Píseň o Martínkovi

05.10.2020

(SPOILER) Syrové vyprávění z doby 2. světové války, sepsané na základě skutečných událostí. Nacisté se dovedli "postarat" o každého, kdo se jim jakkoli protivil, i o jeho rodinu včetně dětí. Malý školák Martínek přijde jednoho předjarního dne roku 1942 o oba rodiče – v noci, zatímco chlapec spí, jsou odvlečeni do vězení a brzy poté popraveni. Chlapce se ujme babička, od ní je ale odebrán a umístěn v dětském domově pro děti vězněných a popravených v Praze na Jenerálce. Snaha cizích dobrodinců odvést chlapce do bezpečí se nezdaří a pro zachránce má tragické následky. Děti z Jenerálky končí v koncentračním táboře ve Svatobořicích na Kyjovsku, trpí hlady, bitím a hrozí jim smrt.

Z osudů malého Martina mrazí. Autor skvěle vylíčil dětskou nevinnost (Proč mě tu rodiče nechali? Pojedeme za maminkou a tatínkem do nemocnice? Proč je ta paní tak zlá?) jako protiklad nezměrné krutosti nacistického režimu, který svoji surovost nezastaví ani před dětmi. Chlapec i jeho kamarádi z Jenerálky jsou nuceni předčasně dospět. Je to zřetené v závěru knihy, ve Svatobořicích, kde jsou děti nuceny nejen k těžké fyzické práci, ale zároveň se ukazují jako životem protřelé (dovedou zorganizovat krádež potravin či útěk z tábora.

Kniha je smutná, ale přináší i naději. Každá hrůza jednoho dne skončí... Určitě doporučuji k přečtení... ne, opravdu to nebylo tak, že za Protektorátu se nikomu nic zlého nedělo. Co by asi říkali takoví, kteří si dnes stěžují na omezování svobody?

Kniha má otevřený konec, a tak se nedozvíme, zda po Martinově útěku z koncentráku nebyli zabiti jeho kamarádi. Také je škoda, že se v knize nedozvíme, zda inspirací byl osud konkrétního chlapce. Vodítkem by snad mohla být některá z knih, které o tzv. Svatobořických dětech vyšly, např. "Děti nepřátel Říše" od J. Čvančary.