Kam zmizel zlatý poklad republiky
Stanislav Motl
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/384190/bmid_kam-zmizel-zlaty-poklad-republiky-AQs-384190.jpg
4
109
109
O tom, jak jsme museli spojencům platit zlatem za to, že naši vojáci mohli po jejich boku umírat ve válce proti Hitlerovi. Kniha Stanislava Motla, jejíž součástí je bohatý obrazový materiál, včetně desítek autentických dokumentů, formou dynamické reportáže popisuje dramatické pátrání po osudech zlatého československého pokladu v nejrůznějších archivech u nás i v zahraničí. Popisuje také mnohá zajímavá setkání s pamětníky a zveřejňuje utajované zápisy z vleklých a dramatických jednání o navrácení československého měnového zlata, jež bylo podmíněno tím, že Československo zaplatí USA a Velké Británii "daň za osvobození", do níž spadaly mimo jiné uniformy a výzbroj nejenom živých, ale i padlých vojáků, včetně bomb, které naši letci shodili na Německo.... celý text
Přidat komentář
Autor Stanislav Motl, neúnavně pátral v evropských archivech, kde nalezl historické informace o vzniku a hlavně úbytku Československého zlatého pokladu. Časově nám historii pokladu uvedla níž v komentáři vendy246.
Historie našeho zlatého pokladu opravdu není příliš optimistické čtení, a to ani co se týče osudů zlatého pokladu v posledních desetiletích. Dá se celkem pochopit, že v době II. sv. války jsme o značnou část našeho národního pokladu přišli. Byli jsme podrobenou zemí (i z vůle nebo zrady našich západních "spojenců"), která zaplatila nejen zlatem, ale i krví. Bohužel po skončení války jsme museli o navrácení našeho zlata velmi dlouho bojovat, přičemž nám byla vrácena jen menší část. Ono handrkování Britů ohledně plateb za výstroj pro naše vojáky, kteří bojovali a umírali i za záchranu Británie před Hitlerem bylo opravdu velmi ostudné.
A pak je tu novodobá historie, kdy se nedávné vlády (premiér Zeman) a bankovní rady ČNB (pod vedením guvernéra Tošovského) chovaly spíše jako v dobyté zemi a náš zlatý poklad vyhandlovali naprosto neúčelně a neefektivně. Takže už zlatý poklad nemáme. Co naši předkové vlastenecky a obětavě věnovali státu a co komunisti našetřili, novodobí vládci hloupě (a možná zločinecky) prošustrovali - jinak se to nazvat nedá.
Takže souhlasím s některými komentáři - je to opravdu smutné čtení. Ale zároveň poučné. 90%
Bezprecedentně napsaný dokument o našem zlatém pokladu. Kniha má ovšem ještě druhou dějovou linku ukazující, že hrdost k republice a národu má většinou pouze spodní vrstva lidí. Po přečtení knihy, nemohu pochopit, že historické zlaté mince, které jsme několikrát zaplatily, nebyly prohlášeny za národní poklad a byly prodány za zlomkovou cenu do Německa. Kniha přesně popisuje povahu vládnoucích elit národa, kteří za mrzký peníz a moc by prodali poslední kousek naší země.
Pátrání Stanislava Motla po českém měnovém zlatě, které během první československé republiky bylo nashromážděno z národní sbírky, jako krytí české koruny, tzv. zlatého standardu. Ražba zlatého Svatováclavského dukátu, jako odkaz české historie a zároveň jako národní poklad. Období druhé světové války a zabavení českého zlata, kdy část zlata bylo Anglií vydáno Hitlerovi, část si sám Hitler odvezl z protektorátu a zbytek byl zastavený Anglii za válečný úvěr, který si exilová vláda vyjednala. Poválečné hledáni zlata, kdy malá část byla navrácena Německem a dlouhé vyjednávání s Anglií, o navrácení zbytku z Anglie. To co autor shromáždil, nepotěší žádného Čecha, kdy naši vojáci a občané museli zaplatit krví za svobodu a následně jim bylo vše ještě jednou vyúčtováno a zaplaceno národním zlatem. ,,To se chce brečet!" Závěr knihy uzavírají 90. léta, kdy rozhodnutí ČNB (Pro mě nesmyslné???!!!), ještě sníží zlaté rezervy. Určitě doporučuji přečíst. Smutná historie.
čeští letci velkou měrou přispěli k vítězství v bitvě o Britanii v roce 1940, které mnoho zaplatilo životem. Za odměnu jsme museli potom angličanům českým zlatem zaplatit každý vystřelený náboj, vypranou košily, stravu ,, to mu se říká kapitalismus
Kniha zaujala. Nejsem velký čtenář a o to více si tituly vybírám. Jak to bylo s naší historií, jaké to bylo za války, to jsem tak nějak tušila. Že nám ve škole neříkali všechno před rokem 1989, to jsem brala jako propagandu a jako dítě tuto dobu moc nevnímala.
Že se i v současné době drží učitele předepsaných osnov a že mi syn v osmé třídě přijde domů a řekne, že mu bylo odpovězeno: " Doma si čti, co chceš, bav se o čem chceš, ale do školy s tím nechoď!" To mne jen podnítilo k tomu, že si dál budu hledat knihy tohoto typu a syna s historií seznamovat. Ať vidí, jaké to bylo a vlastně i je. Jak naši letci, naše exilová vláda platila. Jak splácela dlouhá desetiletí a jak se rozkradla naše republika, ať za jakéhokoliv režimu. Knihu oceňuji a pana Motla si neskutečně vážím. Chystám se číst i jeho jiné knihy. Jeho slovům věřím.
Velice zajímavá kniha o našem zlatém pokladu v kontextu dějin 20. století. Jedním dechem a s otevřenou pusou, přátelé...
1938 jsme měli asi 90 tun zlata z toho 50tun v úschově u spojenců USA a Velké Británie. Zbytek zabavili za války Němci (celkem cca 20tun + 23tun jim z našeho zlata zaslala Británie (?!) Po osvobození Rusové ukořistili 400kg zlata.
1948 vrátila Británie asi 6 tun
1982 vrátila Británie a USA 18,4 tun, ale museli jsme uhradit 80 milionů USD+24 milionů liber jako válečné náklady (mj. za letce RAF-každá sirka a tkanička do bot)
1992 dělíme se Slováky o 102tun zlatého pokladu v poměru 2/3 - ČR 63tun a SR 39tun + ještě dodatečně 4,5tun po Slováky (ano - nějak to nevychází)
1998 prodává ČNB na tajňačku 65tun zlata Německu za dluhopisy
Tomu Německu, které nám za války způsobilo škody 1.351.300.000.000,- Kč (1bilion351miliardy300milionů) a na reparacích nám vyplatilo 0,-
Z našeho zlatého pokladu zbylo pouhých 12tun, čímž se podle jistých měřítek řadíme mezi rozvojové země...
Zajímavé čtení. Ale smutné. Ani nevím, jestli jsem ráda, co jsem se dozvěděla. Člověk ztratí iluze o světě a lidech. Na závěr mě zaujala věta, že válka není nic jiného něž docela obyčejný kšeft.
Autor se opět vytáhl! Předsevzal si, že skloubí dvě, zdánlivě nesouvisející historie z dvacátého století - vznik Československa, a navazující České republiky a pouť Zlatého pokladu tímto stoletím. Odhaluje nám tím kolik z pokladu vytvořeného z dobré vůle lidu je promrháno a jak s ním bylo nakládáno v průběhu dvacátého století. Vliv zákulisní politiky na průběh dějin a hodnoty je radikálně jiný, než je lidem veřejně prezentováno. A to se autorovi asi nepodařilo odhalit vše!
Autor zachycuje své mnohaleté pátrání po osudu zlata a peněz ukradených Němci nejen Židům a Čechům, ale třeba i Britům nebo vojákům ještě z první světové, kdy si schovávali své cennosti, ale pak byli prohledaní.
Ne nějak tenká knížka popisuje také historické události spojeny s druhou světovou. O holocaustu tam najdete jednu malou kapitolu takže přeci jen něco. V beletrii jsou také dobové ilustrace, karikatury,fotografie osobností doby temna a výpisy z bank.
Knihu doporučuji. Souhlasím s názorem "povinně zařadit do škol". Člověka až mrazí nad touto skutečností a je mi z toho smutno. Na jedné straně lidé, kteří usilují o bohatství naší země, pak o návrat zlata zpět a na druhé lidé, kteří toto všechno zahodí...Autorovi děkuji a smekám za fakt skvělou práci.
Kniha, u které je dobře, že byla napsána. Je hrozné, jak je s lidmi odjakživa manipulováno. Ale vědět se to má, je třeba to nezapomínat a obdivují pana Motla za všechnu práci, kterou si se sháněním materiálů dal.
Doporučuji přečíst. Panu Motlovi se provedlo skvěle a čtivou formou zpracovat cestu našeho zlatého československého pokladu i jeho postupné vracení a zašantročování. Jako perličku nakonec přidal i rok 1998, kdy už jsme alespoň něco měli doma, ale bankovní rada České národní banky poklad prodala, resp. vyměnila za dluhopisy Spolkové republiky Německo. No, pane Tošovský, to se vám opravdu povedlo. Proč není nikde zmíněn Klaus, který byl v té tobě předsedou vlády a hned nato se v r. 1999 stává ministrem financí?? Při čtení skřípete zuby, padá na vás smutek a nebo zuříte.
Výborně napsaná a čtivá kniha by rozhodně měla být zařazená do povinné četby."Nebo česká veřejnost ještě není zralá na to, aby celou transakci pochopila?"
Tuto knihu by si měli povinně přečíst všichni rozvraceči,ale nejen oni.Je smutné,že se to všechno podnikalo za přísného utajení.Toto zlato patří lidem a né těm kteří se na něm obohatili.Zajímavé by bylo kdyby pan Tošovský zveřejnil soupis příkazů na čí popud to zlato NÁRODNÍ "přemístil" a proč.Už by bylo na čase s těmito lidmi zatočit.
Je to dost citlivé téma, ale lidé by neměli propadat panice, že se zlaté rezervy během pohnuté historie někam "zakrámovaly".
Takové věci se v historii prostě stávají.
A že Česká republika platila za své vojáky v Británii, je sice překvapivé, ale vpodstatě to není tak skandální. Británie prostě vyúčtovala svoje náklady. Pokud by se alternativně přepočítávaly náklady podle relativních počtů padlých, tak by nás to stálo ještě mnohem víc - a navíc by většina zlata šla do Ruska (což se západním spojencům samozřejmě nechtělo).
Jiná věc je nakládání se zlatem po roce 89. Ale to je taky jenom jedna z nepochopitelných akcí ČNB, nad kterými zůstává rozum stat.
(Kampeličky, IPB, Nomura, "expertní"/libovolné měnové kurzy ...)
Zbytek našeho zlatého pokladu tajně rozfofrovala ČNB, kdy ho prodala “těm“ Němcům za nějaké trapné dluhopisy.
-konec citátu-
Sluší se dodat, že na tomhle měl lví podíl V.Klaus, tehdejší ministr financí. Vskutku "odborník" na svém místě!
Bezprostředně po mnichovské zradě, kdy se signatáři, včetně Velké Británie a Francie, tedy naši “spojenci,“ netajili nadšením z podpisu a kdy nás nechali napospas nacistickému Německu, čehož důsledkem bylo 800 000 Čechů vyhnáno ze svých domovů do vnitrozemí, a museli jsme se bezprostředně vzdát 14 tun našeho zlata, jako zlatého krytí za bankovky, kolující v Sudetech, nám náš spojenec Velká Británie poskytl tzv. mnichovský úvěr. VB nabízí poníženému československému spojenci cosi jako finanční kompenzaci. Půjčku s 1% úrokem k “překonání těžkostí.“ Ovšem na těchto “těžkostech“ se VB velkou měrou podílela. VB nám měla poskytnout 30 miliónů liber, nakonec mělo jít o 10 miliónů, z čehož 4 milióny měly být “darem“ za odstoupení Sudet. Z této částky měl být dotován fond pro vystěhovalce, zejména se to týkalo Židů. Půjčka taky byla vázaná podmínkou, že v ČSR nedojde k diskriminaci Židů. Takže je zřejmé od koho a pro koho ty peníze byly a komu především měly sloužit. Do 15. 3. 1939, kdy začala okupace, jsme vyčerpali jen 2,5 miliónů liber. Další 2 milióny byly použity na krytí pohledávek Británie vůči ČSR, takže si je rozebrali britští věřitelé na ostrovech. Po válce nám Britové vyčíslili úvěr do posledního penny, ve výši 4,43 miliónů liber. Holt spojenci. Po tvrdých jednáních nám tento úvěr odpustili až v osmdesátých letech, ale bylo to podmíněno splácením zase jiných peněz.
Hned po vyhlášení protektorátu, v ten stejný den, nacisti obsadili Českou národní banku, kdy už moc dobře měli zjištěno, kde jsme ukryli naše zlato, na které se mimochodem dělala národní sbírka za první republiky. 50 tun zlata bylo deponováno v Bank of England. Británie, jako kovaný spojenec naší těžce zkoušené země, vydala okamžitě 23 tun našeho zlata Hitlerovi přes “nezávislou banku pro mezinárodní platby v Basileji.“ Jelikož hlavním klientem této slovutné instituce bylo Německo, odešlo zlato bez velkých řečí. Pro bankstery byla mezinárodní bankovní stabilita důležitější než pouhé nepříjemnosti války.
Nacisti nás drancovali velice důsledně, ve zlatu, mincích, cenných papírech ukradli hodnotu víc jak 1 miliardu korun Českých. Jelikož jsme byli ještě v roce 1935 největší výrobce zbraní na světě, Hitlerovské Německo získalo obrovskou válečnou kořist a naše tanky, zbraně a střelivo sloužilo i k porážce Holandska, Belgie a zrádné Francie. Naši vojáci bojovali za tuto Francii, dokud nebyla poražena, odkud pak odpluli do zrádné Anglie.
Zbylých cca 26 tun zlata, deponovaného v Anglii chtělo Německo zaslat taky, ale Hitlerovi jej nevydali jen pro to, že už byli s Hitlerem ve válce a taky pro čistě své zájmy. Dostali jsme další skvělý úvěr! Tzv. válečný. 7,5 miliónů liber, abychom si mohli platit odboj a vojáky, kteří válčili a pokládali životy za Anglii. Platili jsme si všechno do poslední ponožky, nábojů do pušek, pohřby padlých v bitvě za Anglii a dokonce nás nechali zaplatit i za bomby, jež naši piloti, ve službách RAF, svrhávali na nacisty. Podmínkou tohoto úvěru bylo, že jsme nechali Anglii disponovat zbylými cca 26 tunami našeho zlata. Toto zlato Anglii velice pomohlo v době války – použili ho na financování válečných dodávek z USA, což nastartovalo zaoceánský válečný průmysl. Takže úvěr jsme museli zaplatit i s úroky a ze zlata, které jsme měli schované v Anglii, jsme dlouhé roky neviděli ani cihličku. Pro porovnání, Sověti si jako válečnou kořist odvezli cca 400 kg zlata.
Po válce jsme museli platit Angličanům odškodnění za znárodnění a pak teprve válečný úvěr. Polákům byly všechny dluhy odpuštěny už v roce 1956. Američani nám zadržovali zlato z nalezeného nacistického pokladu do osmdesátých let, kdy už bylo dávno vráceno všem zemím, včetně Polska – krom Albánie a Československa, ale až po zaplacení mnoha miliónů dolarů za poškození jejich zájmů v naší zemi. Ve stejnou dobu nám zlomek našeho zlata vrátila i Anglie, taktéž po vyplacení miliónů liber a splacení válečného úvěru. Naši národohospodáři vyčíslili škody po nacistickém drancování republiky na cca 1,3 biliónů korun! Nikdy jsme z odškodnění a reparací od Němců neviděli ani korunu. Naopak, přesně dle slov Eduarda Beneše začal sudeťácký landsmanšaft otáčet historii a z Němců dělat oběti války – když pak člověk viděl vlastizrádce Bělobrádka a Herrmana, jak se před tímto sdružením klanějí, omlouvají se, nazývají je krajany a nejradši by jim ještě určitě platili, člověk se začne ohlížet po prvním kandelábru, kde by je nejradši pověsil. Kdybych chtěl pokračovat v pečlivém výtahu, musel bych opsat půlku knihy a už na to nemám sílu. Je to zdrcující, smutné a bolestné čtení – a když potom člověk poslouchá, co se děje v té naší zemi, kdy se hystericky straší sedmým rokem s Ruskou agresí a poslušně olizujeme našim západním “spojencům“ v hlubokém předklonu paty – paty, které nám šlapou po krku, tak je jednomu fakt do breku.
Zbytek našeho zlatého pokladu tajně rozfofrovala ČNB, kdy ho prodala “těm“ Němcům za nějaké trapné dluhopisy. Je paradoxem, že USA nám naše zlato nechtělo vydat, protože “patří československému lidu“ a v naší zemi byla totalita – a po té slavné tzv. revoluci v 89-tém jsme se toho zlata zbavili západním banksterům za nějaké bezcenné papíry a hádejte na čí doporučení? Na doporučení Světové banky – což je s MMF dvojice, která svými úvěry a doporučeními, podmíněnými devastujícími sociálními škrty a privatizací národního bohatství, vysává celý svět. ČNB v tu dobu vedl – po té co jsme se tu prý zbavili toho strašného komunismu – Josef Tošovský – těžký komunistický kádr a agent StB. Samozřejmě, že za tuhle vlastizradu na našem národu dostal od stejné světové zlodějské instituce ceny za nejlepšího bankéře na světě, stejně jak ten zkurvysyn Kalousek dostal cenu za nejlepšího ministra financí od stejných kruhů, když se mu povedlo rekordně zadlužit naši zemi a nastavit pravidla pro lepší odsávání kapitálu k těm našim skvělým západním spojencům. V hubě zůstává trpká pachuť, hněv a frustrace.
TUHLE KNIHU BY SI MĚL V NAŠÍ ZEMI PŘEČÍST ÚPLNĚ KAŽDÝ!!!
Autorovy další knížky
| 2009 |  Lída Baarová & Joseph Goebbels - prokletá láska české herečky a ďáblova náměstka |
| 2010 | Strážce brány |
| 2002 | Prokletí Lídy Baarové |
| 2003 | Kam zmizel zlatý poklad republiky |
| 2006 | Mraky nad Barrandovem |
Chtěl jsem si přečíst něco o zlatém pokladu mojí domoviny ČR, ČSSR, ČSFR a nyní snad Česka?, jak nás nazývá nejen Pražská kavárna, ale i bulvární média typu iDnes, Novinky, ČT, ČRo atd. A tato kniha mi to splnila, jsem velmi spokojený. Jen jsem byl překvapený, jaké mám mezery ve vzdělání a kolik informací mi vzdělávání v socialistickém školství v letech 1969-1987 zatajilo a neposkytlo.
Platíme za to, že naši vojáci bojují v 2. sv. v. v Anglii? Musíme prodat zlato, abychom mohli bojovat za jejich a naši svobodu? A takových otázek je mnohem více. Kdo si chce tuto knihu přečíst, mohu ji jen doporučit. Není to to ale žádná detektivka, ale literatura faktu.
Na ČT se už docela dlouho nedívám, mám k tomu své vlastní důvody.... Takže pořad Na vlastní oči, a ani jiný podobný, jsem nesledoval. Proto mi tato kniha poskytla informace, které jsem do té doby neznal.
Knihu doporučuji všem, kteří mají zájem o informace z historie naší vlasti a chtějí vědět, jak funguje vychvalovaná spolupráce velmocí v době míru i války.
Nějaké poučení do dnešní doby? No já se domýšlím, ale nechám to raději na každém, aby si udělal svůj vlastní obrázek.
Kniha mi poskytla spoustu informací, autor má přehled a píše věcně, podívám se po dalších jeho knihách.