Za hvězdou mořeplavce Behaima
Karel Fleissig
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/183066/bmid_za-hvezdou-moreplavce-behaima-rS0-183066.jpg
4
3
3
Životopisný román o mořeplavci Martinu Behaimovi, jehož rod pocházel ze západních Čech, on sám se narodil v německém Norimberku, odtud ho obchodní zájmy zavedly do Nizozemí a posléze do Lisabonu, kde vstoupil do služeb portugalského krále. Přestože přinesl lidstvu mnoho poznatků, stihl ho osud Kryštofa Kolumba a dalších mořeplavců a na sklonku života byl zavržen portugalským vládcem, živořil v Lisabonu a zemřel jako nuzák.... celý text
Přidat komentář
Těšil jsem se na jednu z mnoha dobrodružných knížek, ale ouha. Literárně je spisovatel skutečně umělec, ale mě tedy dějem nestrhnul. Než vůbec hlavní hrdina vyrazil na první plavbu do Afriky, tak uběhl čas až někam na stránku 100. Na straně 160 už je zpět z druhé výpravy. A tak dobrodružství končí a začíná politikaření Portugalské monarchie. Jak jsem psal sloh je přímo básnický a je určitě dobře, že byl zmapován život velkého člověka s českými geny, ale čekal jsem trošku něco jiného.
Opět jeden neuvěřitelný úlovek z českobudějovické nádražní knihovny. O mořích a mořeplavcích jsem s oblibou čítala už v dětství. Ale Martin Behaim? Kdo to je? Že by si ho autor vymyslel? To vše se mi honilo hlavou, když jsem knihou listovala.
Ne, Martin Behaim není smyšlená postava. Dle některých názorů se dokonce narodil v Čechách, dle jiných, jichž se přidržel i autor knihy, byl jeho rodištěm Norimberk, avšak rod Behaimů pocházel z Čech.
V mládí bystrý a nadaný mladík, výborný matematik, prvorozený syn obchodníka suknem, který měl převzít rodinný podnik. Ale po několika letech, které strávil na zkušené v různých koutech Evropy, se chopil příležitosti, která neměla nic společného se suknem. Měl vstoupit do služeb portugalského krále a pracovat na technických vylepšením pro jeho námořní flotilu. I tehdy, v době, kdy neexistoval internet, ale ani telefon či telegraf, pouze osobní či poštovní spojení, se totiž o Behaimových schopnostech dozvěděli vlivní muži v různých koutech Evropy. Musel být tedy skutečně geniální, jestli ho dal k sobě povolat samotný král.
Zanedlouho se Martin zúčastnil i první, velmi náročné plavby do střední a jižní Afriky. A láska k životu na moři a volnosti u něj přetrvala po celý život – byla silnější než láska k matce a sourozencům, láska k manželce a dítěti či k pohodlnému životu bez zbytečných útrap. Martin se nedal nikým a ničím zastavit. Ani novým králem, který jej z portugalského královského dvora vyhostil. Behaim si opatřil vlastní loď a pokračoval v plavbách. Tak dlouho, dokud mu nedošly peníze a neselhalo už tak podlomené zdraví. Umírá daleko od rodiny, v chudobě, obklopen jen svým přítelem, někdejším lékařem Jana II., a mnichem z útulku pro chudé.
Dobrodružství, exotiku, historická fakta – ale i otázky lidské rovnosti a smyslu lidského konání, vášně a touhy jednotlivých postav, silná přátelství, to vše najdete v této knize, která se zdá být stejně zapomenutá, jako její hlavní hrdina. Je to škoda, protože Martin Behaim učinil řadu významných objevů, sestrojil na svou dobu výjimečný a až dosud zachovalý globus a zapsal se i do dějin dalších oborů.
Štítky knihy
Afrika Portugalsko objevitelské cesty
Autorovy další knížky
| 1981 |  Hříšné časy |
| 1966 |  Žoldnéřské intermezzo |
| 1977 | Za hvězdou mořeplavce Behaima |
| 1976 |  Ďábelská fuga |
| 1963 | Píseň o Martínkovi |
Lyricky ztvárněný životopis Martina Behaima je z velké části autorova fantazie. Behaimova práce pro portugalský dvůr byla tajná a většina lisabonských archivů padla za oběť strašnému zemětřesení v roce 1755. Také kapitán Diogo Cao je záhadná postava dějin, není ani jisté, zda se s ním Behaim von Schwarzbach skutečně plavil. Autor oba vykreslil jako čestné muže a odpůrce kolonialismu. Jak píše v doslovu, jeho úmyslem bylo zachytit portugalský kolonialismus, který "se neštítil pod pláštíkem křesťanství použít nejhnusnějších prostředků, aby dosáhl svých surových, dobyvačných cílů". Proto také vládce Mipindiho vylíčil jako mírumilovného panovníka. Ve skutečnosti domorodý ráj vypadal jinak, než jak ho líčí Karel Fleissig. Poddaní měli postavení otroků a černá šlechta jimi platila evropské zboží. Portugalské muškety pak byly použity pro dobyvačné války.
V roce 1937 chtěli Behaimovi potomci prodat do USA jeho globus zvaný Erdapfel, zemské jablko. Když se o tom dozvěděl Adolf Hitler, zakoupil ho a daroval městu Norimberk.
„Chtěl bych poznat celý svět, ale obávám se, že je příliš velký na to, abych to stihl“
Martin Behaim