Kameny a hvězdy
Václav Cílek
Nedaleko slavných kounovských řad odkryli lovci menhirů několik kamenných uskupení a vztyčili víc než dvacet menhirů o váze až sedm tun. Jsou to opravdové kamenné památky? Nepředstavuje oblast Kounova pravěkou posvátnou krajinu, jedinou svého druhu u nás? Zájem o kameny však odráží ještě něco zásadnějšího ? potřebu naší společnosti v tomto nejistém, přechodném období mezi dvěma věky držet se něčeho pevného a neměnného, jako je kámen. Tuto knihu ale také můžeme číst jako jeden ze způsobů, jak se dívat na kosmický aspekt české krajiny, jak slučovat nebe a zemi. Tyto záležitosti musely být dobře známy chudým lidem mezi pravěkem a barokem, kteří v krajině žili celé generace a záviseli na ní svým tělem i duší. Závěrečná poloha knihy se vrací k Zemi a hvězdám. Vychází přitom z toho, že kultura je nejen návštěva národního divadla, ale také způsob, jak si rozumíme se Sluncem a Měsícem.... celý text
Přidat komentář
Ze zkusenosti s jinymi knihami pana Cilka jsem uz trochu tusil, ze to nebude uplne idealni, ale nakonec to nebylo zas tak spatne. Rekl bych, ze asi tak polovina textu byla opravdu zajimava a poucna. Ten zbytek zabyvajici se spise az esoterikou a taky co se tyce vlozenych textu, to mne zvlast neoslovilo a vetsinu toho jsem pak uz preskakoval. Na Kounicne rady, ktere jsou zde hlavnim motivem, se urcite zajedeme podivat na nejaky vylet.
Taky se mi libil vlozeny preklad astrologicke rocenky J. Keplera z r. 1602, ve kterem na zacatku zminuje jeho zajimava pozorovani a postrehy, vylozene predbihajici znalosti fyziky v jeho dobe. To bylo uzasne jak nektere ty veci uz vedel nebo aspon tusil. Vsechna cest jeho pamatce, byl to jasnozrivy clovek. Skoda ze se musel zivit tou astrologii a nemohl vic casu venovat necemu uzitecnejsimu.
První část knihy týkající se čistě kamenů, pravěkých památek a věcí kolem toho se mi velmi líbila. Ovšem to ostatní kolem hvězd, bez toho bych se klidně obešel. Ale takhle to mám u více knížek od pana Cílka. Polovička mě nadchne a pak přijde něco, co jde zcela mimo mě a nejsem schopen pořádně porozumět, co chtěl básník říci.
Václava Cílka mám tím raději, čím více ho čtu. Zřetelně z jeho knih cítím svobodu, opravdovost a upřímnost. To jsou dneska vzácné květinky, nemyslete si. Ačkoliv mne osobně menhiry a kameny obecně nijak zvlášť nezajímají, Cílek o nich dokáže vyprávět se sobě vlastní poetickou věcností.
Autor se v knize zabývá menhiry na českém území, především Kounovskými řadami, ale podíváme se také do francouzského Carnaku, Súdánu nebo do Svaté země.
„Myslím si, že stará místa rozechvívají ty části duše, o kterých bychom ani nevěděli. Přístup do předkřesťanských poloh neznamená jen nějakou krutost přírody a barbarství válčících kmenů, ale také kontakt s živým reálným světem, se zemí a vesmírem.
Tento kontakt jsme nahradili filmy, jako je Hobit nebo Hvězdné války, ale to jsou jen velmi vzdálené připomínky živého vztahu ke světu, ve kterém se nejednalo o vítězství nad temným pánem, ale o to aby dítě nezemřelo hladem, a aby bylo na sůl. Být v kontaktu s pravěkem znamená větší úplnost duše.
Součástí této obohacující citlivosti je romantický přístup ke světu. Romance bývaly milostné a hrdinské příběhy psané románským jazykem. Byly nepraktické a hrdinové někdy hynuli na přemíru citů, ale přesto romantický vztah k lidem, přírodě a minulosti je způsob, jak žít plný život. Na úspěch v bance vám stačí něco jako počítač v hlavě. Mentální kalkulačku zapnete na plný výkon a ve jménu úspěchu odpojíte všechny hluboké emoce.“
Václav Cílek
Kniha, téma knihy, tak jako všechny práce tohoto autora mne velice zaujaly. Některé části knihy jsou poněkud technického a teoretického rázu, a proto jsou pro laického čtenáře poněkud obtížné, a tak bývají často přeskakovány. Možná by bylo dobré knihu, fakta a myšlenky v ní uvedené zpracovat zvlášť, ještě jiným pro čtenáře přístupnějším způsobem.
Z hlediska srozumitelnosti a čtivosti pro průměrného čtenáře dávám 50% = cca 2 x *.
Já to asi vzdám. Mě to vůbec neba .... Snažím se, ale říkám si, že člověk se zas tak do věcí nemá nutit a dělat to s nechutí. Asi je to na mě příliš vědecké. Čekala jsem něco víc éterického :-) Přitom je pan Cílek takový sympaťák!
nezajímavé, posledních 60 stran o astrologii jsem vynechala. Čekala jsem od knihy trochu víc
Mám ráda knihy Václava Cílka a mám ráda kameny, nejen ty malé, ale i tyhle velké, o kterých je kniha. Mám ráda příběhy s tajemstvím. A pak také jistotu, kterou kámen v sobě má, to, že tu byl za dob našich předků, je tady s námi a bude tu i po nás. Pět hvězdiček pro kamenné řady, kamenné kruhy a pro Václava Cílka.
Autorovy další knížky
2018 | Ruka noci podaná – Základy rodinné a krizové připravenosti |
2011 | Kolaps a regenerace: Cesty civilizací a kultur |
2007 | Krajiny vnitřní a vnější |
2019 | Česko na křižovatce |
2012 | Tři svíce za budoucnost |
Při opravě prasklé vodovodní přípojky jsem vykopal kámen a vztyčil ho na zahrádce. Už vím proč.