Kam až mě nohy donesou
Josef Martin Bauer
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353885/bmid_kam-az-me-nohy-donesou-sBg-353885.jpg
4
131
131
Příběh válečného zajatce, důstojníka německých paradesantních jednotek, který byl nasazen k diverzní akci za Uralem, zraněn v boji a zajat ruskými kozáky. Po skončení války byl odsouzen k pětadvacetiletému trestu otrocké práce na Sibiři. Kniha líčí jeho útěk z tábora nucených prací a neuvěřitelná dobrodružství, která za dlouhého pochodu od Východního mysu do Německa zažil. S kulkou zaklíněnou ve spodině lebeční a téměř barvoslepý po otravě olovem v rudných dolech postupoval neúnavně krok za krokem, aby po anabázi trvající dlouhé tři roky konečně dosáhl bezpečí domova.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , Naše vojskoOriginální název:
So weit die Füße tragen, 1955
více info...
Přidat komentář
Knížka pojednává o druhé světové válce, německý muž který byl odsouzen na 25 let neskutečné dřiny na Sibiři.
Útěk který byl velmi náročný, velké zdravotní problémy a nepříznivé počasí. Tři dlouhé roky únavné a náročné cesty, jak to dopadne?
Pro mě jako ,,modernějšíhočtenáře byla tato kniha velmi neobvyklá. Pojednávání o druhé světové válce je velmi emoční, zdrcující a zároveň velmi zajímavé. Kniha se mi moc dobře nečetla, ale nelituji že jsem jí přečetl, přinesla mi nové a zajímavé informace.
Nemohl jsem se do knihy zacist furt jsem odkládal v necelé půlce jsem to vzdal
Nedočteno
Skvělá kniha. Neuvěřitelný příběh člověka, který dokáže absolvovat tak dalekou cestu a hlavně přežít.
Místy působí styl vyprávění těžkopádně, ale jako celek je příběh ohromující a i po odložení knihy ve mne stále silně rezonuje.
Musím se přiznat, že ač jsem byla na knihu natěšená, první polovina pro mě nebyla moc čtivá a kniha pro mě byla spíš zklamáním. Druhou polovinou si reputaci trochu napravila. Celkově za mě tak 3,5 hvězdičky.
...člověk,který žil léta v olovu a tři léta života strávil jako zvíře se zvířaty,se prostě nemohl vrátit takový jako předtím.70%.
Protože mám ke všemu co se týká první a druhé světové války velkou úctu, tak tyhle knihy nedokážu posuzovat nějak kriticky a rýpat se v tom do hloubky i přesto, že to tak cítím.. a tak myslím, že postačí jen říct - podruhé už ji číst nebudu..
Bauer se svým románem uměl trefit do poptávky doby. V roce 1955 po prosbách západoněmeckého kancléře Adenauera propustil Sovětský svaz poslední skupinu německých válečných zajatců, mezi nimi i úspěšného stíhacího pilota Ericha Hartmanna. Ve stejném roce vyšla kniha Kam až mě nohy donesou, která se zabývá podmínkami vězňů v sovětských táborech a útěkem jednoho ze zajatců, údajně podle skutečných událostí. Autenticita Forellových/Rostových vzpomínek byla zpochybněna až mnohem později. Zbývá tak čistě beletristické dílo o člověku a jeho cíli, který se občas vytrácí, a o proměně jeho duše a zásad při cestě za cílem. Poslední úsek cesty mi ve srovnání s předcházejícím putováním připadal vylíčen příliš zkratkovitě.
Úžasný příběh lidské houževnatosti,strhující a dechberoucí vyprávění německého zajatce na cestě za svobodou.Skvěle napsaná a čtivá kniha.
Kam až mě nohy donesou je kniha napísaná podľa skutočného osudu človeka, ktorý bol veľmi strhujúci.
Pri čítaní podobných kníh si môžeme uvedomiť, aká silná dokáže byť ľudská vôľa, pokiaľ má motiváciu...
Človek vtedy dokáže prekonať sám seba, tak ako nemecký vojnový zajatec Clemens Forell, ktorý po trojročnom strastiplnom putovaní, došiel za svojím vytúženým cieľom - svojou rodinou.
Kniha má veľmi silnú tému, ale mne trochu prekážalo jej spracovanie, kde mi opisy pripadali také neosobné, a tým som sa ťažšie do príbehu začítavala.
Inak kniha stojí za prečítanie.
Neuvěřitelný dramatický příběh v drsné zemi a době. Ten si zasluhuje pět hvězdiček, ale celkově jednu ubírám, protože v porovnání s jinými knihami ten samotný text není z mého pohledu tak čtivý a tak dobře napsaný.
Viděla jsem i film, ale fakt jsem se musela s knihou poprat, abych ji dorazila do konce... Já tyhle válečné příběhy velmi prožívám a špatně "trávím"...
Byla to výborná kniha. Viděl jsem i film před knihou Bílé peklo, který je také výborný. Hlavní hrdina je Clemens Forell ( pseudonym ), který uteče z pracovního tábora na Sibiři a za tři roky se po velmi strastiplné pouti dostane až do Německa. Souhlasím zde s uživatelkou IvanaB, ze začátku jsem hlavního hrdinu měl problém litovat za to, jak s ním Rusové nakládali. Oni totiž Němci za války s ostatními zacházeli také nelidsky. Jinak jsem hlavnímu hrdinovi držel ve všem palce a doufal jsem, že se šťastně navrátí ke své rodině. Rovněž smékám před výkonem hlavního hrdiny, který se tři roky plahočil, než se dostal domů a co vše na své cestě musel prožít. Myslím, že po takové pouti člověk musí zůstat alespoň částečně nadosmrti poznamenaný. Jinak J.M.Bauer napsal pravdivý příběh poutavým způsobem, v knize nejsou sáhodlouhé popisy, či hluchá místa, neustále se něco děje a neustále je situace napjatá a mění se. Kniha se čte opravdu velmi dobře. Doporučuji přečíst. :-)
Nutno podotknout, že kniha v sobě ukrývá více než film Bílé peklo z roku 2001, kterému byla předlohou. Taky některá jména, události, detaily a dějství jsou jiná. Oproti syrovému filmu je kniha ještě více emocionálnější a syrovější. Moc se mi líbilo, že ač bychom každý s kouskem romantické cestovatelské a dobrodružné duše nebo nátury chtěli takové dobrodružství zažít, Clemens Forell byl toto dobrodružství nucen zažít nedobrovolně, protože prostě musel. Za zmínku stojí i fakt, že hlavní hrdina se ve skutečnosti jmenoval Cornelius Rost a až do konce svého života (zemřel roku 1983) nezveřejňoval své jméno a žil ve strachu, že si pro něj KGB příjde, ikdyž v knize na rozdíl od filmu po něm velitel tábora nepátrá.
Filmové zpracování na mne zapůsobilo daleko více, ale rozhodně jsem se ani u knihy nenudil. Je to velice silné téma, ale vytěžit se z toho dalo na papíře asi přeci jen více. Dokonalá ukázka neskutečné lidské vůle, odhodlání, strachu a taky pořádné porce štěstí (bez té by to nešlo) při strastiplných toulkách nehostinnou Sibiří, na jejímž konci čeká našeho hlavního hrdinu Forella kýžená svoboda a úspěšný návrat do vlasti.
Film Bílé peklo je můj velice oblíbený. Na knihu jsem se tak moc těšila. Těšila jsem se na ni tak moc, že trvalo dlouho, než jsem ji začala číst. Přišlo však veliké zklamání. Kniha se čte naprosto příšerně, je psaná těžkopádně, nemá žádné kapitoly. S filmem to nemá nic společného, Forell se pořád někde zasekává, postavy mi byly nesympatické. Za mě byla kniha bohužel ztráta času a ani jsem ji celou nedočetla. To bych snad šla raději k zubaři.