braunerova komentáře u knih

Tak tohle byla velká výzva. Od Shakespeara jsem nikdy nic nečetl, básně nejsou můj šálek kávy. Snad ještě jako dítko školou povinné jsem byl v divadle na nějakých jeho hrách. Konrad Haemmerling z dochovaných kusých informací vytvořil básnickým jazykem beletrizovaný životopis muže, který se jmenoval Shakespeare. Hodně se dozvíte o životě herců, jaké události ovlivnily Shakespearova díla, jaké byly poměry na královském dvoře a o tragické lásce a nenávisti lorda z Essexu a královny Alžběty.

"Kat mávl mečem. Musel udeřiti dvakrát. Pak vyzdvihl hlavu a zvolal: Bůh ochraňuj královnu! Proužek krve se řinul z úst na krátký vous. Pacholek hodil na mrtvolu černé sukno.
Jako by to býval jen herec, myslil si Shakespeare, který musí ustoupit z jeviště, poněvadž jeho úloha je u konce. Jeho ústa zmlkla a nikdo ho už neuslyší."

4 24.11.2024

Za mě velké překvapení. Už jsem četl plno publikací o významných bitvách českých i světových dějin, ale žádná nebyla takto uspořádaná. Především odborný text je oživený spoustou citací z kronik, vzpomínek účastníků a historické literatury. Místa bitev jsou přiblížena fotografiemi krajiny a staveb. Výborný je i sloupek Co se stalo s významnými letopočty, které se vztahují k politickému vývoji českých zemí. Nechybí mapky bojiště a informace o nových archeologických objevech.

"Znám hřbitov, nesmírný hřbitov, čtyři hodiny cesty dlouhý, dvě hodiny široký, hřbitov, na němž odpočívají tisíce nebožtíků: synů, bratrů, otců - a jejich hrobů nikdo neosvětluje a na jejich hrobech se nikdo nemodlí. Jsou to zapomenuté hroby padlých."

5 14.11.2024

Každý člověk po 50 letech spoustu událostí zapomene a špatné skutky vytěsní nebo si je upraví tak, aby vypadal v co nejlepším světle. Možná že Koschorrek také střílel zajaté Ivany, znásilňoval ruské ženy a některé historky si vymyslel nebo je slyšel od kamarádů. Ale nebyl to historik, nepsal žádnou odbornou publikaci a jeho paměti jsou sice subjektivní, ale autentickou výpovědí o životě německého vojáka. Přišlo mi fascinující, jak zmanipulovaní byli nejen civilisté v zázemí, ale i prostí němečtí vojáci na frontě. To je také pro mě hlavním poselstvím knihy; varování dalším generacím, že státní propaganda a mainstreamová média dokáží lidi snadno zfanatizovat. Dnes už naštěstí máme sociální sítě a nejsme odkázání na šeptandu, jak na ní často vzpomíná autor.

5 11.11.2024

Čtení pro žáky základních škol. Krátké životopisy různých osobností z různých oblastí života: Kolumbus, Sokrates, Buddha, Caesar, Lincoln, Petr Veliký, Beethoven, Paganini, Scott a Amundsen a další.

O autorech povídek jsem nedohledal žádné údaje. Jedná se o průměrné čtivo se snadno předvídatelným koncem, nic, k čemu bych se chtěl podruhé vrátit.
Africký uprchlík (R.V.Gary) - anglický guvernér Quayle bojuje proti bílým otrokářům v Jižní Africe.
Zapovězené údolí (L.P.Groen) - dobrodružství cestovatele Majora a jeho černého sluhy Jima v Jižní Africe.
Obhájce hvězdy (Ernest Haycox) - westernový příběh z Divokého západu.
Ambrový skorpion (H.B.Jones) - námořní důstojník Peterson vypráví o záhadném čínském artefaktu, se kterým se setkal na parníku plujícím ze Saigonu do Manily. Tahle jediná povídka se mi líbila.

2 25.10.2024

Dobrodružné příhody Jaroslava Bogara sice nejsou žádné literární veledílo, ale čtení je to zajímavé. Zato Zlatou sopku jsem už četl dříve jako samostatnou publikaci a tu považuji za podprůměr. Především mě vadil hlavní hrdina, tajný ruský revolucionář Katajev, který nenávidí buržoazii, carský režim a Japonce.

3 24.10.2024

Výborné paměti plavčíka, kormidelníka, kapitána, váženého měšťana a především vlastence Joachima Nettelbecka. Narodil se v roce 1738 v Kolbergu v Prusku. V 11 letech ho vzal strýc jako plavčíka na obchodní cestu do Amsterodamu, kde utekl na otrokářskou loď plující do Afriky a do Surinamu, tehdejší Nizozemské Guyany. Většinu svého života strávil na mořích a oceánech, proslavil se ale obranou rodného Kolbergu roku 1807 při obléhání města francouzskou armádou. Paměti jsou především autentickým svědectvím o tehdejším životě námořníků. Nettelbeck byl bouřlivák, měl konflikty se svými nadřízenými a vedl plno soudních sporů, takže o různá dobrodružství není v knize nouze.

Vůbec poprvé jsem četl podrobný popis obchodu s otroky. Na holandských lodích platila přísná pravidla, jak otroky nakupovat a jak s nimi zacházet. V okovech například byli jen muži, ženy a děti se mohli pohybovat volně. V 10 hodin dopoledne bylo první jídlo, v 17 hodin druhé. V mezidobí byli všichni otroci na palubě, kde měli pevně daný program - drhnutí paluby, tanec, hraní her. Důvodem ovšem nebyla lidumilnost, ale dobrý stav černého "zboží", za ztráty odpovídal kapitán majitelům lodi.

V roce 1944 nechal ministr propagandy Goebbels natočit o obraně Kolbergu velkofilm Kolberg. Dnes Němci z důvodů korektních úprav dějin přejmenovávají ulice a náměstí pojmenované po Nettelbeckovi. Asi nevědí, že národ bez hrdinů není nic, jen jméno.

9 23.10.2024

Koncem roku 1914 se k četě pěšího pluku z Normandie připojil i Gilbert Demachy, student práv z bohaté rodiny. Asi jsem namlsán podobnými knihami Péricarda nebo Gaudyho, ale tohle vyprávění z každodenního života francouzských vojáků mě zoufale nebavilo. Frontové akce a silné momenty jsou až ke konci knihy.

3 20.10.2024

Bitva zlatých ostruh, která se odehrála v roce 1302 před zdmi hradu Courtrai, předznamenala konec epochy středověkých rytířů. Znamenala také počátek vlámského národního uvědomnění a vlámské samostatnosti. První polovina knihy popisuje politickou a hospodářskou situaci ve Flandrech, složení královské armády a vlámských milicí. Druhá část knihy je věnována vlastní bitvě. Publikace je čtenářsky přívětivá, nudila mě jen poslední kapitola Ohlasy bitvy. Kromě seznamu pramenů přidal autor i krátké povídání o soudobých kronikářích.

Středověcí kronikáři zaznamenali, že před bitvou slavný kůň Morel třikrát odmítl, aby na něj nasedl vrchní francouzský velitel hrabě z Artois, šedivá ropucha plivala směrem k Francouzům jedovaté sliny a žádný kůň v královském vojsku deset dní před bitvou nezaržál. Francouzi bohužel na tato jasná nebeská znamení nebrali zřetel a dopadli jak dopadli.

6 19.10.2024

Fantastický příběh o zhroucení starého dekadentního světa Rakouska-Uherska vyšel v roce 1917, ve čtvrtém roce Velké války a na počátku ruské revoluce. Hlavními postavami jsou císařský lékař Flugbeil zvaný Tučňák a podivný nemrtvý herec Zrcadlo, v jehož tváři se zrcadlí lidem jejich duše, jejich skrývané obavy a jejich nejtemnější tajemství. Děj se odehrává na Hradčanech, kde rakouská aristokracie nevidí a nechce vidět revoluční kvas dole ve městě, předzvěst krvavé revoluce.

"Co jste? vybreptl císařský tělesný lékař.
Mandžurec. Z vysočin čínských. Z Říše Středu. Říše Středu leží východně od Hradčan. Kdybyste se někdy odhodlal přejít Vltavu a vkročit do Prahy, měl byste odtamtud ještě dost daleko do Mandžurie."

6 13.10.2024

Náboženskou literaturu nečtu, ale tohle je především slušný historický a romantický román. Příběh začíná 20. května 1521, kdy francouzsko-navarrská armáda zaútočila na město Pamplona. V pluku lorda de Gramont slouží švýcarský žoldnéř Ulric z Flue, zatímco pevnost hájí baskický šlechtic don Iňigo de Loyola. Osudy obou mužů se časem proplétají. V knize jsou vypsány některé vize a myšlenky z Duchovních cvičení Ignáce z Loyoly, hlavním hrdinou je ale "Dlouhý" Uli, fiktivní synovec svatého Mikuláše z Flue přezdívaného strýček Klaus. Uliho prostřednictvím autor popisuje běsnění vojenské soldatesky ve Španělsku a Římě a poměry ve Svaté zemi. Vyprávění končí založením řádu Tovaryšstva Ježíšova v roce 1540. V doslovu autor uvádí stručný životopis svatého Ignáce.

3 13.10.2024

Příběh o lásce, věrnosti a zradě v dobách jakobínského teroru. Zatímco lid slaví svržení monarchie a heslem Republiky je Volnost, Rovnost a Bratrství, revoluční tribunály posílají na popraviště nevinné lidi, jejímž jediným proviněním je aristokratický původ. Mezi nimi je i mladá a krásná hraběnka z Monstorbieru. Kniha se četla dobře, ale konec mi přišel na Sabatiniho poněkud odfláknutý, jak je ostatně napsáno i v komentáři níže.

Moje vydání z roku 1929 obsahuje ještě novelu Z Benátek, která se mi líbila mnohem víc. Vypráví o pokusu Benátské republiky zavraždit roku 1500 v městě Rimini kondotiéra Cesare Borgiu, syna papeže Alexandra VI.

3 06.10.2024

Prostoduchý příběh s mravním podtextem o chudém peónovi Josém Torre, který hledá štěstí v politice. Zábavné vyprávění pro starší děti už dnes nikoho zajímat nebude.

3 04.10.2024

Čestný inženýr Vláďa Melich, krásná majitelka továrny Juliána a padouch Estevan. Karty jsou rozdány hned v úvodu. Spíše bych to zařadil k brakové literatuře, není to nic pro mě, skončil jsem na straně 90.

Moderní pohádkový příběh, která nedosahuje kvalit pozdější děl Leo Perutze (jedná se o jeho druhou knihu). Hrdinou příběhu je lékař a toxikolog Kircheisen, kterého zavolal baron Brown kvůli uštknutí exotickým hadem. Čtenáři je od začátku jasné, že je svědkem zázraků indického fakíra. Rajská zahrada, strom života a had odkazují na křesťanství.

2 29.09.2024

Kdo četl knihu Karla Richtra Ďábel Trenk z roku 1996 bude tímto románem zklamán. Jednak obě knihy mají v podstatě stejný děj, ale co je horší, události jsou namnoze popsány velmi podobnými formulacemi. Malá ukázka: "Josefina s malou tu samozřejmě mohou zůstat (F.N, str.140)" oproti "Ty s malou tady přece můžeš zůstat (K.R., str. 119)". Důvodem může být, že oba autoři čerpali texty z Trenkovi autobiografie, ovšem Karel Richter napsal literaturu faktu a uvedl seznam použité literatury. Přidanou hodnotou románu F.N. je dobrodružná část - baronovi duely a šarvátky s bandity. Těžko ale říct, co z toho vychází ze skutečných událostí a co je fikce, v knize bohužel chybí dovětek autora. Jako oddechovka dobré, do dalších dílů už ale nepůjdu.

10 22.09.2024

Beletristicky zpracované životopisy mám rád, ale tenhle mě poněkud zklamal. Autor se snaží o idealistické vylíčení Dorotea Aranga a tak něco vynechá, něco nevysvětlí a něco přejde jedním řádkem. Omlouvá Villovy masové popravy zajatců, za útoky na Američany Villa prý nemůže a tak podobně. Teprve po sérii porážek od Obregóna autor přiznává, že Pancho Villa zůstal takovým, jakým vždycky byl - prostým peónem a banditou. V době své největší moci rozdává úřady příbuzným a kamarádům, popravuje lidi bez soudu a omlouvá zločiny, neschopnost i zradu svých spolubojovníků. Na druhou stranu je v knize plno informací, které nejsou běžně známé, takže za přečtení určitě stojí.

3 18.09.2024

Skvělá kniha, Leo Perutz byl pan spisovatel. Kamenný most, který spojuje dva světy, Pražský hrad a Židovské Město, římského císaře a jeho Žida. Kniha nese nadčasové poselství - za všechny pohromy, za deset ran egyptských, za morové pandemie, vždy byli vinni Židé a museli za to zaplatit. Velký rabín Rabi Löw se pokusí Židy ochránit pomocí magických sil a vytvoří kouzlo lásky. Ale magie je nebezpečná. Jak to celé dopadlo víme z historie, po moru následovala Bílá hora, exekuce na Staroměstském náměstí a třicetiletá válka.

Autor v Epilogu vzpomíná na staré židovské ghetto, rozpadající se domy, křivolaké špinavé uličky, temné průchody a špeluňky, kde se scházela pražská galérka. V jeho představách ale prožívá Židovské Město dobu svého největšího rozvkětu za vlády císaře Rudolfa II. Jakožto rodilý Pražák jsem občas zavítal do Maiselovy ulice zvané Majzlovka, nemaje ponětí o existenci Mordechaje Maisela. Takže díky pane Perutz.

9 14.09.2024

Starý dobrý pan učitel Flos. V penzi bydlel v Praze na Spořilově, kde jsem se narodil, takže by se dalo říct, že jsme rodáci. V dětství mě jeho knihy bavily a tak jsem z nostalgie přečetl i Dalekou cestu. Mladý voják Alois Kohoutek nechtěně opustí ruský zajatecký tábor v Turkestánu a vydá se na dlouhou cestu domů. Je to taková pohádka pro prvorepublikové děti; ty dnešní už nic takového číst nebudou. Tak jako v jiných svých knihách nezapře Flos svojí učitelskou profesi, dobrodružný román mi občas připomínal hodiny zeměpisu. Věnuji do knihobudky.

6 08.09.2024

Arthur Holitscher byl maďarský Žid, který žil a pracoval v Německu, socialista a obdivovatel sovětského Ruska. Bohužel podle toho cestopis vypadá, většina knihy je věnována politice. Ve všech zemích, které Holitscher navštívil, neopomněl nevybíravými slovy kritizovat americké a evropské kapitalisty a vychvalovat Rusko. O pyramidách v Egyptě autor napsal, že "každému faraonskému hlupci postavili kamenný špalek nad hrobem". Při návštěvě Indie hovořil s Gándhím, kterého přirovnal k Leninovi, a s básníkem Thákurem. Návštěva Číny je oslavou revoluční armády, čínských dělníků, studentů a sovětských poradců, především agenta Kominterny Michaila Borodina. Hodně mě znechutily Holitscherovi propagandistické lži. Povstání náboženských fanatiků Tchai-pchingů proti mandžuské nadvládě podle něj vyvolali svou drzostí americko-angličtí misionáři a jednalo se o "uvědomělý aktivní odpor národa čínského proti evropským utlačovatelům a usurpátorům". Cestu po Asii zakončil návštěvou Leninova mauzolea na Rudém náměstí; pěním chvály na tohoto strůjce rudého teroru je věnována poslední kapitola.

V Šanghaji viděl Holitscher žebrat ubohé ruské emigranty, prchající před bolševiky. Je ironií osudu, že sám bude jednou utíkat z nacistického Německa a zemře zbídačený a opuštěný v ubikacích Armády spásy v Ženevě. To mu budou evropští "utlačovatelé a usurpátoři" ještě dobří.

6 05.09.2024