mgeisselreiter
komentáře u knih
Dvaadvacet centimetrů něžnosti
Johannes Mario Simmel
Nejslabší kniha, co jsem od Simmela četl. Byl jsem až zhrozen, co za sociální bajky a báchorky dokázal zplodit. Jen pár povídek na mě alespoň trochu zapůsobilo, většinu hodnotím podprůměrně až jako odpad. Autor si to u mě ještě víc pokazil, když v jedné povídce mimo jiné haní dílo "1984". Hodně povídek je z období Vánoc, vděčné období pro témata chudých osamělých lidí, kteří jsou na svátky "zachráněni".
Jedna zajímavost: Kniha vydaná v roce 1995 (ISBN 80-85830-28-0) má jako závěrečnou kapitolu "In memoriam Johannese Mario Simmela (1977)", evidentně napsanou až po autorově smrti (2009). Celkově hodnotím 40%, 3. 11. 2024.
Jsem Angličan
Graham Greene
Jeden z prvních autorových románů, a mě se snad líbí víc než ty pozdější, slavnější a známější. Greene výborně vystihl oba sourozence. Anthony, hochštapler (typ, co opravdu nemám rád), je tak uvěřitelný, jako i ostatní osoby (snad s výjimkou Krogha). Jde nejen o zajímavé a poutavé čtení, ale je to i k zamyšlení. Greene už v tomto románu je obratný vypravěč s osobitým stylem. 70-80%, 28. 10. 2024.
Třikrát záhady starého Londýna
John Dickson Carr
Ohni, hoř! (1957) - neuvěřitelně dobře se to čte, krásně to odsýpá. Ovšem čekal jsem klasickou detektivku a dostal úplně něco jiného. Kdo lpí na precizním vyšetřování, bude zklamán. Hlavní hrdina si zde se vším lehce poradí a nemusí ani moc pátrat. Prostě taková pohádka pro dospělé, která je velmi příjemná. 75%, 19. 10. 2024.
Démon odlivu (1961) - o tomto románu platí téměř to samé, co jsem napsal výše. Je to ovšem až moc překombinované a až moc ukecané, takže dám o něco nižší hodnocení, pořád ale 70-75%, 22. 10. 2024.
Tři rakve (1935) - jeden v prvních autorových románů (při napsání mu bylo 29 let) je na můj vkus strašně překombinovaný. Vlastně jsem se ani moc netěšil na rozřešení, protože mi bylo jasné, že z toho nic moc nebude. A bylo to až moc zdlouhavé. 65-70%, 27. 10. 2024.
Celkově knihu chválím, zajímavý výběr děj od Carra a přínosný doslov. Dle mého také výborné překlady.
V nejvyšších sférách
Arthur Hailey
Tento román na mě působí neslaně nemastně. Má to být z vrcholné politiky, ale autorovi se moc nepodařilo vystihnout toto specifické prostředí, intriky apod. Také jednotlivé postavy jsou nevýrazné, Hailey je nedokázal moc dobře charakterizovat. Obě dějové linie jsou málo přesvědčivé, chybí víc emocí, víc vzrušení. Hailey je v tomto všem, co jsem výše popsal, typický, ale obvykle v jiných románech tyto nedostatky převáží detailní znalost a popis prostředí, o kterém píše. To se mu dle mého názoru zde nepovedlo. 65%, 13. 10. 2024.
Mám všechna čtyři esa
James Hadley Chase (p)
I přes vysoké skóre zde na databázi považuji tento příběh za jeden z těch slabých, co Chase napsal. Jako obvykle se čte dobře, ale jako detektivka je to velká slabota, příběh samotný nemá šťávu, uvěřitelnost postav pramalá. 60%, 6. 10. 2024.
Léto s Káťou
Trevanian (p)
Moc pěkně napsané, do Káti jsem se musel také zamilovat. Nejen pěkný romantický příběh, ale i něco navíc. 5*, 5. 10. 2024.
Úpadek anglické vraždy: Eseje III. (1945–1946)
George Orwell (p)
Třetí díl esejů ukazuje, jak se Orwell vyvíjí, a to jednak jako člověk, jednak jako spisovatel. Tyto eseje se mi četly lépe než ty starší. Taky mám pocit, že zde bylo méně těch, které byly zcela nebo hodně nezajímavé a nezáživné. Jinými slovy v tomto svazku byla většina esejů zajímavých. 80%, 3. 10. 2024.
Žena v temnu
Dashiell Hammett
Hammett je mistr povídek, kde na pár stranách dokáže přinést plnohodnotné příběhy, a nejen detektivní, i když ty převažují. Navíc jsou velmi čtivé, nápadité, chytré, často s překvapivou pointou. Děkuji, že vznikla tato kniha. 85%, 28. 9. 2024.
Šibumi
Trevanian (p)
Román, kterému nevím, co by se dalo vytknout. Výborně se čte, je to chytré, nechybí humor ani napětí, ukazuje to na nadnárodní moc, na takové machinace, které jsou až k neuvěření, a přesto nejspíš pravdivé. Je to mrazivé, ale reálné. Možná zjistíte, kdo vládl světu kolem roku 1979, z toho možná odvodíte, kdo vládne nyní. A věřím, že začnete pochybovat o takových věcech, jako o událostech 11. 9. 2001 apod. Nebudu knihu vychvalovat do nebes, raději si ji přečtěte a posuďte sami její kvality a pravdivost. Jedna z nemnoha knih, které dávám plných 5*. 25. 9. 2024.
Láska může být osudná
James Hadley Chase (p)
(SPOILER) Zatím jedna z nejslabších autorových knih, co jsem četl. Není to detektivka, a to, co zde Chase líčí, ne málo přesvědčivé, je to takové vyprávění o ženské mrše a chlapovi, co si nedá říct. Až samotný závěr je jakoby úplně o něčem jiném, je to zajímavější a napínavější, ale román to nezachrání. Aspoň úplný konec je takovou překvapivou perličkou, jak bývá u autora zvykem. 60% je možná až moc, 15. 9. 2024.
Krvavé povídky
Dashiell Hammett
4 výborné povídky drsné školy, nakonec chabý nedokončený román, který z celkového hodnocení vyřazuji. Hammett je u mě skvělý povídkář, a to zde potvrzuje. 80%, 9. 9. 2024.
Záhada zamčeného pokoje
Mike Ashley
Díky za tento výběr. Našel jsem v něm mírně i více nadprůměrně dobré příběhy, ale 4 povídky byly hodně podprůměrné. Kniha po technické stránce nemá nedostatky (v dnešní době, kdy spousty knih mají chyb jak máku, jsem zde snad nenarazil na jednou chybku). Celkově 60%, 29. 8. 2024.
Princ a chuďas / Yankee z Connecticutu na dvoře krále Artuše
Mark Twain (p)
Princ a chuďas - mám smíšené pocity. Chvíli je to svižný a zábavný příběh, ale chvíli je to nudný výčet zvyků v tehdejší Anglii. A proto je to i na hraně 3-4* při 70%, dám 4*, 22. 8. 2024.
Yankee z Connecticutu na dvoře krále Artuše - v podstatě taková blbina. Některé pasáže jsou čtivé, zajímavé i zábavné, ale jiné jsou nudné. Je to trochu nevyvážené. 60-65%, 7. 9. 2024.
Spisovatel jako povolání
Haruki Murakami
Murakami je prostě moje krevní skupina, takže i tato kniha mi ho přibližuje jako zajímavého člověka, který zajímavě píše. I když se spisovatelem stát nechci, a (jak sám autor píše) kniha možná ani není tím správným návodem, přesto mě čtení bavilo a možná i o něco obohatilo. Zajímavý je doslov Michala Jareše, který se na Murakamiho dívá dost odlišně. 75%, 20. 8. 2024.
Moje matka Marlene Dietrichová
Maria Riva
Tuny takových ženských plků o kostýmech, líčení apod., ale mezitím je pár čtivějších kapitol, které mi přinesly víc informací, než s kým zrovna Marlene spala. I přes zmíněný balast se v knize najde dost zajímavých informací, především ze showbyznysu a z Hollywoodu z doby, kdy to tam teprve začínalo, a proto proti původnímu úmyslu dát 2* dám 3*. 19. 8. 2024.
Případ astrologických vražd
Sódži Šimada
Možná v roce 1981 to bylo v Japonsku zajímavé, ale v roce 2024 v Česku už asi moc ne (i dle hodnocení této knihy zde). Absolutně neuvěřitelné, vykonstruované, spoustu zbytečných odboček, celé zbytečné pasáže, občas hodně hodně nezáživné a nudné, ale chvílemi to naopak chytlo jakési tempo, šťávu. Když dám 60%, je to možná i moc. 30. 7. 2024.
První osoba jednotného čísla
Haruki Murakami
Pro mě jedna za slabších knih od Murakamiho. Píše sice dobře (dobře se to čte), ale dost povídek nemá "grády", chybí tomu jakési vyvrcholení, pointa. Opravdu se mi líbila asi jen jedna povídka. Celkově tak 65%, 27. 7. 2024.
Ohlédnutí za španělskou válkou: Eseje II. (1942–1944)
George Orwell (p)
Kniha přináší zajímavý obraz doby, čtenář sleduje Orwellovy úvahy a názory a získává tak velmi široký pohled na tohoto spisovatele. Pravdou je, že hodně textů kromě výše zmíněného v dnešní době již dost zastarala a nebýt seřazeny v takovémto výboru, samostatně by nemělo příliš smysl se jim věnovat. Občas se však najde i v těchto spisech něco zajímavějšího. Pak ovšem výbor obsahuje i pár opravdu cenných úvah a myšlenek.
Samostatně bych mnoho esejů nehodnotil víc než 50-60%, některé ale klidně i 80% a jako celek se nebojím dát 75%. 25. 7. 2024.
Až na krev
William Styron
V ediční poznámce na závěr knihy se dovídáme některé informace, které mi objasnily nevyváženost a nedotaženost jednotlivých povídek. Dvě nebyly nikdy publikovány a tři nikdy knižně. Blankenship byla napsána 1953 a otištěna 1987. Mariňák Marriott a Až na samotný pokraj vznikly na poč. 70. let 20. stol. jako součást odloženého románu The Way of the Warrior. Otcovský dům (dosud nepublikováno) je úvod nedokončeného románu započatého v roce 1985. Též dosud neuveřejněná miniatura Elobey – Annobón – Corisco vnikla v roce 1995.
Celá kniha je prodchnuta vzpomínkami na boje z 2. světové války o Japonsko a na dospívání mladíka v jižanské části USA. Není to špatné čtení, ale dalo se čekat víc. 60-70%, 6. 7. 2024.
Ani ta nejlítější bestie
Edward Bunker
Byl jsem na knihu asi moc natěšen, takže zpočátku byl hodně zklamán. Přišlo mi to jako vyprávění kriminálníka, ani ne jako román, ale spíš jako dokument. Postupně jsem se ale začetl a asi tak poslední čtvrtina byla fakt dobrá, dobře a velmi čtivě a poutavě napsaná. Od slabých 60% až k 80%, celkově za 4*, 28. 6. 2024.