Kam domů, Chatúne..?!

Vážený čtenáři, kniha „Kam domů, Chatúne?“, kterou právě dostáváte do ruky, je románovou prvotinou. Haitham Hussein je především renomovaný novinář, který po několika letech žurnalistické práce vstupuje do hájemství krásné literatury. Jímavý příběh je nám vyprávěn poměrně strohým způsobem, v přímočaré fabuli, která je však ozdobena nečekaným množstvím legend, mýtů a příkladů z dějin i z Koránu. Na jedné straně Hussein pracuje jako rozený novinář s fakty, ať danými nebo ve prospěch děje smyšlenými, na druhé straně pak na některých místech překvapuje jako novodobý orientální pohádkář. Drobné příběhy, jimiž je zoufalé putování stařeny Chatúne protkáno, nejen dodávají dílu na živosti a zajímavosti, ale často nás, Středoevropany šokují svou duchovní drobnokresbou – kupříkladu neúměrné potrestání dívky Šikrúke jejím vlastním otcem, kdy „prohřešek“ dcery, i kdyby nebyl zhola vykonstruovaný omezenou myslí, pořád by znamenal v našem měřítku jen velmi málo. Stejně tak například jiný příběh – incident v autobuse, kdy vážený a oduševnělý muž, profesor, významná postava díla, je zpolíčkován neznámým agresívním mladíkem, pravděpodobně členem tajné policie. I v tomto případě fakta jen na chvilku poslouží a pak jsou odsunuta do pozadí ve prospěch popisu psychologického stavu hrdiny /profesora/ a také ve prospěch vykreslení dopadu celého incidentu na společnost. Jen v jedné krátké větě se ještě dozvíme, jak profesor skončil, přestože by se nabízela dlouhá kapitola o zajetí a žalářování. Ale o to už autorovi neběží, Chatúne musí jít dál. Tyto vložené příběhy zároveň dovolují autorovi vstupovat do děje v roli vypravěče a rozvíjet vlastní společenské a politické teorie. Možná že pro nás je Husseinovo dílo ještě zajímavější a poučnější také v takzvaném druhém plánu. Jakoby mimoděk se zde dozvídáme mnoho o povaze, psychologii a chování lidí, kteří s námi žijí v jednom čase a jednom světě, a přece mají tak odlišný přístup k životu i smrti. Občas dílem problesknou neobyčejně živé, ba veselé orientální moudrosti /Čech by řekl obdoba židovských anekdot/, kdy jeden z bratů súfijů říká druhému, když ho varuje před nekalým podnikáním: Člověk se má při jakékoliv práci vyhýbat partnerství; kdyby bylo partnerství výnosné a dobré, sám Bůh by se stal partnerem. Význam i aktuální přitažlivost Husseinova díla je pak pro každého čtenáře umocněn tím, kde se děj románu odehrává /dnes žhavé místo na hranici mezi Tureckem a Sýrií/, a v neposlední řadě i osobou autora, který je národností Kurd. A skvělý člověk, mohu-li soudit z krátkého setkání v Praze. Jiří Dědeček, 9.2.2015... celý text