braunerova
komentáře u knih
Žoldnéřské intermezzo
Karel Fleissig
Výborné vyprávění z třicetileté války, nepoznamenané marxistickou ideologií. Příběhy na sebe volně navazují a popisují bouřlivé události v Plzni v letech 1618 a 1619, především Mansfeldovo obléhání města a bitvu u Záblatí. Autor, jak píše v doslovu, strávil šest let pátráním v knihovnách a archivech, aby mohl oživit osudy skutečných lidí.
"23.května z oken Pražského hradu vyletí tři ptáci bez křídel. Dva z nich, Jaroslav Martinic a písař Vilém Fabricius Platter, lapají roztaženýma rukama po vzduchu .. Třetímu, Vilému Slavatovi, se z kanceláře nechce. V posledním okamžiku se ještě chytí za okno, chvilku tak visí, podoben kusu velkého hadru, ale rány do ruky ho zbaví sil, pustí se a jak letí, rozbije si hlavu o římsu a nakonec tváří narazí na kámen."
Pompejan
Philipp Vandenberg
Příliš mnoho zajíců, myslivcova smrt. Autor je odborník na historii, archeologii a dějiny umění a jako by chtěl touto knihou všechny svoje vědomosti předat čtenáři. Vedle Pompejí a záhadných vražd rozehrává celou řadu dalších vláken - Poppaea Sabina, Nero, Seneca, pronásledování křesťanů, do toho popisy římské architektury, citace starověkých autorů a umění kuchaře Apicia na 6 stránkách. Ve víru těchto vzrušujících událostí si milující otec Aphrodisius ani nevzpomene, že má také syna. Kniha se ale čte dobře.
Vasco da Gama - objevení cesty do Indie
Konstantin Il Kunin
Úvodní kapitola stručně popisuje politickou situaci v Portugalsku ve 14. a 15. století a objevné plavby kolem Afriky, které předcházely cestě do Indie. Dále už je kniha věnovaná Vascovi da Gama. Atraktivitu čtení zvyšují odstavce, které jsou psané formou beletrie. Negativem je ideologie, bez které by tenkrát nemohla kniha vyjít. Občas autor vsune do textu nějaký ten citát Karla Marxe, nechybí přirovnání konquistadorů k fašistům a odsouzení kolonizace. Oproti tomu o ruské koloniální říši nepadne ani slovo a arabský obchod s otroky je uváděn jen tak mimochodem.
"Prodávaly se pouze děti a dívky. A kde jsou dospělí muži? zeptal se Paolo da Gama. Ty nebereme živé, odpověděl sultán. Zabíjíme je na místě. Kdežto chlapci - to je něco jiného. Jejich duše je jako vosk. Z těch možno vychovat skvělé otroky."
Vasco da Gama byl velká osobnost, skutečný hybatel dějin. Přesto brutální metody, které používal, pobouřily už jeho současníky a zastínily následovníky jako byl Cortez nebo Pizarro. Naopak dojemné bylo rozloučení s jeho starším bratrem Paolem, kvůli kterému da Gama odložil triumfální příjezd z první cesty do Portugalska a zůstal s ním až do jeho smrti na Azorských ostrovech.
Dobrodružství Rodericka Randoma
Tobias Smollett
Výborné čtení. Hrdina románu Roderick Random stejně jako autor pochází z bohaté skotské rodiny, studuje lékařství, protlouká se Londýnem a pracuje jako námořní chirurg. Je pravým synem své doby. Zažívá vzestupy a pády. Touží po bohatství, tráví čas pitkami a hazardní hrou, vyhledává sexuální dobrodružství a pro maličkost je ochoten vyvolat souboj. Také je ale velkorysý, umí se bláznivě zamilovat a pomáhá lidem v nouzi. Ostatně vše už je napsáno v komentáři níže.
Zelenavý Ďábel
Josef František Karas
Průměrný a předvídatelný dobrodružný příběh se odehrává v 17.století na ostrově Hispaniola. Vyprávění ze života španělských hidalgů, francouzských bukanýrů a pirátů mě ničím nezaujalo. Autorovi jsou přece jen bližší domácí reálie z doby husitské a pobělohorské. Navíc pochybuji, že vzhledem k jeho neustálým existenčním potížím někdy v Americe byl .
Rekové verdunští
Jacques Péricard
Vše už je napsáno v komentáři níže. V srdci poručíka Péricarda zbyl jen obdiv k hrdinům a nenávist k bošům.
"Na tomto místě zrodila se v nás jiná bytost, zde se po prvé naše oči otevřely světlu hrůzy, zde jsme sestoupili na dno oné propasti, kterou jest - lidské srdce. Zde jsme poprvé pochopili pravý smysl oněch slov, která jsme až dosud nechápavě pouze blábolili - válka a utrpení!"
Perejaslavská rada
Natan Rybak
Tvorba Natana Rybaka je spojená s oslavou stalinského režimu. Proto nepřekvapí, že ve svém románu líčí Chmelnického jako revolucionáře, který se snaží osvobodit rolníky z feudálního poddanství. Je pravda že tento výborný voják a politik dokázal probudit ukrajinské národní a náboženské uvědomění a strhnout i usedlé vesnické obyvatelstvo. Přesto to byl především šlechtic a registrovaný kozák.
Mnohokrát je také zmiňována touha Ukrajinců stát se součástí ruské říše. Autor se pochopitelně drží ruského výkladu jednání v Perejaslavi v roce 1654, tedy že Chmelnický odevzdal Ukrajinu na věky věků Rusku. Naopak podle Ukrajinců to byl dobrovolný svazek dvou rovnocenných partnerů. Žádná písemná smlouva nebyla v Perejaslavi sepsána.
Krutostí se v knize dopouští výhradně Poláci a Tataři. Autor jaksi "pozapoměl" na protižidovské pogromy, které páchali Chmelnického kozáci na svých taženích. Masové vyvražďování Židů a Poláků se odhaduje na 100 000 obětí. O zvěrstvech, která kozáci páchali na Židech po vpádu do Polska v roce 1648, vypráví Isaac Singer v knize Otrok.
Nepřátelé lidstva
Mika Waltari
Vzrušující příběh se v druhé půlce knihy začal kamsi vytrácet a hlavní hrdina sloužil jen jako pouhý prostředek pro nezáživný výklad dějin římské říše mezi roky 46 až 79 n.l. Fiktivní postava Minutus Manilianus se zná se všemi důležitými lidmi, náhodou je u všech důležitých událostí a má potřebu o všem dopodrobna vyprávět. Také mi vadilo, že občas je Minutus líčen jako lehce slabomyslný, jindy jako geniální podnikatel, tím se pro mě stal nevěrohodným.
Prales v plamenech
James Oliver Curwood
David Carrigan, seržant Královské kanadské jízdní policie, dostane za úkol vystopovat a zatknout zločince Černého Rogera Audemarda. Romantický dobrodružný příběh se odehrává na řece Athabasca a v divokých kanadských lesích provincie Alberta. Po většinu času řeší hlavní hrdina otázky milostné a mravní. Na mě příliš mnoho romantiky a příliš málo dobrodružství, knihu zachraňuje překvapivý konec.
Stalingrad: Ani stín naděje
Theodor Plivier (p)
Kdo už má o Stalingradu něco načteno, pro toho bude kniha zklamáním, jedná se o autorovu fantazii poznamenanou sovětskou propagandou. V příběhu se objevuje a zase mizí spousta fiktivních postav, jména generálů i vojáků jsou smyšlená, chybí historická poznámka. Theodor Plievier v roce 1934 emigroval do Sovětského svazu. Válku strávil "uklizen" v Taškentu. Knihu Stalingrad napsal na základě svědectví od německých válečných zajatců v táborech kolem Moskvy a ze spisů NKVD. Ze skutečných událostí si pak vybral, co se mu hodilo, a podal to čtenáři tak, jako by se to týkalo celé 6.armády. A tak všichni němečtí velitelé byli neschopní, byrokratický aparát okrádal prosté vojáky a Sověti poskytovali zajatcům jídlo a ošetření. Ve skutečnosti ze 107 000 zajatců přežilo pouhých 6000. Část jich sovětští vojáci postříleli hned, další zahynuli na pochodu ledovou stepí a v koncentračních táborech na podvýživu, nemoci nebo kulkou. Z 24 zajatých generálů zemřel jediný.
Já, Iulia
Santiago Posteguillo
Román s přesahem do literatury faktu, takovéto knihy mám nejraději. První díl popisuje roky 192 až 197, konec vlády šíleného Commoda a tři občanské války. Výborný je podrobný popis bitev, nechybí mapy bojiště. Už se těším na druhý díl.
Srdce tajgy
Alexej Viktorovič Ivanov
Mé počáteční velké nadšení postupně upadalo. V jedné diskuzi jsem četl, že kniha splňuje hlavní znaky velké ruské klasiky - rozvláčné vyprávění, zimu, alkohol, beznaděj a zmar. Co se týče historické hodnověrnosti, autor byl odkázán na legendy, kusé informace v kronikách, několik jmen a doložené moskevské tažení knížete Starodubského proti Permu v roce 1472. Vše ostatní zřejmě budou jen autorovi fantazie, historická poznámka bohužel chybí. Ve vyprávění se vyskytuje množství etnografických, geografických a mytologických pojmů a ugrofinských a archaických slov, ale žádné vysvětlivky, slovníček nebo mapa.
Část čtvrtá slouží především k ospravedlnění autorova světonázoru, že boj za svobodu nemá smysl a lepší je být další gubernií ruské říše, protože "nas mnogo". Toto myšlení v Rusku přetrvalo od 15. století až do dneška, momentálně se o tom Rusové snaží přesvedčit Ukrajince. Tato poslední část mě vysloveně nudila, dočetl jsem jen s přemáháním.
Hanibal
Mirko Jelusich
Výborná kniha. Životopis slavného vojevůdce ve formě beletrie. Každá kapitola popisuje jednu důležitou událost z jeho života. Podrobně jsou vylíčeny bitvy u Trasimenského jezera a u Cann, ostatně Hannibalovovo strategické umění se dodnes probírá na vojenských akademiích. V knize je také řada zajímavých informací. Kapitoly o návratu z Itálie a o útěku z rodného Kartága byly dojemné.
"Vědí, že k nim bude hovořit, a čekají. Většina jich nebude jeho slovům ani rozumět; avšak už jeho hlas je bude plnit důvěrou, bude jim útěchou a vzpruhou a sejme z nich to nevysvětlitelné očarování, které k nim vysílá ta bílá zeď. Proto stojí bez hlesu a čekají a jen tu i tam vysílají plachý pohled k obzoru."
Lidé v tógách
Vladimír Neff
Nenáročné čtení. Iritovali mě slova jako rytíř nebo starosta, ty do starověkého Říma nepatří. A jak probůh autor přišel na toho kapitána legií? Kdo jsou Subriovi nepřátelé je jasné od poloviny knihy, ostatně i Titus se v závěru diví natvrdlosti hlavního hrdiny. Na jedno přečtení dobré, ke knize se ale už vracet nebudu
Noc, kdy Frankenstein četl Quijota
Santiago Posteguillo
Pan profesor je skvělý spisovatel, přečetl jsem za dva dny. Zajímavé a zábavné příběhy o slavných autorech a tajemstvích knih, ve kterých se jméno autora nebo knihy dozvíte až na konci příběhu.
"Psal se rok 841 po Kristu, ale vysocí krutí světlovlasí muži o Kristu neměli ani ponětí. Jejich více než šedesát vikingských lodí plulo slušným tempem proti proudu řeky Liffey."
Exotické novely
Johannes Vilhelm Jensen
Jensen nepsal klasické dobrodružné příběhy, ale vyprávěl o dramatických osudech obyčejných lidí v různých koutech světa - Singapur, Čína, New York. Není to lehké čtení, dnes už takto nikdo nepíše. Výborná byla povídka Malý Ahasver o židovských emigrantech v USA:
"Podobá se portrétům fajjúmským, polořeckým, poloafrickým a přec židovským a nyní stojí v Novém Yorku jako malý polský emigrant, který si sotva dovede utříti nos a nabízí ke koupi The World."
Dějiny světa 5
Jevgenij Michajlovič Žukov
Likviduju knihy, které jen zabírají místo v knihovně, a tak došlo i na Dějiny světa. Monumentální dílo je zcela znehodnocené komunistickou ideologií. Celé dějiny 17. a 18. století jsou prolezlé frázemi jako třídní boj, lidová osvobozenecká armáda, vykořisťování rolníků a proletariátu. Otci vědy Lomonosovovi jsou věnovány dvě stránky, ale že z německého studijního pobytu utekl zpět do Ruska pro dluhy a dezerci už sovětskou cenzurou neprošlo.
"Solidarita pracujících mas Ukrajiny a Ruska se utužovala ve společném boji proti společným třídním nepřátelům."
povstání Bohdana Chmelnického
Hansa
Wincenty Rapacki
Dobrodružný román poznamenaný nenávistí autora ke všemu německému. Na začátku 15. století byl Krakov hanzovní město, kde žilo mnoho Němců. V Polsku tehdy vládl Vladislav II Jagiello. Autor líčí Hanzu jako středověkou mafii, která vysává krev polského lidu. Pro členy Hanzy platí železná disciplína, za opuštění spolku je trest smrti. Hanza vyvolala v Krakově židovský pogrom, naštěstí se Židů ujali polští měšťané a přijali je pod svou střechu. Ti z vděčnosti houfně přestupovali na křesťanskou víru.
Autor historických románů by neměl vytvářet alternativní dějiny. Ve skutečnosti byla Hanza volným obchodním spolkem, ze kterého mohl každý člen kdykoli vystoupit. Po dobu, kdy byl Krakov členem Hanzy, zažívalo město nebývalý rozkvět. Poslední židovský pogrom v Krakově se odehrál v červenci 1945.
Květiny a vojáci
Kacunori Tamai
Ani se mi nechce věřit, že je to pokračování výborného románu Válka a vojáci. Tohle nejsou reálné zážitky z války, ale propagandistické dílo určené japonským čtenářům. První část pojednává o pobytu Hainovi jednotky v Hangčou na přelomu let 1937/1938. Japonští vojáci se chovají jako vzorní turisté, za vše poctivě platí, zvou čínská děvčata na procházky a učí se čínsky. Číňané jim oplácejí opatrným přátelstvím. Druhá část Moře a vojáci začíná v září 1938 a popisuje tažení na Kanton.
Stopy temnou pevninou
Kurt Hassert
Učitel Hassert vypsal s německou důkladností a profesorskou suchopárností snad všechny výzkumné cesty do temné Afriky, které se kdy uskutečnili od starověku do začátku 20.století. Vzhledem k rozsahu knihy je zpravidla každé výpravě věnována jedna věta. Připadal jsem si, jako bych otevřel Žluté stránky zeměpisných objevů. Ano, myslím ten katalog firem a řemeslníků, kdysi tak populární telefonní seznam. Co do čtivosti jsou na tom obě publikace stejně. Nečetl jsem, proto ani nehodnotím.
