braunerova
komentáře u knih
V zajetí dervišů
Arthur Conan Doyle
Skupina turistů z Evropy a USA se v roce 1895 plavila po řece Nil kolovým parníčkem Korosko. Chtěli plout 200 mil mezi prvním a druhým kataraktem v Núbii až do Abusíru na jižní hranici Egypta. Tam byli přepadeni oddílem dervišů vedených emírem Abderrahmánem. V té době už byl Mahdí mrtev a v Súdánu vládl chalífa Abdulláh.
Islámský fanatismus a terorismus se od té doby až do dneška nijak nezměnily. Popisy exotické krajiny a vykreslení jednotlivých postav bylo výborné. Dost mi vadilo autorovo neustálé adorování odvážných a čestných bělochů, kteří ani pod hrozbou smrti nehodlají konvertovat k islámu. V tomto si slavný spisovatel bohapustě vymýšlel. K islámu konvertovalo mnoho bílých zajatců mahdistů, z těch nejslavnějších třeba guvernér Slatin paša, egyptský místodržící Frank Lupton nebo francouzský reportér Olivier Pain.
Cušima 1. díl
Alexej Silyč Novikov-Priboj
Vyprávění autora jakožto přímého účastníka bylo zajímavé, ale bohužel ovlivněné jeho politickými názory. Novikov-Priboj s hrdostí popisuje vzpoury, sabotáže a odmítání poslušnosti ze strany mužstva, na čemž se sám podílel šířením revoluční propagandy. Největším viníkem katastrofy byl pro něj admirál Rožestvenskij.
Když se rozhodlo o vyslání Druhé tichomořské eskadry, neměl žádný z admirálů o tento sebevražedný podnik zájem. V nouzi si vzpomněli na Rožestvenského, který byl v nemilosti, protože byl nesmírně pracovitý, čestný a neúplatný. Chtěl ihned vyplout s nejrychlejšími loděmi, ale dostal rozkaz počkat na modernizaci starých kocábek. Od počátku musel bojovat proti zlodějským dodavatelům, korupci, líným úředníkům a proti anarchistům a revolucionářům ve vlastním mužstvu. Posádky byly složené ze záložníků, z nichž mnozí nikdy nebyli na moři. Dva dny před odjezdem z Madagaskaru zjistil, že Petrohrad nesjednal s německými uhelnými parníky překládku v Indickém oceánu, bez čehož se nedalo plout dál. Začal morální rozklad celé flotily.
Rožestvenskij nakonec všechny ty nezměrné problémy překonal a do Japonského moře doplul. Jsem zvědavý na druhý díl.
Bitvy, které změnily svět
William Weir
V úvodu je třeba říct, že až na Guptu a Wu-sung se jedná o bitvy, které vedli Evropané a Američané. Poněkud matoucí je také název knihy "Bitvy ... ". Ve skutečnosti autor vždy v několika kapitolách popisuje celý válečný konflikt a vlastní bitvě jsou věnovány nejvýše jedna až dvě stránky.
Plusy:
- autor vysvětluje příčiny a důsledky každé války
- zařadil i málo známé konflikty
- psáno odlehčeným stylem
- některé názory autora jsou zajímavé
Mínusy:
- v knize nejsou žádné mapy
- malé obrázky jsou mizerné kvality
- s některými autorovými závěry lze polemizovat
- bitvy nejsou seřazeny chronologicky, ale podle důležitosti - dle autora 2. nejdůležitější bitva v lidských dějinách je povstání Niká v Konstantinopoli a 3. a 10. jsou Bunker Hill a Saratoga v Americe
Agonie hory Mont Renaud
Georges Gaudy
Vzpomínky na zuřivé boje o horu Mont Renaud, které probíhaly od března do začátku května roku 1918, sepsal Gaudy během měsíce června téhož roku. Jedná se tedy o bezprostřední svědectví o těchto strašných dnech. Depresivní byly obrázky budov před a po bitvě a časté poznámky pod čarou o padlých spolubojovnících.
"Cocut Ludvík Gaston, narozen 15.února 1880 v Clairacu (Gironde). 18.února 1920 bylo jeho tělo nalezeno ve sklepích zámku Mont-Renaud a přeneseno na vojenský hřbitov č.2 v Noyonu; leží tam nyní v hrobě číslo 7, řada 10, oddělení F."
Scipionův sen
Iain Pears
Skončil jsem na straně 80. Autor v rámci jedné kapitoly skáče z jednoho století do druhého, chvílemi jsem nevěděl, ve které době se zrovna nacházím. Jaké jsou autorovi znalosti historie netuším. Postavy románu jsou smyšlené, poznámka autora v knize chybí. Každopádně ve starověku žádná Provence ani Marseille neexistovaly, město Massalia bylo součástí Zaalpské Galie.
Svět mezi válkou a mírem
Catherine Gousseff
Suchopárné čtení, za mě nejnudnější díl Ilustrovaných dějin, a to jsem jich už přečetl 17. Velký potenciál témat jako je nástup nacismu a komunismu, 2WW nebo revoluce v Číně zůstal nevyužitý. Autorka Catherine Gousseff, odbornice na migraci a středoevropské dějiny 20.století, použila hlavně dobové plakáty, karikatury nebo umělecky upravované fotografie. Hned několik kapitol se věnuje umění. Historický výklad dějin má k nestrannosti hodně daleko. Za arabsko-izraelské války dle autorky mohou Židé, protože se ve velkém stěhovali do země svých předků. Nechybí mapa území okupovaných Izraelem, ale že je to důsledek toho, že Arabové odmítli uznat stát Izrael a v několika válkách se jej snažili vymazat z mapy, to samozřejmě uvedeno není. V kapitole o rozpadu Britské Indie autorka zase "zapomněla", že ihned po odchodu Britů následovaly etnické čistky mezi muslimy, sikhy a hinduisty, ve kterých zahynulo přes milión lidí. Konec jsem už jen prolistoval.
Kořist a žold 1396
Jaroslav Ráček
Cena knihy byla tak nízká, že jsem si bohužel koupil oba díly. Autor pokračuje ve vytváření alternativní historie, i když od roku 1396 se už jméno Jana Sokola z Lamberka začíná objevovat v dochovaných písemnostech. V doslovu autor neuvádí, z jakých historických faktů vycházel, zřejmě aby nemusel napsat, že celý děj knihy je jeho literární fantazie. V roce 1396 totiž Jan Sokol v jižních Čechách pokračoval v záškodnické válce proti Rožmberkům a na Moravě spolu se starším a mladším Vokem z Heraltic a se svými lapkovskými družinami drancovali církevní statky brněnské, olomoucké a kroměřížské kapituly, za což byli dáni biskupem Mikulášem z Riesenburka do klatby. Ty 3* jsou za dobrodružný příběh, který se čte dobře.
Kořist a žold 1395
Jaroslav Ráček
Jako dobrodužná oddechová literatura dobré, ale pro mě to bylo zklamání. Hlavní hrdinové jsou historické osobnosti a historický román by měl pokud možno odpovídat realitě. Osudy Jana Sokola a Hynka z Kunštátu, uvedené v románu, jsou ale čistokrevnou autorovou fantazií. Jan Sokol je v knize vylíčen jako čestný a šlechetný pán na hradě Lamberk, veskrze kladná postava. Ve skutečnosti v roce 1395 tento loupeživý rytíř spolu s Hynkem Suchým Čertem a se svými bojovými družinami "pracovali" v jižních Čechách, kde měli v žoldu markraběte Prokopa škodit Jindřichovi z Rožmberka. Prokop jim údajně nařídil "hubit jejich statky a kněze, panoše a sedláky jímat, mučit a šacovat" (Jiří Lysák, Jan Sokol z Lamberka). Základnu měly tyto tlupy na tvrzi Heraltice. V Popravčí knize Rožmberků z roku 1396 o tom na mučidlech vypovídá člen Sokolovi družiny jménem Robě.
Jan Sokol byl významná postava našich dějin a zaslouží si něco lepšího než tyhle pohádky o zlých rytířích Řádu a tajemném pokladu.
Touha světa
Henry Rider Haggard
Moderní báje o putování ovdovělého Odyssea do Egypta za krásnou Helenou Trojskou. Knihu napsal Haggard spolu s Andrew Langem, antropologem, básníkem a překladatelem Homéra. Výsledkem této spolupráce je pokračování Homérovi Odyssei, první kniha od Haggarda, kterou jsem nedočetl. A to přitom tento autor patří k mým nejoblíbenějším. S literárními postavami jsem se nedokázal ztotožnit, chyběl mi haggardovský humor a obyčejného hrdinu nahradil polobůh.
Kniha vyšla i v moderní úpravě pod názvem Odysseus - Poslední boj.
Dervíšské bubny v Súdánu
Richard Arnold Bermann
Úžasný příběh plný vířících bubnů a úryvků z koránu. Rakouský spisovatel a cestovatel Arnold Höllriegel vypráví beletristickou formou o životě derviše Mohammeda Achmeda, Očekávaného Mahdí, který založil islámský stát a vyhlásil svatou válku nevěřícím. Autor přidal i osudy súdánského guvernéra Gordona paši, berlínského derviše Klootze, pátera Oberwaldera, francouzského novináře Oliviera Paina a dalších. Zajímavé bylo líčení politických a náboženských poměrů v Súdánu v 19.století, sužovaného tureckými bašibozuky a arabskými otrokáři. Fantastické byly modlitby a blouznění Mahdího v jeskyni na ostrově Abba na Nilu. Sen spícího nebo zjevení bdělého? Kdož ví.
"Často a dlouho sedávám před zpustošenou hrobkou Mohammeda el Mahdí v Omdurmánu a uvažuji o životě tohoto muže. ... Předsevzal jsem si, že budu tento pohádkový a pravdivý příběh znovu vyprávět se všemi podrobnostmi a bez výmyslů, a pokud to dokáži, k Mahdímu spravedlivě. Dosud vyprávěli jeho příběh pouze jeho nepřátelé. Já ale chci stále myslet na tento zhanobený hrob a na vážnou tvář tohoto modlícího se člověka z africké pouště.
Chartúm, 25.ledna 1929
Kněžka smrti
Samuel Shellabarger
Při vyšetřování záhadné vraždy soudce Froleho se detektiv Norse střetne s vyznavači kultu voodoo. Jeho pevná víra v naší civilizaci a její zákony dostává trhliny, když se setká s mysteriózním světem černé rasy. Autor se také snaží vyrovnat s tehdejším americkým rasizmem.
Attila – Bič Boží
József Lengyel
Kniha začíná příjezdem poselstva císaře Theodosia II. do Attilova hlavního sídla v roce 450 a pak formou krátkých reportáží popisuje tažení Hunů do Galie, bitvu na Katalaunských polích, tažení do Itálie, Attilovu smrt a rozpad hunské říše. Jak je uvedeno v komentářích níže, četba téhle knihy byla ztráta času.
Zajatec pouště
Joseph Delmont
Vilímek vydal v roce 1929 knihu ve dvou variantách, bez obrázků, tu mám já, a s obrázky Zdeňka Buriana, o které píše v komentáři encyklopedie.
Autor při psaní zúročil svoje životní zkušenosti krotitele šelem, cestovatele a lovce zvířat. Hrdina románu Johnny Kilburn je profesionální lovec, který chytá zvířata pro cirkusy a zoologické zahrady. Při honbě za divokým velbloudem v poušti Gobi se dostane do zapomenutého města obývaného Mandjaky. V příběhu hraje významnou roli i jeho věrný kůň Tarpan. Na rozdíl od čtenáře encyklopedie mi dobrodružství přišlo podprůměrné a ke knize se už vracet nebudu.
Rozvrat
Émile Zola
Četba klasiků asi není nic pro mě. Občas mi přišlo, že literární hrdinové plní v románu jen vedlejší roli. Vedle naturalistických obrazů bojiště autor na mnoha stránkách podrobně popisuje trasy armádních přesunů a kdejakou pařížskou ulici, ve které se bojovalo. Kniha je rozdělena do 3 částí; první líčí nekonečné přesuny 106.pluku očima prostých vojáků, druhá bitvu u Sedanu a třetí revoluci v Paříži. V době svého vydání vzbudila kniha velké emoce. Zolovi, který nebyl v armádě a nezapojil se ani do hnutí odporu, vyčítali, že je zbabělec (v roce 1870 mu bylo 30 let). Kniha byla patrioty odsuzována jako příliš defétistická; porážku sice zavinili císař Napoleon III a průměrní maršálové, ale v armádě bylo i plno výborných velitelů, které Zola schválně opomenul. Kupodivu protestovali i Němci, kteří se chovali k civilistům mnohem lépe než Francouzi v Německu během napoleonských válek, což dokazuje Zolova poznámka o pouhých 2 znásilněných ženách v okupovaném Sedanu.
Karel Marx o bonapartismu trefně napsal: Dějiny se obvykle opakují dvakrát: nejdříve jako drama a později jako komedie.
Stín modrého býka
Leonard Medek
Fantasy knihy normálně nečtu, ale zde jsem udělal vyjímku a nelituji. Víru v božské bytosti a temné síly, zaříkávání a věštby, to osobně ani za fantasy nepovažuji, pro tehdejší lidi to byla součást jejich světa, stejně jako je součástí našeho světa posvátná víra v green deal, 58 pohlaví a korektní úpravy dějin. Z hlediska výkladu historie odvedli autoři olbřímí práci. Popravdě, vlastní příběh mě moc nezaujal, ale potěšila mě mapa barbarika, do které jsem průběžně nahlížel, latinské zeměpisné názvy a citáty, výborný byl i Dodatek, k tomu všemu se budu určitě ještě vracet. Seznam použité literatury na 3 strany mluví za vše. Vše ostatní už je řečené v komentářích níže.
Stezka samurajů
Lev Jefimovič Rubinštein
Román o vojácích a důstojnících samurajské roty Chimedzijského pěšího pluku. Jednotlivé kapitoly na sebe navazují jen volně. Většina příběhů je o bojích proti chunguzům a partyzánům za čínsko-japonské války o Mandžusko, některé kapitoly jsou z Japonska nebo je vypráví anglický dopisovatel Mac-Kenna. Po slibném začátku převážila komunistická propaganda; prostí japonští vojáci už nechtějí bojovat, přejímají revoluční myšlenky a obracejí se proti svým velitelům. Věnuji do knihobudky.
Zbrocená kopí
Arturo Uslar Pietri
Válečný román zobrazující venezuelskou válku za nezávislost v její syrové realitě, ve které neexistují žádní vítězové, pouze poražení a mrtví. Zbrocená kopí je pekelná legie, armáda divokých jezdců roajalistického generála José Bovese. Fernando Fonta je bohatý statkář, liberál, idealista a zanícený bojovník proti kolonialismu, a také zbabělec, který nechá za sebe bojovat jiné. Ostatně i dnes je u nás těchto gaučových bojovníku za svobodu plno. Jeho naprostým opakem je jeho otrok Presentacion Campos, brutální macho stvořený pro válku, který vzbouří Fontovi otroky a přidá se s nimi ke generálu Bovesovi, neboť tam mu kyne větší kořista a sláva.
"Když venezuelská země byla jenom neproniknutelným pralesem a vyprahlou rovinou, začali razit cestu člověku encomendoři. Byli tvrdí, krutí, drsní a chtiví zlata, ale přesto jakoby osvícení jakýmsi božským posláním ... Postavili šibenici, založili město a začali s netečnými Indiány překopávat panenskou zemi, aby hledali zlato nebo aby jí oseli."
Historie válek: Od roku 3000 před Kristem až po současnost
David G. Chandler
Základ knihy tvoří časové osy, které jsou doplněné medailonky velitelů a mapkami významných bitev. Na jedné dvoustranně bývá znázorněno jedno století, v případě starověku i 500 let. Významné konflikty mívají svoje dvoustrany, například koloniální války, napoleonské války, americká občanská válka nebo 1WW a 2WW. Časové osy jsou horizontální, vertikálně jsou uvedeny státní útvary z celého světa. Na osách jsou drobným písmem uvedené bitvy a války. Ty jsou ještě v abecedním a chronologickém rejstříku.
Knihu mám několik let a zatím jsem neměl potřebu v ní něco hledat, proto ani nehodnotím.
Z tajemné Indie (Pan Issacs)
Francis Marion Crawford
Američan Pavel Griggs pracuje v Indii pro jakési angloindické noviny coby redaktor. V roce 1879 je poslán do Simly, kde se setká s tajemným a velmi bohatým obchodníkem panem Isaacksem. Oba muži se spřátelí a Griggs začne pro pana Isaacse vykonávat různé služby. Množství stran je pouhá společenská konverzace bez jakéhokoli příběhu.
Říše musí zemřít
Michail Zygar
Fantastické čtení, jak píše níže icewind, takhle podanou historii jsem ještě nečetl. Je velký rozdíl číst historikem zpracovaná fakta anebo vzpomínky z deníků a dopisů skutečných lidí. Události, tak jak je viděli členové carské rodiny, politici, revolucionáři, podnikatelé, umělci a anarchisti. O mnoha z nich jsem slyšel poprvé, třeba o tragickém osudu "svaté princezny" Elly, jedné z nejkrásnějších žen Evropy, nebo o policejním reformátorovi Sergeji Zubatovovi. Až depresivně na mě působily neschopnost a výmluvy cara Mikuláše nebo hysterické záchvaty hloupé bigotní carevny ovládané Rasputinem.
K takto pojatým událostem bude mít historik mnoho výhrad. Zdaleka ne vždy jsou k dispozici nějaké písemné materiály, záleží na selektivním výběru autora a také lidé mají sklon sdělovat jen tu svojí jedinou pravdu. Ale jak píše autor v předmluvě, takto to Rusové vnímali a proto musela Říše zemřít.
"Svou Atlantidu potopili všichni společně, ale každý z nich se domnívá, že vinen rozhodně není on, ale ti ostatní."