Kam domů, Chatúne..?! přehled
Haitham Hussein
Vážený čtenáři, kniha „Kam domů, Chatúne?“, kterou právě dostáváte do ruky, je románovou prvotinou. Haitham Hussein je především renomovaný novinář, který po několika letech žurnalistické práce vstupuje do hájemství krásné literatury. Jímavý příběh je nám vyprávěn poměrně strohým způsobem, v přímočaré fabuli, která je však ozdobena nečekaným množstvím legend, mýtů a příkladů z dějin i z Koránu. Na jedné straně Hussein pracuje jako rozený novinář s fakty, ať danými nebo ve prospěch děje smyšlenými, na druhé straně pak na některých místech překvapuje jako novodobý orientální pohádkář. Drobné příběhy, jimiž je zoufalé putování stařeny Chatúne protkáno, nejen dodávají dílu na živosti a zajímavosti, ale často nás, Středoevropany šokují svou duchovní drobnokresbou – kupříkladu neúměrné potrestání dívky Šikrúke jejím vlastním otcem, kdy „prohřešek“ dcery, i kdyby nebyl zhola vykonstruovaný omezenou myslí, pořád by znamenal v našem měřítku jen velmi málo. Stejně tak například jiný příběh – incident v autobuse, kdy vážený a oduševnělý muž, profesor, významná postava díla, je zpolíčkován neznámým agresívním mladíkem, pravděpodobně členem tajné policie. I v tomto případě fakta jen na chvilku poslouží a pak jsou odsunuta do pozadí ve prospěch popisu psychologického stavu hrdiny /profesora/ a také ve prospěch vykreslení dopadu celého incidentu na společnost. Jen v jedné krátké větě se ještě dozvíme, jak profesor skončil, přestože by se nabízela dlouhá kapitola o zajetí a žalářování. Ale o to už autorovi neběží, Chatúne musí jít dál. Tyto vložené příběhy zároveň dovolují autorovi vstupovat do děje v roli vypravěče a rozvíjet vlastní společenské a politické teorie. Možná že pro nás je Husseinovo dílo ještě zajímavější a poučnější také v takzvaném druhém plánu. Jakoby mimoděk se zde dozvídáme mnoho o povaze, psychologii a chování lidí, kteří s námi žijí v jednom čase a jednom světě, a přece mají tak odlišný přístup k životu i smrti. Občas dílem problesknou neobyčejně živé, ba veselé orientální moudrosti /Čech by řekl obdoba židovských anekdot/, kdy jeden z bratů súfijů říká druhému, když ho varuje před nekalým podnikáním: Člověk se má při jakékoliv práci vyhýbat partnerství; kdyby bylo partnerství výnosné a dobré, sám Bůh by se stal partnerem. Význam i aktuální přitažlivost Husseinova díla je pak pro každého čtenáře umocněn tím, kde se děj románu odehrává /dnes žhavé místo na hranici mezi Tureckem a Sýrií/, a v neposlední řadě i osobou autora, který je národností Kurd. A skvělý člověk, mohu-li soudit z krátkého setkání v Praze. Jiří Dědeček, 9.2.2015... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , České centrum Mezinárodního Pen klubuOriginální název:
Rahá´in al-chatí´, 2009
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kam domů, Chatúne..?!. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kam domů, Chatúne..?! v seznamech
v Přečtených | 2x |
v Chci si koupit | 1x |
Příběh stařeny Chatúne, který není ani tak příběhem stařeny Chatúne, ale jejích dvou synů a jejího vnuka a možná trochu i její rodné země a zemí okolo a taky Kurdistánu, který měl vzniknout, ale nehodil se Západu do krámu, a tak nevznikl a - protože jsem holka optimistická - nikdy, bohužel, asi nevznikne, je dalším stereotypním příspěvkem do diskuse o zaostalém arabském světě, kde je ženská míň než vosel a chlapi jsou primitivní ubožáci, navíc všichni zblbnutí islámem. Ach jo. Je mi absolutní záhadou, proč ze všech možných autorů a všech možných arabsky psaných děl, která mají literárně velkou hodnotu a měli bychom je mít v češtině, sáhl PEN po marginálním autorovi podprůměrné, podivně poslepované povídánky zakončené asi nejbizarnější proslovem těsně před úmrtí ("...Tvůj děda se vrátil více než po roce, během něhož jsme se před sebou báli vyslovit tragické předtuchy, protože jsme si dobře pamatovali příběhy o válce, zabíjení a lidech, kteří byli nucení opustit své domovy. Následná agónie nebyla pro všechny dramatická..." s. 153), který je tak dlouhý a tak šroubovaný, že to jsem fakt ještě neviděla a to jsem viděla ledacos. Český překlad navíc podle všeho po hříchu neprošel redakcí a obávám se, že snaha o vznosnou, místy až archaizující češtinu mu víc škodí, než aby mu pomohla (protože prosťáčci rozhodně mluví a přemýšlejí jako Ottův slovník naučný).
Haithamův (Hajthamův? Nebo zjednodušeně Hajsamův?) příběh totálně zapadl, vzhledem k tomu, že nejsilnější je na něm motto vytažené na obludnou obálku, je to, bohužel, trochu právem.