Kaligrafie snů
Juan Marsé
Vzrušující atmosféra Barcelony v půli minulého století a „nebezpečný“ milostný vztah – starší žena hodlá spáchat sebevraždu kvůli svému milenci… Příběh o nikdy nedoručeném dopisu, na který adresát čekal celý život. Nejnovější a nejautobiografičtější dílo slavného španělského spisovatele.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , OdeonOriginální název:
Caligrafía de los sueños, 2011
více info...
Přidat komentář
Hodnotil bych 3,5 hvězdy. Kniha je psána skutečně jinak a chvíli jsem si nebyl jistý, zda její těžiště má být ve vyprávění o "odboji" nebo o vztahu, což se nakonec ozřejmí. Nicméně ten odboj a přítomnost odhalení vytváří v knize další pocitové pozadí. Doslov knihu dobře vystihuje; rychlost vyprávění, zápletka a rozuzlení (nemohu se ubránit dojmu, že jsem již někde něco podobného, avšak sofistikovanějšího nečetl).
Už před časem jsem jela na prodloužený víkend do Barcelony. Rovnou z kanceláře, ještě ve stresu z toho, co jsem před cestou nestihla. Když mě vzápětí na místě přivítala La Rambla s trhovci, slepicemi v klecích a kočkami pospávajícími na novinách, skoro jsem nemohla uvěřit tomu, že jsem jen dvě hodiny letu od Prahy. A s Kaligrafií snů je to podobné. Okamžitě vás zavede do jiného světa, kde vládne mnohem větší hluk, pospolitost i nepokrytá (úspěšná) snaha nakukovat druhým do kuchyní i ložnic. Přes odlišnou mentalitu si mě příběh získal, ukolébal ve svém plynutí, a když už jsem si myslela, že vím, kam spěje, pořádně mě překvapil. Prý je to tak u autora obvyklé, ale to jsem se dočetla až dodatečně :-). Jazykově vytříbené, originální psaní, úsporně skrývající humor mezi řádky.
Zařadila jsem do přečtených, ale nedočetla jsem. Skončila jsem kdesi u 120 stránky a k dalšímu čtení se nedokázala dokopat. 120 strana a já se nonstop ztrácela v ději, že vlastně ani doteď netuším, o čem to je. Strašně moc mě to ale mrzí, protože kniha se mi na první pohled obrovsky líbila a tohle je pro mě naprosté zklamání. Třeba někdy příště. I přesto všechno mám v hlavě pohnutku ji za nějaký čas zkusit otevřít znovu.
Příběh je psaný poměrně náročným, až trochu básnickým jazykem, takže se knížka čte pomaleji, ale stojí za to se prokousat až k závěru. Zajímavý styl vyprávění - "hlavní hrdina" je vlastně jen pozorovatel ústředního příběhu. Konec překvapí.
Po Ještěrčích ocáscích a Dívce se zlatými kalhotkami nejlepší (rozumněj nejstravitelnější) kniha od Marsého.
Kniha je velmi rozvláčná a první polovina pro mě nebyla moc zajímavá. Ale pak jsem se začetla a druhou polovinu "shltla" během dvou dnů. Stojí za to se prokousat první polovinou. Konec je skvělý.
Štítky knihy
dopisy Španělsko španělská literatura 50. léta 20. století Barcelona milostné vztahy nešťastná láskaAutorovy další knížky
2012 | Kaligrafie snů |
2010 | Dívka se zlatými kalhotkami |
2007 | Ještěrčí ocásky |
1982 | Poslední odpoledne s Terezou |
1977 | Táto tvár mesiaca |
Velmi zajímavé čtení.