Karavanou do Indie

10.08.2021

Jak už napsal mgeisselreiter, ani já nechápu ty autorovi veletoče. V úvodu píše o úžasné kulturnosti středoasijských národů, postupně se ale čtenář dozví že:
- Uzbekové jsou krvelační a suroví, ostatní je pokládají za barbary a slovo Uzbek platí za symbol hlouposti.
- Turkmeni jsou lupiči, kteří podřezávají pocestné jak berany
- Afgánci jsou bojovní, suroví, krvežízniví a hrubí
- Indové jsou bojácní, lhostejní, ponížení a ochablí
Když to shrnu, dnes by takto nekorektní knihu nikdo nevydal.

23.12.2019

Josef Aul líčí v knize vydané roku 1947 své zážitky z období 1914-1920. Po úvodu, kde bezmezně obdivuje kulturu středního východu, přichází seznámení s tím, jak narukoval v roce 1914 do války a jak byl zajat v Rusku. Následuje v podstatě deník, jak se mu podařilo dostat se v roce 1920 přes Afganistan do Indie. Toto líčení je tak podrobné, až je nudné a ubíjející. Denní posuny karavany, popis místa apod., navíc neustále prokládáno cizími slovy (mnohdy s významem v závorce, ne vždy). Současný čtenář nemá šanci se orientovat v místopise, kde se autor zrovna nacházel (pojmenovává kdejakou vesnici, ale i města jsou nic neříkající). Jakmile se dostane do Indie, je konec. Chybí spousta údajů, které by čtenář uvítal, např. jak Aul nabyl majetku a peněz, aby mohl platit daně, jídlo, sluhu, ubytování?
Hlavní, co jsem si z četby odnesl, je informace, že Afgánci byli, jsou a asi i budou barbarským národem. Jak autor píše v závěru: "V Afganistanu žije bojovný, neklidný, surový, krvežíznivý, hrubý a chudý lid, toužící po moci a svobodě a obětující vše, aby jí dosáhl."
Absolutně jsem nepochopil výše zmíněný úvod, když následně Aul líčí nejen Afgánce, ale i ostatní národy střední Asie v úplně opačném světle. 60%, 23. 12. 2019.