mgeisselreiter komentáře u knih
Zajímavé a promyšlené, propracované úvahy, se kterými většinou také souhlasím. 75%, 17. 11. 2024.
Knihu je třeba číst a přemýšlet o ní, rozhodně se hodí, když znáte alespoň něco z Kafky nebo o Kafkovi. Zaujala mě víc druhá a další části, kde se mi líbí, jak Kundera pitvá opravdu detailně překlady a překládání. Velmi zajímavé. 75%, 16. 11 .2024.
Bryson mi sedí humorem i smýšlením. Je výborný vypravěč, jeho humor je ironický, sarkastický, dělá si klidně legraci i sám ze sebe. A čím víc má životních zkušeností a poznatků (rozuměj čím je starší), tím víc je kousavý a nostalgický. Ale pozor - není zpátečnický. Jen rád srovnává staré časy s těmi novými, které se někdy těžko chápou.
Že nic z toho, co jsem zmínil, není o Velké Británii? Ovšemže je, ale tuto knihu nemusíte číst jako průvodce po této zemi, i když i k tomu může posloužit.
Jednu výtku přece jen mám. Sám autor si nebere servítky s tím, jak dnes lidé zacházejí s pravopisem, neřeší nějaká pravidla a chyby, a přitom tato kniha je když ne plná, tak alespoň z části naplněna spoustou chyb. Škoda. Přesto se nebojím dát 5*, protože jsem se moc dobře bavil, něco se dozvěděl a taky zavzpomínal. 15. 11. 2024.
Další výbor skvělých nepřekonatelných povídek. Jen jedna se mi zdála trochu slabší a jedna zase naopak super nejlepší. 80-85%, 10. 11. 2024.
Po přečtení Šibumi bylo jasné, že musím přečíst vše, co Trevanian napsal, v češtině tedy pouze 3 romány. Tento jako poslední u mě trochu propadl. Autor sice píše opravdu velmi čtivě, ale celé je to vlastně jen spoustu spoustu keců a plkání a skoro nic se neděje. Co je možná zajímavější, tak úvod a hlavně závěr (mimo román). Takže sice dám 70%, ale jen 3*, 8. 11. 2024.
Nejslabší kniha, co jsem od Simmela četl. Byl jsem až zhrozen, co za sociální bajky a báchorky dokázal zplodit. Jen pár povídek na mě alespoň trochu zapůsobilo, většinu hodnotím podprůměrně až jako odpad. Autor si to u mě ještě víc pokazil, když v jedné povídce mimo jiné haní dílo "1984". Hodně povídek je z období Vánoc, vděčné období pro témata chudých osamělých lidí, kteří jsou na svátky "zachráněni".
Jedna zajímavost: Kniha vydaná v roce 1995 (ISBN 80-85830-28-0) má jako závěrečnou kapitolu "In memoriam Johannese Mario Simmela (1977)", evidentně napsanou až po autorově smrti (2009). Celkově hodnotím 40%, 3. 11. 2024.
Jeden z prvních autorových románů, a mě se snad líbí víc než ty pozdější, slavnější a známější. Greene výborně vystihl oba sourozence. Anthony, hochštapler (typ, co opravdu nemám rád), je tak uvěřitelný, jako i ostatní osoby (snad s výjimkou Krogha). Jde nejen o zajímavé a poutavé čtení, ale je to i k zamyšlení. Greene už v tomto románu je obratný vypravěč s osobitým stylem. 70-80%, 28. 10. 2024.
Ohni, hoř! (1957) - neuvěřitelně dobře se to čte, krásně to odsýpá. Ovšem čekal jsem klasickou detektivku a dostal úplně něco jiného. Kdo lpí na precizním vyšetřování, bude zklamán. Hlavní hrdina si zde se vším lehce poradí a nemusí ani moc pátrat. Prostě taková pohádka pro dospělé, která je velmi příjemná. 75%, 19. 10. 2024.
Démon odlivu (1961) - o tomto románu platí téměř to samé, co jsem napsal výše. Je to ovšem až moc překombinované a až moc ukecané, takže dám o něco nižší hodnocení, pořád ale 70-75%, 22. 10. 2024.
Tři rakve (1935) - jeden v prvních autorových románů (při napsání mu bylo 29 let) je na můj vkus strašně překombinovaný. Vlastně jsem se ani moc netěšil na rozřešení, protože mi bylo jasné, že z toho nic moc nebude. A bylo to až moc zdlouhavé. 65-70%, 27. 10. 2024.
Celkově knihu chválím, zajímavý výběr děj od Carra a přínosný doslov. Dle mého také výborné překlady.
Tento román na mě působí neslaně nemastně. Má to být z vrcholné politiky, ale autorovi se moc nepodařilo vystihnout toto specifické prostředí, intriky apod. Také jednotlivé postavy jsou nevýrazné, Hailey je nedokázal moc dobře charakterizovat. Obě dějové linie jsou málo přesvědčivé, chybí víc emocí, víc vzrušení. Hailey je v tomto všem, co jsem výše popsal, typický, ale obvykle v jiných románech tyto nedostatky převáží detailní znalost a popis prostředí, o kterém píše. To se mu dle mého názoru zde nepovedlo. 65%, 13. 10. 2024.
I přes vysoké skóre zde na databázi považuji tento příběh za jeden z těch slabých, co Chase napsal. Jako obvykle se čte dobře, ale jako detektivka je to velká slabota, příběh samotný nemá šťávu, uvěřitelnost postav pramalá. 60%, 6. 10. 2024.
Moc pěkně napsané, do Káti jsem se musel také zamilovat. Nejen pěkný romantický příběh, ale i něco navíc. 5*, 5. 10. 2024.
Třetí díl esejů ukazuje, jak se Orwell vyvíjí, a to jednak jako člověk, jednak jako spisovatel. Tyto eseje se mi četly lépe než ty starší. Taky mám pocit, že zde bylo méně těch, které byly zcela nebo hodně nezajímavé a nezáživné. Jinými slovy v tomto svazku byla většina esejů zajímavých. 80%, 3. 10. 2024.
Hammett je mistr povídek, kde na pár stranách dokáže přinést plnohodnotné příběhy, a nejen detektivní, i když ty převažují. Navíc jsou velmi čtivé, nápadité, chytré, často s překvapivou pointou. Děkuji, že vznikla tato kniha. 85%, 28. 9. 2024.
Román, kterému nevím, co by se dalo vytknout. Výborně se čte, je to chytré, nechybí humor ani napětí, ukazuje to na nadnárodní moc, na takové machinace, které jsou až k neuvěření, a přesto nejspíš pravdivé. Je to mrazivé, ale reálné. Možná zjistíte, kdo vládl světu kolem roku 1979, z toho možná odvodíte, kdo vládne nyní. A věřím, že začnete pochybovat o takových věcech, jako o událostech 11. 9. 2001 apod. Nebudu knihu vychvalovat do nebes, raději si ji přečtěte a posuďte sami její kvality a pravdivost. Jedna z nemnoha knih, které dávám plných 5*. 25. 9. 2024.
(SPOILER) Zatím jedna z nejslabších autorových knih, co jsem četl. Není to detektivka, a to, co zde Chase líčí, ne málo přesvědčivé, je to takové vyprávění o ženské mrše a chlapovi, co si nedá říct. Až samotný závěr je jakoby úplně o něčem jiném, je to zajímavější a napínavější, ale román to nezachrání. Aspoň úplný konec je takovou překvapivou perličkou, jak bývá u autora zvykem. 60% je možná až moc, 15. 9. 2024.
4 výborné povídky drsné školy, nakonec chabý nedokončený román, který z celkového hodnocení vyřazuji. Hammett je u mě skvělý povídkář, a to zde potvrzuje. 80%, 9. 9. 2024.
Díky za tento výběr. Našel jsem v něm mírně i více nadprůměrně dobré příběhy, ale 4 povídky byly hodně podprůměrné. Kniha po technické stránce nemá nedostatky (v dnešní době, kdy spousty knih mají chyb jak máku, jsem zde snad nenarazil na jednou chybku). Celkově 60%, 29. 8. 2024.
Princ a chuďas - mám smíšené pocity. Chvíli je to svižný a zábavný příběh, ale chvíli je to nudný výčet zvyků v tehdejší Anglii. A proto je to i na hraně 3-4* při 70%, dám 4*, 22. 8. 2024.
Yankee z Connecticutu na dvoře krále Artuše - v podstatě taková blbina. Některé pasáže jsou čtivé, zajímavé i zábavné, ale jiné jsou nudné. Je to trochu nevyvážené. 60-65%, 7. 9. 2024.
Murakami je prostě moje krevní skupina, takže i tato kniha mi ho přibližuje jako zajímavého člověka, který zajímavě píše. I když se spisovatelem stát nechci, a (jak sám autor píše) kniha možná ani není tím správným návodem, přesto mě čtení bavilo a možná i o něco obohatilo. Zajímavý je doslov Michala Jareše, který se na Murakamiho dívá dost odlišně. 75%, 20. 8. 2024.
Tuny takových ženských plků o kostýmech, líčení apod., ale mezitím je pár čtivějších kapitol, které mi přinesly víc informací, než s kým zrovna Marlene spala. I přes zmíněný balast se v knize najde dost zajímavých informací, především ze showbyznysu a z Hollywoodu z doby, kdy to tam teprve začínalo, a proto proti původnímu úmyslu dát 2* dám 3*. 19. 8. 2024.