Kapitál v 21. století
Thomas Piketty
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/241723/mid_kapital-v-21-stoleti-hWr-241723.jpg
4
25
25
Obsáhlé dílo francouzského profesora ekonomie kritizuje prohlubující se majetkovou nerovnost ve světě a spatřuje v ní jedno z největších nebezpečí současného systému. Autor, který shromažďování nejrůznějších dat a jejich vyhodnocování věnoval 15 let, upozorňuje, že majetková nerovnost je stejná jako před sto lety a roste způsobem, který ohrožuje jak demokracii, tak ekonomiku.... celý text
Literatura naučná Ekonomie a obchod Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2015 , Universum (ČR)Originální název:
Le capital au XXIe siecle, 2013
více info...
Přidat komentář
Sonda do spoločnosti a prečo sme si nie všetci rovní, ako asi fungujú mocní a aká filozofia sa môže skrývať za ich "úspechom". Veľmi zaujímava kniha odporúčam-stojí to za to!
Francouzský ekonom se v tomto svém veledíle věnuje dominantně své domovině, Velké Británii a Spojeným státům. Na základě brilantních studií (nejvíce mne pochopitelně zaujaly ohromné rozdíly v nashromážděném majetku v různých epochách) dokumentuje, jaké jsou diference mezi kapitálem z příjmu a kapitálem zděděného či nakupeného majetku (pole, zemědělské usedlosti, ranče apod.) Zároveň skvěle glosuje to, o čem psali Jane Austenová či Honoré de Balzac. A mnohé se z Pikettyho prognóz naplňuje již teď: ne v roce 2030, ale právě dnešní době jsou rozdíly mezi národním majetkem vlastněným nejbohatšími osobami v USA čím dál masívnější a naopak chudina se dostává do naprosto neřešitelných existenčních potíží.
Dalším krokem pro mne v této oblasti bude Standingův „Prekariát". Každopádně z takřka 700 stránkové analýzy pohybu kapitálu poměrně mrazí. P S: Oceňuji, že se Piketty strádal dělat kategorické soudy na tou či onou skupinou, jež vytvářejí národní bohatství. Jednoznačně 100%.
Kniha, která se zakládá na desetiletích výzkumu. Piketty se nerovnosti věnuje již strašně dlouho a jde to vidět: své závěry o čím dál větší nerovnosti v globální společnosti, rozleptávající demokracii, opírá o stovky odborných článků a rešerší, které ukazují úlohu daní, regulací a veřejných politik při vyrovnávání rozdílů v příjmech, které globalizace přinesla: na jedné straně raketový vzestup příjmů ve finančním sektoru (profíci, kteří ví, jak peníze množit, navíc za minimálního zdanění), na druhé straně stagnující příjmy střední třídy, která se propadá hlouběji do nízkopříjmových skupin. Důležitá kniha.
No... co na to říct. Snad jen to, že tato kniha cílí na slaboduché a ekonomicky nevzdělané jedince, kteří posuzují svět v záplavě svým negativních emocí a vlastní nedoceněnosti aniž by aspoň trochu pochopili podstatu věci. Tedy to, že marxismus, komunismus ani socialismus nefungují už ze své definice. A to na rozdíl od kapitalismu, ten funguje velmi dobře, jen se některým nelíbí jak. Mises dokázal, že ekonomická kalkulace je v socialismu nemožná, a to už před 100 lety. Tím dokázal, že tyto systémy jsou jen omylem a zbožným přáním. Nebyl dostatečně vyslyšen, ale hrozivý vývoj 20. století mu dal za pravdu a systémy pokoušející se nastolit socialismus se samozřejmě ekonomicky zhroutili tak, jak předpověděl. Přesto je tady stále dostatek šílenců, bohužel často intelektuálů (žijících často z veřejných peněz, jak jinak...), kteří jsou schopni tyto bláboly brát vážně. Tato kniha není nic jiného, než pokus o recyklaci Marxových bludů. Všechny ty jeho rádoby analýzy vám každý znalý a příčetný ekonom rozcupuje během pár minut. Když byla ve 30. letech ekonomická krize, tak i ekonomové (a i Mises k té debatě sklouzl) začali zastávat názor, že kapitalismus se hroutí a končí. Jenže následný vývoj ukázal opak. Země, které po válce inklinovali ke kapitalismu žili ve svobodě a v bohatství. Naopak země zpravidla východního bloku, které inklinovali k Marxovým myšlenkách naprosto logicky neprosperovali, lidé žili v nedostatku a hlavně pod diktátem komoušů, s nemožností cestovat, s nemožností rozhodovat o sobě a svém životě. To jejich centrální plánování jim sice chvíli fungovalo, ale pak se logicky zhroutilo (z důvodu, který popsal Mises 70 let předtím) a tím ten celý zločinný systém padl. Jak se vyvíjelo západní a východní Německo, Severní a jižní Korea, tedy země se stejnými startovacími podmínkami, víme. Jaký chcete lepší příklad, že plánovaná ekonomika nefunguje?
Bohužel, dnes je doba kdy se prosazují novodobí soudruzi, kteří tyto už několikrát vyvrácené myšlenky opět prosazují. A ještě mají tu drzost si říkat liberálové. Lidi dostaňte rozum, přeberte svůj život do vlastních rukou, přestaňte se vymlouvat a natahovat ruce, nečekejte na žádné spasitele a budeme se mít dobře všichni. Nebo aspoň mnohem lépe než v odporném socialismu.
(SPOILER) Na začátku Piketty popisuje několik rovnic, které mají modelovat fungování nerovnosti v ekonomice. Jejich platnost je však podle mě značně omezená a o jejich obecné platnosti nemůže být řeč. Následuje nejdůležitější část knihy – statistiky a popisy vývoje nerovnosti v různých zemích, které ukazují hrozivě rostoucí nerovnost a rostoucí vliv dědictví. Ačkoliv byly i proti této části vzneseny námitky, já s ní souhlasím (jednou z námitek je to, že nejbohatší lidé se mění a nepochází stále z týchž rodin – to však nepovažuji za dobrý argument, protože nejbohatší lidé jsou většinou ti, kteří měli obrovské štěstí, nebo přehnaně riskovali – není to tedy reprezentativní vzorek obyvatel; to, že se mění špička ledovce, neznamená, že se mění ledovec; podobně lze vyvrátit i další námitky). Dále je v knize rozebráno, jak fungují některé typy investicí a teorie k tomu, jak se bohatství udržuje. I to je velmi zajímavá část a lze s ní souhlasit. Návrhy na řešení jsou velmi omezené, v podstatě jde hlavně o návrh na celosvětovou daň z kapitálu, která má být ze začátku jen tak malá, aby umožnila financování systému, který bude mapovat bohatství, abychom vůbec měli podrobnější přehled, kdo co vlastní, a také aby zaplatila náklady na výběr. Později může růst. Zajímavé, ale politicky neprůchodné. Celkový dojem z knihy je ten, že Piketty je velmi dobrý statistik a pozorovatel a dobře odvozuje důsledky z toho, co vyhodnocuje. Jeho popis reality je velmi dobrý. Tvoření nových teorií a návrhů však není jeho silnou stránkou (ale vzhledem k tomu, že je jeden z mála, kdo se alespoň o něco pokusil, tak i politicky neprůchodný návrh je důležitý). Důležitá je také myšlenka, že kapitalismus nejlépe funguje, pokud ho něco ohrožuje - například konkurence východního bloku, nebo nějaká občasná válka. Za zmínku také stojí dobrá analýza vlivu progresivních daní na ekonomiky - země jako USA nebo GB měli v době svého největšího úspěchu extrémě vysoké daně pro bohaté. Jak už zde bylo napsáno, prokousat se touto knihou není jednoduché, ale stojí to za to.
Velice obsáhlá kniha plná grafů, srovnání a dalších podrobných údajů. Autor na základě tvrdých dat popisuje alarmující stav současné nerovnosti a uvádí i poměrně snadné (ale politicky neprůchozí) návrhy, jak současný marasmus napravit a růst nerovnosti opět zvrátit. Vypíchl bych myšlenku, že určitá míra nerovnosti je přirozená, avšak současně záleží též na nastavení systému a jeho pravidel, tedy politiky toho kterého státu, který buď nerovnost snižuje, nebo naopak upřednostňuje menšinu bohatých na úkor většiny chudých. Jen pozor, na první pohled objektivní kniha je (musí být) i částečně ideologická a odráží tak povahu autora, francouzského rovnostáře... Dovedu si představit, že kdejaký neoliberál by růst nerovnosti vůbec za problém nepovažoval.
Tato kniha doslova otřásá mnohými zakládními ekonomickými teoriemi. Doporučuji všem, co se nejen zajímají o ekonomii, ale i o politiku. S autorovým závěrem zcela souhlasím, ačkoliv mi mnozí (zvláště pravicoví) kolegové budou odporovat.
Je to dost náročné čtení, ale stojí za to. Piketty tam popisuje stav věcí, ke kterému se vracíme v naší době- a to je návrat k rentiérskému kapitalismu. Rentiéry vyvlastnila druhá světová válka
Uf. Tak jsem vydržel až do konce. Ačkoliv si autor dal práci s mnohými detaily, tak je v knize mnoho věcí, které nevysvětlil. Nebudu to více rozebírat, ať nespoileruji. Také s jeho závěrem úplně nesouhlasím, ale to je již spíše věc názoru a přesvědčení.
Zcela upřímně nebylo jednoduché těch 650 stran ekonomických analýz přelouskat, ale stálo to za to. Na můj vkus bylo v knize až příliš ekonomických vzorců a suchých popisů statistik. Ale jinak obsahovala výborný dlouhodobý náhled na vývoj akumulace kapitálu od 18. století do dneška a z toho vyplývající vývoj nerovností ve společnosti. Přinesla tak pro mě neznámé údaje z doby před první světovou válkou (kde se autor nevyhýbá i tak kontroverzním, ale důležitým tématům, jako je kapitalizace otrokářství ve Spojených státech), navíc a především přidává velmi zajímavý pohled na vývoj ve 20. století. Vedle již známého faktu nárůstu nerovností od 80. let, které už se blíží nerovnostem před první světovou válkou, jde o překvapivou informaci o velmi podobném vývoji ve všech představených státech prakticky bez ohledu na převládající politický diskurz. Jako by akumulace kapitálu a jeho destrukce válkou byly tak přirozené procesy, že ani státy svou politikou nemohou jeho vývoj zásadně ovlivnit (jak tvrdí například David Harvey).
Závěrem ještě zmíním kritiku názvu knihy, který dle mého názoru zcela neodpovídá jejímu obsahu (přinejmenším jde o Kapitál 18. - 21. století). Navíc může vzbuzovat dojmy (asi u lidí, kteří tu knihu nečetli, jinak si to neumím vysvětlit), že jde o jakousi marxistickou aktualizaci Marxova Kapitálu. Autor sice kritizuje zjednodušující ekonomické modely a předpoklady a na dlouhých řadách tvrdých dat ukazuje, jak tomu ve skutečnosti opravdu je, ale dělá to čistě bez ohledu na své postoje a přání. Jen v závěru představuje krátce možné řešení, aby jím odkryté problémy postupující extrémní koncentrace kapitálu nevyšly v knize do ztracena (navrhuje progresivní daň z kapitálu ve výši od 0,5 do 2 %!). Název tak může této výborné publikaci hodně uškodit... tedy aspoň v Česku, ve Francii jí jistě naopak pomohl :-)
Pohled pana Kohouta je jedním z "mnoha názorů ekonomů". Jedni ji skoro zatracují, jiní ji skoro zbožňují. Pravda bude někde mezi nimi. Ale opsat pár řádku Kohouta a nemít svůj názor je zcela zjednodušující pohled na tak složitý problém. Každopádně kniha čerpá tři století dat o koncentraci a distribuci kapitálu a odkazuje na data více než mnohé jiné. Závěry si může každý sám utvořit, což by mělo být cílem mnoha takových knih.
Kapitál v 21. století
Velice zajímavá kniha historika a ekonoma Thomase Pikettyho. Autor se v této knize věnuje především podstatě kapitálu v 21. století. Ke svým závěrům se jednak dostává jak přes metody historické vědy, tak také přes ekonomické výzkumy a další ekonomické grafy. Na základě zjištěných dat se dopátral k jasným závěrům, ale bohužel také viníkům. Nemyslím si, že problémy, které určil jaké závěrečné a nanejvýš problematické v naší dnešní společnosti víceméně správně, ale bohužel za jasného viníka označil tržní ekonomiku. Což si nemyslím, že je úplně správně. Ekonomické rozdíly se bohužel prohlubují, ale obávám se, že tyto rozdíly vznikají právě kvůli zbytečným příkazům, zákazům a regulacím, které všechno prodražují, a samozřejmě také kvůli přebujelé byrokracii, jejímž výsledkem jsou nejen úředníci v politice, ale také úředníci v bankách. A na rozdíl od socialismus, marxismu či dokonce progresivismu, tak moderní kapitalismus, či spíše tržní ekonomika, umí nejen fungovat, ale dokonce i přežít smrtelná nebezpečí, což dokazuje hlavně v dnešní době. Takže si úplně nemyslím, na rozdíl od autora, že se bez trhu dá obejít a normálně žít. Ale i přes svou inklinaci k levici je to zajímavé čtení.