Švadlenin dar
Fiona Valpy
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/474683/bmid_svadlenin-dar-jc4-474683.jpg
4
38
38
Kam včely chodí spát série
< 2. díl
Tři dívky a Paříž… Město lásky a krásy, které ale tenkrát bylo temné, zahalené ponurou šedí nacistické okupace. Tři dívky žijící své životy ve válečné Paříži a skrývající svá tajemství. Tajemství, jež je spojovala, tajemství, jež je rozdělovala… A po mnoha a mnoha desítkách let přijíždí do Paříže vnučka jedné z těch dívek z oněch časů. Přijíždí, aby uchopila do rukou vlastní život, aby se dozvěděla, kým je, jaké jsou její kořeny. A začíná pronikat pod povrch a chápat, že svět je mnohem složitější, než si myslela. Že připomíná ty stařičké šaty z hedvábí barvy půlnoční modři, u kterých jenom když se díváte opravdu zblízka, pochopíte, že jsou sešité z útržků a hadříků…... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2021 , BaronetOriginální název:
The Dressmaker's Gift, 2019
více info...
Přidat komentář
Moc krásná kniha o statečnosti, vytrvalosti a odvaze. Je vlastně volné pokračování knihy Kam včely chodí spát. Moc se mi líbila, jako zatím každá kniha od autorky.
Od této autorky druhá přečtená knížka. Moc se mi líbí její styl psaní a hlavně to, že si nastuduje o čem píše. Knížku věnuje hrdinkám odboje.
Ráda čtu válečné příběhy a zde jsem se dozvěděla zase něco nového - v genech dětí obětí byly při vyšetřování nalezeny stopy traumatu (i u dětí, které se narodili až po holokaustu).
Citavo napísaný príbeh, dve časové línie, prelinajuce sa. Prekvapila ma ťažká téma, ktorú som od tejto autorky nečakala. Ale nejak mi tam chýbala hĺbka, bol to rozpravany príbeh. Dobre rozpravany, ale príbeh .Téma si zaslúži hlbšie ponorenie, ako len príbeh. Na druhej strane sa o minulosti dozvedia aj ľudia, ktorých strašná história utrpenia v druhej svetovej vojne nezaujíma, alebo sa jej boja.
Paříž ve stínu hákového kříže a na jedné staré fotografii tři rozesmátá děvčata. To vše, neustálý hlad, v zimě spánek v nevytopeném bytě, v létě vedro k nedýchání. A stejně jim nechybí odvaha pomáhat okupované zemi, i když končí v táboře nucených prací a nakonec se navrátí pouze dvě z nich. Po jejich stopách se vydávají dvě z vnuček a prožívají všechny hrůzy války, které musely prožít jejich babičky. Velice emotivně napsaná kniha, která zanechává silný dojem.
Knížka Švadlenin dar je volné pokračování knížky Kam včely chodí spát.Je to velmi pěkná knížka,která ukrývá příběh o třech holek,které byly švadleny ale i pomáhali v odboji,aby nepříteli nepomáhali vyhrát válku.Byly tady dvě dějové linky,ta minulá se mi líbila víc,než ta současná,ale příběh,který knížka ukrývá je velmi pěkná.Už mám všechny knížky od téhle autorky přečtené,už jenom aby se vydalo další od autorky.
Paříž zahalený ponurou šedí nacistické okupace. Tři dívky, švadleny v módním salonu, tři velmi statečné ženy, které kromě šití bojují také s nacismem. Tato linka z minulosti je velmi čtivá a silná a i rozhodně lepší než ta současná. Do Paříže přijíždí vnučka jedné z dívek, která pátrá po své minulosti, aby dokázala uchopit svůj vlastní život a najít své kořeny. Od Fiony Valpy to není moje první kniha, a i já jsem zde potkala pár hrdinů z předešlých románů. Nikdy nesmíme zapomínat na válečné hrůzy a i proto jsem ráda, že jsem si tuto knihu přečetla. Knihu o odvaze a statečnosti.
Kniha má velice podobné schéma jako autorčiny předchozí knihy MOŘE VZPOMÍNEK a KAM VČELY CHODÍ SPÁT, pokud se vám tedy líbily tyto dvě předchozí, budete spokojení i se ŠVADLENINÝM DAREM. Je vidět, že autorka si opět poctivě nastudovala období, o kterém píše. Také musím vyzdvihnout fakt, že kniha je v té minulé části zaměřená na silné a statečné ženy. Mám ráda válečné příběhy, kde ženy hrají prim. Kniha samotná je věnována památce několika agentek SOE, které statečně bojovaly spolu s příslušníky francouzského hnutí odporu a bohužel se nikdy nevrátily z koncentračních táborů. Tato fakta ve mně vždy vyvolají silné pocity a nejinak tomu bylo i u tohoto příběhu, kdy mě samozřejmě mnohem více pohltila a zajímala ona linka minulá, ta byla skvělá, četla se jedním dechem. A jsem ráda, že jí v knize bylo věnováno více prostoru. ŠVADLENIN DAR mě opět velmi mile potěšil a utvrdil v tom, že knihy této autorky mě baví, byť se u nich dá vysledovat určité stále se opakující schéma a téma, ale vůbec mi to nevadí.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Knihu jsem si vybrala díky autorce, protože jsem od ní už četla jiný příběh - Kam včely chodí spát. Velkým překvapením pak bylo, když jsem narazila na momenty, které jsem už někde zažila. A tak jsem zjistila, že autorka se opět vrátila do doby druhé světové války, ale tentokrát k sestře předchozí hrdinky a jejím kamarádkám žijícím v Paříži.
Opět jsem tu našla určitou podobnost ve stylu psaní, kdy většina děje plyne hodně pomalým seznamovacím tempem, ale před koncem nabírá na rychlosti. Tentokrát bych však řekla, že konec nebyl už tak zbrklý. V příběhu se střídají dvě časové linie, jedna z minulosti a války a druhá v součastnosti. Po malých krůčcích se odhaluje tajemství tří kamarádek.
Větší část zabírá právě ta válečná část a tentokrát, jelikož jsme v hlavním městě a ne na venkově, se automaticky více probírá i činnost německé armády a pracovních táborů. Tyhle témata nevyhledávám, nemám tuhle minulost zrovna moc ráda k neustálému připomínání a rozebírání, ale tady to naštěstí nezabíralo tolik prostoru, tedy ty drastické popisy. Ale bylo důležité něco načrtnout, aby se vysvětlily určité okolnosti v rámci rodiny jedné z hlavních postav.
Dost mě překvapilo to, že po dobu války si tolik lidí nechávalo šít oblečení, nebo že třeba takové kavárny byly běžně otevřené. I další fakta...
Bavilo mě to, náhled do života lidí z čtyřicátých let minulého století, na utrpení, ale i boj a nevzdávání se. Na to, jak se každý snažil přežít po svém a někteří bojovali i za druhé. A jak to dokázalo ovlivnit i další generace. Je to hlavně o přátelství a rodinně. O vnitřní síle.
Jediné, co mi trošku vadilo, tak ke konci autorka pořád rozebírala stejné témata, myšlenky a pasáže a omílala je stále dokola jako kolovrátek. Když už něco vysvětlila jednou či dvakrát, nemusela to stejným způsobem opakovat ještě pětkrát. Už to začínalo být mírně otravné. Působilo to spíše jak oddalování konce a nafukování textu...
Autorovy další knížky
| 2016 |  Láska po francouzsku |
| 2020 |  Moře vzpomínek |
| 2017 | Navždy po francouzsku |
| 2020 | Kam včely chodí spát |
| 2016 | Vánoce po francouzsku |
Britka Hariett se vydává do Paříže, aby se osamostatnila a překonala své strachy. Zároveň pátrá po minulosti své bretaňské babičky Claire, která během války pracovala jako švadlena v módním salónu a spolu s kamarádkami Vivien a Mireille byla členkou odboje. Autorka oslavuje dívčí přátelství a hrdinství francouzských žen, které se jako spojky, převaděčky i radistky zapojily do odboje a vydržely i kruté mučení a nevzdávaly se ani v nelidských podmínkách koncentračních táborů. Oceňuji poznámky překladatele, které opravují některé nepřesnosti.