Kar
Miloš Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/398943/bmid_kar-hwz-398943.jpg
3
225
225
V Karlových Varech dojde k obludné vraždě: žena roztrhá muže svými zuby a pak spáchá sebevraždu. Nebylo prokázáno, že by se ti dva znali. Po nějaké době se stane událost podobná: na golfovém hřišti zabije muž ženu její vlastní odpalovací holí, uhryže a pozře její prsa a poté vběhne pod auto. Nikdy předtím se neviděli. Do Varů, svého rodného města, se po dlouhé době vrací Julián Uřídil. Ne na stálo a ne jako lázeňský host, ale na anonymní pozvání jako autor knih, v kterých se odehrávají podobné zločiny. Minulost, na niž chtěl zapomenout, když kdysi odešel do Prahy, se mu však ve Varech spolu s dalšími kousavými vraždami vrací jako bumerang. Souvislost mezi množícími se případy nenachází, zato se nepochopitelně ocitá v jejich bezprostřední blízkosti. Tak, jak byl pozván on, teď musí pozvat do varů na pomoc člověka, kterého už nikdy nechtěl vidět.... celý text
Přidat komentář
Ze začátku vás kniha chytne. Děje se tam najednou až moc věcí, ale postupně to od detektivky spíš přechází v nesmyslné jednání hlavní postavy a rozebírání jeho minulého života. Konec byl naprosto neslaný nemastný. Vůbec mě ve výsledku nezajímalo, kdo je vrah nebo co se tam sakra děje, byla jsem ráda, že to mám za sebou a můžu knihu s klidnou duší odložit.
Tahle autorova kniha mé očekávání nenaplnila, naopak pro mne byla výrazným zklamáním. Mysteriózní urbanovský příběh se poměrně brzy mění v něco poskládaného bez ladu a skladu, těžko uvěřitelné postavy a jejich chování doplněné často nesmyslnými dialogy jen celkový pocit umocňují. A napětí...? Také nic moc.
Město jako důležitá postava, která prodělává potrat, možná přijde o to nejcennější, možná i umírá; zajímavé. Potrat jako důležitý motiv, několikrát se opakující (potracený plod v kamenném chřtánu odpadkového koše je obzvlášť silný a hnusný obraz), několikeré zvracení; působivé a nechutné. Kanibalismus a sebevraždy; zapadající do obrazu a silně odporné.
Ono tam vlastně všechno do sebe perfektně zapadá - a mně je trapné vyčítat autorovi, že se na psaní odborně připravil, promyslel i sebemenší detaily a poskládal je. Tak by to mělo fungovat vždycky a u všech spisovatelů. A uznávám, že je to čistě subjektivní: já se na tuhle knížku vůbec nemohla citově naladit. Přišla mi vykalkulovaná, napsaná jenom rozumem. Vyvolala ve mně pouze výše zmíněné reakce, a to je pravý opak toho, co mám u literatury ráda.
Michaela a události v klášteře svatého anděla stále nepřekonaný dílo. A tímto dobré odpoledne, priatelia! Tady peči.
Tohle byl zoufalý kauf do kindlu, protože jsem doufal právě v Michaelu. Místo toho jsem dostal karlovarskou detektivku, ve který určitě bude časem hrát nějaká Geislerová. Nízké hodnocení ovlivňuje i fakt, že to byla blbost a nemám rád detektivky.
Já chci další Michaelu!!
4/10. Naskle.
Chemie umírajícího města, které mesiášsky prý zachraňuje hlavní hrdina svým románem, ač on sám je vlastně také vrahem. Vražedná a sebevražedné mystérie, návraty ke svému dětství, mládí, láskám, před nimiž v dospělosti utekl. Urban se opakuje a tak trochu kanibalsky ožírá a okusuje sám sebe ...
S Milošem Urbanem to mám různě. Některé jeho knihy považuji za geniální (Hastrman, Lord Mord, Mrtvý holky), jiné mi vůbec nesedly (Stíny katedrály). A do té druhé kategorie putuje i nejnovější Kar. A hrozně mě to mrzí, protože jsem se Karlovými Vary spjatý, znám všechny kulisy, které se v knize objevují a chápu autorovo filosofování nad městem. Jenže přes všechno mi příběh nic neříkal. Do stran jsem se nutil čím dál víc a iritovalo mě pojetí hlavní postavy, jeho chování i uvažování. Některé scény byly nepřehledné a v kontextu celého příběhu zbytečné. Hrozná škoda.
Nedočteno, asi po jedné třetině jsem to vzdal. Četba je relax a má být pro člověka potěšením, popř. poučením a tady jsem z toho necítil nic. Nelogický a neuvěřitelný postup hrdinů mě vyloženě iritoval a po naprosto nesmyslném zásahu policie společně se zásahovkou, kdy si nechají v budově, kterou zajišťují kvůli potenciálnímu šílenému vrahovi jen tak pobíhat nějakého pisálka ozbrojeného násadou od smetáku, tak to už bylo trochu silné kafe. Ani se mi nechce věřit, že román Hastrman, ze kterého jsem byl nadšený je od stejného autora.
Dost velká nuda. Absence spádu i prokreslení postav. Intenzivně sebestředná prozaická varianta chcípáckých filmů. Třetí hvězda za snahu o nepovrchní vykreslení specifické atmosféry lázeňského města a za aluze na Goetheho, umně zapracované do příběhu. Jinak zklamání.
S Milošem Urbanem a vůbec se současnou českou literaturou nemám bohužel moc zkušeností, proto jsem moc nevěděl co očekávat. Kar zaujme opravdu hodně specifickou atmosférou Karlových Varů, které jsou tu popisovány jako město bez budoucnosti a je znát, že autor k nim má osobní vztah, protože celá kniha je protknuta zvláštním melancholickým nádechem. Popisy sebevražd jsou vynikající a nemají daleko k nekompromisnímu hororu, podobně je na tom zápletka, která se rozjíždí hodně slibně a slibuje cosi nadpřirozeného a tajemného. Ocenit se musí i autorova práce s jazykem, hodně netradiční a tak trochu vyšinuté postavy, které ale mají osobité charisma a snaha o určitý přesah v podobě filozofické roviny a zamyšlení se nad směřováním lidstva. O to víc pak mrzí vyústění, které není úplně uspokojivé a působí podivně překombinovaně, zbytečně akčně a ona atmosféra v něm tak nějak chybí. Také pár motivů (ruský mafián, zvláštní tvar odpadkových košů) zůstalo nedořešených a nadbytečných. Kar je ve výsledku velmi dobrá kniha, která dokazuje, že i současná česká literatura disponuje tvůrci, kteří nejdou čtenářům naproti, vyžadují jejich spolupráci a nevymýšlí jen lehké, nenáročné a mnohdy trapné vztahové zápletky. 70 %
S touto knihou jsem měla vážně problém. Vůbec jsem se nemohla začíst a bohužel mě zcela minul autorův styl psaní. Do čtení jsem se musela nutit (strašně nerada nechávm knihy nedočtené). Pocházet z Varů, asi učurávám slastí, ale průvodcovské popisy provázané neustálými goetheovskými repeticemi mi přišly k uzoufání nudné. Nedokázala jse si vytvořit vztah ani k jednomu z hlavních hrdinů, nechutné vraždy a sebevraždy byly sice popsány brilantně, nicméně s jakýmsi chladným podtónem, který mi zabránil se o osudy obětí milostného komplotu obávat. Čtivější mi přišla až poslední třetina, kdy došlo k odhalení pozadí oněch bestiálních vražd a sebevražd. Urbana určitě nechci zatratit a zkusím další jeho knihy, ale bojím se. Život je totiž moc krátký na to, abychomčetli knihy, které nás nebaví.
Tohle je prostě Miloš Urban. Začne tak, pokračuje jinak a skončí onak. Po těch letech už bych si na to mohl zvyknout, přesto se čas od času nechám napálit. Takže, kdo se těší na detektivku či horor, s čistým svědomím jej mohu vyvést z omylu – obojího si užijete pouze v prvních dvou třetinách a pak vyprávění sklouzne k obligátní haluzi. V té jsou čtenáři předloženy jakési pofidérní motivy, přičemž z děje je vypuštěna většina sekundárních postav a mimoděk je tak zazděn jejich význam. Celé to pak skončí navýsost prostě, jenže ta komplikovaná cesta k rozuzlení je na hranici absurdity, přičemž mi dosud není jasné, zdali třeba nešlo o komický záměr, který mi unikl.
Hezký je každopádně začátek, kdy se autor naváží do samozvaných literárních odborníků, co píšou diplomky o tom, jak je ten který populární spisovatel vlastně špatný. Ostatně tohle je vůbec Urbanovo specifikum, kdy mě dokáže zaujmout detaily a jízlivou satirou, ale o představě atraktivní zápletky se bohužel názorově rozcházíme.
Jasně, že Urban napsal lepší knížky. Ale i řemeslo jde napsat dobře nebo špatně. Netroufám si hodnotit, který z případů Kar je, ale já jsem se u něj náramně bavil. Jenom mi trochu přišlo, že chybí něco nového, jako kdyby šlo o pokračování ze Závěrky.
Ale jinak klasický Urban. Kdo ho má rád, ten zklamán nebude, kdo ne, u Karu svůj názor nezmění.
Překrásná práce s atmosférou města. Dostala jsem chuť zajet do Varů (tentokrát mimo festival) a prozkoumat všechna ta tajemná místa.
Jinak už klasický Urbanův román "noir".
Rozhodně to není nuda, ale proti jiným jeho knihám za mě spíš průměrná...
Já mám Urbana prostě ráda. K tomu rodný kraj, kde znáte každou hroudu a přesně víte, o čem se píše (nejen místopisně). Občas polevila koncentrace a ztrácela jsem se v motivaci postav, ale nakonec si to sedlo.
Byla jsem příjemně překvapená. Je to moc pěkná a napínavá knížka. Ale zajímalo by mě jak přišel autor na jméno Julian Uřídil - to mě dost pobavilo.
Urbana jsem dlouho nečet, ale musím se přiznat, že jsem měl problém se u knihy někdy soustředit na děj. Celá zápletka byla jaksi kostrbatá. Myslím, že celou knihou se táhne jako červená niť jakási osobní výpověď autora k Varům. Začátek je nadějný, ale kniha má sestupnou tendenci. Konec je hodně podobný Santiniho jazyku. Nehodnotím vyloženě jako odpad, ale motýli v břiše z toho také necítím. 2,5/5
Není to první kniha od Urbana a tak už trošku znám jeho styl. Urban je mistr vytvoření atmosféry. Ale má takové svoje řekněme libůstky, které se mu opakují, takže některé věci už člověk prostě čeká. Nechci zde v žádném případě prozrazovat zápletku. Jen musím říct, že jsem měla dojem, že si měl autor dát trochu více práce s postavami. První polovina velice atmosférická, člověk se skoro až bál. V druhé půli už vše ukazovalo na pachatele a napětí značně povolilo.
Divní lidé, divné pohnutky, přesto vše dává jakýsi smysl. Líbila se mi úvaha, zda hlavní hrdina spisovatel, není též vraždící monstrum, obdařené však dokonalým sebeovládáním.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
(SPOILER) Možná by knize prospělo méně stran a určitě více přímé řeči, i když upřímně - některé dialogy mi vůbec nedávaly smysl.
Toho Juliana mi bylo místy až líto a konec s dívkou v komatu mě vlastně ani nijak nepřekvapil. Rodina, kde nevíš, kdo je rodič a kdo prarodič je už jenom pomyslná třešinka na dortu.
Mně prostě nesedí čeští mužští autoři, na to už se zřejmě nic nezmění.
Knihu jsem kdysi vyhrála na jednom festivalu u stánku Luxor a přišlo mi jako slušnost ji alespoň dočíst. Takže splněno, ale vracet už se k ní nebudu.