Píseň o Martínkovi přehled
Karel Fleissig
Tragický osud českých dětí za nacistické okupace, které oloupeny o rodiče, uvězněné nebo i popravené, byly vystaveny násilnosti a zvůli, je v knize zachycen na příběhu učitelského synka Martínka, jenž mnoho vytrpí a nakonec po šťastném útěku z koncentračního tábora najde záchranu v náručí sovětského vojáka.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Píseň o Martínkovi. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Píseň o Martínkovi v seznamech
v Přečtených | 2x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Knihotéce | 1x |
v Chystám se číst | 4x |
Štítky knihy
koncentrační tábory nacismus děti
Autorovy další knížky
1981 | Hříšné časy |
1966 | Žoldnéřské intermezzo |
1977 | Za hvězdou mořeplavce Behaima |
1976 | Ďábelská fuga |
1963 | Píseň o Martínkovi |
(SPOILER) Syrové vyprávění z doby 2. světové války, sepsané na základě skutečných událostí. Nacisté se dovedli "postarat" o každého, kdo se jim jakkoli protivil, i o jeho rodinu včetně dětí. Malý školák Martínek přijde jednoho předjarního dne roku 1942 o oba rodiče – v noci, zatímco chlapec spí, jsou odvlečeni do vězení a brzy poté popraveni. Chlapce se ujme babička, od ní je ale odebrán a umístěn v dětském domově pro děti vězněných a popravených v Praze na Jenerálce. Snaha cizích dobrodinců odvést chlapce do bezpečí se nezdaří a pro zachránce má tragické následky. Děti z Jenerálky končí v koncentračním táboře ve Svatobořicích na Kyjovsku, trpí hlady, bitím a hrozí jim smrt.
Z osudů malého Martina mrazí. Autor skvěle vylíčil dětskou nevinnost (Proč mě tu rodiče nechali? Pojedeme za maminkou a tatínkem do nemocnice? Proč je ta paní tak zlá?) jako protiklad nezměrné krutosti nacistického režimu, který svoji surovost nezastaví ani před dětmi. Chlapec i jeho kamarádi z Jenerálky jsou nuceni předčasně dospět. Je to zřetené v závěru knihy, ve Svatobořicích, kde jsou děti nuceny nejen k těžké fyzické práci, ale zároveň se ukazují jako životem protřelé (dovedou zorganizovat krádež potravin či útěk z tábora.
Kniha je smutná, ale přináší i naději. Každá hrůza jednoho dne skončí... Určitě doporučuji k přečtení... ne, opravdu to nebylo tak, že za Protektorátu se nikomu nic zlého nedělo. Co by asi říkali takoví, kteří si dnes stěžují na omezování svobody?
Kniha má otevřený konec, a tak se nedozvíme, zda po Martinově útěku z koncentráku nebyli zabiti jeho kamarádi. Také je škoda, že se v knize nedozvíme, zda inspirací byl osud konkrétního chlapce. Vodítkem by snad mohla být některá z knih, které o tzv. Svatobořických dětech vyšly, např. "Děti nepřátel Říše" od J. Čvančary.