braunerova přečtené 1005

Strašidelné koně: (Welserské tažení do Eldoráda) 1941, Bruno Brehm

Malé Benátky, Klein Venedig, byla soukromá kolonie německého bankovního rodu Welserů na území dnešní Venezuely a Kolumbie. V roce 1531 vyrazila ze zálivu Coro do vnitrozemí výprava Němců a Španělů vedená guvernérem Ambrosiem Dalfingerem hledat poklady bájného El Dorada. Expedice trvala dva roky, během nichž conquistadoři za neustálých bojů s indiány zdolali horský masiv Sierra Nevada ve východních Kordillerách a dorazili do kolonie Mapaure. V příběhu vystupuje řada historických postav, jako třeba kapitán Esteban Martín, augustinián Vicente de Requejada nebo ochránce indiánů dominikán Antonio Montesino. Vyprávění o šílenství španělských conquistadorů a o utrpení indiánů je jen pro silné povahy. "Nad Doradem vládne ďáblův nejvyšší místodržící, všemohoucí kacík. Každého večera pluje na voru z nejdrahocennějších dřev přes neznámé, skryté horské jezero, od hlavy až k patě pokryt zlatým prachem. Na břehu vystoupí na zem, pomodlí se k Belzebubovi a pak se ponoří do jezera, aby se sebe smyl zlato. Vrací se s tělem černým jako noc a příštího dne koná tutéž cestu, aby mohl obětovat ďáblu." Bruno Brehm věnoval svůj román koním, které viděl umírat na bojištích první světové války.... celý text

Afrika volá! Cestování v zemi neobmezených možností (1. sv.) 1936, Hermann Freyberg

Hermann Paul Freyberg strávil řadu let v Africe jako lovec zvěře a hledač diamantů, prováděl také výzkum goril a okapi. Jednotlivé kapitoly jsou v podstatě samostatné příběhy, zajímavé bylo třeba dobrodružství v zemi leopardích mužů nebo povídání o spavé nemoci. Celou knihou prostupuje autorova víra v civilizační přínos kolonizace, nadřazenost bílé rasy a neskrývaný rasizmus. Mezi bělochy jsou nejlepší Němci a mezi nimi obzvláště sám Freyberg. "Různé misie, jejichž činnost je jinak velmi záslužná, vzbuzují v "černých bratřích" zbytečné pocity rovnoprávnosti. Pracovní schopnost negrů pak velmi slábne a výkonost rapidně klesá." Je zajímavé, že ještě v polovině 20.století nebylo slovo "negr" (nigger) považováno za urážlivé. Naopak rasistické bylo tehdy slovo "černý" (black).... celý text

Muž, nazývaný Shakespeare 1941, Konrad Haemmerling

Tak tohle byla velká výzva. Od Shakespeara jsem nikdy nic nečetl, básně nejsou můj šálek kávy. Snad ještě jako dítko školou povinné jsem byl v divadle na nějakých jeho hrách. Konrad Haemmerling z dochovaných kusých informací vytvořil básnickým jazykem beletrizovaný životopis muže, který se jmenoval Shakespeare. Hodně se dozvíte o životě herců, jaké události ovlivnily Shakespearova díla, jaké byly poměry na královském dvoře a o tragické lásce a nenávisti lorda z Essexu a královny Alžběty. "Kat mávl mečem. Musel udeřiti dvakrát. Pak vyzdvihl hlavu a zvolal: Bůh ochraňuj královnu! Proužek krve se řinul z úst na krátký vous. Pacholek hodil na mrtvolu černé sukno. Jako by to býval jen herec, myslil si Shakespeare, který musí ustoupit z jeviště, poněvadž jeho úloha je u konce. Jeho ústa zmlkla a nikdo ho už neuslyší."... celý text

Slavné bitvy českých dějin 2019, Jan Kvirenc

Za mě velké překvapení. Už jsem četl plno publikací o významných bitvách českých i světových dějin, ale žádná nebyla takto uspořádaná. Především odborný text je oživený spoustou citací z kronik, vzpomínek účastníků a historické literatury. Místa bitev jsou přiblížena fotografiemi krajiny a staveb. Výborný je i sloupek Co se stalo s významnými letopočty, které se vztahují k politickému vývoji českých zemí. Nechybí mapky bojiště a informace o nových archeologických objevech. "Znám hřbitov, nesmírný hřbitov, čtyři hodiny cesty dlouhý, dvě hodiny široký, hřbitov, na němž odpočívají tisíce nebožtíků: synů, bratrů, otců - a jejich hrobů nikdo neosvětluje a na jejich hrobech se nikdo nemodlí. Jsou to zapomenuté hroby padlých."... celý text

Nezapomeň na zlé časy 2010, Günter Koschorrek

Každý člověk po 50 letech spoustu událostí zapomene a špatné skutky vytěsní nebo si je upraví tak, aby vypadal v co nejlepším světle. Možná že Koschorrek také střílel zajaté Ivany, znásilňoval ruské ženy a některé historky si vymyslel nebo je slyšel od kamarádů. Ale nebyl to historik, nepsal žádnou odbornou publikaci a jeho paměti jsou sice subjektivní, ale autentickou výpovědí o životě německého vojáka. Přišlo mi fascinující, jak zmanipulovaní byli nejen civilisté v zázemí, ale i prostí němečtí vojáci na frontě. To je také pro mě hlavním poselstvím knihy; varování dalším generacím, že státní propaganda a mainstreamová média dokáží lidi snadno zfanatizovat. Dnes už naštěstí máme sociální sítě a nejsme odkázání na šeptandu, jak na ní často vzpomíná autor.... celý text

Africký uprchlík 1932, R. V. Gery

O autorech povídek jsem nedohledal žádné údaje. Jedná se o průměrné čtivo se snadno předvídatelným koncem, nic, k čemu bych se chtěl podruhé vrátit. Africký uprchlík (R.V.Gary) - anglický guvernér Quayle bojuje proti bílým otrokářům v Jižní Africe. Zapovězené údolí (L.P.Groen) - dobrodružství cestovatele Majora a jeho černého sluhy Jima v Jižní Africe. Obhájce hvězdy (Ernest Haycox) - westernový příběh z Divokého západu. Ambrový skorpion (H.B.Jones) - námořní důstojník Peterson vypráví o záhadném čínském artefaktu, se kterým se setkal na parníku plujícím ze Saigonu do Manily. Tahle jediná povídka se mi líbila.... celý text

Modrý námořník 1958, Josef Kopta

Dobrodružné příhody Jaroslava Bogara sice nejsou žádné literární veledílo, ale čtení je to zajímavé. Zato Zlatou sopku jsem už četl dříve jako samostatnou publikaci a tu považuji za podprůměr. Především mě vadil hlavní hrdina, tajný ruský revolucionář Katajev, který nenávidí buržoazii, carský režim a Japonce.... celý text

Paměti otrokářovy 1930, Joachim Nettelbeck

Výborné paměti plavčíka, kormidelníka, kapitána, váženého měšťana a především vlastence Joachima Nettelbecka. Narodil se v roce 1738 v Kolbergu v Prusku. V 11 letech ho vzal strýc jako plavčíka na obchodní cestu do Amsterodamu, kde utekl na otrokářskou loď plující do Afriky a do Surinamu, tehdejší Nizozemské Guyany. Většinu svého života strávil na mořích a oceánech, proslavil se ale obranou rodného Kolbergu roku 1807 při obléhání města francouzskou armádou. Paměti jsou především autentickým svědectvím o tehdejším životě námořníků. Nettelbeck byl bouřlivák, měl konflikty se svými nadřízenými a vedl plno soudních sporů, takže o různá dobrodružství není v knize nouze. Vůbec poprvé jsem četl podrobný popis obchodu s otroky. Na holandských lodích platila přísná pravidla, jak otroky nakupovat a jak s nimi zacházet. V okovech například byli jen muži, ženy a děti se mohli pohybovat volně. V 10 hodin dopoledne bylo první jídlo, v 17 hodin druhé. V mezidobí byli všichni otroci na palubě, kde měli pevně daný program - drhnutí paluby, tanec, hraní her. Důvodem ovšem nebyla lidumilnost, ale dobrý stav černého "zboží", za ztráty odpovídal kapitán majitelům lodi. V roce 1944 nechal ministr propagandy Goebbels natočit o obraně Kolbergu velkofilm Kolberg. Dnes Němci z důvodů korektních úprav dějin přejmenovávají ulice a náměstí pojmenované po Nettelbeckovi. Asi nevědí, že národ bez hrdinů není nic, jen jméno.... celý text

Dřevěné kříže 1970, Roland Dorgelès

Koncem roku 1914 se k četě pěšího pluku z Normandie připojil i Gilbert Demachy, student práv z bohaté rodiny. Asi jsem namlsán podobnými knihami Péricarda nebo Gaudyho, ale tohle vyprávění z každodenního života francouzských vojáků mě zoufale nebavilo. Frontové akce a silné momenty jsou až ke konci knihy.... celý text

Courtrai. 11. července 1302: Bitva zlatých ostruh 2017, Xavier Hélary

Bitva zlatých ostruh, která se odehrála v roce 1302 před zdmi hradu Courtrai, předznamenala konec epochy středověkých rytířů. Znamenala také počátek vlámského národního uvědomnění a vlámské samostatnosti. První polovina knihy popisuje politickou a hospodářskou situaci ve Flandrech, složení královské armády a vlámských milicí. Druhá část knihy je věnována vlastní bitvě. Publikace je čtenářsky přívětivá, nudila mě jen poslední kapitola Ohlasy bitvy. Kromě seznamu pramenů přidal autor i krátké povídání o soudobých kronikářích. Středověcí kronikáři zaznamenali, že před bitvou slavný kůň Morel třikrát odmítl, aby na něj nasedl vrchní francouzský velitel hrabě z Artois, šedivá ropucha plivala směrem k Francouzům jedovaté sliny a žádný kůň v královském vojsku deset dní před bitvou nezaržál. Francouzi bohužel na tato jasná nebeská znamení nebrali zřetel a dopadli jak dopadli.... celý text

Noc Valpurgina 1925, Gustav Meyrink (p)

Fantastický příběh o zhroucení starého dekadentního světa Rakouska-Uherska vyšel v roce 1917, ve čtvrtém roce Velké války a na počátku ruské revoluce. Hlavními postavami jsou císařský lékař Flugbeil zvaný Tučňák a podivný nemrtvý herec Zrcadlo, v jehož tváři se zrcadlí lidem jejich duše, jejich skrývané obavy a jejich nejtemnější tajemství. Děj se odehrává na Hradčanech, kde rakouská aristokracie nevidí a nechce vidět revoluční kvas dole ve městě, předzvěst krvavé revoluce. "Co jste? vybreptl císařský tělesný lékař. Mandžurec. Z vysočin čínských. Z Říše Středu. Říše Středu leží východně od Hradčan. Kdybyste se někdy odhodlal přejít Vltavu a vkročit do Prahy, měl byste odtamtud ještě dost daleko do Mandžurie."... celý text

Zlatá nit 1980, Louis de Wohl

Náboženskou literaturu nečtu, ale tohle je především slušný historický a romantický román. Příběh začíná 20. května 1521, kdy francouzsko-navarrská armáda zaútočila na město Pamplona. V pluku lorda de Gramont slouží švýcarský žoldnéř Ulric z Flue, zatímco pevnost hájí baskický šlechtic don Iňigo de Loyola. Osudy obou mužů se časem proplétají. V knize jsou vypsány některé vize a myšlenky z Duchovních cvičení Ignáce z Loyoly, hlavním hrdinou je ale "Dlouhý" Uli, fiktivní synovec svatého Mikuláše z Flue přezdívaného strýček Klaus. Uliho prostřednictvím autor popisuje běsnění vojenské soldatesky ve Španělsku a Římě a poměry ve Svaté zemi. Vyprávění končí založením řádu Tovaryšstva Ježíšova v roce 1540. V doslovu autor uvádí stručný životopis svatého Ignáce.... celý text

Sňatek Corbalův 1929, Rafael Sabatini

Příběh o lásce, věrnosti a zradě v dobách jakobínského teroru. Zatímco lid slaví svržení monarchie a heslem Republiky je Volnost, Rovnost a Bratrství, revoluční tribunály posílají na popraviště nevinné lidi, jejímž jediným proviněním je aristokratický původ. Mezi nimi je i mladá a krásná hraběnka z Monstorbieru. Kniha se četla dobře, ale konec mi přišel na Sabatiniho poněkud odfláknutý, jak je ostatně napsáno i v komentáři níže. Moje vydání z roku 1929 obsahuje ještě novelu Z Benátek, která se mi líbila mnohem víc. Vypráví o pokusu Benátské republiky zavraždit roku 1500 v městě Rimini kondotiéra Cesare Borgiu, syna papeže Alexandra VI.... celý text

Chlapík z Costa Nuevy 1937, Louis de Wohl

Prostoduchý příběh s mravním podtextem o chudém peónovi Josém Torre, který hledá štěstí v politice. Zábavné vyprávění pro starší děti už dnes nikoho zajímat nebude.... celý text

Tajemství jezera Oreganského 1926, Bohumil Bouška

Čestný inženýr Vláďa Melich, krásná majitelka továrny Juliána a padouch Estevan. Karty jsou rozdány hned v úvodu. Spíše bych to zařadil k brakové literatuře, není to nic pro mě, skončil jsem na straně 90.... celý text

Zázrak mangového stromu 1923, Leo Perutz

Moderní pohádkový příběh, která nedosahuje kvalit pozdější děl Leo Perutze (jedná se o jeho druhou knihu). Hrdinou příběhu je lékař a toxikolog Kircheisen, kterého zavolal baron Brown kvůli uštknutí exotickým hadem. Čtenáři je od začátku jasné, že je svědkem zázraků indického fakíra. Rajská zahrada, strom života a had odkazují na křesťanství.... celý text

Baron Trenck: Až na hranici pekel 2024, František Niedl

Kdo četl knihu Karla Richtra Ďábel Trenk z roku 1996 bude tímto románem zklamán. Jednak obě knihy mají v podstatě stejný děj, ale co je horší, události jsou namnoze popsány velmi podobnými formulacemi. Malá ukázka: "Josefina s malou tu samozřejmě mohou zůstat (F.N, str.140)" oproti "Ty s malou tady přece můžeš zůstat (K.R., str. 119)". Důvodem může být, že oba autoři čerpali texty z Trenkovi autobiografie, ovšem Karel Richter napsal literaturu faktu a uvedl seznam použité literatury. Přidanou hodnotou románu F.N. je dobrodružná část - baronovi duely a šarvátky s bandity. Těžko ale říct, co z toho vychází ze skutečných událostí a co je fikce, v knize bohužel chybí dovětek autora. Jako oddechovka dobré, do dalších dílů už ale nepůjdu.... celý text

Viva Villa ! 1935, Edgcumb Pinchon

Beletristicky zpracované životopisy mám rád, ale tenhle mě poněkud zklamal. Autor se snaží o idealistické vylíčení Dorotea Aranga a tak něco vynechá, něco nevysvětlí a něco přejde jedním řádkem. Omlouvá Villovy masové popravy zajatců, za útoky na Američany Villa prý nemůže a tak podobně. Teprve po sérii porážek od Obregóna autor přiznává, že Pancho Villa zůstal takovým, jakým vždycky byl - prostým peónem a banditou. V době své největší moci rozdává úřady příbuzným a kamarádům, popravuje lidi bez soudu a omlouvá zločiny, neschopnost i zradu svých spolubojovníků. Na druhou stranu je v knize plno informací, které nejsou běžně známé, takže za přečtení určitě stojí.... celý text

Noc pod Kamenným mostem 1990, Leo Perutz

Skvělá kniha, Leo Perutz byl pan spisovatel. Kamenný most, který spojuje dva světy, Pražský hrad a Židovské Město, římského císaře a jeho Žida. Kniha nese nadčasové poselství - za všechny pohromy, za deset ran egyptských, za morové pandemie, vždy byli vinni Židé a museli za to zaplatit. Velký rabín Rabi Löw se pokusí Židy ochránit pomocí magických sil a vytvoří kouzlo lásky. Ale magie je nebezpečná. Jak to celé dopadlo víme z historie, po moru následovala Bílá hora, exekuce na Staroměstském náměstí a třicetiletá válka. Autor v Epilogu vzpomíná na staré židovské ghetto, rozpadající se domy, křivolaké špinavé uličky, temné průchody a špeluňky, kde se scházela pražská galérka. V jeho představách ale prožívá Židovské Město dobu svého největšího rozvkětu za vlády císaře Rudolfa II. Jakožto rodilý Pražák jsem občas zavítal do Maiselovy ulice zvané Majzlovka, nemaje ponětí o existenci Mordechaje Maisela. Takže díky pane Perutz.... celý text

Daleká cesta českého zajatce 1935, František Flos

Starý dobrý pan učitel Flos. V penzi bydlel v Praze na Spořilově, kde jsem se narodil, takže by se dalo říct, že jsme rodáci. V dětství mě jeho knihy bavily a tak jsem z nostalgie přečetl i Dalekou cestu. Mladý voják Alois Kohoutek nechtěně opustí ruský zajatecký tábor v Turkestánu a vydá se na dlouhou cestu domů. Je to taková pohádka pro prvorepublikové děti; ty dnešní už nic takového číst nebudou. Tak jako v jiných svých knihách nezapře Flos svojí učitelskou profesi, dobrodružný román mi občas připomínal hodiny zeměpisu. Věnuji do knihobudky.... celý text