Kalibův zločin
Karel Václav Rais
https://www.databazeknih.cz/img/books/98_/98195/kalibuv-zlozin-98195.jpg
4
427
427
Známá Raisova povídka z venkovského života druhé poloviny 19. století líčí tragický příběh mladého Kaliby. Medailón o autorovi napsal Milan Pávek. Vydání dvacáté páté, v ČS první.
Přidat komentář
Upřímně, očekávala jsem od toho trochu víc. Nějak jsem měla dojem, že ten zločin bude doopravdy hrát prim, ne že se na něj dojde tak pozdě a ke všemu tak hrr. Cením si i hlavního hrdiny, na kterého se většinou nadává - jistě, mamánci jsou asi občas na zabití, ale aspoň to byla příjemná změna od zarytých stereotypů, které psali Raisovi vrstevníci. Místy to bylo dost zajímavé, ale celkově mi to přišlo docela natažené a ten konec byl strašně zbrklý.
Občas není špatné sáhnout i po takové klasice, jako je tato. Užít si jazyk konce 19. stol. a sledovat problémy rodinného charakteru končící tragédií. Román vyniká sevřeným dějem, celkem jasně danými charaktery postav a nevyhnutelným směřováním ke katastrofě. Myslím, že tato kniha má stále co říct.
Skvělá kniha, která ve mně vyvolávala smutek, lítost a vztek. Vojta Kaliba pro mě bude symbolem hodného a pracovitého člověka, který doplatil na lidskou faleš. Doporučuji.
Dlouho, velmi dlouho byl pro mne K. V. Rais synonymem krásného verše, především jako autor Lesní studánky. Tu snad každý zná už s mateřským mlékem, jako něco, co existuje a existovalo vždycky. Pak jsem si přečetl Kalibův zločin a setkal se s naprosto jiným Raisem. Kalibův zločin je vynikající dílo, možná regionální, ale svým významem určitě celonárodní.
Pozdější dodatek:
Bum! V pozadí se mi stále klubalo, že jsem napsal pěkný nesmysl. A samozřejmě: twl, nespletl sis J. V. Sládka s Raisem? No jasně, to jsi pěkně zbodnul. Nu co, stalo se, stalo.
Kniha pro mne byla jednou velkou neznámou. Nevěděla jsem co čekat, ale bylo to příjemné čtení. Celou knihu jsem obdivovala Vojtu a jeho velikou trpělivost a nenáviděla Boučkovou a Karlu. Zvláště ke konci jsem chtěla vědět, jak vše dopadne, nemohla jsem se proto od knihy odtrhnout. Díky doslovu, který jsem si kupodivu též přečetla, jsem zjistila, že v původní verzi je konec vyřešen jinak, což mne dost zaujalo. Škoda jen, že obálka knihy je tak zvláštní a svým způsobem nelichotivá. Kdybych knihu neměla v povinné četbě a nezaujal mne název, asi těžko bych po ní sáhla v knihovně jen tak, ale je to čistě subjektivní názor. Z hlediska jazykového mě kniha kupodivu až tak moc nenadchla. Bylo použito nářečí a v zadní části knihy byl též slovník, avšak i některá slova, která nebyla ve slovníku, jsem nepochopila, díky čemuž jsem ubrala na hodnocení, což je mi líto. Stylistika mi vyhovovala, jen mi přišlo trochu zvláštní dělení textu na kapitoly. Popisy krajiny byly sice hezké, ale ke konci už mne unavovaly a nejraději bych je přeskočila. Za mne se tedy jedná o knihu, která je sice zajímavá a líbila se mi, ale nejde o nic extra. Takže když ji člověk nepřečte, o nic nepřijde, ale i přes to jsem ráda učinila tuto zkušenost.
Panímáma Boučková je prototyp tchýně. Vojta Kaliba je hodný, poctivý dobrák, dříví by bylo možné na něm štípat. Osud je svede pod jednu střechu. Jedno ukvapené rozhodnutí, kdy se Vojta svým švagrem nechá vmanipulovat do svatby a zároveň ve své dobrotě dlouho nevidí, že je utlačován, okrádán a zneužíván. Až nakonec pohár přeteče.
Román je napsaný opravdu čtivě. Jen z dnešního pohledu se celý příběh děje úplně zbytečně.
Tato knížka se mi líbila. Na tu dobu, kdy byla vydána, mi přišla celkem nadčasová. Na to jak je stará, tak měla něco do sebe. Je od českého autora, takže také plus. Doporučuji pro všechny, co mají rádi starší romány.
Hlavní postavou byl Vojtěch, hodný byť naivní. Dostával zabrat od své ženy Karly a její matky Boučkové, protože nevěděl, že jim šlo jen o majetek, který zdědil po zemřelé matce. Neustálým komandováním ho dohnaly až k něčemu strašnému.
K čemu? To si přečtěte sami.
Kdyby mi nutili tuhle knížku v rámci povinné četby ve škole, určitě bych jí nečetla.
Ale že jsem si ji vybrala sama, byla jsem velmi překvapená čtivostí a zajímavostí tohoto románu.
Příběh starého mládence, který se zamiluje a věří, že našel svou lásku. Netuší však, že byl zatažen do intrik nevěsty a její matky. Ve své nezlomné snaze učinit svou manželku šťastnou, pracuje do úmoru a snaží se plnit její přání. Časem i on pochopí, že vše je jinak a toto poznání vede k překvapivému tragickému konci. Velmi zajímavá kniha, která ve mné zanechala pachuť zrady a nespravedlnosti.
V ostružínské chalupě zůstává po smrti maminky starší sedlák Kaliba se svým synem Vojtěchem. Vojtěchovy sestry si rychle rozdělují majetek a Vojta je pod vlivem svého švagra Smrže přesvědčen, aby se ještě v pozdním věku oženil. Smrž mu namluví mladou Karlu, do které se Vojtěch hned zamiluje. Karla se nastěhuje k Vojtovi společně se svojí matkou Boučkovou, starý Kaliba odchází na vejminek a tím končí veškeré Vojtěchovy ideje o spokojeném vztahu. Karla se z počátku snaží skrývat svoji nechuť k Vojtěchovi, ale brzy je patrná její vypočítavost kvůli jejímu skrytému těhotenství a touze po společenském postavení a Vojtěchově majetku. Boučková nabádá svoji dceru proti Vojtěchovi a společně zbrojí proti Vojtěchovi. Boučková šíří o Vojtovi pomluvy a Vojtěch se dostává do víru denních událostí plných ponižování ze strany obou žen, což vyústí v tragédii. Vojtěch Karlu pod psychickým tlakem nejprve uhodí, za což je odsouzen a po návratu z vězení, kdy uvidí oknem své domnělé dítě v náručí skutečného otce vojáka Rachoty, Karlu zabije a v zápětí sám umírá.
---
V díle se zrcadlí tragický příběh nešťastného manželství Vojtěcha Kaliby, který, ačkoliv je sám obětí, je pod tíhou utrpení z chování své vlastní ženy a tchýně, dohnán ke zločinu. V díle jsou psychologicky vykresleny jednotlivé postavy, jejich povahy se odrážejí především prostřednictvím dialogů. Vojtěchova neohrabanost, kterou Karla nesnáší a jeho klidná, mírná povaha jsou v kontrastu s hezkou Karlou, která miluje jiného muže a svého manžela se štítí. Dalším kontrastem je hodný starý Kaliba, který nechce nikomu škodit, snaží se být Vojtovi oporou v rodinných těžkostech ve srovnání s vypočítavou a zlou panímámou Boučkovou. Příběh je dokreslován vedlejšími postavami, jejichž charaktery jsou patrné především z dialogů. Autor kritizuje prospěchářský postoj, přetvářku, peněžní morálku a její důsledky, nelidskost, hamižnost, honbu za majetkem a zneužívání lidských slabostí.
Román s naturalisticko-psychologickými momenty. Hlavní postavou je VOJTA KALIBA, starší mládenec, jenž se vášnivě zamiluje do dívky KARLY.. Kniha se mi líbila, knihu hodnotím na 100 %.
Podle názvu jsem soudila, že to bude jakési veliké drama, ale nakonec jsem byla příjemně překvapena. Příběhy zasazené do této doby mám ráda. A detailní popisy krajiny, místností, oblečení mi pomáhaly si lépe situaci představit a do příběhu se více vžít. Musím říci, že ačkoli je Vojta ,,podpantoflák", teoreticky za to nemohl. Velice jsem s ním soucítila. Byl už v letech, do té doby závislý na mamince a mladá, krásná holka ho omámila a on si krásně maloval, jak to všechno bude krásné. Nejprve jsem ale měla pocit, že se to všechno nějak děje mimo něj, což se zřejmě dělo, jelikož silnější osoby, jako Boučková a Smrž všemu vládli a šli si za svými cíli. Člověk až nemůže uvěřit tomu, že se něco takového může i dnes dít v rodinách.
Přečteno do čtenářské výzvy. A pro mě osobně velké překvapení. Opravdu silné téma a na to, jak je kniha "stará", je velmi čtivá. Když si člověk odmyslí historický jazyk, jde o docela dost dobře napsaný moderní psychologický román.
Příjemné překvapení ze seznamu četby k maturitě. Čekala jsem rozvleklé popisy postav a krajiny, fádní děj, obtížnou čitelnost tak typickou pro knihy staršího data vydání. Nakonec z toho vyšel jednoduchý příběh s pár postavami a chytlavou zápletkou, který výstižně zachycuje to, co se s časem prostě nemění - lidský charakter a vzájemné vztahy. Nic převratného, ale pan Karel to všechno podává tak zdařile, že vás těch pár stránek rozečtených původně z donucení napíná až do konce.
Vesnický román z konce 19. století, který je však podle mého názoru v jádru příběhu nadčasový, protože špatné lidské vlastnosti, které touží konat zlo druhému, a třenice v některých rodinách bohužel nevymizí. Doporučuju přečíst, Rais totiž nechává "zpracovávat" Vojtu postupně, takže se do jeho situace dokáže čtenář vcítit a pochopí jeho následující jednání.
Nesmírně silná kniha. Na rovinu se přiznám - v mém případě to byla povinná četba. Prvních pár desítek stránek jsem přelétl. Ale jak jsem se v knize dostával dál a dál, frekvence přeskakování se zkracovala a zhruba od poloviny jsem už hltal slovo za slovem.
SPOILERY!
Snad nikdy jsem neměl u knihy tak silné nutkání vstoupit do děje a zařvat na hlavní hrdiny, co se vlastně děje a jak to udělat, aby bylo dobře! :) Chápu obě strany. Vojta byl hodný, byť impulzivní. Kadla byla mladá a zoufalá. V té době těhotná a bez muže? Není divu, že se chtěla zabezpečit, byť značně nemorálně, ale nedovolil bych si ji odsoudit.
Jasným satanem je tady samozřejmě tchyně. Pravá katastrofa. Ne až tak zdatná manipulátorka. Zdatná v tom smyslu, že dovedně působila na lidi, skvěle popichovala, dokonale štvala, přeháněla a vyzobávala si z událostí přesně to, co se jí hodí. Hodný a prostý člověk jako Vojta ji nemohl konkurovat. Rais ho vykreslil úžasně. Jak pořád doufal, že bude lépe, že se všechno zlepší. A hlavně jak pořád nechápal PROČ. Co dělá špatně? Čím si to zasloužil? Strašlivá, příšerná bezmoc. Jak jeho, tak čtenářova. Pro tu starou manipulátorskou brécu ideální cíl.
Jenže si holky neuvědomili jednu věc. Když někoho manipulují, nesmí mu vzít úplně všechno. Rodinu, přátele, majetek a dokonce i "vlastní" dítě. Není divu, že Vojtěch reagoval tak, jak reagoval a všechno skončilo tragédií...
Kniha mi trochu připomíná základní myšlenkou Hordubala od Čapka. I tenhle příběh má svoje kouzlo. Je stejně dobře promyšlený, ale možná je o maličko čtivější a akčnější, než Hordubal. Mně se kniha moc dobře četla a zanechala ve mě určitý dojem.
Autorovy další knížky
| 1972 |  Cestička k domovu: výbor povídek a básní |
| 2010 |  Kalibův zločin |
| 1965 | Zapadlí vlastenci |
| 1974 | Z křišťálové studánky |
| 1961 | Výminkáři |
Pětatřicátník (takže žádný stařec nad hrobem :-) Vojta Kaliba zůstává po maminčině smrti na hospodářství sám jenom s tatínkem. Jeho švagr Smrž lačnící po penězích mu domluví sňatek s mladou dívkou z hor - Kadlou, do které se Vojta okamžitě zamiluje a snesl by jí modré z nebe. Kadla bohužel jeho lásku ani náklonnost nesdílí a spolu se svojí matkou (která se taky nacpe Vojtovi do chalupy) mu dělá ze života peklo. Vojta už neví, co by měl udělat, aby ho Kadla měla ráda, doufá, že se jejich situace zlepší, když se s oběma bude snažit vycházet po dobrém a platit za tchýni dluhy, které si nadělala... Příběh se ale vyhrocuje s narozením syna, kdy Kadla nechce Vojtovi dítě ani na minutu půjčit a Vojta už neví, co dál dělat...
Vojta je pro mě prototypem hodného a laskavého člověka, který by pro svou ženu a dítě udělal všechno na světě, ale Kadla i s matkou jen na něm a na všem, co dělá, hledají chyby a posmívají se mu... Celou dobu, co jsem knihu četla mi bylo hrozně teskno a úzko, bylo mi Vojty líto tak moc líto... :-( :-(
"Když nemluvíš a mračíš se, nejraději bych z domu utekl, všecko na mne padá, smutno mi je; ale já bych utéct nemohl, protože bez tebe nemůžu být - člověk ani neví, co se s ním děje a jak se to stalo!"