Jih proti Severu 1+2 přehled

Celý příběh je tak bohatý, že zhuštění mých pocitů do jednoho komentáře je pro mě téměř nemožné. Knihy si určitě řadím mezi své oblíbené, protože je to nádherný a působivý příběh, který odhaluje lidské slabosti, vášně a ambice na pozadí historických zlomů. Uchvátila mě detailní psychologie jedinečných postav, ať už Rhetta, Melanie nebo Ashleyho. Každá z nich přispívá k celkové síle příběhu, přičemž i vedlejší postavy a že jich tam je, překvapují svou hloubkou a významem. Oceňuji mistrovský cit pro atmosféru a kontrasty mezi vznešenými ideály a krutou realitou, mezi láskou, válkou a touhou po přežití. Přestože je obraz Jihu a otroctví idealizovaný, vnímala jsem to jako dobovou perspektivu, která dodává příběhu další vrstvu k zamyšlení. Čtení mě pohltilo a vše jsem prožívala a vyvolávalo to ve mě širokou škálu emocí, otevíralo morální otázky a odhalovalo složitost lidskosti v celé její kráse i temnotě. Konkrétně Scarlett se svým chováním ve mě vzbuzovala kontroverze a tak se stává pro mě nezapomenutelnou postavou.

30.11.2024

Tohle je další klasika, ke které jsem se dostal až se značným zpožděním, protože se postupně mé matce i sestře podařilo nakukat mi, že je to něco jako (sice nejlepší možná, ale přece jen) červená knihovna, nebo alespoň četba vyloženě ženská. To si tedy rozhodně nemyslím a dávám za pravdu všem zde uvedeným komentářům, ke kterým bych přidal snad jen jeden (spíše) postřeh, který se v nich zatím neobjevil: Asi největší překvapení mi poskytla postava Ashleyho Wilkinsona, kterou jsem po celou četbu považoval za nejméně vydařenou, zpočátku přímo za fatální chybu v jinak precizně vystavěném příběhu. Pořád jsem si nemohl ujasnit důvody té jeho plochosti, jakoby odbytosti, nebo nedodělanosti, když už měl být jednou z hlavních postav. Čekal jsem pořád, že bude rovnocenným spoluhráčem suverénní Scarlett i frajerského Rhetta, ale on byl (pokud se tam vůbec objevil) mdlý, uvařený a dokonale bezvýrazný slaboch, který i s popisem svých kladných vlastností (hezkého zevnějšku a jakýchsi neotřesitelných, ale dokonale skrytých morálních zásad) připomínal tak maximálně Foglarova Mirka Dušína (co se týče řemeslné stránky vykreslení jeho charakteru). Až na samém konci knihy mi došlo, že to jeho zobrazení je vlastně zcela realistické, protože jsem si uvědomil, že takoví lidé reálně existují i ve skutečném životě. Jen si proberte své vzpomínky (a to i vy, nejmladší studenti a studentky), kolik jste v životě poznali takových (tělesně většinou hezkých až krásných lidí), kteří měli jakoby nedodělané, nebo odbyté povahy. Kteří vlastně neměli na nic pořádně názor, nic pořádně nechtěli a kteří chtěli být jen "celoživotními přihlížeči" (přesně jak to Ashley sám formuluje). Tito lidé nemají nikdy žádný skutečný talent, jen "jisté" schopnosti (proto taky v životě nic nevytvoří), žádné skutečné city (ty jim dokonale nahrazuje jejich tělesný půvab) a vlastně ani žádné skutečné vlastnosti. Jedná-li se o jedince ženského pohlaví, bývají nazývány "typické blondýny", jejich mužské protějšky zase "jednoduší, nebo ploší krasavci". Existují samozřejmě i označení nesrovnatelně peprnější (ale ty jistě znáte sami). Zajímavé na tom je snad jenom to, že ačkoliv takoví lidé nemusí být přirozeně zlí a špatní, přesto za sebou zanechávají spíše to zlo, často i proti své vůli. Vlastně přesně tak, jako zmíněný pan Ashley.