Kapucínská krypta

Kronika zániku rakousko-uherské monarchie, zániku a zmaru a nemožnosti člověka se s ním vyrovnat. Volné pokračování románu Pochod Radeckého, ságy rodiny Trottů, porakouštěného slovinského rodu. A především velmi přiléhavá freska – zprostředkování pohledu na zánik jedné epochy, kterou následovala deziluze z nových „pořádků“ a nástup fašismu, to vše protkáno autorovou autobiografií.

Karl Ferdinand Trotta je potomek šlechtického rodu Trottů, původem slovinského, jehož předek byl povýšen do šlechtického stavu za záchranu života rakouského císaře v boji na frontě. Je to postava plná rozporů – ovlivněna slovanským vlastenectvím svého otce, který pro rodinu nashromáždil značný majetek v americkém vystěhovalectví. Karl Ferdinand dospívá a prožívá svoji ranou dospělost bezstarostným způsobem života vysokých vrstev v císařské metropoli Vídni, tehdy kosmopolitním městě, které obývají obyvatelé ze všech koutů císařství. Obklopen sobě rovnými potomky šlechtických rodů, jakéhosi tehdejšího c.k. establishmentu. Kavárenské povalečství a rozpustilé večírky a vyjížďky v Prátru ovšem záhy nahrazuje vypuknutí první světové války, do které Trotta nadšeně narukuje ve vidině rychlého vítězství rakouské monarchie. Spolu se svým slovinským bratrancem Brancem a galicijským židovským kočím Manesem, rodinným známým, se zúčastní bojů na východní frontě a padá do ruského zajetí. Po složité zajatecké anabázi se až z dálného východu vrací do revoluční Vídně roku 1918. Staré mocnářství je minulostí a zítřek ještě není zcela jasný. Zde se shledává jak se svojí rodinou, ale i se zcela jinou životní realitou – manželčino odcizení, zchudnutí rodiny, která prodělal jmění na krachu měny a válečných půjčkách. Tváří v tvář nové době se Trotta, jakožto příslušník „ztracené válečné generace“ potýká s neschopností adaptovat se na nové poměry, stejně jako většina jeho přeživších přátel z bývalých aristokratických kruhů. Pocit vykořenění vyústí závěrečnou scénou u Kapucínské krypty, pohřebiště císařského habsburského rodu, v den připojení Rakouska k nacistické třetí říši…

Pocity spojené se zánikem císařství Roth trefně shrnuje skrze postavu Trotty: „Možná, že v skrytých hlubinách našich duší spaly ony jistoty, jímž říkáme předtuchy, především jistota, že starý císař umírá každým dnem, o který déle žije, a s ním monarchie, ani ne tak naše vlast jako naše říše, cosi většího, širšího, vznešenějšího než pouhá vlast.“ Vystihují pocit vykořenění, ztráty jistot a neschopnosti adaptace na poválečné poměry, zvláště pro generaci účastníků války, mezi které sám Roth patřil. V závěru románu je načrtnuta paralizovanost oné „ztracené“ generace tváří v tvář dalšímu ohrožení, v době nástupu fašismu a v předvečer další války. Jedná se o pozoruhodnou autobiografickou analýzu „ztraceného času“, poslední fáze rakouského mocnářství. Jak Roth kdysi poznamenal: „Nejsilnější prožitek mého života byla válka a zánik mé vlasti, jediné, kterou jsem kdy měl: rakousko-uherské monarchie.“ Lidské a působivé.

16.04.2023

Rozhodně slabší než Pochod Radeckého. Asi je to tou ich formou a takovu ukecaností hlavního hrdiny. Začátek dobrý, setkání s rázovitými postavičkami vzdálených příbuzných a válečná léta. Pak trochu moc melodramatické, starý svět mizí a ztracená generace se utápí v nostalgii s občas až sentimentálním ostnem.

Jako popis konce jedné epochy dobré, stejně jako esejistické vsuvky o tom, co drželo monarchii při životě a proč byla odsouzena k zániku. Je tam pár silných momentů, ale i přesto, že je to relativně krátký román, se ten příběh ke konci strašně táhne a svou určitou sentimentalitou i nudí. Slušné pokračování, dobré jsou hlavně ty první dvě třetiny.

Kapucínská krypta tak sice nedosahuje geniality Pochodu, ale i tak zase z trochu jiného úhlu osvětluje "zánik jednoho světa" s občas až jasnozřivými a stále aktuálními esejistýckými postřehy.

04.03.2023

Nenech se nachytat! Vůbec to není o partě lidí v mikinách s kapucí, sedících v temným sklepě a za hučení větráků a blikání kontrolek zuřivě těží kryptoměny. Jde totiž o kryptu, kam šoupli France Josefa a všechny jeho předky. Když na to tak přijde, je to spíš o tom, že se tam krásně uklidila celá rakouská monarchie a s monarchií šel do hajzlu i ten budižkničemu, co do týhle brožurky vylil příběh svojí famílie a svejch kámošů.

K budižkničemnství přišel tenhle hošan jak slepej k houslím, jelikož jeho děda, nebo tata, to je asi teď jedno, paměť mi jede stejně dobře, jako dělání čárek ve větách. Zkrátka někdo takovej zamachroval ve válce a dostal za to šlechtickej titul i když smrděl močůvkou a holínky měl stejně děravý, jako trenýrky, pokud vůbec nějaký měl. Tím pádem jeho potomci dělaj kulový, vstávaj kolem oběda, vysedávaj v kavárnách a noci trávěj ve vinárnách a kasínech. To by mohly bejt i moje oblíbený kratochvíle, jenže občas je potřeba mimo tlachání a zvyšování spotřeby vína i trošku máknout. Já teda jedu na spotřebu a ne na tlachání, protože nejradši vysedávám sám se svejma představama, který kdyby se zfilmovaly, hned bych byl označen za kapitálního úchylu, ale zpět k příběhu. Ten se vine první velkou válkou jako had a tihle filištíni jdou dělat oficíry. A to je asi taky důvod, proč to tahle ztrouchnivělá monarchie projela. Oni všichni fakt chtěli vyhrát, jenže se jim nechtělo tolik bojovat, ale prohrát taky ne. To jsou teda nervy. Nebudu tě napínat, stejně už víš, že jejich tým skončil druhý, a tak monarchie následovala France Josefa do krypty.

Celkem by mě zajímalo nějaký pokračování, jako třeba šlechtici po dvaceti letech, protože všechny tyhle netáhla nic neuměj, ničemu nerozuměj a něco dělat je pod jejich úroveň. I když by z nich byli bezďáci, tak někdo musí zařídit, že ve tři se pije kafíčko, čtou noviny a hned na to se rozjede plamenná diskuze o tom co se píše a jak řídit tenhle novej stát.
Tu a tam se mi tam někdo nelíbil a něco jsem nechápal, ale to je můj problém. Já toho kolikrát nechápu fakt hodně. Důležitý je, jestli mě to baví, a tahle brožurka mě docela bavila. Chtěl bych další. A teď jsem tu zjistil, že je něco předchozího, tak se na to asi zaměřím. Už mám docela dost restů a nikdo mi nezatne tipec, abych tu zbytečně nekrákal z cesty.

Čágos!

23.05.2018

Výborná kniha, zvláště zde vyniká autorova schopnost vytvořit takřka neuvěřitelné postavy s prapodivnými vlastnostmi, které však působivě zapadají do příběhu a nepůsobí vůbec uměle. Tragický konec fungujícího soustátí R-U je dodnes záměrně zapomenutou a překrývanou kapitolou středoevropských dějin.

08.09.2017

Kniha byla slušně čtivá a svým vyprávěním poutavá. Bylo příjemné nahlédnout do Rakouské rodiny z vyšší třídy před válkou a po válce. Zajímavé čtení o osudech aktéra, jeho okolí a měnící se době.