braunerova
komentáře u knih
Muž, nazývaný Shakespeare
Konrad Haemmerling
Tak tohle byla velká výzva. Od Shakespeara jsem nikdy nic nečetl, básně nejsou můj šálek kávy. Snad ještě jako dítko školou povinné jsem byl v divadle na nějakých jeho hrách. Konrad Haemmerling z dochovaných kusých informací vytvořil básnickým jazykem beletrizovaný životopis muže, který se jmenoval Shakespeare. Hodně se dozvíte o životě herců, jaké události ovlivnily Shakespearova díla, jaké byly poměry na královském dvoře a o tragické lásce a nenávisti lorda z Essexu a královny Alžběty.
"Kat mávl mečem. Musel udeřiti dvakrát. Pak vyzdvihl hlavu a zvolal: Bůh ochraňuj královnu! Proužek krve se řinul z úst na krátký vous. Pacholek hodil na mrtvolu černé sukno.
Jako by to býval jen herec, myslil si Shakespeare, který musí ustoupit z jeviště, poněvadž jeho úloha je u konce. Jeho ústa zmlkla a nikdo ho už neuslyší."
Slavné bitvy českých dějin
Jan Kvirenc
Za mě velké překvapení. Už jsem četl plno publikací o významných bitvách českých i světových dějin, ale žádná nebyla takto uspořádaná. Především odborný text je oživený spoustou citací z kronik, vzpomínek účastníků a historické literatury. Místa bitev jsou přiblížena fotografiemi krajiny a staveb. Výborný je i sloupek Co se stalo s významnými letopočty, které se vztahují k politickému vývoji českých zemí. Nechybí mapky bojiště a informace o nových archeologických objevech.
"Znám hřbitov, nesmírný hřbitov, čtyři hodiny cesty dlouhý, dvě hodiny široký, hřbitov, na němž odpočívají tisíce nebožtíků: synů, bratrů, otců - a jejich hrobů nikdo neosvětluje a na jejich hrobech se nikdo nemodlí. Jsou to zapomenuté hroby padlých."
Nezapomeň na zlé časy
Günter Koschorrek
Každý člověk po 50 letech spoustu událostí zapomene a špatné skutky vytěsní nebo si je upraví tak, aby vypadal v co nejlepším světle. Možná že Koschorrek také střílel zajaté Ivany, znásilňoval ruské ženy a některé historky si vymyslel nebo je slyšel od kamarádů. Ale nebyl to historik, nepsal žádnou odbornou publikaci a jeho paměti jsou sice subjektivní, ale autentickou výpovědí o životě německého vojáka. Přišlo mi fascinující, jak zmanipulovaní byli nejen civilisté v zázemí, ale i prostí němečtí vojáci na frontě. To je také pro mě hlavním poselstvím knihy; varování dalším generacím, že státní propaganda a mainstreamová média dokáží lidi snadno zfanatizovat. Dnes už naštěstí máme sociální sítě a nejsme odkázání na šeptandu, jak na ní často vzpomíná autor.
Lidé nezapomenutelní
Karel Matura
Čtení pro žáky základních škol. Krátké životopisy různých osobností z různých oblastí života: Kolumbus, Sokrates, Buddha, Caesar, Lincoln, Petr Veliký, Beethoven, Paganini, Scott a Amundsen a další.
Africký uprchlík
R. V. Gery
O autorech povídek jsem nedohledal žádné údaje. Jedná se o průměrné čtivo se snadno předvídatelným koncem, nic, k čemu bych se chtěl podruhé vrátit.
Africký uprchlík (R.V.Gary) - anglický guvernér Quayle bojuje proti bílým otrokářům v Jižní Africe.
Zapovězené údolí (L.P.Groen) - dobrodružství cestovatele Majora a jeho černého sluhy Jima v Jižní Africe.
Obhájce hvězdy (Ernest Haycox) - westernový příběh z Divokého západu.
Ambrový skorpion (H.B.Jones) - námořní důstojník Peterson vypráví o záhadném čínském artefaktu, se kterým se setkal na parníku plujícím ze Saigonu do Manily. Tahle jediná povídka se mi líbila.
Modrý námořník
Josef Kopta
Dobrodružné příhody Jaroslava Bogara sice nejsou žádné literární veledílo, ale čtení je to zajímavé. Zato Zlatou sopku jsem už četl dříve jako samostatnou publikaci a tu považuji za podprůměr. Především mě vadil hlavní hrdina, tajný ruský revolucionář Katajev, který nenávidí buržoazii, carský režim a Japonce.
Paměti otrokářovy
Joachim Nettelbeck
Výborné paměti plavčíka, kormidelníka, kapitána, váženého měšťana a především vlastence Joachima Nettelbecka. Narodil se v roce 1738 v Kolbergu v Prusku. V 11 letech ho vzal strýc jako plavčíka na obchodní cestu do Amsterodamu, kde utekl na otrokářskou loď plující do Afriky a do Surinamu, tehdejší Nizozemské Guyany. Většinu svého života strávil na mořích a oceánech, proslavil se ale obranou rodného Kolbergu roku 1807 při obléhání města francouzskou armádou. Paměti jsou především autentickým svědectvím o tehdejším životě námořníků. Nettelbeck byl bouřlivák, měl konflikty se svými nadřízenými a vedl plno soudních sporů, takže o různá dobrodružství není v knize nouze.
Vůbec poprvé jsem četl podrobný popis obchodu s otroky. Na holandských lodích platila přísná pravidla, jak otroky nakupovat a jak s nimi zacházet. V okovech například byli jen muži, ženy a děti se mohli pohybovat volně. V 10 hodin dopoledne bylo první jídlo, v 17 hodin druhé. V mezidobí byli všichni otroci na palubě, kde měli pevně daný program - drhnutí paluby, tanec, hraní her. Důvodem ovšem nebyla lidumilnost, ale dobrý stav černého "zboží", za ztráty odpovídal kapitán majitelům lodi.
V roce 1944 nechal ministr propagandy Goebbels natočit o obraně Kolbergu velkofilm Kolberg. Dnes Němci z důvodů korektních úprav dějin přejmenovávají ulice a náměstí pojmenované po Nettelbeckovi. Asi nevědí, že národ bez hrdinů není nic, jen jméno.
Dřevěné kříže
Roland Dorgelès
Koncem roku 1914 se k četě pěšího pluku z Normandie připojil i Gilbert Demachy, student práv z bohaté rodiny. Asi jsem namlsán podobnými knihami Péricarda nebo Gaudyho, ale tohle vyprávění z každodenního života francouzských vojáků mě zoufale nebavilo. Frontové akce a silné momenty jsou až ke konci knihy.
Courtrai. 11. července 1302: Bitva zlatých ostruh
Xavier Hélary
Bitva zlatých ostruh, která se odehrála v roce 1302 před zdmi hradu Courtrai, předznamenala konec epochy středověkých rytířů. Znamenala také počátek vlámského národního uvědomnění a vlámské samostatnosti. První polovina knihy popisuje politickou a hospodářskou situaci ve Flandrech, složení královské armády a vlámských milicí. Druhá část knihy je věnována vlastní bitvě. Publikace je čtenářsky přívětivá, nudila mě jen poslední kapitola Ohlasy bitvy. Kromě seznamu pramenů přidal autor i krátké povídání o soudobých kronikářích.
Středověcí kronikáři zaznamenali, že před bitvou slavný kůň Morel třikrát odmítl, aby na něj nasedl vrchní francouzský velitel hrabě z Artois, šedivá ropucha plivala směrem k Francouzům jedovaté sliny a žádný kůň v královském vojsku deset dní před bitvou nezaržál. Francouzi bohužel na tato jasná nebeská znamení nebrali zřetel a dopadli jak dopadli.
Noc Valpurgina
Gustav Meyrink (p)
Fantastický příběh o zhroucení starého dekadentního světa Rakouska-Uherska vyšel v roce 1917, ve čtvrtém roce Velké války a na počátku ruské revoluce. Hlavními postavami jsou císařský lékař Flugbeil zvaný Tučňák a podivný nemrtvý herec Zrcadlo, v jehož tváři se zrcadlí lidem jejich duše, jejich skrývané obavy a jejich nejtemnější tajemství. Děj se odehrává na Hradčanech, kde rakouská aristokracie nevidí a nechce vidět revoluční kvas dole ve městě, předzvěst krvavé revoluce.
"Co jste? vybreptl císařský tělesný lékař.
Mandžurec. Z vysočin čínských. Z Říše Středu. Říše Středu leží východně od Hradčan. Kdybyste se někdy odhodlal přejít Vltavu a vkročit do Prahy, měl byste odtamtud ještě dost daleko do Mandžurie."
Zlatá nit
Louis de Wohl
Náboženskou literaturu nečtu, ale tohle je především slušný historický a romantický román. Příběh začíná 20. května 1521, kdy francouzsko-navarrská armáda zaútočila na město Pamplona. V pluku lorda de Gramont slouží švýcarský žoldnéř Ulric z Flue, zatímco pevnost hájí baskický šlechtic don Iňigo de Loyola. Osudy obou mužů se časem proplétají. V knize jsou vypsány některé vize a myšlenky z Duchovních cvičení Ignáce z Loyoly, hlavním hrdinou je ale "Dlouhý" Uli, fiktivní synovec svatého Mikuláše z Flue přezdívaného strýček Klaus. Uliho prostřednictvím autor popisuje běsnění vojenské soldatesky ve Španělsku a Římě a poměry ve Svaté zemi. Vyprávění končí založením řádu Tovaryšstva Ježíšova v roce 1540. V doslovu autor uvádí stručný životopis svatého Ignáce.
Sňatek Corbalův
Rafael Sabatini
Příběh o lásce, věrnosti a zradě v dobách jakobínského teroru. Zatímco lid slaví svržení monarchie a heslem Republiky je Volnost, Rovnost a Bratrství, revoluční tribunály posílají na popraviště nevinné lidi, jejímž jediným proviněním je aristokratický původ. Mezi nimi je i mladá a krásná hraběnka z Monstorbieru. Kniha se četla dobře, ale konec mi přišel na Sabatiniho poněkud odfláknutý, jak je ostatně napsáno i v komentáři níže.
Moje vydání z roku 1929 obsahuje ještě novelu Z Benátek, která se mi líbila mnohem víc. Vypráví o pokusu Benátské republiky zavraždit roku 1500 v městě Rimini kondotiéra Cesare Borgiu, syna papeže Alexandra VI.
Chlapík z Costa Nuevy
Louis de Wohl
Prostoduchý příběh s mravním podtextem o chudém peónovi Josém Torre, který hledá štěstí v politice. Zábavné vyprávění pro starší děti už dnes nikoho zajímat nebude.
Tajemství jezera Oreganského
Bohumil Bouška
Čestný inženýr Vláďa Melich, krásná majitelka továrny Juliána a padouch Estevan. Karty jsou rozdány hned v úvodu. Spíše bych to zařadil k brakové literatuře, není to nic pro mě, skončil jsem na straně 90.
Zázrak mangového stromu
Leo Perutz
Moderní pohádkový příběh, která nedosahuje kvalit pozdější děl Leo Perutze (jedná se o jeho druhou knihu). Hrdinou příběhu je lékař a toxikolog Kircheisen, kterého zavolal baron Brown kvůli uštknutí exotickým hadem. Čtenáři je od začátku jasné, že je svědkem zázraků indického fakíra. Rajská zahrada, strom života a had odkazují na křesťanství.
Baron Trenck: Až na hranici pekel
František Niedl
Kdo četl knihu Karla Richtra Ďábel Trenk z roku 1996 bude tímto románem zklamán. Jednak obě knihy mají v podstatě stejný děj, ale co je horší, události jsou namnoze popsány velmi podobnými formulacemi. Malá ukázka: "Josefina s malou tu samozřejmě mohou zůstat (F.N, str.140)" oproti "Ty s malou tady přece můžeš zůstat (K.R., str. 119)". Důvodem může být, že oba autoři čerpali texty z Trenkovi autobiografie, ovšem Karel Richter napsal literaturu faktu a uvedl seznam použité literatury. Přidanou hodnotou románu F.N. je dobrodružná část - baronovi duely a šarvátky s bandity. Těžko ale říct, co z toho vychází ze skutečných událostí a co je fikce, v knize bohužel chybí dovětek autora. Jako oddechovka dobré, do dalších dílů už ale nepůjdu.
Viva Villa !
Edgcumb Pinchon
Beletristicky zpracované životopisy mám rád, ale tenhle mě poněkud zklamal. Autor se snaží o idealistické vylíčení Dorotea Aranga a tak něco vynechá, něco nevysvětlí a něco přejde jedním řádkem. Omlouvá Villovy masové popravy zajatců, za útoky na Američany Villa prý nemůže a tak podobně. Teprve po sérii porážek od Obregóna autor přiznává, že Pancho Villa zůstal takovým, jakým vždycky byl - prostým peónem a banditou. V době své největší moci rozdává úřady příbuzným a kamarádům, popravuje lidi bez soudu a omlouvá zločiny, neschopnost i zradu svých spolubojovníků. Na druhou stranu je v knize plno informací, které nejsou běžně známé, takže za přečtení určitě stojí.
Noc pod Kamenným mostem
Leo Perutz
Skvělá kniha, Leo Perutz byl pan spisovatel. Kamenný most, který spojuje dva světy, Pražský hrad a Židovské Město, římského císaře a jeho Žida. Kniha nese nadčasové poselství - za všechny pohromy, za deset ran egyptských, za morové pandemie, vždy byli vinni Židé a museli za to zaplatit. Velký rabín Rabi Löw se pokusí Židy ochránit pomocí magických sil a vytvoří kouzlo lásky. Ale magie je nebezpečná. Jak to celé dopadlo víme z historie, po moru následovala Bílá hora, exekuce na Staroměstském náměstí a třicetiletá válka.
Autor v Epilogu vzpomíná na staré židovské ghetto, rozpadající se domy, křivolaké špinavé uličky, temné průchody a špeluňky, kde se scházela pražská galérka. V jeho představách ale prožívá Židovské Město dobu svého největšího rozvkětu za vlády císaře Rudolfa II. Jakožto rodilý Pražák jsem občas zavítal do Maiselovy ulice zvané Majzlovka, nemaje ponětí o existenci Mordechaje Maisela. Takže díky pane Perutz.
Daleká cesta českého zajatce
František Flos
Starý dobrý pan učitel Flos. V penzi bydlel v Praze na Spořilově, kde jsem se narodil, takže by se dalo říct, že jsme rodáci. V dětství mě jeho knihy bavily a tak jsem z nostalgie přečetl i Dalekou cestu. Mladý voják Alois Kohoutek nechtěně opustí ruský zajatecký tábor v Turkestánu a vydá se na dlouhou cestu domů. Je to taková pohádka pro prvorepublikové děti; ty dnešní už nic takového číst nebudou. Tak jako v jiných svých knihách nezapře Flos svojí učitelskou profesi, dobrodružný román mi občas připomínal hodiny zeměpisu. Věnuji do knihobudky.
Neklidná Asie
Arthur Holitscher
Arthur Holitscher byl maďarský Žid, který žil a pracoval v Německu, socialista a obdivovatel sovětského Ruska. Bohužel podle toho cestopis vypadá, většina knihy je věnována politice. Ve všech zemích, které Holitscher navštívil, neopomněl nevybíravými slovy kritizovat americké a evropské kapitalisty a vychvalovat Rusko. O pyramidách v Egyptě autor napsal, že "každému faraonskému hlupci postavili kamenný špalek nad hrobem". Při návštěvě Indie hovořil s Gándhím, kterého přirovnal k Leninovi, a s básníkem Thákurem. Návštěva Číny je oslavou revoluční armády, čínských dělníků, studentů a sovětských poradců, především agenta Kominterny Michaila Borodina. Hodně mě znechutily Holitscherovi propagandistické lži. Povstání náboženských fanatiků Tchai-pchingů proti mandžuské nadvládě podle něj vyvolali svou drzostí americko-angličtí misionáři a jednalo se o "uvědomělý aktivní odpor národa čínského proti evropským utlačovatelům a usurpátorům". Cestu po Asii zakončil návštěvou Leninova mauzolea na Rudém náměstí; pěním chvály na tohoto strůjce rudého teroru je věnována poslední kapitola.
V Šanghaji viděl Holitscher žebrat ubohé ruské emigranty, prchající před bolševiky. Je ironií osudu, že sám bude jednou utíkat z nacistického Německa a zemře zbídačený a opuštěný v ubikacích Armády spásy v Ženevě. To mu budou evropští "utlačovatelé a usurpátoři" ještě dobří.
