Sevastopolské povídky
Lev Nikolajevič Tolstoj
Povídky klasika ruské literatury a vůdčí osobností ruského kritického realismu inspirované jeho účastí v Krymské válce.
Literatura světová Povídky Válečné
Vydáno: 2010 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Севастопольские рассказы (Sevastopoľskije rasskazy), 1855
více info...
Přidat komentář
Výborné reportážní Sevastopolské povídky jsou zřejmě jedním z prvním děl moderně pojaté světové protiválečné literatury. Realistické a syrové záznamy z krymské války, kterou jako důstojník Tolstoj sám zažil. Naturalistické obrazy ostřelování z dalekonosných děl, umírání v lazaretech, záznamy hovorů ruských a francouzských vojáků ve chvílích klidu zbraní, amputace končetin - a závěrečný obraz, kdy po jedenáctiměsíční bezvýchodné poziční válce Rusové po rozkaze s hořkostí opouštějí své bašty a stahují se do týla. Výborné.
Urcite doporucujeme precitat. Je to najstahovanejsia vojenska kniha na nasej stranke a vieme aj preco. Tri uzasne poviedky, ktore stoja za precitanie.
Vedle delší povídky Smrt Ivana Iljiče jsou Sevastopolské povídky mé nejmilejší Tolstého dílo. Kam se hrabe obézní Vojna a mír! Kratší útvary šly podle mě titánovi z Jasné Poljany nejlíp. Ostatně je mnohem těžší vyjádřit se působivě (například o válce) stručně, než na obřím prostoru řady tlustých svazků. Mimochodem, William Styron to v Dlouhém pochodu zvládl ještě stručněji.
Pan Tolstoj je prostě pan Tolstoj. Doporučuji přečíst. Jeho postřehy, hluboké sondy do lidských duší, pravdy ... a ještě umět pojmenovat. Neuvěřitelné. Úžasné.
"Hrdinkou mé povídky - hrdinkou, kterou miluji z celého srdce, snažil jsem se jí zobrazit v celé její kráse, a ona byla, je a bude vždycky krásná - je pravda."
Svůj pobyt v Sevastopolu a jeho rozhodující okamžiky Tolstý shrnul ve 3 velmi realistických povídkách. Krátké časové úseky shrnují osud obléhaného Sevastopolu a jeho obránců, objektivně a bez zbytečných příkras.
Na jedné straně veskrze odporné a páchnoucí místo, na straně druhé voňavé a kvetoucí louky. Krásné dívky procházející se na promenádě, nadutí oficíři v parádních uniformách. Strach ze smrti a zranění, obava z posměchu a ztráty cti přikrčíte-li se před granátem či kulkou, ale také hrdinská neústupnost a bujará odvaha obránců Sevastopolu.
Tolstý je právem velikán, i když v té době teprve začínal.
Kéž by víc autorů mělo takové začátky, protože švih a ráznost pozdějších románů obležený Sevastopol ještě nemá. Zdaleka to však nevadí, autor se taky nehnal do nějakých extrému a vše podstatné uložil do schránky několika povídek. Povídek které si vždy přečtu jedním dechem a to z mnoha důvodů, protože já když se pustím na válečnou cestu ( s kýmkoliv) nedá mi to pokoj dokud to nedočtu.
Tři válečné povídky jejichž literární hodnota je bezpochyby veliká. První mi připadala jako oslava ruského vojáka, avšak další dvě byly mnohem naturalističtější a realističtější. Lépe podle mne zachycovaly strach z hrůz. Jako je smrt a zranění. Strach co si o vás pomyslí vaši kolegové, když se budete krčit při dopadech kulí a granátů, je velmi dobře a zajímavě podán. Měl jsem dojem, že vidina ,,jen" zranění je vlastně přáním, že z toho vyváznete a zachováte si čest. Musím uznat, že tyto črty jsou velice skvělým čtením.
Velmi působivý popis obleženého Sevastopolu. Je poznat, že touto knihou Tolstoj teprve začínal a k vypsanému stylu Anny Kareniny to je ještě daleká cesta, ale co by někteří dnešní autoři dali za to, aby psali alespoň trochu jako Tolstoj v sedmadvaceti..
,,Ale dobrým hrdinou mé povídky, kterého miluji ze všech sil své duše, kterého jsem se snažil vylíčiti v celé jeho kráse a který vždy byl, je a bude krásný - je pravda."
Zvláští - když byl L.N.T. v Krymské válce, tak tam ve volných chvílých psal o svém dětství, jinošství, dospívání... S odstupem zase psal na jiném místě povídky o tom, co zažil v Sevastopolu z toho nejzajímavějšího. Asi potřeboval odstup, vnímal přitom co se děje kolem, ale psal o tom, co už měl uložené v paměti.
Část díla
Sevastopol v květnu / Sevastopol v máji
1856
Sevastopol v prosinci
1856
Sevastopol v srpnu / Sevastopol v srpnu 1855
Autorovy další knížky
2012 | Anna Karenina |
1969 | Vojna a mír I. |
2005 | Vojna a mír |
2018 | Kreutzerova sonáta |
1959 | Smrt Ivana Iljiče |
První povídka z prosince 1854 mě příliš nebavila, je to takový průvodce válečným Sevastopolem. Je psaná v druhé osobě množného čísla a všechny osoby jsou bezejmenné. Další dvě povídky byly výborné, ostatně sám mladý Tolstoj se oddával stejným vášním jako jeho literární hrdinové. Také hodně pil, byl vášnivý hráč, nadělal obrovské dluhy z hazardu a chytil pohlavní chorobu.