braunerova komentáře u knih

Nechápu, proč je kniha v kategorii Fantasy. Jedná se o beletrizovaný životopis jednoho z nejslavnějších Vikingů Haralda Sigurdssona (1015-1066), který se stal norským králem Haraldem III. Nadchnula mě už předmluva, ve které autor uvádí prameny, ze kterých vycházel, a výslovnost vikingských jmen. Nechybí ani mapa Haraldova putování. První díl popisuje Haraldovu cestu do zlatého města Miklagard a jeho službu ve varjažské gardě byzantských císařů. A také boje s nepřáteli, od mrazivého Norska až po žhnoucí Sicílii.

2 28.08.2023

Nemám nic proti knižnímu sexu, pokud je to přiměřené a přirozené, jako třeba v Murakamiho románech. Podrobně popisované noční šmírování prostitutek a seznamování se s homosexuálními praktikami není nic pro mě, skončil jsem na straně 50. Jestli v Grónsku šířili křesťanství takhle úchylní kazatelé, nedivím se, že na to nemohou do dneška zapomenout. Fascinující historický román si představuji poněkud jinak.

4 24.08.2023

Když dva dělají totéž není to totéž. Nedávno jsem četl knihu Na smetišti světa od V.Borina, která je také o cizinecké legii krátce po 1.světové válce. Oba autoři prošli výcvikem v Sidi-Bel-Abbes a v Saidě a oba legii po krátké době opustili. Oba zažili peklo na zemi - alkoholismus, sadistické poddůstojníky, kruté tresty, neschopné lékaře. Přesto je Löhndorff věrohodnější a sympatičtější. Popisuje i příčiny tohoto stavu a také kladné stránky legie. Výborné byly kapitoly z pouštních pevností a výprava proti Kabylům v horách Atlasu v Maroku.

"Jsou muži, kteří v noci úplně nazí běží na dvůr, utíkají po schodech na střechu a tam provozují prapodivné tance, přičemž jejich zpěněné rty vřeští, takže poušť, povykující zvířecími hlasy, jako uleknutá zmlká a naslouchá."

"Když jde do tuhého, bijeme se jako lvi... Ve chvílích nebezpečí uzavírá legie železný, nezničitelný svazek tovaryšství. A to proto, že musí bojovat o holé životy s nepřáteli, kteří se bijí méně pro čest a slávu, než pro svoji domovinu."

5 23.08.2023

Tenhle romantický a dobrodružný příběh jsem nakonec nedočetl. Začátek byl zajímavý, ale udolali mě nekonečné a nudné rozhovory za účelem dostat princeznu Morganu do postele a o tom, zda je lepší Odin nebo Ježíš Kristus. Vývoj postav je nulový. Otrok a pasák krav mluví několika jazyky, skvěle zachází se zbraněmi a je zkušeným mořeplavcem. Třešničkou na dortu je to směšné jméno Ojíř, v originále je to Ogier.

4 20.08.2023

Teprve třicetiletý profesor Gordon Brown z Oxfordu má zálibu ve studiu orientálních jazyků a indické filosofii. V Indii nikdy nebyl, využije proto nabídku Secret Intelligence Service sledovat indické nacionalisty a stoupence Gándhího. Tentokrát ale slavná MI6 šlápla vedle, nejedná se o žádného dalšího agenta 007. Profesor sleduje především ženské pohlaví a vyhledává různá milostná dobrodružtví. Další knihy tohoto autora už číst nebudu.

Kniha obsahuje i cestopisnou část. Archibald Novák alias profesor Brown většinu pobytu v Indii strávil ve vlaku. Kromě několika významných památek na něj největší dojem udělali špinaví domorodci, náboženský fanatismus a nepoživatelná indická jídla.

3 18.08.2023

Pozoruhodná kniha. Čínská princezna Der Ling vypráví o císařovně Tzu Hsi, přezdívané Starý Budha. Ta se v roce 1860 po smrti císaře Hsien Fenga stala regentkou jejich syna a osudy Číny pak řídila 50 let. Ling byla po 3 roky její důvěrnicí a osobně znala většinu dvořanů. Vypráví o životě v Zakázaném městě, o významných osobách císařského dvora a také s úctou a láskou o "kruté císařovně". Vyvrací pomluvy, které byly o Tzu Hsi napsány, ale neskrývá ani její zločiny, neboť "historii je nutno vyprávěti celou, dobré se zlým". Líbily se mi příběhy kancléře Yung Lu, sadistického eunucha Li Lien Yinga nebo nešťastné lásky císaře Kwang Hsu a jeho konkubíny Perly. Výborné byly kapitoly o boxerském povstání, o vraždění Mao tzu, lidí s neholenou hlavou, a Er mao tzu, pokřtěných Číňanů.

"Za rouchem velikosti, pod bohatými šaty královskými, za dvorními obyčeji bila srdce lidských bytostí, jako jsme my sami, bytostí, které žili a milovaly jako my a byly jen dětmi Přírody, se všemi chybami a schopnostmi těchto dětí."

4 16.08.2023

Milostný příběh plný tragické lásky, náboženské nesnášenlivosti a lidského utrpení. Isaac Singer byl ortodoxní Žid a vegetarián. V roce 1935 emigroval a v Polsku zanechal svou ženu Sáru a syna. To vše promítl do románové postavy polského Žida. Jákob není jen otrokem u sedláka Bzika, je také otrokem své víry, židovských tradic, touhy a vášně.

V roce 1648 vtrhli do Polska Chmelnického kozáci. Masová zvěrstva páchaná na Židech a popisovaná v knize nejsou bohužel autorovou fantazií, ale tehdejší realitou. V dnešní době je obzvláště aktuální, že Chmelnický požádal o ochranu ruského cara a od té doby považují Rusové východní Ukrajinu za součást Ruska.

7 13.08.2023

Podrobné vypsání historie Řádu bratří německého domu Panny Marie v Jeruzalémě od jeho založení v únoru 1191 až po "hladovou" válku roce 1414. Kniha se čte jako beletrie, k čemuž přispívají občasné odlehčené poznámky, jako třeba "král Béla IV, který dostal v roce 1260 u Kressenbrunu nakládačku od železné kavalérie českého krále Přemysla II". Výborná je příloha s kresbami a medailónky významných řádových hradů v Prusku a Livonsku.
Jak se píše v úvodu, autoři by chtěli "setřít nátěr předsudků a zažitých klišé", ukázat, že každá mince má rub i líc, což se jim myslím povedlo.

Čtenář McBerny si zřejmě myslí, že k historickému území Ruska patří i Polsko a pobaltské státy, jinak si nedovedu jeho komentář níže vysvětlit. Rusku je v knize věnováno jen pár stránek v souvislosti s livonskými Mečovými rytíři.

5 12.08.2023

Kniha se mi četla špatně. Nevadí mi archaický jazyk, na ten jsem už zvyklý, ale autor se vyžívá ve složitých souvětích, které jsem někdy musel přečíst opakovaně, abych pochopil jejich smysl. Ke čtivosti nepřispívaly ani popěvky psané bleším písmem, které se v té době zpívaly v Madridu.

"Jest nám známo, čím se stali ve svém věku dobyvatelé Cortézové a Pizarrové. Čím by byli bývali v jiné epoše, nebo prostřed společností, jež si žádá jiného typu chrabrostí, osobní statečností, to zjistiti není možno. Viděl jsem vrátného vykřičeného domu, jenž má týž obličej jako Pizarro, podle podobizny velikého conquistadora."

2 06.08.2023

První díl popisuje boj Čechova kmene Slověnů se Skythy a obsahuje skutečně brutální scény. Slované jsou vylíčeni jako mírumilovní lidé, oproti zvířeckým typům z Asie. Od vydání knihy uplynulo necelých 100 let a dnes by byl autor označen za rasistu a extrémistu.

"A přivést skythské ženy do našich sídel - toho nikdy neučiním, abych náš lid zachoval při čistotě jeho krve, kterou nechť se vždy chrání pokazit sveřepou, ukrutnickou krví skythskou! Bojím se následků takového křížení!".

Dobrodružné, vlastenecké a naivní čtení s dlouhými poetickými popisy krajiny. Knihy Adolfa Velhartického se mi líbily daleko víc.

3 03.08.2023

Povídka Po stepích byla výborná. Kapitán R. vzpomíná na nešťastnou výpravu do Kalifornie v době zlaté horečky. Vozy s prospektory vyrazili z Mississippi přes Iowu, Nebrasku, severní Colorado a Utah do Kalifornie. Výprava musela přejít přes rozsáhlé prérie a pouště, překonat řeky a Skalnaté hory, bojovat s Indiány.
Další dvě americké povídky také nebyly špatné. Bohužel historické povídky byly průměr či podprůměr a Humoresky jsem už jen prolistoval.

2 02.08.2023

První půlka knihy mě nebavila. Autor popisuje život vyšší střední třídy v Anglii, zesměšňuje jejich snobství a tradice a podrobně pitvá sexuální problémy postav. Přímo otravné byly detailní popisy fyziognomie každé nové postavy. S válečnými kapitolami ale dostalo vyprávění spád. V románu jsem nenašel jedinou sympatickou postavu.
Domorodci jsou nazýváni přičmoudlíci a k otrocké práci na farmách je Britové nutí pomocí biče a kopanců. Četl jsem paměti německého generála von Lettow-Vorbecka, génia gerilové války. Nezazní tam jediné rasistické slovo a jsou plné chvály askariů, německých domorodých vojáků. Možná proto pod ním věrně sloužili do posledních dnů války. Není bez zajímavosti, že Vorbeck v roce 1955 navštívil Tanganiku, aby se tam se svými askarii po letech setkal.

4 31.07.2023

Příběh plný dobrodružství, vášnivé lásky a nenávisti se odehrává na konci 16.století v Anglii a Alžíru. Kniha se čte dobře, ale není v ní nic, kvůli čemu bych se k ní chtěl vrátit. Co mi hodně vadilo, byly odkazy na neexistující historické prameny, třeba 18 svazků dějin údajně sepsaných sirem Henrym Goadem. Takový malý podfuk na čtenáře.

4 28.07.2023

Skvělé Quatermainské dobrodružství s historickým přesahem, který autor vysvětluje v předmluvě. Doplnil bych, že zulský král Mfolozi Mpande alias Panda měl 23 synů. Princ Mbulazi v roce 1856 odvedl své přívržence k řece Tugelo, celkem asi 30 000 lidí, z čehož bylo 7 000 bojovníků. Než je stačil přes řeku odvést do Natalu napadl ho jeho bratr Cečvajo. Ten po vyhrané bitvě nechal všechny zajatce, ženy i děti povraždit. Bojiště se od té doby nazývá Místo kostí.
Zatímco náčelník Seduka, čarodějka Mamína a trpaslík Zikali jsou postavy fiktivní, John Dunn je historická osobnost. Román je plný lásky, zrady, žárlivosti, nenávisti a báječného humoru, který by si dnes už žádný autor nedovolil napsat:

"Je ztracen ten, jenž byl nejlepším bělochem v celé Jižní Africe, kterého jsem miloval více než svého otce a veškeré své příbuzné.
To můžeš snadno říct ty bastarde, odpověděl Saduko, když nevíš, kdo jest tvým otcem a tvými příbuznými."

4 25.07.2023

Mohu se jen přidat ke komentáři níže. Autor všechna místa na Moravě a v Polsku spojená s Janem Sokolem sám osobně prošel a text doprovodil spoustou krásných fotografií.

Díky téhle publikaci jsem zjistil, že v románu J.F.Karase Suchý čert a Divoký sokol mu autor chybně přisoudil účast v bitvě u Nikopole v roce 1397.

4 22.07.2023

První povídka z prosince 1854 mě příliš nebavila, je to takový průvodce válečným Sevastopolem. Je psaná v druhé osobě množného čísla a všechny osoby jsou bezejmenné. Další dvě povídky byly výborné, ostatně sám mladý Tolstoj se oddával stejným vášním jako jeho literární hrdinové. Také hodně pil, byl vášnivý hráč, nadělal obrovské dluhy z hazardu a chytil pohlavní chorobu.

3 22.07.2023

Originál se jmenuje Listy kamenné knihy. Jak autor vysvětluje v doslovu, který mimochodem v českém vydání chybí, příběh vznikl "čtením" maleb na žulových skalách Oněžského jezera a na břehu Bílého moře. V příběhu se potkávají lidé z různých časových období. Ljokův kmen žije hluboko v době kamenné, nezná ani kladení pastí, zatímco cizinci mají bronzové meče a velké lodě, schopné plavby po moři.
Dětský svět A. Liněvského je surovým bojem o přežití. Rekonstrukce života pravěkých lidí je plná naturalistických obrazů, obětování miminka nebo zabíjení žen a malých dětí kvůli tradicím kmene. Hlavní hrdina lže a používá různé triky, aby zabil své nepřátele. Pro autora, který zažil dvě světové války, bolševickou revoluci a stalinský teror, to asi bylo normální dětství, já ale raději s láskou vzpomínám na dobrodružství Kopčema a dalších hrdinů z románů Eduarda Štorcha.

5 18.07.2023

Cca 30 let mi kniha ležela ve sklepě, abych jí teď oprášil a za 2 dny přečetl. Nejedná se o historický román, jako je Goya, Nepravý Nero nebo Josephus Flavius, ale o fikci, ve které skutečné osoby a jejich osudy posloužili autorovi jen jako literární předlohy. Proto také ty fiktivní jména. Můžeme se jen dohadovat, že Proell představoval Hermanna Göringa a předobrazem bratra Hannsjörga byl Joseph Goebbels. Není to černobílé čtení. Oskar Lautensack sice pro slávu a bohatství využívá všemožné triky, na druhé straně je ale skutečně nadaný a charismatický. Je to opravdový jasnovidec, který ve vypjatých chvílích dokáže číst myšlenky a předpovídat budoucnost. Je bezohledným cynikem, ale dokáže i upřímně milovat. Ve vysoké politické hře je ovšem dětinským diletantem. Maska na zdi mu připomíná, kým mohl být, kdyby se nezaprodal nacistům.

4 15.07.2023

Jak jsem se dočetl na internetu, Sepie by měla být jeden z prvních románů vydaných v angličtině o Borneu. Do značné míry se jedná o příběh autobiografický. Owen Rutter, stejně jako hlavní hrdina Denis, strávil v mládí 4 roky jako vládní úředník v britském Borneu. V první části autor popisuje příjezd mladého Denise na Borneo, život koloniálních úředníků a správu okresu v odlehlé části Bornea, obývaného lovci lebek Muruty. Zajímavá byla jednání s náčelníky Murutů a jejich povstání, podnícené intrikami arabského obchodníka. Druhá část knihy o milostných vztazích Denise je pro dnešního čtenáře jen těžko stravitelná.

Kniha je plná britského rasizmu. Koloniální úředníci si kupovali mladé domorodé dívky a před odjezdem domů se jich zbavovali. To autorovi nevadilo, problém pro něj byl sex s jiným plemenem. No vida, od vydání románu uplynulo 100 let a kanadský premiér se omlouvá národu, že jako student přišel na večírek převlečený za mouřenína.

2 11.07.2023

Tentokráte půjdu proti proudu, za mě literární slabota, kniha mě za chvíli přestala bavit. Sepp Allerberger si nepsal žádný deník a promluvil až po 50 letech. Po takové době zbude jen pár fotografií, medaile a v paměti několik historek. Wacker proto vypravování doplnil krvavými scénami, výklady o zbraních a okořenil neustále se opakujícími hláškami typu "hlava pukla jak přezrálý meloun", "klokotající krev" nebo "vojáci jsou na pokraji fyzických sil". Literárního Seppa obdařil takřka nadpřirozeným uměním střelby; opakovaně zachraňuje svojí jednotku, postřílí sovětské důstojníky, vyřídí oddíl odstřelovačů nebo zlikviduje 7 transportérů z 12. Na Slovensku dokonce odrovná celou rotu Rusů. Bylo to tak nevěrohodné, že i překladatel V. Cinke připojil poznámku, že je těžké rozlišit, co jsou skutečné zážitky a co literární invence A.Wackera. Osudy skutečného Seppa Allerbergera by si zasloužily lepšího spisovatele.

2 07.07.2023