Kamenný řád - III. Ožehlé haluze
Vojtěch Martínek
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/221728/mid_kamenny-rad-iii-ozehle-haluze-Tiy-221728.png
5
18
18
Kamenný řád série
< 3. díl
Román Ožehlé haluze je třetím samostatným dílem trilogie, navazující na dva předcházejí romány Kamenný řád (1942) a Meze (1944). Autor v něm líčí na příběhu tří větví poštulkovského rodu události protektorátních let na ostravském venkově a periferii Ostravy. Jeho hrdinové sedlák Tonek Poštulka a jeho sestra Karolina, autodopravce Žežulík, učitel Janošek i mladý Cyrílek nejsou lidé zvlášť politicky uvědomělí. Avšak těžká doba nacistické okupace, styk s dělnickým hnutím vytvářejí z členů poštulkovské rodiny bojovníky a hrdiny, kteří každý po svém bojují proti utlačovatelům. Vojtěch Martínek dokončil závěrečným dílem své druhé trilogie dílo, jehož ethos jadrně hovoří o člověkově vztahu k celku, ke společnosti. Dílo, jež tuto přirozenou lidskou povinnost efektně neglorifikuje, ale hovoří o ní se statečnou prostotou, kterou zvlášt ocení čtenáři v kraji, kterému Martínek své dílo věnoval.... celý text
Přidat komentář
Poslední díl trilogie už nějak nebyl to pravé ořechové. Je to taková řadová kniha o válce - asi jedna z lepších, ale nijak mimořádná, navíc už lehce ideologicky podbarvená uvědomělým dělnictvem a orientací na Východ - místy jsem si říkala, že je štěstí, že to není tetralogie, jinak bychom se dočkali toho, jak Poštulkovi radostně vstupují do JZD... Některé momenty jsou silné, třeba pohřeb jedné z postav nebo duševní nemoc jiné. Zůstávají i některé silné postavy (Karolina, Jotidom), ale jiné jsou buď téměř neviditelné (Hedva, Maryča), nebo takové strašně ploché. Vůbec mi nesedne učitel Janošek nebo Cyrilek - jako by jejich činy byly v rozporu s tím, jak jsou popisováni. Z celé trilogie byl první díl určitě nejlepší, pak mé nadšení postupně klesalo.
Tuhle knihu jsem měla v knihovně asi odjakživa, ale fakt je ten, že nebýt Čtenářské výzvy, nevím, jestli bych ji kdy vzala do ruky.
Nečetla jsem první dva díly, ale vůbec to nevadilo, velmi rychle se mi podařilo sžít se s postavami. Velmi silné bylo, jak se tak příběh linul a popisoval zdánlivě bežné věci, které postavy zažívaly a do toho v pozadí, prosakovaly hrůzy okupace, které jakoby nejdříve šly kolem postav, dokud do jejich životů fatálně neudeřily.
Celý můj dojem z knihy ovšem ještě podtrhnul autorův doslov, kdy uvádí, že knihu věnuje památce svého syna, který by, umučený v Osvětimi. To musela být síla tohle psát, když měl za sebou takovou zkušenost..
Určitě se k Vojtěchovi Martínkovi ještě vrátím, byla jsem velmi příjemně překvapená.
Třetí díl byl trpký. Co se taky dá čekat od válečných dob. Ale smrt jsem nečekala. Zaskočila mě. Pokaždé. Z posledního dílu mi bylo celkově smutno. Nebyla jsem ale zklamaná, prostě takový je život. A co čekalo na Poštulkovic grunt po válce, po nástupu komunismu. To by bylo asi ještě smutnější čtení.
Poslední díl trilogie už není tak dobrý,jako díly předchozí,hlavně závěr mi připadal jako uspěchaný a úplně nejmíň mi seděla postava Cyrila.Prostě už to nebylo ono.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1977 |  Kamenný řád - I. Kamenný řád |
| 1957 | Básnický almanach 1956 |
| 1954 | Domove líbezný |
| 1987 | Hořící kámen |
| 1978 | Černá země |
Smutné bylo loučení se starými známými.Klidně bych uvítala ještě jeden díl,ale ten by byl ještě smutnější.Až by poštulkovský grunt skončil v rukou JZD a co by provedli se členy rodiny ani nechci pomyslet.