Kamzíkův velký skok
Daniel Rušar
Smrt blízké osoby stahuje každému hrdlo. Autoři této obrázkové knížky si berou na pomoc příběh, který bojuje pradávnou silou zvířecí alegorie. Malému kamzíkovi zahyne starší bráška. S maminčinou pomocí se kamzíčeti podaří s jeho smrtí vypořádat a přeskočí hlubokou propast strachu a zmatku směrem do budoucnosti. Cílem knihy je poskytnout dětem možnost, jak se vyrovnat se smrtí blízkého člověka prostřednictvím obrázkové knihy a zároveň dát rodičům návod, jak v jednoduchých krocích oznámit dětem tragickou událost. Postup oznamování zprávy o smrti dítěti byl konzultován s psycholožkou. Kniha může být použita jako metodická příručka pro mateřské školky a 1. a 2. třídu prvního stupně.... celý text
Přidat komentář
Nadherne ilustrace.
Citlive popsane tema smrti blizkeho. Kamzici maminka nic nepopira, uzna smutek maleho kamzika. Tezke tema, ale patri k zivotu.
,,Obcas budu ale smutnit," reklo kamzice namince.
,,Ja taky," souhlasila maminka a pritiskla k nemu hrbet. ,,Oba si spolu budeme styskat."
Pěkná, rychlá knížka s hezkými obrázky. Dcerku teda více zajímalo proč kamzík nemá tatínka než téma knihy, ale i tak moc citlivě napsané
Téma smrti je velké, důležité a často opomíjené a když k ní v okolí dojde, děti jsou často "chráněné" tím, že se o ní před nimi moc nemluví. Ale smrt je nedílnou součástí života, v panické hrůze z ní jsme ji vytěsnili na okraj a snažíme se ji většinu času ignorovat, snad v plané naději, že pak odejde. Nalákána pozitivní recenzí na ilit jsem koupila Kamzíka, že dětem nenásilně něco málo o smrti povím. A z knihy jsou dost zklamaná. Čekala jsem, že bude kniha přinášet víc, než jen konstatování faktu - kamzíkův starší bráška tragicky zemřel a nám je smutno - že dítěti odpoví na otázky "Ale proč?" "A kam šel?" "A proč se nevrátí?" "A co je to smrt?" atp. - nepřináší ani žádný návod, jak ulevit bolesti a jeho maminka je teda dost bezcitný kamzík, když se po synově smrti okamžitě, téměř až vesele, prohání dál... Ilustrace jsou spíš pro dospělé a vlastně ani nevím, se kterou z dcer - a zda vůbec s nějakou - budu knihu nakonec číst.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2019 | Strakáč a Tioni |
2016 | Kamzíkův velký skok |
2016 | Vlk a tma |
2011 | Jaro kriplů |
2020 | Zachariáš a studená voda |
To bylo tak smutné, že jsme se vždy zastavili na čtvrtém obrázku, kde starší z kamzíčat leží bezvládné na skále po smrtelném skoku. Na další straně je rozhovor mladšího kamzíčka s maminkou.
"Co se mu stalo?" ptal se zděšeně maminky.
"Zemřel," odpověděla kamzice.
"Ne!" zakřičel malý kamzíček.
"Je mi to velmi líto," řekla maminka a plakala.
Dál jsme se, ani po několika pokusech o čtení, už nikdy nedostali. Vnouček (3,5 let) byl z toho tak rozlítostněný, že nechtěl za žádnou cenu pokračovat ve čtení. Slzičky jsme utřeli a musela jsem ho ujistit, že zraněnému kamzíčkovi se to spraví a zase bude skákat. Kniha se musela zavřít a odnést.
Já jsem si knihu dočetla dokonce. Syrový silný příběh bez složitého děje nabízí k zamyšlení nad konečností života a ztrátou člena rodiny, blízkého člověka. Ukazuje možnosti, jak se s tím vyrovnat. Pětileté děti by už mohly plně pochopit poselství kamzičího příběhu.
Ilustrace v knize nejsou ilustracemi v pravém slova smyslu, jaké hledáme v dětské knize, tedy kresby a malby. Je to koláž doplněná kresbou. Barevnost obrázků přesně vyjadřuje emoce příběhu. Tmavé barvy nebezpečí, strach, zranění, smrt a smutek. Světlé barvy smíření, naději, milé vzpomínky, sounáležitost a znovunabytou radost.
Není to kniha na každodenní čtení před spaním, ale je svou myšlenkou krásná a nadčasová.