Karel Fleissig

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1912 - 1976

Populární knihy

/ všech 13 knih
Návrat
Návrat
Hříšné časy
Hříšné časy
Ďábelská fuga
Ďábelská fuga
Plzeň
Plzeň

Nové komentáře u knih Karel Fleissig

Za hvězdou mořeplavce Behaima Za hvězdou mořeplavce Behaima

„Lyricky ztvárněný životopis Martina Behaima je z velké části autorova fantazie. Behaimova práce pro portugalský dvůr byla tajná a většina lisabonských archivů padla za oběť strašnému zemětřesení v roce 1755. Také kapitán Diogo Cao je záhadná postava dějin, není ani jisté, zda se s ním Behaim von Schwarzbach skutečně plavil. Autor oba vykreslil jako čestné muže a odpůrce kolonialismu. Jak píše v doslovu, jeho úmyslem bylo zachytit portugalský kolonialismus, který "se neštítil pod pláštíkem křesťanství použít nejhnusnějších prostředků, aby dosáhl svých surových, dobyvačných cílů". Proto také vládce Mipindiho vylíčil jako mírumilovného panovníka. Ve skutečnosti domorodý ráj vypadal jinak, než jak ho líčí Karel Fleissig. Poddaní měli postavení otroků a černá šlechta jimi platila evropské zboží. Portugalské muškety pak byly použity pro dobyvačné války. V roce 1937 chtěli Behaimovi potomci prodat do USA jeho globus zvaný Erdapfel, zemské jablko. Když se o tom dozvěděl Adolf Hitler, zakoupil ho a daroval městu Norimberk. „Chtěl bych poznat celý svět, ale obávám se, že je příliš velký na to, abych to stihl“ Martin Behaim“... celý text
— braunerova

Za hvězdou mořeplavce Behaima Za hvězdou mořeplavce Behaima

„Těšil jsem se na jednu z mnoha dobrodružných knížek, ale ouha. Literárně je spisovatel skutečně umělec, ale mě tedy dějem nestrhnul. Než vůbec hlavní hrdina vyrazil na první plavbu do Afriky, tak uběhl čas až někam na stránku 100. Na straně 160 už je zpět z druhé výpravy. A tak dobrodružství končí a začíná politikaření Portugalské monarchie. Jak jsem psal sloh je přímo básnický a je určitě dobře, že byl zmapován život velkého člověka s českými geny, ale čekal jsem trošku něco jiného.“... celý text
— Romcajs

Žoldnéřské intermezzo Žoldnéřské intermezzo

„Výborné vyprávění z třicetileté války, nepoznamenané marxistickou ideologií. Příběhy na sebe volně navazují a popisují bouřlivé události v Plzni v letech 1618 a 1619, především Mansfeldovo obléhání města a bitvu u Záblatí. Autor, jak píše v doslovu, strávil šest let pátráním v knihovnách a archivech, aby mohl oživit osudy skutečných lidí. "23.května z oken Pražského hradu vyletí tři ptáci bez křídel. Dva z nich, Jaroslav Martinic a písař Vilém Fabricius Platter, lapají roztaženýma rukama po vzduchu .. Třetímu, Vilému Slavatovi, se z kanceláře nechce. V posledním okamžiku se ještě chytí za okno, chvilku tak visí, podoben kusu velkého hadru, ale rány do ruky ho zbaví sil, pustí se a jak letí, rozbije si hlavu o římsu a nakonec tváří narazí na kámen."“... celý text
— braunerova

Píseň o Martínkovi Píseň o Martínkovi

„Syrové vyprávění z doby 2. světové války, sepsané na základě skutečných událostí. Nacisté se dovedli "postarat" o každého, kdo se jim jakkoli protivil, i o jeho rodinu včetně dětí. Malý školák Martínek přijde jednoho předjarního dne roku 1942 o oba rodiče – v noci, zatímco chlapec spí, jsou odvlečeni do vězení a brzy poté popraveni. Chlapce se ujme babička, od ní je ale odebrán a umístěn v dětském domově pro děti vězněných a popravených v Praze na Jenerálce. Snaha cizích dobrodinců odvést chlapce do bezpečí se nezdaří a pro zachránce má tragické následky. Děti z Jenerálky končí v koncentračním táboře ve Svatobořicích na Kyjovsku, trpí hlady, bitím a hrozí jim smrt. Z osudů malého Martina mrazí. Autor skvěle vylíčil dětskou nevinnost (Proč mě tu rodiče nechali? Pojedeme za maminkou a tatínkem do nemocnice? Proč je ta paní tak zlá?) jako protiklad nezměrné krutosti nacistického režimu, který svoji surovost nezastaví ani před dětmi. Chlapec i jeho kamarádi z Jenerálky jsou nuceni předčasně dospět. Je to zřetené v závěru knihy, ve Svatobořicích, kde jsou děti nuceny nejen k těžké fyzické práci, ale zároveň se ukazují jako životem protřelé (dovedou zorganizovat krádež potravin či útěk z tábora. Kniha je smutná, ale přináší i naději. Každá hrůza jednoho dne skončí... Určitě doporučuji k přečtení... ne, opravdu to nebylo tak, že za Protektorátu se nikomu nic zlého nedělo. Co by asi říkali takoví, kteří si dnes stěžují na omezování svobody? Kniha má otevřený konec, a tak se nedozvíme, zda po Martinově útěku z koncentráku nebyli zabiti jeho kamarádi. Také je škoda, že se v knize nedozvíme, zda inspirací byl osud konkrétního chlapce. Vodítkem by snad mohla být některá z knih, které o tzv. Svatobořických dětech vyšly, např. "Děti nepřátel Říše" od J. Čvančary.“... celý text
— BabaJaga11

Za hvězdou mořeplavce Behaima Za hvězdou mořeplavce Behaima

„Opět jeden neuvěřitelný úlovek z českobudějovické nádražní knihovny. O mořích a mořeplavcích jsem s oblibou čítala už v dětství. Ale Martin Behaim? Kdo to je? Že by si ho autor vymyslel? To vše se mi honilo hlavou, když jsem knihou listovala. Ne, Martin Behaim není smyšlená postava. Dle některých názorů se dokonce narodil v Čechách, dle jiných, jichž se přidržel i autor knihy, byl jeho rodištěm Norimberk, avšak rod Behaimů pocházel z Čech. V mládí bystrý a nadaný mladík, výborný matematik, prvorozený syn obchodníka suknem, který měl převzít rodinný podnik. Ale po několika letech, které strávil na zkušené v různých koutech Evropy, se chopil příležitosti, která neměla nic společného se suknem. Měl vstoupit do služeb portugalského krále a pracovat na technických vylepšením pro jeho námořní flotilu. I tehdy, v době, kdy neexistoval internet, ale ani telefon či telegraf, pouze osobní či poštovní spojení, se totiž o Behaimových schopnostech dozvěděli vlivní muži v různých koutech Evropy. Musel být tedy skutečně geniální, jestli ho dal k sobě povolat samotný král. Zanedlouho se Martin zúčastnil i první, velmi náročné plavby do střední a jižní Afriky. A láska k životu na moři a volnosti u něj přetrvala po celý život – byla silnější než láska k matce a sourozencům, láska k manželce a dítěti či k pohodlnému životu bez zbytečných útrap. Martin se nedal nikým a ničím zastavit. Ani novým králem, který jej z portugalského královského dvora vyhostil. Behaim si opatřil vlastní loď a pokračoval v plavbách. Tak dlouho, dokud mu nedošly peníze a neselhalo už tak podlomené zdraví. Umírá daleko od rodiny, v chudobě, obklopen jen svým přítelem, někdejším lékařem Jana II., a mnichem z útulku pro chudé. Dobrodružství, exotiku, historická fakta – ale i otázky lidské rovnosti a smyslu lidského konání, vášně a touhy jednotlivých postav, silná přátelství, to vše najdete v této knize, která se zdá být stejně zapomenutá, jako její hlavní hrdina. Je to škoda, protože Martin Behaim učinil řadu významných objevů, sestrojil na svou dobu výjimečný a až dosud zachovalý globus a zapsal se i do dějin dalších oborů.“... celý text
— BabaJaga11

Přejít na knížky autora