Kámen mudrců
Johanes Anker Larsen
Věhlasný duchovní román dánského mystika a dramatika, oceněný v době svého prvního vydání jako nejlepší skandinávský román roku; jeho celosvětový úspěch je zapříčiněn jednak brilantním literárním zpracováním, jednak skutečností, že jako jeden z mála vede čtenáře až k nejzažším hlubinám poznání.
Přidat komentář
Kniha mi přijde předimenzovaná, jako by autor do ní chtěl vtlačit veškeré své poznání. Méně je někdy více... Místy bylo těžší pochopit, o které postavě vlastně píše. Je zde příliš mnoho tragických úmrtí. Trochu spoilerů: V pár případech mi i přišlo, že už autor nevěděl, co s postavou dál, tak ji nechal zemřít. Také se mi nelíbilo, že elementární snaha být dobrým a čistým byla nakonec k ničemu, takhle to přece nefunguje. Taky mě hodně rušily četné drobné chybičky snad na každé stránce - nevím, kdo dělal korekturu, ale profík to nebyl.
Kniha se dobře četla, zajímavé příběhy různých lidí. A wow okamžik se u mě konal u odstavečku:
"A chcete-li vědět, co je nirvána, pak je to tohle: smát se a činit, co se právě žádá, a vydrží-li člověk nebo zlomí-li se, po tom je mu houby. Pojďte, půjdeme oba na místo, kam nás velký kovář postavil."
Zůstane-li ve mně z knihy něco víc, ukáže asi až čas.
(SPOILER) To, že ve mně kniha zanechala stopu, jsem si uvědomila až několik týdnů po jejím přečtení. Během četby samotné jsem příliš nechápala, proč je hodnocená tak vysoce, protože údajná duchovní moudrost byla často utopena v moři slov a místy mě příběh zase tolik nebavil. Nejlepší mi přišla asi poslední třetina knihy, která v sobě měla podnětných myšlenek více. Pozor, následují spoilery! Na knize se mi však nejvíce líbilo, jaké osudy autor postavám zajistil. Nejvíce duchovní lidé a hledači věčné pravdy skončili povětšinou tragicky, a ti, kteří tolik nehledali, žili více při zemi a vnímali sebe sama více, než to, co je přesahuje, nakonec dopadli mnohem lépe. Jedná se o velmi dobré poukázání na to, že v životě je důležitá rovnováha a pokud budeme příliš ponořeni v duchovním světě, budeme tím zanedbávat svět fyzický. Svět fyzický je s duchovním úzce propojený a je stejně tak důležitý. Jedno bez druhého nikdy nemůže správně fungovat.
Dostala se ke mně na základě doporučení od Pjéra la Šé'ze. Nelituji času, který jsem s knihou strávil. Silný prožitek evokovaný čtením ve mně stále zůstává.
Anker Larsen dokázal, že lze napsat knihu, která čtenáře opravdu osloví. Třeba tím, že v ní často není napsána věta či myšlenka přímo, avšak čtenář si na to tajemství ukryté mezi řádky musí přicházet postupně sám. To se mu postupně odkrývá. A on se těší z toho, že může objevovat další krásy této knihy.
Je až neuvěřitelné, že je možné napsat tak skvělé dílo. Kniha o božství, o osvícení, o cestě životem, jeho smyslu, ale také o lucidním snění nebo obyčejném životě. Nejen že se skvěle čte, je plná skvělých věcí k zamyšlení a umí člověka ovlivnit už jen tím, že ji čte. Autor je génius.
Duchovní román, který na příběhu vesnice vypravuje různé cesty duchovního růstu. Poměrně dobře se čte a někdy jde opravdu až do velké hloubky abstrakce a duchovních myšlenek, což mám ráda. Na druhou stranu - kniha na mě byla poměrně dlouhá a poslední třetinu už jsem ji četla spíše na tlak. V části o Dahlově ezoterické škole a astrálnímu cestování se mi také zdála trochu přitažená za vlasy. Mnohé myšlenky knihy jsou ale nadčasové a důležité.
“Skrytý příbytek boží je u silnice, a je tak otevřený, že si ho nikdo nevšímá.”
“Učinil jsem z boží zahrady letohrádek. Nyní je mi zabráněno v ní pracovat.”
“Ten, jehož mysl je nevinná, vidí zahradu nevinnosti. (…) Ráj je. Je přístupný. Vždy však jen pro jednoho. Každému se otevírá jeho klíčem, není otevřen pro hromadné vpády na vstupenku reformy.”
Vyprávění o lidech z jedné vesnice, jejich duchovním růstu a různých životních cestách. Kámen mudrců se čte hezky a pomalu, protože člověka přiměje přemýšlet, chvílemi až meditovat. Anker Larsen věděl všechno už před sto lety. Nádherné čtení nejen pro ty co mají podezření, přání nebo zkušenost, že duše je věčná.
Vynikající kniha, která dokazuje, že dobrá literatura nestárne. Kniha popisuje různé cesty duchovního růstu a záleží jen na každém z nás, kterou si vybereme a kam až dojdeme.
Lahůdka pro vybrané publikum. A i když se to nezdá, dnes je to publikum mnohem širší. Tenhle duchovní román je nadčasový. Zatímco ve své době ho šlo brát hlavně jako polemiku s křesťanstvím a teozofií, dneska se, myslím, čtenář bude soustředit na obecné věci. Přesto, že jde hlavně o myšlenky, ani ty příběhy nejsou vůbec špatné. A nakonec ani to velice pozvolné tempo není na škodu.
(SPOILER) Jednoznačně mě tato kniha chytila za srdce, velký duchovní přesah, rozličné osudy směřující ke stejnému cíli odlišnými cestami. Chvílemi jsem měl mrazení v zádech. Kapitolu, kde se Týna vrací s manželem od Kandidáta mě dostala, tak že se budu smát ještě celou zimu.
Pozoruhodná kniha, opravdu pozoruhodná.
Začátek mi atmosférou silně připomněl knihu Malý Bobeš, celých 100 stran, to jsem ještě netušila, že dětství záhy skončí, a teprve začne ta síla.
Kniha mi neustále něco připomínala; tu Alchymistu, tu Danteho Peklo, tu Rady zkušeného ďábla, tu moderní ezo knihy z nejrůznejších oblastí duchovna. Je v ní vše. Slovy to ani nejde vyjádřit. Je to poklad. Je to kámen mudrců.
A... Našla jsem tam i soukromé poselství pro sebe. Jako by bylo vězeno, že to budu číst. Ta slova mě hluboce zasáhla.
Podobně jako jiná pasáž, která mě rozrušila, pro mě velmi překvapivá slova Zlého:
"Modlitba je totiž magie, víš. Když člověk vzývá, vždycky někdo přijde, někdy je to 'anděl', ale někdy třeba ďábel. Modlil ses mnoho, a přišel jsem já. Budu poctivý a řeknu, že když se přestaneš modlit, zmizím eo ipso. Můžeš to zkusit. Rozsviť lampu, zápalky leží na židli. Až bude lampa rozsvícena, zmizím. Nesnesu jiné světlo než své vlastní. Právě jako lidé, kteří jsou stejného ducha jako my. Ale když se budeš modlit, zase se vrátím. Stojí psáno: Proste a bude vám dáno, ale nestojí tam, co dostanete."
Četla jsem ji v létě asi před dvěma roky. Ještě teď, když si na ni vzpomenu, cítím rosu i východ slunce. A taky vím, že tam byla odpověď na otázky mé tápající a hledající duše - a jiná, než bych vědomě čekala. Budu si ji muset přečíst znovu - někdy... Měla jsem ráda postavy, které tu vystupovaly. A pocit smíru v závěru. Příště tam možná objevím něco úplně jiného. Je tam mnoho postav a mnoho osudů a vyprávět je a zjednodušit by je příliš banalizovalo, a tahle kniha rozhodně banální není :-)
Je to bezpochyby dobré dílo plné duchovní moudrosti, přesto mám po dočtení trochu smíšené pocity. Může za to zejména dějová linie týkající se okultismu, astrálního cestování, setkání s ďábly a anděly, jasnovidectví, přestav nebe a pekla, theosofie. Toto si autor mohl odpustit, protože jsou to nemysly a kazí to prožitek z jinak skvělého díla. Pokud jde o samotné duchovno, tak v knize není převratného, co by člověk nenašel jinde, třeba u Mistra Eckharta (kterého Larsen bezpochyby znal), a kterého v knize reflektuje zejména skrze postavu Holgera Vdovina - nic nemít, nic nechtít, nic nevědět. Prostě Bůh je tam, kde není ego.
Skoro se neodvažuji psát komentář k tomuto veledílu. Život ve všech svých podobách, krásných i krutých, vystupuje z pera autora v příběhu několika postaviček zastupujících různé typy lidí, na nichž může pozorný čtenář pozorovat zákonitosti a záludnosti světa od pohlavního pudu až po sofistikované duševno a duchovno, jež přesahuje veškerá slova. Kniha je skutečně transformativní a každý, kdo hledá ... lásku, smysl života, pravdu, Boha, cokoliv ..., by si ji měl přečíst, protože v ní zaručeně pro sebe něco najde. Opravdu mne nenapadá žádná další kniha, která by měla srovnatelnou hloubku.
Prvních sto stran jsem měla skutečně problém s orientací "kdo je kdo". I když každodenní vesnický život byl popsán velmi poutavě, ztrácela jsem se chvílemi ve spoustě mužských a ženských jmen, kterým jsem nedokázala přiřadit tvář a zasadit je zpětně do děje. Potom se to ovšem změnilo a zcela jistě na tom budou mít zásluhu ty překrásně lidské myšlenky, které jsou ve své podstatě naší přirozeností, ale my jsme se jim naučili říkat duchovní. A celý svět, tak jak jej žil Kandidát, Dahl, Barnes i Holger, se mi stal blízkým, abych v některých chvílích jen zalapala po dechu. To když hlavní hrdinové prožívali to, co jsem kdysi prožila já sama nebo mi některé přemýšlení a cítění bylo tak blízké. A tak se člověk sám stává nejen čtenářem, ale také postavou z knihy. Možná jen jednou z nich. Nebo všemi najednou.
Mystický román, v němž Pravda života je ukryta pod takovou vrstvou slov, že povrchnímu čtenáři unikne.
Buď vůle tvá... Larsen "viděl dovnitř", stojí za to, přečíst jeho knihy, obzvláště pak tuto.
Knížka se chlubí množstvím superlativ a doslovem Eduarda Tomáše. Je v ní množství nádherných míst, které mi opravdu zahrály na tu nejvnitřnější strunu, ale nemohu se zbavit dojmu, že kniha je zbytečně rozvleklá a krásné moudré poklady jsou zahrabané v příliš velkém množství slov. Kdyby to nebylo neuctivé, knihu bych nazvala snad užvaněnou. Chybí mi v ní také lehkost, radost, humor (nikoliv sranda, tu bych v takové knize ani nehledala), prostě něco, nad čím se člověk může usmívat nebo z čeho cítí, že je autor na světě rád. I přes moje možná příliš příkré výtky, které rozhodně nemusí platit obecně, protože kniha má množství obdivovatelů, ji k přečtení určitě doporučuji, obohacení a plodné myšlenky jsou zaručené.
Štítky knihy
duchovno filozofie dánská literatura mystika duchovní literatura
Autorovy další knížky
1999 | Kámen mudrců |
1995 | Dveře dokořán |
2008 | Člověk v blázinci |
2008 | Znamení věčnosti |
2011 | Spolu opustíme den |
Dokonalý duchovný román, kniha, ktorá ma zasiahla do hĺbky Duše. Kniha, ktorá má toľko úrovní, že si v nej každý nájde tu svoju. Obsahuje v sebe najhlbšie poznanie Boha, opisuje mnohé duchovné cesty. V tejto knihe nájdete viac, ako na preplnených poličkách s ezoterickou literatúrou. Je to hlboký, ľudský príbeh o hľadaní zmyslu života, o prehlbovaní poznania, o poznaní Boha, ktorý ako všadeprítomný Život, tvorí práve v tejto chvíli všetko stvorené a ak sa mu odovzdáme, vtiahne nás do nestvoreného.