Kalmann
Joachim B. Schmidt
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/512941/bmid_kalmann-s6a-512941.jpg
4
289
289
Kalmann Óðinsson je samozvaný šerif ze skomírající vesnice na nejsevernějším cípu Islandu. Lidi mají za to, že se mu někdy kolečka v hlavě točí pozpátku, ale on si o tom myslí svoje. Den, co den se toulá po okolních pláních a loví polární lišky. V moři klade návnady na žraloky, jejichž maso fermentuje a dělá ten druhý nejlepší hákarl na celém ostrově. Jednoho mrazivého dne objeví na sněhu čerstvou kaluž krve. Došlo snad k vraždě? Kalmann je odhodlán odhalit pravdu za každou cenu – v kovbojském klobouku, se šerifskou hvězdou a starou mauserovkou. A díky prosté moudrosti a odvaze čistého srdce dokáže všechno zlé zvrátit. Na tohle islandské Fargo jen tak nezapomenete!... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2023 , ProstorOriginální název:
Kalmann, 2020
více info...
Přidat komentář
Já jsem zklamaná. Pořád jsem čekala, že se začne něco dít a ono toho moc nepřišlo až do konce. Hezký popis toho kousku Islandu, přírody, ale to je asi všechno. Rozuzlení pro mě bylo naprosté zklamání. Abych nebyla jen negativní, cítím, že tam bylo něco, co mě udrželo při poslechu audioknihy až do konce, ale neumím to pojmenovat. Kdybych se do ní nepustila, nic by se nestalo.
Začínalo to pozvolna, postupne sa to stále viac rozbiehalo, čím sa okolnosti a skutočnosti vyjasňovali. Kalmanovo uvažovanie a chápanie prírodných zákonov a neho obklopujúcej reality je prekvapivo osviežujúcim elementom v príbehu, pokiaľ nejde o city k ženám (tam stráca "niť", čo je asi prirodzené:)). Hovorí veci tak ako podľa neho sú (hoci niekedy to práve nie je vhodné), no napriek tomu si ho človek v určitom zmysle "musí" obľúbiť (tj. držíte mu palce, nech mu vyjde čo si zaumieni), a ak náhodou niečo zmysel práve nedáva, stačí si počkať o pár strán ďalej. Veľmi sa mi páčili niektoré výroky a vysvetľovanie "javov" starého otca, napr. kde v tele sídli hnev, smútok, láska, rodina, atď. A fakt, že aj keď mozog človeka zabudne, kto ste, fyzické telo (emócie v tele) a duša si pamätá..
Ono to není úplně krimi. Spíš náladovka.
Kniha, do které se dá ponořit tak, že přímo cítíte poryvy větru, pach rybiny a chlad sněhu, čerstvě pokropeného krví nějakého uloveného zvířete.
Vše je protkáno příjemně naivně jednoduchým vnímáním Kalmanna.
(Zmínku o IKEA si mohl autor odpustit, ale co už s tou "severskou krimi" nadělám...)
Poslouchala jsem audioverzi a tu také doporučuji.
Osobně bych zařadila někam mezi Pobřežní cestu a Trilogii z ostrova Lewis.
Tak tohle bylo výborné, souhlasím se všemi komentujícími přede mnou. Při čtení jsem si vzpomněla na Podivný případ se psem a také na Cit slečny Smilly pro sníh, obě nemáme v knihovně mezi detektivkami, a tuto knížku se mi k nim také nechce dávat. Od začátku sice jde o pátrání po zmizelém a konec je dramatický, ale je tu něco navíc, co převažuje a na co jsem se těšila - Kalmannův prostý svět, kde je všechno tak jasné. Ale někdy se to zamotá. Kalmannovo vyprávění je originální, zábavné i poučné. A občas dojemné, když přijde řeč na dědečka. Je pravda, že jsem čekala něco více od jedné postavy, která byla a potom nebyla. Knížka je povedená i graficky.
Výborná kniha. Příběh se tak nějak pomalu rozmotává a je silnější a silnější. Užil jsem si to.
Nechala jsem se nalákat na tuto novinku od @kosmasnaferovku a udělala jsem moc dobře! Tato mrazivě poklidná islandská detektivka si mě získala svou jednoduchostí, ve které se však skrývá důmyslná vražda. Nu, posuďte sami.
Kalmann žije sám v domku po svém děděčkovi, ale ten je teď už v pečovatelském domově a svého vnuka už příliš nepoznává. Kalmann rád vzpomíná na dobu, kdy jej děda vše naučil a všechno mu trpělivě ukazoval. Kalmann má totiž odjakživa svou hlavu, takovou trochu zpomalenou. Dalo by se říci, že je to podivín, přinejmenším momentálně zavostalej. Ale je to dobrák, jen je jiný.
A tak se náš hrdina v kovbojském klobouku toulá krajinou, loví polární lišky a místní ho považují za tak trochu srandovní figurku - samozvaného šerifa. Když se však na planině ve sněhu objeví kaluž krve, začnou se teprve dít věci. A navíc zmizel místní mecenáš a hoteliér, který ležel většině obyvatel městečka v žaludku. Je to náhoda?
Moc se mi líbil styl psaní a bavilo mě sledovat myšlenkové pochody hlavního hrdiny, často prokládané pohodovým prohlášením takže klid. S černým humorem a pěkně vykreslenou scenérií Islandu (ano, zase ta moje oblíbená zima), na tuto chuťovku jen tak nezapomenu a velmi doporučuji!
Trochu mi vadil ten "gumpovský" styl, kdy hlavní hrdina, poněkud pomalejší, vše zkoumá, komentuje, sáhodlouze vypráví a na vše má názor ("Korrektomundo."). Zejména v úvodu to bylo k nepřečkání, než se objevily dialogy a nějaký děj. Sama zápletka pak byla zajímavá, ale dlouho se kolem ní nic nedělo, až posledních pár desítek stran bylo vskutku dramatických. A na Kalmannova slova došlo (jak jinak).
Z Islandu jsem četla už nepočítaně knih, hlavně detektivek, tahle byla ale výjimečná netradičním místem, nejvzdálenějším na SV od hlavního města, na polárním kruhu, který připomíná ne nezajímavý arktický monument. A vůbec život na téhle výspě, dříve prosperujícím rybářským centrem, dnes živořícím až mizejícím se změnami - vytěžení ryb a změnami klimatu. O moři a rybolovu, hlavně žralocích grónských (i ledních medvědech), nabídla kniha také řadu zajímavostí (pokud se Kalmannovi dalo věřit).
Navíc je to pohled švýcarského autora, cizince, nikoli domácího, byť žije se svou rodinou na ostrově od roku 2007.
Jak byl závěr dramatický, tak mi nějak ušlo, co se stalo s Kalmannovým jediným, internetovým kamarádem, kdo to vůbec byl...?
Moc pěkná, přírodopisná, pomalá, popisná kniha z Islandu :-)
Žádné násilí, ale krásný popis přírody na způsob Peter May.
Moc se mi líbila a doporučuji.
Kalmann, muž, kterého si při čtení zamilujete. Vychoval ho hlavně dědeček, a ač si ostatní myslí, že to v hlavě nemá v pořádku, on si žije spokojený život. Loví lišky i žraloky a jednoho dne najde kaluž krve. Možná je to lidská a možná patří nejbohatšímu obyvateli zapadákova na Islandu. Kalmann se připlete do vyšetřování a hledá svou pravdu.
Od této knížky dostanete thriller, ale i milý příběh. Dozvíte se o životě na Islandu, poznáte jeho krásy přírody i drsné počasí. Poznáte obyvatele, kteří drží při sobě, ale hlavně poznáte Kalmanna, obyčejného, jednoduchého člověka, který nás provede svým životem i ukáže svůj pohled na svět.
Nedá mi to nezmínit jistou podobnost s Forrestem Gumpem, však i sám autor ho v úvodu zmiňuje. Kalman je však svůj a jeho životní příběh je úplně jiný.
Tím, že se na svět díváme očima Kalmanna, všechny problémy a pravdy jsou podány s lehkostí, až se musíme i nad vážnými tématy usmát. Najdeme tu i černý humor, a tak trochu překvapivý konec.
Moc se mi líbí to, jak autor píše. Jak skládá věty, používá nádherná přirovnání, celkově příběh krásně plyne a vy se stanete jeho součástí.
Pozvěte k sobě Kalmanna a nechte se unést krásami Islandu.
Po přirovnání k islandskému Fargu jsem čekala něco mnohem drsnějšího. Nejsem ale vůbec zklamaná. Postavy jsou skvělé, třeba všetečná sousedka, která se v knize mihne jen párkrát. Kalmann je hrdina, jak má být, tajemný, statečný a s bouchačkou, a přece o dost jiný, než jsme zvyklí. Já jsem spokojená.
Tak tady u mě převažuje jen nadšení. Z lokace (malé městečko na Islandu) příběhu (pátrání po zmizelé zvláštní postavičce) a hlavně z vypravěče.
Tím, že je vyprávění v rukách kluka z názvu knížky-Kalmanna, kterému nebylo dáno moc rozumu, musíš počítat, že se to projeví na textu.
Ten je prostý stylistikou, ale vůbec ne skoupí na hluboké myšlenky a moudra. Zkrátka jako ve stylu Forresta Gumpa, takže neuvěřitelně vtipné, milé, ale i smutné.
Protože, ať už je mentalita a styl života lidí na Islandu odlišné. Škodolibou radost a tendenci ke shazování prostých lidí v sobě mají taky.
Kalmann zbyl ve vesničce na severu Islandu sám. A jestli tak i skončí se dozvíš na konci knížky. Stejně jako co stojí za zmizením, proč vesnička chřadne a jak to vlastně ostatní s místním šerifem a lovcem žraloků v jednom mají.
Na mě neuvěřitelně zapůsobila. Vykreslením světa osamělého člověka, trefně popsané mentality Islanďanů, sondou do života ostrovanů a jak to všechno dohromady fungovalo.
Klobúk na hlavu, hviezda na prsia, mauserka za opasok... Peng! Pre niekoho outfit ako na maškarný večierok, pre Kalmanna priam povinná výbava – akási výzbroj, ochranný štít vo svete, ktorý mu pridelil nálepku čudáka. On však nie je čudný, je len iný. Občas roztržitý, detsky naivný a dôverčivý, inokedy zadumaný, ponorený do seba. Chvíľami krotký ako baránok, inokedy zmietaný deštrukčnými vlnami nekontrolovateľného hnevu.
Napriek odlišnosti je však jeho život pomerne všedný, dokonca repetetívny – návštevy starého otca, zaspávanie pred telkou, poľovačka či lov žralokov. Návnady, hákarl, Nói... a občas túžobná myšlienka na ženu, ktorá by mu robila spoločnosť. Malebná príroda, pravidelné sťažnosti okolia, postupne klesajúci počet obyvateľstva – deň ako deň, týždeň ako týždeň. A zrazu toľko krvi... Chaos, pátranie. Vražda či útok ľadového medveďa?
Na prvý pohľad by sa mohlo zdať, že Schmidt ponúka len ďalší, ničím nevýnimočný kriminálny román, že na pozadí panorámy odľahlej islandskej dedinky vykresľuje len to desivo-vtipné či záhadné, no od pravdy by to nemohlo byť ďalej.
S Kalmannom je to ako s lovom žralokov. Ak sa spolu s loďkou ostaneme kolísať na rozbúrenej hladine, dostane sa nám síce dávka vtipného príbehu s nečakaným plot twistom, no to dôležité nám ostane skryté. Ak sa však spolu s návnadami vrhneme o čosi nižšie, ak sa ponoríme až na samé dno tej temnej hlbočiny, pochopíme, že raufarhöfnský šerif toho ponúka oveľa viac.
Prostredníctvom rozprávania slaboduchého hrdinu Schmidt poukazuje na závažnejšie spoločenské problémy, akými sú náboženská nevraživosť, nedôvera voči prisťahovalcom, ekologicky motivovaný systém kvót či pokútne kšeftovanie. Nie, Kalmann nie je len krimi chuťovkou, je aj zrkadlom sociálno-politickej situácie a sondou uzavretej, postupne zanikajúcej spoločnosti. Kĺbi v sebe všetko a ešte o čosi viac.
Skvelá kniha, výborný preklad, krásna obálka... Že Kalmannovmu dôverčivému šarmu odoláte? Bez šance.
Kalmann
Nejsem zklamaná, ale nadšená, nic se v ději příliš neokecává. Oceňuji přímočarost ve vyprávění.