Kapitalistický realizmus
Mark Fisher
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490262/bmid_kapitalisticky-realizmus-Tgu-490262.jpg
4
57
57
Alternatíva neexistuje – tak znie slogan kapitalistického realizmu. Mark Fisher k nemu vo svojej najdôležitejšej knihe pridáva otáznik a na príkladoch z popkultúry ukazuje, ako sa po „konci dejín“ stala ideológia kapitalizmu spontánnym všeobecným vedomím. Či už píše o Potomkoch ľudí alebo amerických gangsterkách, Kurtovi Cobainovi alebo hip hope, Kafkovom Procese alebo výrokoch politikov, vždy tak robí s neobyčajným prienikom a vedomím prekvapivých spoločenských súvislostí. V knihe, ktorá patrí do kánonu kulturálnych štúdií, Mark Fisher prepája politickú filozofiu, psychoanalýzu a interpretáciu populárnej zábavy do originálnej kritiky kultúrneho priemyslu v ére neoliberalizmu. Výsledkom nie je len demaskujúca diagnostika našej súčasnej situácie, ale aj inšpiratívny prístup k vnímaniu vzťahov medzi našimi myšlienkami a emóciami, každodennou skúsenosťou a ekonomickým systémom, ktorý sa nám prezentuje ako jediný možný.... celý text
Literatura naučná Politologie, mezinárodní vztahy Sociologie, společnost
Vydáno: 2022 , KPTL , KapitálOriginální název:
Capitalist Realism, 2009
více info...
Přidat komentář
"Dnes je snazší představit si konec světa než konec kapitalismu." Věta, která obsahuje vše. Slavoj Žižek. Kafka. Popkulturní odkazy. A žádné řešení hladového Behémóta kapitalismu. A Fisher, který káže, pak sám páchá sebevraždu.
Velmi pronikavé myšlenky. Určitě stojí za přečtení. Nabídlo mi to zcela odlišný pohled na svět.
Velmi zajímavá a podnětna kniha o vztahu levice kultury a popisu současneho neoliberalniho kapitalismu. Kniha je strizlivim voláním po trpělivě teoretické a politické praxe kterou by se mnela levice vydat.
hodně čtivý, dává podněty na filmy na který koukat, jakože nějaký věty jsem četl třikrát ale na to jsem už u politický / filozofický literatury zvyklej a tady jich bylo značně míň, zábavně prokládaný historkama z učitelství, za mě hodně dobrá levicová literatura co předkládá hodně novejch teorií. a to že nikdo nevidí alternativu ke kapitalismu prosimvas problém je, milí komentátoři, protože když nemáme možnost volby a ani nám prakticky není dovoleno představovat si jinou budoucnost, tak to moc krásnej a vysněnej systém neni, zvlášť s přihlédnutím na třeba klimatickou krizi ze který by se Fisher pojebal když vo ní už v roce 2009 psal naléhavě. nemusej to bejt alternativy co v historii selhaly, to autor doslova píše na pár posledních stránkách:D
Tato kniha podává velmi výživnou definici – či diagnózu chcete-li – moderního kapitalismu. Doby tzv. postfordistické a já s tím nemám problém. Ba naopak s většinou autorových tezí souhlasím.
Teze jsou zde prezentovány jasně a atraktivně prostřednictvím filmů, literatury a Fischerových zážitků z učitelského života. Vychází z literatury, která se tématu věnuje více podrobně, nežli nám tu sám autor témata prezentuje. Přesto se však jedná o vynikající publikaci! To proto, že jelikož vychází z knih výrazně akademičtějšího zaměření, je tato psána přístupným způsobem a dané problémy tím vyjevuje srozumitelněji (až na kapitolu o realitě, která skutečně jednoduchá není).
Celkově se tak jedná o skvělou knihu a možná bych řekl, že jde o jistý úvod do moderní levičácké kritiky systému, v němž žijeme. Je však nutné zmínit, že jde skutečně o úvod a pro bližší porozumění je třeba se podívat do dalších knih, ale ostatně co jiného očekávat od knihy o délce sto stran, že?
Jediná výtka, kterou mám, je založena na tom, že ačkoli se jedná primárně o diagnózu, chybí mi zde nějaké řešení takřka neřešitelné situace. Co máme zkrátka dělat, se v této knize uspokojivě nedozvíte, ale jako úvod do moderního světa funguje více než dostatečně.
V podstatě souhlasím s uživatelem Pistalka … problém alternativ ke kapitalismu je, že se stačily dějinně zdiskreditovat nebo naopak nestíhají dnešnímu složitému světu (snad kromě nových digitálních měnových forem). Zároveň je potřeba dodat, že samotný kapitalismus je tak diversitní, že jej pojímat jako jeden systém, je značně zjednodušující. Evolučně se přizpůsobuje a mutuje, adaptuje se na okolní podmínky. Aplikovat na něj přirovnání nebo analogii se socialistickým realismem, jakožto značně rigidním a zkostnatělým systémem, je proto trochu nefér a ve své doslovnosti nefunkční. Ostatně je to vidět na tom, že ač se Fisher v textu několikrát zaklíná potřebou alternativy, žádnou nenabízí. Cynicky by se chtělo dodat, že tento svůj závěr podepisuje vlastní sebevraždou v pátek třináctého v lednu 2017. Výhrady mám i ke stylu, jakým je kniha napsaná … projekce do pop kultury je fajn, ale co mně lezlo opravdu na nervy, je časté citování jiných autorů (opravdu se nedivím, že Žižek knihu chválil). Dělalo to na mě dojem, že autor dostal nápad popsat analogii kapitalismu a reálného socialismu, zavřel se do knihovny a k tomuto záměru znásilnil kdejaký neomarxistický text, který našel … Nicméně pár postřehů bylo zajímavých a určitě bych neřekl, že by mi kniha nic nedala a nedonutila mě k přemýšlení nad povahou a podstatou současného světového uspořádání.
Nikdo nevidí, a hlavně téměř nikdo nehledá možnosti, jak se posunout nad rámec kapitalismu. Kapitalismus je podle nás konec dějin, konec vývoje. Obzvlášť zajímavý mi přišel popis britských studentů, k němuž jsem zde vybral nějaké citáty:
… britští studenti, jejichž situace je nesrovnatelně horší, jsou podle všeho se svým osudem smíření. To je však podle mého soudu nikoliv důsledkem apatie či cynismu, ale reflexivní nemohoucností. Oni vědí, že věci nejsou v pořádku, kromě toho ale také vědí, že s tím nemohou nic dělat. Toto „vědění“, tato reflexivita, není výsledkem existujícího stavu věcí. Je to sebenaplňující se proroctví…
… Deprese je obvykle charakterizována anhedonií, nicméně stav, o němž hovořím, se nevyznačuje ani tak neschopností těšit se z věcí, jako spíše neschopností dělat cokoliv jiného než se pídit za požitky. Panuje rozšířený pocit, že „něco schází“ – nedostává se však poznání, že k tomuto záhadnému, chybějícímu pocitu potěšení lze dospět toliko „mimo princip slasti“. Nemalou část viny na tom nese ambivalentní postavení studentů rozpolcených mezi jejich starou rolí subjektů disciplinárních institucí a jejich novým postavením konzumentů služeb. …
Perfektní kritika pozdního kapitalismu doplněná zkušenostmi z praxe a zasazená do kontextu populární kultury. Odkazy na filmy, knihy a hudbu potěší a zpřístupňují tak toto dílo i laikům. Možná, že nejsme šílení my, lidé, možná je šílená doba (potažmo systém), ve které žijeme...
Tahle knížka je pro mě, flusání po kapithalismu v různých podobách si dávám k snídani, obědu i večeři, ale i o Kapitalistickém realismu se dá říct totéž co o podobných knihách. Jakkoli je jejich kritika sebevíc nelítostná, jazyk radikální, formulace přesné, analýza poctivá a logika neúprosná, zůstane vám na patře neuspokojivá chuť po nějaké pozitivní vizi. Jasné - z mezi řádky tušíme, že změnu nemůžeme pasivně očekávat, musí přijít zdola postupnou obrodou - změnou myšlení, aktivním občanstvím, vyššími nároky na život, z čehož teprve může vzejít životaschopná alternativa. K tomu nám Fisherovy texty dávají slušnou argumentační munici - snáze se v hospodě teoretizuje, když se můžete odvolat na respektovaného autora.
Mark Fisher dokázal vše podstatné zhutnit do textu přístupného i čtenářům za zdmi akademie, aniž by sklouzl k diskreditaci sebe sama nemístným zjednodušováním. Nepřináší nové myšlenky, na rozdíl od svých spíše salonních kolegů, zapletených v izolovaném světě nekonečné lopotné teorie, míří svým shrnutím nemocí společnosti a chyb moderní levice přesně na terč.
Kniha je takovým steskem nad tím, že takřka nikdo dnes nevidí alternativu ke kapitalismu, protože skoro nikdo není schopen přemýšlet mimo jeho hranice. Autor – britský neomarxista – v tom pochopitelně vidí problém. A tak jako si marxismus již odnepaměti libuje v katastrofických scénářích, nezůstává pozadu ani Mark Fischer. Prokládá svou knihu popisy selektivně vybraných filmů, obvykle líčících postapokalyptickou společnost. Tento stále se opakující motiv pomáhá navozovat lacinný pocit strachu a nejistoty, čtenář tak může při čtení knihy dospět k názoru, že se současný stav světa blíží čemusi podobnému. Přestože některými dílčími poznámkami autor nutí k zamyšlení, výsledná směs vlastních názorů s kulturními citacemi působí nesourodě, nepřesvědčivě.
Absence alternativy ke kapitalismu si osobně vykládám jako důsledek faktu, že žádná relevantní alternativa neexistuje. Překapitalistické modely hospodářství jsou pro dnešní složitý svět nevyhovující, socialismus se historií zcela zdiskreditoval. Na různých případech současných tržních ekonomik můžeme pozorovat rozdílnosti mezi jednotlivými kapitalismy. Žádná jejich jednota neexistuje, některé mají sklony k výrazné redistribuci a etatismu, jiné se více orientují na volný trh. Jak je tedy zřejmé, variant existuje bezpočet (jen srovnejme Čínu, Švédsko, USA), diskuze o nastavení kapitalismu se však uskutečňuje uvnitř systému jako takového, aniž by někdo zpochybňoval jeho základní kontury. A samozřejmě, nikdy nelze vyloučit nahrazení současného systému, nyní však žádná smysluplná alternativa ke kapitalismu není.
Zvláštní knížka a popravdě dosti o ničem. Knihu jsem přečetl před pár týdny a už mi stihla splynout s tisícem jiných článků, které v omezenějším rozsahu dokázaly popsat téma lépe a dokonce přinést i další přesah. Takhle se, pane Fishere, proti kapitalismu nebojuje.
Tato kniha ve mně vzbuzovala pocit, že se za každou cenu snaží najít společného jmenovatele všech problému v jednom jediném, a to v kapitalismu a neoliberalismu. Naprosto souhlasím s problémy dnešní společnosti, které kniha nastoluje, ale nesouhlasím s tím, co Fischer označuje jako příčiny. Od knihy jsem očekávala něco jako střízlivý pohled. Místo toho se mi do rukou dostal jakýsi jednostranný manifest levice. Kniha se tváří nezaujatě a kriticky a místo toho jde o jakousi levicovou politickou agitku, která je vůči své podstatě zcela nekritická. V podstatě autor dělá sám to, co u dnešní kapitalistické společnosti zavrhuje, jen s tím rozdílem, že to dělá na druhém názorovém břehu. Ani by mi nevadil autorův názor na to, jakým směrem by se společnost měla ubírat. Přece jen má každý právo na názor, ale vadí mi manipulativní nádech knihy, který se pomocí nejrůznějších kliček a přesmyček snaží dobrat toho, čeho si předsevzala, i kdyby v průběhu své cesty zjistila, že se možná mýlí. Autorovy teze, že zdrojem všeho nepříjemného na světě je jen Kapitál, mi přijdou skutečně místy přemrštěné a až absurdní.
Faktem je, že ta kniha není úplně jednoduchá, ale kompenzuje to různými příklady z filmů pro lepší představu. Nicméně Fisherova kritika je pochopitelná a mnohdy oprávněná, ale opět je zde další levicový intelektuál, který nepřichází s alternativou, respektive "posílit vliv levice" pro mě alternativa není.
Kvůli tomu, jak je tato knížka útlá (kolem sta stránek), jsem se ji rozhodl přečíst rovnou dvakrát. Nebylo to zrovna jednoduché čtení, a to ani napodruhé. Několikrát se mi stalo, především ke konci, že jsem některým kapitolám musel věnovat daleko větší pozornost než jiným, neboť v této knize jsou na jedné straně případy z každodenního života a na druhé (pro mě) poněkud komplikované úvahy. To ovšem nevidím jako zápor, rozhodně to ostatní budou vidět jinak. Nejvíce se mi líbilo použití jednotlivých sfér popkultury (především filmu) pro lepší srozumitelnost.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2010 |  Kapitalistický realismus |
| 2022 | K-punk: Výběr z textů |
| 2024 |  Postkapitalistická túžba |
V prvom rade som bol trochu prekvapený, že má kniha bližšie k eseji, než k odbornej práci - obsahuje pomerne málo faktov, zato veľa dojmov, pocitov a prirovnaní. Fisher sa v nej zameriava ani tak nie na chyby a zločiny samotného systému, ako skôr všadeprítomnú atmosféru v ňom panujúcu, s prevládajúcim pocitom, že ku kapitalizmu neexistuje žiadna alternatíva (Koniec sveta si vieme predstaviť, no koniec kapitalizmu akosi nie). Zdôrazňuje pritom svoju osobnú zainteresovanosť a venuje sa i vplyvu tohto systému na dušu človeka a psychické choroby, čoraz častejšie i mladých (Autor v roku 2017 spáchal samovraždu). Ako pomôcku pri tom často používa popkultúru, hollywoodske filmy, či Kafkove romány. Často sa dostáva aj k svojej osobnej skúsenosti učiteľa na vyššej strednej škole vo Veľkej Británii, plnej nezmyselných byrokratických noriem a kontrôl. Práve v tomto smere podľa mňa kniha najviac škrípe - myslím, že kapitalizmus má obrovské množstvo väčších obetí systému, ako učiteľov na lepších školách v anglicku. Fisher sa však spoľahlivo takmer v každej kapitole dostane práve k tejto téme (skutočne aj učitelia to majú ťažké) a cíti sa pri tom ako K v Kafkovom Procese. Napriek tomu zaujímavé čítanie.