braunerova
komentáře u knih
Služebník nejmocnějšího
Alfred Wingate
Nevšední kniha o životě Čingischána, něco podobného jsem ještě nečetl. Autorka ke známým faktům přidala mnoho historek a legend ze starých mongolských kronik, například od spisovatele a historika ze 17.století prince Ssanang Setzena. Čingischán v jejich pojetí byl "bogdo", polobůh, nástroj Nejmocnějšího. Čtení to ale není snadné, autorka má zvláštní vyjadřování, které připomíná orientální způsob slohu.
"Se Zlatou Hordou přišla myšlenka tisku a znalost kompasu z Číny, umění Persie ze zničené říše Kvaresmu, výhody dávno ztracené, pouze před zapomenutím zachráněné Křižáky."
O paní Wingatové se mi nepodařilo nic dohledat, ale je autorkou několika knih o starém Mongolsku a Číně a Britské muzeum vystavuje umělecké předměty, které získala za svého pobytu v Asii.
Svět pirátů
Maurice Magre
Jedná se o moderní vydání knihy Piráti, flibustýři a otrokáři z roku 1935.
Za hvězdou mořeplavce Behaima
Karel Fleissig
Lyricky ztvárněný životopis Martina Behaima je z velké části autorova fantazie. Behaimova práce pro portugalský dvůr byla tajná a většina lisabonských archivů padla za oběť strašnému zemětřesení v roce 1755. Také kapitán Diogo Cao je záhadná postava dějin, není ani jisté, zda se s ním Behaim von Schwarzbach skutečně plavil. Autor oba vykreslil jako čestné muže a odpůrce kolonialismu. Jak píše v doslovu, jeho úmyslem bylo zachytit portugalský kolonialismus, který "se neštítil pod pláštíkem křesťanství použít nejhnusnějších prostředků, aby dosáhl svých surových, dobyvačných cílů". Proto také vládce Mipindiho vylíčil jako mírumilovného panovníka. Ve skutečnosti domorodý ráj vypadal jinak, než jak ho líčí Karel Fleissig. Poddaní měli postavení otroků a černá šlechta jimi platila evropské zboží. Portugalské muškety pak byly použity pro dobyvačné války.
V roce 1937 chtěli Behaimovi potomci prodat do USA jeho globus zvaný Erdapfel, zemské jablko. Když se o tom dozvěděl Adolf Hitler, zakoupil ho a daroval městu Norimberk.
„Chtěl bych poznat celý svět, ale obávám se, že je příliš velký na to, abych to stihl“
Martin Behaim
Válka a naděje
Peter Englund
Od autora tak skvělých knih o třicetileté válce jsem čekal něco lepšího. Nešťastná je už myšlenka, že lze vzpomínkami dvaceti mužů a žen zachytit týden po týdnu pět let Velké války. Těch postav a týdnů bylo prostě moc a osobní příběhy rozházené mezi 227 krátkých kapitol byly jeden velký chaos. Také mě rušilo množství poznámek pod čarou, psaných drobným písmem někdy až na třetinu stránky. Dále kniha se sice jmenuje Válka, ale válečných akcí v ní moc není. Většina kapitol je vskutku vzrušujících - hloubení zákopu, psaní matce, matka dostane dopis, seznam výstroje, čekání na úsvit, mlha v Londýně, přemýšlení o budoucnosti, rozhovor o budoucnosti ... Když shrnu moje pocity - celkově je kniha únavná a díky množství postav nesourodá.
Cušima
Frank Thiess
Nejedná se o román, ale literaturu faktu. Poetickým jazykem napsaná vášnivá obhajoba admirála Rožestvenského, vylíčení plavby Druhé tichomořské eskadry a stručná historie rusko-japonské války. Líčení útrap ruských námořníků a jejich hrdinství v bitvě u Cušimy byly velmi sugestivní. V knize je také plno zajímavých informací, například proč bylo logické plout Cušimským průlivem. Za zlom zvratu považuje autor překládku uhlí z německých parníků 12.dubna v Indickém oceánu. Admirál chtěl překvapit Japonce a rychlou plavbou prorazit do Vladivostoku, ale z nejlepšího bitevníku flotily Alexandr III mu oznámili, že mají málo uhlí, protože celou plavbu o stavu zásob lhali. Rožestvenský, který obvykle kvůli každé maličkosti řval a nadával, odešel mlčky do své kajuty. Kvůli této události musel přistát v Camranské zátoce, kde ho dostihl rozkaz z Petrohradu počkat na flotilu admirála Něbogatova. Tyto staré kocábky pak po celou dobu zdržovaly eskadru, do bitvy u Cušimy prakticky nezasáhly a bez boje se vzdaly Japoncům.
O admirálovi Rožestvenském autor napsal:
"Jeho postavu obklopuje taková otřásající, téměř mystická osamělost, taková bezpříkladná vojenská velikost, že budiž dovoleno německému básníkovi, aby vyrval tuto postavu ze spleti pomluv, lží, tlachů a nenávisti a aby jí zařadil mezi hrdiny světových dějin, kam náleží pro svou opravdovost, pro svou mužnost a pro svou čistotu. Ona i mužové, kteří padli u Cušimy."
1492: Dobytí Granady
Lukáš Zárybnický
Literární zážitek se nedostavil, ale z hlediska poznání historie velmi zajímavá kniha. Válka o Granadu, nazývaná současníky "guerra divina", boží válka, trvala jedenáct let. Tento konflikt předznamenal novou éru použití střelných zbraní a konec rytířů na koních. Vše ostatní už je napsáno v komentářích níže.
Mistr Posledního soudu
Leo Perutz
Výborný mysteriózní román s detektivními prvky a překvapivým koncem. Nadchla mě už předmluva, kde obdobně jako ve Švédském jezdci autor prozradí něco z událostí, které na čtenáře teprve čekají. Děj se odehrává ve Vídni v roce 1909 v prostředí starého Rakouska-Uherska. Vypravěčem je nepříjemný a amorální rotmistr baron Posch, o kterém jeho známí z klubu mluví jako o kanálii. Jedná se o promyšlený zločin z vášně nebo je na vině temné zlo, přícházející z minulých staletí? Co je sen, co je lež a co je skutečnost? Hororový příběh udržuje čtenáře v napětí od začátku až do konce.
"Nikdy jsem již od toho dne nespatřil děsně rudé záře soudného dne. Ale stíny jsou tu, přicházejí stále znovu a znovu, obklíčily mě, sahají po mě - zmizejí kdy z mého života?"
Boj se Satanem
Stefan Żeromski
Mladý architekt Ryszard Nienaski podniká osamělý "boj se Satanem“ za spravedlivější svět. Děj se odehrává v předválečném období a během první světové války. Společenské romány nečtu a proto nehodnotím. Knihu jsem koupil na základě anotace čtenářky MayB2, dle které pojednává "o vzniku polských legií v Napoleonské armádě"; dále to raději nebudu komentovat.
Prolitá krev zavazuje: Pamětihodné bitvy naší minulosti
Vít Vlnas
Dobrá kniha. Věcně napsaný popis 13 bitev od 9. do 19.století zahrnuje i tehdejší politickou situaci a následky pro naší zemi. Některé z nich jsou málo známé, jako třeba Mühldorf 1322. Potěšil mě objektivní pohled na Lipany a Bílou horu, které nebyly až takové národní katastrofy, za jaké byly vždy vydávány. Je to za 4*, ale jednu přidávám za vlastenectví, které je dnes už pomalu sprosté slovo.
V zajetí dervišů
Arthur Conan Doyle
Skupina turistů z Evropy a USA se v roce 1895 plavila po řece Nil kolovým parníčkem Korosko. Chtěli plout 200 mil mezi prvním a druhým kataraktem v Núbii až do Abusíru na jižní hranici Egypta. Tam byli přepadeni oddílem dervišů vedených emírem Abderrahmánem. V té době už byl Mahdí mrtev a v Súdánu vládl chalífa Abdulláh.
Islámský fanatismus a terorismus se od té doby až do dneška nijak nezměnily. Popisy exotické krajiny a vykreslení jednotlivých postav bylo výborné. Dost mi vadilo autorovo neustálé adorování odvážných a čestných bělochů, kteří ani pod hrozbou smrti nehodlají konvertovat k islámu. V tomto si slavný spisovatel bohapustě vymýšlel. K islámu konvertovalo mnoho bílých zajatců mahdistů, z těch nejslavnějších třeba guvernér Slatin paša, egyptský místodržící Frank Lupton nebo francouzský reportér Olivier Pain.
Cušima 1. díl
Alexej Silyč Novikov-Priboj
Vyprávění autora jakožto přímého účastníka bylo zajímavé, ale bohužel ovlivněné jeho politickými názory. Novikov-Priboj s hrdostí popisuje vzpoury, sabotáže a odmítání poslušnosti ze strany mužstva, na čemž se sám podílel šířením revoluční propagandy. Největším viníkem katastrofy byl pro něj admirál Rožestvenskij.
Když se rozhodlo o vyslání Druhé tichomořské eskadry, neměl žádný z admirálů o tento sebevražedný podnik zájem. V nouzi si vzpomněli na Rožestvenského, který byl v nemilosti, protože byl nesmírně pracovitý, čestný a neúplatný. Chtěl ihned vyplout s nejrychlejšími loděmi, ale dostal rozkaz počkat na modernizaci starých kocábek. Od počátku musel bojovat proti zlodějským dodavatelům, korupci, líným úředníkům a proti anarchistům a revolucionářům ve vlastním mužstvu. Posádky byly složené ze záložníků, z nichž mnozí nikdy nebyli na moři. Dva dny před odjezdem z Madagaskaru zjistil, že Petrohrad nesjednal s německými uhelnými parníky překládku v Indickém oceánu, bez čehož se nedalo plout dál. Začal morální rozklad celé flotily.
Rožestvenskij nakonec všechny ty nezměrné problémy překonal a do Japonského moře doplul. Jsem zvědavý na druhý díl.
Bitvy, které změnily svět
William Weir
V úvodu je třeba říct, že až na Guptu a Wu-sung se jedná o bitvy, které vedli Evropané a Američané. Poněkud matoucí je také název knihy "Bitvy ... ". Ve skutečnosti autor vždy v několika kapitolách popisuje celý válečný konflikt a vlastní bitvě jsou věnovány nejvýše jedna až dvě stránky.
Plusy:
- autor vysvětluje příčiny a důsledky každé války
- zařadil i málo známé konflikty
- psáno odlehčeným stylem
- některé názory autora jsou zajímavé
Mínusy:
- v knize nejsou žádné mapy
- malé obrázky jsou mizerné kvality
- s některými autorovými závěry lze polemizovat
- bitvy nejsou seřazeny chronologicky, ale podle důležitosti - dle autora 2. nejdůležitější bitva v lidských dějinách je povstání Niká v Konstantinopoli a 3. a 10. jsou Bunker Hill a Saratoga v Americe
Agonie hory Mont Renaud
Georges Gaudy
Vzpomínky na zuřivé boje o horu Mont Renaud, které probíhaly od března do začátku května roku 1918, sepsal Gaudy během měsíce června téhož roku. Jedná se tedy o bezprostřední svědectví o těchto strašných dnech. Depresivní byly obrázky budov před a po bitvě a časté poznámky pod čarou o padlých spolubojovnících.
"Cocut Ludvík Gaston, narozen 15.února 1880 v Clairacu (Gironde). 18.února 1920 bylo jeho tělo nalezeno ve sklepích zámku Mont-Renaud a přeneseno na vojenský hřbitov č.2 v Noyonu; leží tam nyní v hrobě číslo 7, řada 10, oddělení F."
Scipionův sen
Iain Pears
Skončil jsem na straně 80. Autor v rámci jedné kapitoly skáče z jednoho století do druhého, chvílemi jsem nevěděl, ve které době se zrovna nacházím. Jaké jsou autorovi znalosti historie netuším. Postavy románu jsou smyšlené, poznámka autora v knize chybí. Každopádně ve starověku žádná Provence ani Marseille neexistovaly, město Massalia bylo součástí Zaalpské Galie.
Svět mezi válkou a mírem
Catherine Gousseff
Suchopárné čtení, za mě nejnudnější díl Ilustrovaných dějin, a to jsem jich už přečetl 17. Velký potenciál témat jako je nástup nacismu a komunismu, 2WW nebo revoluce v Číně zůstal nevyužitý. Autorka Catherine Gousseff, odbornice na migraci a středoevropské dějiny 20.století, použila hlavně dobové plakáty, karikatury nebo umělecky upravované fotografie. Hned několik kapitol se věnuje umění. Historický výklad dějin má k nestrannosti hodně daleko. Za arabsko-izraelské války dle autorky mohou Židé, protože se ve velkém stěhovali do země svých předků. Nechybí mapa území okupovaných Izraelem, ale že je to důsledek toho, že Arabové odmítli uznat stát Izrael a v několika válkách se jej snažili vymazat z mapy, to samozřejmě uvedeno není. V kapitole o rozpadu Britské Indie autorka zase "zapomněla", že ihned po odchodu Britů následovaly etnické čistky mezi muslimy, sikhy a hinduisty, ve kterých zahynulo přes milión lidí. Konec jsem už jen prolistoval.
Kořist a žold 1396
Jaroslav Ráček
Cena knihy byla tak nízká, že jsem si bohužel koupil oba díly. Autor pokračuje ve vytváření alternativní historie, i když od roku 1396 se už jméno Jana Sokola z Lamberka začíná objevovat v dochovaných písemnostech. V doslovu autor neuvádí, z jakých historických faktů vycházel, zřejmě aby nemusel napsat, že celý děj knihy je jeho literární fantazie. V roce 1396 totiž Jan Sokol v jižních Čechách pokračoval v záškodnické válce proti Rožmberkům a na Moravě spolu se starším a mladším Vokem z Heraltic a se svými lapkovskými družinami drancovali církevní statky brněnské, olomoucké a kroměřížské kapituly, za což byli dáni biskupem Mikulášem z Riesenburka do klatby. Ty 3* jsou za dobrodružný příběh, který se čte dobře.
Kořist a žold 1395
Jaroslav Ráček
Jako dobrodužná oddechová literatura dobré, ale pro mě to bylo zklamání. Hlavní hrdinové jsou historické osobnosti a historický román by měl pokud možno odpovídat realitě. Osudy Jana Sokola a Hynka z Kunštátu, uvedené v románu, jsou ale čistokrevnou autorovou fantazií. Jan Sokol je v knize vylíčen jako čestný a šlechetný pán na hradě Lamberk, veskrze kladná postava. Ve skutečnosti v roce 1395 tento loupeživý rytíř spolu s Hynkem Suchým Čertem a se svými bojovými družinami "pracovali" v jižních Čechách, kde měli v žoldu markraběte Prokopa škodit Jindřichovi z Rožmberka. Prokop jim údajně nařídil "hubit jejich statky a kněze, panoše a sedláky jímat, mučit a šacovat" (Jiří Lysák, Jan Sokol z Lamberka). Základnu měly tyto tlupy na tvrzi Heraltice. V Popravčí knize Rožmberků z roku 1396 o tom na mučidlech vypovídá člen Sokolovi družiny jménem Robě.
Jan Sokol byl významná postava našich dějin a zaslouží si něco lepšího než tyhle pohádky o zlých rytířích Řádu a tajemném pokladu.
Touha světa
Henry Rider Haggard
Moderní báje o putování ovdovělého Odyssea do Egypta za krásnou Helenou Trojskou. Knihu napsal Haggard spolu s Andrew Langem, antropologem, básníkem a překladatelem Homéra. Výsledkem této spolupráce je pokračování Homérovi Odyssei, první kniha od Haggarda, kterou jsem nedočetl. A to přitom tento autor patří k mým nejoblíbenějším. S literárními postavami jsem se nedokázal ztotožnit, chyběl mi haggardovský humor a obyčejného hrdinu nahradil polobůh.
Kniha vyšla i v moderní úpravě pod názvem Odysseus - Poslední boj.
Dervíšské bubny v Súdánu
Richard Arnold Bermann
Úžasný příběh plný vířících bubnů a úryvků z koránu. Rakouský spisovatel a cestovatel Arnold Höllriegel vypráví beletristickou formou o životě derviše Mohammeda Achmeda, Očekávaného Mahdí, který založil islámský stát a vyhlásil svatou válku nevěřícím. Autor přidal i osudy súdánského guvernéra Gordona paši, berlínského derviše Klootze, pátera Oberwaldera, francouzského novináře Oliviera Paina a dalších. Zajímavé bylo líčení politických a náboženských poměrů v Súdánu v 19.století, sužovaného tureckými bašibozuky a arabskými otrokáři. Fantastické byly modlitby a blouznění Mahdího v jeskyni na ostrově Abba na Nilu. Sen spícího nebo zjevení bdělého? Kdož ví.
"Často a dlouho sedávám před zpustošenou hrobkou Mohammeda el Mahdí v Omdurmánu a uvažuji o životě tohoto muže. ... Předsevzal jsem si, že budu tento pohádkový a pravdivý příběh znovu vyprávět se všemi podrobnostmi a bez výmyslů, a pokud to dokáži, k Mahdímu spravedlivě. Dosud vyprávěli jeho příběh pouze jeho nepřátelé. Já ale chci stále myslet na tento zhanobený hrob a na vážnou tvář tohoto modlícího se člověka z africké pouště.
Chartúm, 25.ledna 1929
Kněžka smrti
Samuel Shellabarger
Při vyšetřování záhadné vraždy soudce Froleho se detektiv Norse střetne s vyznavači kultu voodoo. Jeho pevná víra v naší civilizaci a její zákony dostává trhliny, když se setká s mysteriózním světem černé rasy. Autor se také snaží vyrovnat s tehdejším americkým rasizmem.
