Rekové verdunští přehled

06.10.2018

Kdo by neslyšel o bitvě u Verdunu. Alespoň namátkou. Ovšem jedna věc je o něčem zaslechnout a druhá býti něčemu přítomen. S pomocí posledního dílu trilogie poručíka Péricarda je možné se aspoň přiblížit skutečnosti. Třetí knížka je rozhodně nejbrutálnější a nejdramatičtější, a to jak děním, tak autorovými myšlenkami. Ostatně knížku uvádí i zakončuje docela slušně plamennými a trefnými pamflety. Samotnou bitvu u Verdunu sice již nepopisuje, ale za to vás dovede k jejímu prahu, k němuž vede cesta dlážděná mrtvými těly, potoky krve, hrdinskými činy, zbabělstvím, bitevními i každodenními ironiemi za neutuchající palby nepřátelských granátů.

Co by po právu pyšný Francouz vyzdvihuje odhodlanost, vytrvalost a nasazení svých kamarádů ve zbrani. A to zcela po právu. Všichni byli hrdinové, Francouzi a nejen oni. Ti, co bitvy přežili, i ti, co na bitevních polích nechali všechno, včetně vlastního života. Z téhle trilogie jsou Rekové verdunští asi nejlepší částí, navíc doplněnou o Péricardovy vzpomínky na návrat na místa dění po válce.

S blížícím se výročím sto let od konce První světové války a pocitem, že není připomínána dost se obávám, že autorova poslední slova v knize jsou až příliš přesná a palčivá, ač bych si přál, aby tomu bylo jinak:
"Kdo pozná někdy, jaké hrůzné boje se zde kdysi odehrály?
I vzpomínka na vás, drazí mrtví, zanikne...Slyšíte...ty zvuky hudby v taneční síni? ten smích?...jen časem v určitý den kdosi vystoupí na řečnickou tribunu...bude cosi mluviti k vaší poctě...ale z vás bude prach a popel...kosti vaše smísí se s prachem cest, po nichž kráčeti bude lhostejný chodec...a po jistých věcech i památka na vás ztratí se v moři Zapomenutí..."