• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Josef Aul

Karavanou do Indie

„Jak už napsal mgeisselreiter, ani já nechápu ty autorovi veletoče. V úvodu píše o úžasné kulturnosti středoasijských národů, postupně se ale čtenář dozví že: - Uzbekové jsou krvelační a suroví, ostatní je pokládají za barbary a slovo Uzbek platí za symbol hlouposti. - Turkmeni jsou lupiči, kteří podřezávají pocestné jak berany - Afgánci jsou bojovní, suroví, krvežízniví a hrubí - Indové jsou bojácní, lhostejní, ponížení a ochablí Když to shrnu, dnes by takto nekorektní knihu nikdo nevydal.“... celý text
— braunerova

---

Čingiz Chán: Bič boží

„Čingischán byl největší masový vrah dějin. Zatímco Hitler a Stalin vyhlazovali národy kvůli rase a ideologii, Temudžinovi stačila špatná nálada. Josef Aul strávil ve střední Asii šest let. Ve své knize popisuje řadu míst, kde před příchodem Mongolů stávala kvetoucí města, a kde ještě ve 20.století zůstávaly jen trosky. Tam kde autor vychází z Tajné kroniky Mongolů, hemží se text jmény jako Těmučžiň, Těmuluň, Chačiuň, Čžamucha nebo Charaldajtuchurauň. Tažení do Číny a Chvárezmu už se ale četlo dobře. Konec knihy je věnován rodokmenu, nástupcům Čingischána a jejich výbojům. Evropané a Američané dnes ničí sochy svých předků a klaní se svatému kriminálníkovi Floydovi; Mongolové nazývají Čingischána svým otcem a datum jeho narození je od roku 2012 státním svátkem. Asi nám chybí nějaký bič boží. "Vy se ptáte, kdo jsem já, mluvící takto s vámi? Vězte tedy; já jsem bič boží! Kdybyste byli nehřešili, nebyl by mě Bůh poslal, abych vás potrestal. ... Několik dní hořela Buchára. Shořela úplně. Bohaté město, jedna z nejbohatších oas na řece Zarafšánu, se proměnilo v hromady ssutin a popela."“... celý text
— braunerova

---

Karavanou do Indie

„Josef Aul líčí v knize vydané roku 1947 své zážitky z období 1914-1920. Po úvodu, kde bezmezně obdivuje kulturu středního východu, přichází seznámení s tím, jak narukoval v roce 1914 do války a jak byl zajat v Rusku. Následuje v podstatě deník, jak se mu podařilo dostat se v roce 1920 přes Afganistan do Indie. Toto líčení je tak podrobné, až je nudné a ubíjející. Denní posuny karavany, popis místa apod., navíc neustále prokládáno cizími slovy (mnohdy s významem v závorce, ne vždy). Současný čtenář nemá šanci se orientovat v místopise, kde se autor zrovna nacházel (pojmenovává kdejakou vesnici, ale i města jsou nic neříkající). Jakmile se dostane do Indie, je konec. Chybí spousta údajů, které by čtenář uvítal, např. jak Aul nabyl majetku a peněz, aby mohl platit daně, jídlo, sluhu, ubytování? Hlavní, co jsem si z četby odnesl, je informace, že Afgánci byli, jsou a asi i budou barbarským národem. Jak autor píše v závěru: "V Afganistanu žije bojovný, neklidný, surový, krvežíznivý, hrubý a chudý lid, toužící po moci a svobodě a obětující vše, aby jí dosáhl." Absolutně jsem nepochopil výše zmíněný úvod, když následně Aul líčí nejen Afgánce, ale i ostatní národy střední Asie v úplně opačném světle. 60%, 23. 12. 2019.“... celý text
— mgeisselreiter

---

---

Karavanou do Indie

„Jeden z nejlepších cestopisů, které u nás byly napsány... Rozhodně by neměl chybět v žádné knihovně těch, kteří mají cestopisy rádi...“
— Rosocha