Rekové verdunští

Rekové verdunští
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/210462/mid_rekove-verdunsti-Fq2-210462.jpg 5 2 2

Vzpomínky a dojmy vojína ze světové války. "Hrdinové verdunští, to jsou v prvé řadě vojáci 95.pluku francouzské armády." Psáno roku 1917.

Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: , Legiografie
Originální název:

Ceux De Verdun, 1917


více info...

Přidat komentář

braunerova
22.01.2024 5 z 5

Vše už je napsáno v komentáři níže. V srdci poručíka Péricarda zbyl jen obdiv k hrdinům a nenávist k bošům.

"Na tomto místě zrodila se v nás jiná bytost, zde se po prvé naše oči otevřely světlu hrůzy, zde jsme sestoupili na dno oné propasti, kterou jest - lidské srdce. Zde jsme poprvé pochopili pravý smysl oněch slov, která jsme až dosud nechápavě pouze blábolili - válka a utrpení!"

Kozel
06.10.2018 5 z 5

Kdo by neslyšel o bitvě u Verdunu. Alespoň namátkou. Ovšem jedna věc je o něčem zaslechnout a druhá býti něčemu přítomen. S pomocí posledního dílu trilogie poručíka Péricarda je možné se aspoň přiblížit skutečnosti. Třetí knížka je rozhodně nejbrutálnější a nejdramatičtější, a to jak děním, tak autorovými myšlenkami. Ostatně knížku uvádí i zakončuje docela slušně plamennými a trefnými pamflety. Samotnou bitvu u Verdunu sice již nepopisuje, ale za to vás dovede k jejímu prahu, k němuž vede cesta dlážděná mrtvými těly, potoky krve, hrdinskými činy, zbabělstvím, bitevními i každodenními ironiemi za neutuchající palby nepřátelských granátů.

Co by po právu pyšný Francouz vyzdvihuje odhodlanost, vytrvalost a nasazení svých kamarádů ve zbrani. A to zcela po právu. Všichni byli hrdinové, Francouzi a nejen oni. Ti, co bitvy přežili, i ti, co na bitevních polích nechali všechno, včetně vlastního života. Z téhle trilogie jsou Rekové verdunští asi nejlepší částí, navíc doplněnou o Péricardovy vzpomínky na návrat na místa dění po válce.

S blížícím se výročím sto let od konce První světové války a pocitem, že není připomínána dost se obávám, že autorova poslední slova v knize jsou až příliš přesná a palčivá, ač bych si přál, aby tomu bylo jinak:
"Kdo pozná někdy, jaké hrůzné boje se zde kdysi odehrály?
I vzpomínka na vás, drazí mrtví, zanikne...Slyšíte...ty zvuky hudby v taneční síni? ten smích?...jen časem v určitý den kdosi vystoupí na řečnickou tribunu...bude cosi mluviti k vaší poctě...ale z vás bude prach a popel...kosti vaše smísí se s prachem cest, po nichž kráčeti bude lhostejný chodec...a po jistých věcech i památka na vás ztratí se v moři Zapomenutí..."