mgeisselreiter
komentáře u knih
Ptákovina
Milan Kundera
Veselé i skrytě vážné, parodické, přesně proti tehdejšímu režimu. Není to Kunderovo vrcholné dílo, ale taková malá legrace. Samozřejmě velmi dobře vymyšlené, přesné a trefné. 75-80%, 16. 3. 2025.
Smrt na úvěr
Louis Ferdinand Céline (p)
To tedy byla jízda! Drsné, občas až nechutné, ale ten styl, ten jazyk, ten český historický překlad - to nemá chybu. Jen mi bylo často líto hlavního hrdiny, ale i jeho rodičů, a taky mě často vytáčelo, a ne málo, jeho a jejich chování. Ale jako kniha je to unikát. 5*, 15. 3. 2025.
Everest sólo: (Průzračný horizont)
Reinhold Messner
Messner neumí psát příliš poutavě a čtivě, ale na druhou stranu obsahově, a to v tomto případě hraje hlavní roli, je to velmi zajímavé. V této knize napsané v roce 2000 se vrací ke svému výstupu před 20 lety. Vyprávění je proloženo deníkovými záznamy jeho přítelkyně, která se výpravy účastnila. Messner se jejím prostřednictvím hodně odhaluje, a to také v tom špatném! To je dost nečekané a tuto otevřenost oceňuji. Autor též skvěle popisuje své pocity při finálním výstupu, kde opravdu jde až na doraz. Nečekejte chvástání, jak to zvládl levou zadní - fakt to nebylo jednoduché. Hodnotím tak 75-80%, 9. 3. 2025.
To nejlepší ze Silverberga
Robert Silverberg
Kniha je rozhodně velmi dobrý reprezentativní výběr autorovy tvorby za 6 dekád! Je též příjemné si přečíst přímo od autora úvod ke každé dekádě i ke každé povídce. Ovšem je to jen autorův pohled (určité jeho životní etapy byly víc bouřlivé, než zmiňuje). Doslov Martina Šusta sumarizuje autorovu nejdůležitější tvorbu, pro jeho fanoušky je to jistě užitečný přehled. Kniha je dobře připravená, s minimem chyb.
Ale podstatný je obsah a zde asi to slovo "reprezentativní" viz výše hraje svou roli. Určité dekády totiž autor moc zajímavých věcí nevydal. Za mě jsou nejlepší šedesátky, osmdesátky a padesátky, horší jsou devadesátky, nulté roky už je to slabé a sedmdesátky jsou nejhorší. Tři povídky ode mě dostaly 5*, 2 povídky 0* (palec dolů). Ať počítám a kombinuji, jak chci, tak obsahově to není celkem ani 3,5*, ale když přihlédnu ke knize jako k celku, tak ty 3,5* dávám. 7. 3. 2025.
Záhada žlutého pokoje
Gaston Leroux
Poutavě napsané a zajímavé, dost dobře vymyšlené. Obvykle u takovýchto záhad je rozřešení dost hloupé a zklame, ale tentokrát i závěr byl velmi slušný. 75-80%, 27. 2. 2025.
Výstup – ctižádost pohřbená na Everestu
Anatolij Nikolajevič Bukrejev
Sice ne tak poutavé, jako Peklo blízko nebe, zato detailnější, velmi propracované. Je to pohled z jiného tábora. Při četbě prožívám všechno s aktéry výstupu, jsem skoro s nimi, úplně živě to vidím.
Samotný příběh je doplněn množstvím dodatečných informací, kde ale skoro pořád dokola jde o obhajobu Bukrejeva, jelikož Krakauer měl na něj jiný, kritičtější pohled. To mi přišlo až zbytečné. Naopak poslední část, přepis zvukových kazet nahraných aktéry 5 dní po neštěstí, působí velmi autenticky. Zde si člověk uvědomí, jak může být jazyková bariéra problematická a komplikovaná. Bukrejev sám má dost problémů se domluvit a to, co vypovídá jeden šerpa, to je doslova tragédie. Ten téměř vůbec nechápe, co se ho ptají a když něco říká, je to prakticky vždycky úplný blábol, který vůbec nic neznamená. A s těmito lidmi se tam musíte domluvit! Dávám plný počet hvězd, 25. 2. 2025.
I když se směju, musím plakat
Johannes Mario Simmel
Zpočátku mě děj moc nebavil, ale postupně to autor rozjel. Mnoho v té době počátku 90. let minulého století světově významných událostí jsem si připomněl a často se dozvěděl dost nového a zajímavého. Ano, kniha je trochu uhozená, trochu naivní a taky trochu moc ukecaná, ale čte se dobře. Simmel sice v těchto pozdějších románech píše poměrně odlišně než ve svých začátcích, je to víc parodie než skutečné krimi, ale i tak tyto romány stojí za přečtení. 75%, 22. 2. 2025.
Případ Giotto
Iain Pears
Zpočátku trochu rozvleklejší, ale v závěru to má spád a ne jedno nečekané rozuzlení. Konec se opravdu povedl. Navíc je to i taková moderní krimi, zobrazující současnou práci policie, která není až tak snadná i co se politikaření týká. 75%, 17. 2. 2025.
Klub starých dam
Georges Simenon
Tři detektivní povídky z cyklu Detektivní agentury "O", z čehož 2 první už u nás vyšly ve stejnojmenné knížce v roce 1970. Simenon stvořil tuto agenturu z bývalého Maigretova kolegy Torrence, který je naoko šéf, ale ve skutečnosti agenturu vede velmi bystrý mladík Emil. Povídky jsou zábavné i napínavé, mají spád, atmosféru Paříže a především rukopis nesmrtelného Simenona. 80%, 15. 2. 2025.
Jih proti Severu 2
Margaret Mitchell
Zpočátku (první díl) to byla taková trochu ženská červená knihovna, ale postupně mi obsah přinášel víc zajímavých a věcných informací. Četlo se to dobře, ale vzhledem k rozsahu je to moc zbytečného zdlouhavého povídaní.
Pokud jde o vydání, tak dílo vyšlo u nás už po 2. světové válce v překladu Jarmily Fastrové a později v překladu Zdeňka Hrona. Sáhl jsem nejdřív po 1. dílu od Ledy z roku 2020, která oprášila překlad Fastrové. Leda mě zklamala v tom, že kniha byla plná chyb. Na druhou stranu velký font a rozvolněné řádkování se výborně čte. Překlad působil velmi dobře a čtivě, bylo na něm znát dobu vzniku, ale v dobrém (působí víc historicky). Druhý díl jsem přečetl v překladu Hrona (Naše vojsko 1991). Kniha téměř bez chyb, překlad myslím také velmi dobrý. Doslov Aleše Skřivana přináší shrnutí vzniku USA až do vyústění k válce Severu proti Jihu. Celkově 70-75%, 15. 2. 2025.
Jih proti Severu 1+2
Margaret Mitchell
Zpočátku to byla taková trochu ženská červená knihovna, ale postupně mi obsah přinášel víc zajímavých a věcných informací. Četlo se to dobře, ale vzhledem k rozsahu je to moc zbytečného zdlouhavého povídaní.
Pokud jde o vydání, tak dílo vyšlo u nás už po 2. světové válce v překladu Jarmily Fastrové a později v překladu Zdeňka Hrona. Sáhl jsem nejdřív po 1. dílu od Ledy z roku 2020, která oprášila překlad Fastrové. Leda mě zklamala v tom, že kniha byla plná chyb. Na druhou stranu velký font a rozvolněné řádkování se výborně čte. Překlad působil velmi dobře a čtivě, bylo na něm znát dobu vzniku, ale v dobrém (působí víc historicky). Druhý díl jsem přečetl v překladu Hrona (Naše vojsko 1991). Kniha téměř bez chyb, překlad myslím také velmi dobrý. Doslov Aleše Skřivana přináší shrnutí vzniku USA až do vyústění k válce Severu proti Jihu. Celkově 70-75%, 15. 2. 2025.
Tělo: Příručka pro uživatele
Bill Bryson
Bryson mě asi nikdy nezklame. Zdánlivě odborná kniha je napsána skvěle čtivě, prošpikovaná humorem a neskutečným množstvím zajímavostí a kuriozit. Je to zajímavé, poučné i zábavné. 5*, 1. 2. 2025.
Můj Janáček
Milan Kundera
Velice zajímavé teoretizování o literatuře i hudbě. Milan Kundera je v tomto mistr. Dokáže přesně a jasně, srozumitelně vypíchnout to podstatné. Přináší tak čtenáři "rozbor", na který by sám možná nepřišel, a přitom je to tak zřejmé. To je překrásně, úplně fantasticky ilustrováno na povídce Hemingwaye. O Janáčkovi se dovídám mnoho zajímavých věcí. 80-85%, 26. 1. 2025.
Všichni lidé jsou nepřátelé
Richard Aldington
Kdybych byl literární kritik, asi bych našel dost věcí ke zkritizování. Ale protože jsem jen obyčejný čtenář, nemusím se na román dívat kriticky a byl jsem spokojen. Autor dost plánovitě staví hlavnímu hrdinovi do cesty takové postavy, aby s nimi mohl rozvíjet děj po více rovinách, což po zamyšlení působí trochu vykonstruovaně. Tony se hledá, ale když to vypadá, že se našel, nakonec se chová zcela jinak. Závěr ve stylu romance nebyl moc přesvědčivý. To vše nic nemění na tom, že kniha se mi dobře četla a mnohokrát vedla k zamyšlení. Snažila se odrážet realitu (nejen) v Anglii a myslím, že obstojně, a to z více úhlů pohledu. 75-80%, 25. 1. 2025.
Kanáři: jak o ně správně pečovat a rozumět jim
Otto von Frisch
Pro nezkušeného, začínajícího chovatele či zájemce o chov se jedná dle mého názoru o výbornou knihu na vysoké odborné úrovni. Není zcela vyčerpávající, ale k tomu také není určena. Vše základní zde ale najdeme. 5*, 19. 1. 2024.
Nevědění
Milan Kundera
Kundera zůstává i v tom novějším francouzsky psaném románu svůj. Jsou to lidské příběhy, je to doplněné o filozofování a úvahy, je to velmi promyšlené, a to až tak, že každé slovo má své místo, každý správný tvar slova... Je to prostě Kundera. Je to mírně náročnější čtení, nemusí každému vyhovovat. 75-80%, 19. 1. 2025.
Naslouchám chvění země
James Hadley Chase (p)
Celkem typický Chase. Jednoduché vyprávění, čtivé, oddechové, nic světoborného. Je to trochu naivní, má to trhliny a mouchy, ale vždyť o nic nejde, jen se pobavit. 70-75%, 18. 1. 2025.
Deníky II. (1940–1949)
George Orwell (p)
Pro mě velmi cenný historický deník. Pokud jde o válečné deníky, nacházím zde informace o 2. světové válce, které se jinde nedočtete. Pokud jde o deníky z domova, je to zase jiný historický doklad - jaké bylo počasí na ostrově Jura (a opravdu mi nevadilo, že každý den byl o počasí a taky o snášení vajec apod.), jak se v té době zahrádkařilo a hospodařilo. Zároveň je zajímavé sledovat i život Orwella jeho vlastními záznamy - jak se vyvíjel myšlenkově, názorově... 80-90%, 16. 1. 2025.
Dívenka s tmavýma očima
Marcel Pagnol
Je to příjemné počtení, ale je vidět, že ji psal mladý nadšený, ale ještě nezkušený a nevyzrálý autor. Dost pasáží bych vynechal. Je to u mě na 3,5*, 5. 1. 2025.
O hudbě a románu
Milan Kundera
Při čtení mi chyběly znalosti hudebních i některých literárních děl, o kterých Kundera píše, takže tyto eseje nedokážu úplně docenit. Každopádně oceňuji autorův rozhled i to, jak o věcech přemýšlí a píše. 65-70%, 4. 1. 2025.
