojtu Kalibu jsem chápal. Ten tlak na jeho hrudi a to dusno, které se v něm vzdouvalo...
Sakra, jak já ho chápal!
z počátku jsem byla zmatená ze jmen postav - Nána, Nedomlelka, Nedomlel, Smrž, Smržová, Manka, ale postupně to začalo dávat smysl. Děj graduje a čtenář s napětím čeká, kdy už to přijde. Je smutné, kam hodného, možná až naivního muže nedobré ženy dokázaly přívést.
Ačkoliv se mi do knihy moc nechtělo, hned od druhé kapitoly jsem se zacetla. Kniha je čtivá a přestože se vlastně k samotné podstatě dostaneme až na konci knihy, i tak hodnotím jako podarene dílo.
Lahůdka z konce 19. století, kde se události vyhrocují a napětí stoupá jak v moderním thrilleru. Chvilku mi trvalo se začíst do krkonošského nářečí a představovat si prostředí, protože je to pro mě geograficky vzdálenější místo. Zaujal mě popis Štědrého večera a připraveného jídla, praxi ve sjednávání nádeníků a institut výminku, který je tu představen opravdu detailně (ač mám zkušenosti s jeho normou třeba z dobových trhových a svatebních smluv, tento vhled do skutečnosti je pro mě moc důležitý). Konec ani nemohl být jiný...
K. V. Rais je mi bližší jako básník, s jehož půvabnou básničkou Cestička k domovu jsem se seznámila už na prvním stupni ZŠ. Tento teskný příběh ze života vesničanů byl příběhem dobrotivého hlavního hrdiny Vojty Kaliba, který se střetl s proradností a vypočítavostí své manželky a její matky. Právě stará Boučková je opravdu echt čarodějnice, přesná reprezentantka hesla: Tchyně a uzený jsou nejlepší studený! Líbil se mi vyprávěčský styl pana Raise i výstižné vykreslení charakteristik jednotlivých postav.
Trochu jsem se bála, jestli mě bude taková kniha bavit a světe, div se, byla fajn. Evidentní důkaz, že tchyně jsou největší zlo už desítky let. :)
Autorovy další knížky
| 1972 |  Cestička k domovu: výbor povídek a básní |
| 2010 |  Kalibův zločin |
| 1965 | Zapadlí vlastenci |
| 1974 | Z křišťálové studánky |
| 1961 | Výminkáři |
Klenba nebeská, potemnělá, jen řídce prostřiknutá jemně zářícím hvězdným květem, rozpínala se nad ním jako plášť hrozného zvonu, na jehož srdci oddychoval. 85 %.