Kamínky po kapsách
Karolína Kváš
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448424/bmid_kaminky-po-kapsach-Cgy-448424.jpg
3
25
25
"Scone s rozinkama a čaj o páté. S mlíkem samozřejmě. Pokoj velikosti vlakovýho kupé. Severní Anglie a to její zastřený nebe. Pak takový to klasický kafe z dineru v nevadský nicotě nebo Austrálie a tanečky vačic na furt ještě teplý kapotě. Prostě cizina. Ale v srdci stejně nejvíc Praha. Stejně jako mužský a ty doutnající krátery, co po sobě zanechaj, než jednou život začne konečně dávat trochu smysl. Kamínky po kapsách jsou autentickými útržky z deníku jedný mileniálky, co furt tak trochu bloudí a hledá cestu domů. Otevřený úvahy o vztazích, hlubším smyslu, dospělosti a o snaze nalézt vlastní místo tam venku ve světě i uvnitř sebe sama."... celý text
Přidat komentář
Nevím jestli je to obecně dobré nebo zlé znamení, ale tuhle knihu jsem přečetla cca. za 2 hodiny. Původně jsem si ji koupila se záměrem přečíst si cestopis o Velké Británii. Cestopis to nebyl a o Británii tam toho taky moc nebylo, to ovšem uznávám jsou jen moje špatná očekávání. Faktem ovšem je, že kniha vznikla souhrynným vydáním deníku, který autorka psala několik let a ač uznávám, že její životní příběh by mohl být i zajímavý, moc se z něj nedozvíme. Hlavní a jedinou linku co si totiž z knihy pamatuju je, že autorka pořád řešila s kým chodí, chodila a bude chodit. Zajímavé postřehy ze zemí, kde žila, z jejího studia zahraničí nebo i ze soužití s lidmi v jiných zemích najdeme pomálu a přitom právě v tom vidím jedinou naději na zajímavost v jinak celkem nezajímavé dějové lince. Další autorčiny knihy asi vynechám a nemohu ani doporučit toto její dílo.
Velmi rychlé a dosti plytké čtení o autorčině dosavadním životě. Psáno je to docela obratně, přesto mi docela vadilo neustálá přednost formě před obsahem. Například o majitelce bytu, kde právě autorka bydlela, víme, že byla hodná a měla legrační předkus. Všudypřítomná slovní vata, konkrétně hojně užívané "tvl", v psaném textu působí ještě hloupěji, než při mluvené projevu.
Netradiční knížka, do které jsem se ze začátku nemohla začíst a pak už ji nemohla odložit. Velmi trefná přirovnání a taky pocity, které byly vykresleny velmi vrstevnatě. :) Ale cestopisem bych to teda nenazvala.
Knížka mě zaujala názvem,obalem a českou autorkou. Bohužel až na pár lepších pasáží se mi to nečetlo dobře. Některé kapitoly nudné a pro mě zvláštní styl vyjadřování.
Musím říct, že už se mi do rukou dlouho nedostala takto originální kniha. Doufám, že autorka napíše něco delšího (dalšího :D ), protože má opravdu talent. Je škoda, že takové to knihy často nemají žádnou propagaci, žádnou pořádnou reklamu a snadno zapadnou, já doufám, že s Kamínky po kapsách se to nestane.
Spisovatelka líčí originálním jazykem, často vtipně, jindy dojemně a srdceryvně obyčejné i neobyčejné zážitky - zřejmě ze svého - života. Obzvlášť oceňuju to, že dokáže pojmenovat věci, které my obyčejní smrtelníci pojmenovat nedokážeme. Jen tak dále. Určitě budu Karolínu Kvaš sledovat a čekat, co dalšího vydá :)
Za me 50:50. Nekdy uzasne pasaze, kdy si clovek pripada, ze v nich je, chce tam zustat a rochnit se v nich. Za chvilku nuda a moc zbytecnych slov.
Mam moc rada autorcinu blogovou tvorbu s hovorovym stylem kamosky od vedle, ktera si nebere servitky. V knize jsem to ale tezko kousala... samej EJ na konci, koncentrace sprostych slov (pokud ctim, ze je to s nimi jako s peprem- tady za me ruka ujela), esteticke srdicko rusilo nezarovnani textu...
Moc příjemné, originálně napsané a především upřímné čtení. Doufám, že autorka napíše román, nepochybuju, že by byl stejně skvělý jako Kamínky :) Některé pasáže mě dostaly. Na díle je krásně vidět, že si autorka nejspíš zapisovala v průběhu let, protože se její styl měnil :D
Kamínky jsou pro mě knížkou, co mě rozesměje, rozbrečí, rozněžní, obejme a ujistí mě, že v tom (ať už je to cokoliv) nejsem sama. Spoustukrát jsem se v ní našla. Nutila mě zamýšlet se, vžívat se, přehodnocovat. A kromě toho všeho má nádherný ilustrace, kulatý rohy a obálku hrozně příjemnou na dotek. :)
Když jsem přemítala o svých přátelích a vztazích, zjistila jsem teď zajímavou věc. Nejhlubší duchovní napojení mám právě s těma, který nějak od přírody uměj mluvit sprostě. V pravou chvíli se s tím prostě „nesrat” ani netancovat zbytečný zdvořilostní tanečky. Takhle instatně lidsky spřízněná jsem se hned napoprvý cítila s Karolínou a takový jsou i její Kamínky po kapsách, výluh nejpalčivějších momentů z žití v cizích zemí i vlastním srdci.
Kamínky se s tim nepářou. Na první stránce mě po slově „prdel” vrhaj do rozpálený nevadský pouště mezi vrány, co se přetahujou o rozježděnou ještěrku, hned vzápetí naťukávaj i nečekaně temný obrazy a fyziku lidskejch těl. Až filmově popsaný prožitky a vůně cizích zemí popsaný tak, jako bych se do růžovýho anglickýho povlečení bořila já sama. Tence vyklepanej řízek, kterej se prostě musí roztrhnout, první vztahy, co se prostě musej rozpadnout... Šup do hloubky, i když je v ní voda třeba trochu umazaná a pobyt v ní neinstagramovatelnej. Moje gusto.
Kamínky jsou jako skvělý šampaňský - přísaháte, že si dáte jen skleničku, ale nakonec vylemtáte celou lahev na posezení. Protože prostě musíte klutat dál. Protože musíte přijít na to, z který země je právě tenhle kamínek - přece tam musí být nějaký hint - protože musíte přijít na to, jak se tyhle kamínky nakonec pospojujou. Moje subjektivní pointa ke mně neprobublala na konci, ale uprostřed, v kapitole o vztazích. Ve vztazích nejen s chlapama, ale třeba i s tátou a kamarádama. Spojování i vymezování, ohmatávání hranic, kam až druhé pustíme a kde už nás to jejich hamťání tvrdejma podrážkama v našem srdci bolí.
Knižní chuťovka pro stýskavé zimní večery.
Poetické a trefné. Vtipné i dojemné. Autorka má skvělý pozorovací talent, smysl pro detail, pointu a vhled do situací.
Kamínky po kapsách
To jsme my milenialove fakt tak nesnesitelni a zahledění do sebe? Ptala jsem se sama sebe při čtení tohoto vydaného deníku.
80% mě absolutně nebavilo, těch zbylých 20 jsem s Karolínou byla za jedno..
Přišlo mi to celé takové hodně povrchní.