O hudbě a románu
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/231869/bmid_o-hudbe-a-romanu-9vC-231869.jpg
4
88
88
Sedmý svazek esejů Milana Kundery se jmenuje O hudbě a románu. Na záložce se dočtete: „Neobávejte se: to není žádná univerzitní přednáška, ale úvaha plná překvapivých odboček, vzpomínek, polemických pasáží i vtipů, vyprávěných někým, kdo byl celým svým životem spjat jak s románem, tak s hudbou, těmito dvěma uměními, která patří Evropě více než kterákoli jiná, protože právě ona Evropu vytvořila. Není to ostatně žádné nedorozumění, že za knihu Zrazené testamenty — z níž pocházejí obě části této knížky — byla Kunderovi v roce 1996 udělena cena americké Společnosti hudebních skladatelů (ano, hudebních skladatelů).“... celý text
Přidat komentář
„Žít, to je obtížné a ustavičné úsilí neztratit sebe sama z dohledu, být stále pevně přítomen sám v sobě, ve své statis.“ Další skvělé úvahy a myšlenky. Druhá pasáž mi ovšem přišla zajímavější.
Vynikající dva eseje, které se skvěle čtou. To, jak Kundera řadí za sebe slova a významy, je práce opravdového mistra. Ohledně významu a hloubky myšlenek bych měl pár výhrad, především v prvním eseji o Stravinském je vidět Kunderův až nemístně nekritický obdiv k autorovi Svěcení jara. To by mi ani tak nevadilo, navíc se Kundera od Stravinského hudby krásně odpichuje k myšlenkám a úvahám o literatuře a umění obecně, ale v závěru se autor rozhodne hodnotit jazz (což by ještě šlo), ale hodnocení rockové hudby je vyloženě diletantské a ukazuje tak na limity autora. Na jedné straně: otevřenost a břitkost postřehů; na druhé: uzavřenost a nepochopení.
Druhá esej se mi líbila o něco víc, sice je to opět spíš o mistrovské formě a stavbě textu, ale je tam i několik originálních úvah a postřehů. Občas mám ale dojem, že "démoni", se kterými Kundera ve svých románech a esejích bojuje, nebo spíš vůči kterým se vymezuje, jsou částečně i jeho vlastními.
Citace: Nikdo není bezcitnější než sentimentální lidé. Vzpomeňte si: "Chlad srdce maskovaný stylem, jenž překypuje city."
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Je krásné vnímat literární dílo jako symfonii, líbí se mi Kunderovy postřehy a myšlenky, které by mě samotnou asi jentak nenapadly. Vážnou hudbu znám a poslouchám, Kundera mi pomohl ještě víc prohloubit mé vlastní vnímání hudebních děl oblíbených skladatelů. Díky za pěkné zamyšlení.