• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Margaret Mitchell

Jih proti Severu 1+2

„Tohle je další klasika, ke které jsem se dostal až se značným zpožděním, protože se postupně mé matce i sestře podařilo nakukat mi, že je to něco jako (sice nejlepší možná, ale přece jen) červená knihovna, nebo alespoň četba vyloženě ženská. To si tedy rozhodně nemyslím a dávám za pravdu všem zde uvedeným komentářům, ke kterým bych přidal snad jen jeden (spíše) postřeh, který se v nich zatím neobjevil: Asi největší překvapení mi poskytla postava Ashleyho Wilkinsona, kterou jsem po celou četbu považoval za nejméně vydařenou, zpočátku přímo za fatální chybu v jinak precizně vystavěném příběhu. Pořád jsem si nemohl ujasnit důvody té jeho plochosti, jakoby odbytosti, nebo nedodělanosti, když už měl být jednou z hlavních postav. Čekal jsem pořád, že bude rovnocenným spoluhráčem suverénní Scarlett i frajerského Rhetta, ale on byl (pokud se tam vůbec objevil) mdlý, uvařený a dokonale bezvýrazný slaboch, který i s popisem svých kladných vlastností (hezkého zevnějšku a jakýchsi neotřesitelných, ale dokonale skrytých morálních zásad) připomínal tak maximálně Foglarova Mirka Dušína (co se týče řemeslné stránky vykreslení jeho charakteru). Až na samém konci knihy mi došlo, že to jeho zobrazení je vlastně zcela realistické, protože jsem si uvědomil, že takoví lidé reálně existují i ve skutečném životě. Jen si proberte své vzpomínky (a to i vy, nejmladší studenti a studentky), kolik jste v životě poznali takových (tělesně většinou hezkých až krásných lidí), kteří měli jakoby nedodělané, nebo odbyté povahy. Kteří vlastně neměli na nic pořádně názor, nic pořádně nechtěli a kteří chtěli být jen "celoživotními přihlížeči" (přesně jak to Ashley sám formuluje). Tito lidé nemají nikdy žádný skutečný talent, jen "jisté" schopnosti (proto taky v životě nic nevytvoří), žádné skutečné city (ty jim dokonale nahrazuje jejich tělesný půvab) a vlastně ani žádné skutečné vlastnosti. Jedná-li se o jedince ženského pohlaví, bývají nazývány "typické blondýny", jejich mužské protějšky zase "jednoduší, nebo ploší krasavci". Existují samozřejmě i označení nesrovnatelně peprnější (ale ty jistě znáte sami). Zajímavé na tom je snad jenom to, že ačkoliv takoví lidé nemusí být přirozeně zlí a špatní, přesto za sebou zanechávají spíše to zlo, často i proti své vůli. Vlastně přesně tak, jako zmíněný pan Ashley.“... celý text
— MrKrahujec

---

Odviate vetrom 2

„Toto proste milujem, čítam to dookola a nikdy v živote ma to neprestane baviť! :-)“
— klmonkaa

---

Odviate vetrom 1

„Toto proste milujem, čítam to dookola a nikdy v živote ma to neprestane baviť! :-)“
— klmonkaa

---

---

Jih proti severu II. Po bouři

„Dialog strýčka Petra a Scarlett o yankeeských ženách podává důkaz o nesmírné složitosti světa a patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy přečetla. Naštěstí jsem měla překlad Jarmily Fastrové, tam mě sice iritovalo neustálé oslovování „miláčku" mezi ženami, ale nějakého toho „tydlifidli" jsem byla naštěstí ušetřena. :-) Nebyla jsem úplně nadšená z prokreslování charakterů, Scarlett například je tvrdá a chytrá při svém obchodování dřívím, s každým byznysmenem si hravě poradí, ale když přijde na jednání s Rhettem, je z ní najednou pětiletý zlostný harant, a skočí mu na každý špek? Anebo ta Melanie, z toho jsem rostla. Dejme tomu, že se z nenápadné, nepříliš hezké ženy najednou stala hvězda Atlanty (ovšem ta scéna s hroby, to už bylo příliš), ale když je tak inteligentní, duchapřítomná a odvážná, že když dojde na lámání chleba, vždycky udělá to nejsprávnější, tak není schopna vidět, co má každý den před očima? Myslela jsem, že aspoň na té smrtelné posteli naznačí, že o tom ví, a má pochopení, ale prostě ne. Taky mě mrzelo Rhettovo vidění Ashleye, ke kterému na konci dospívá i Scarlett, takže si myslím, že je to názor samotné autorky. Nepřijde mi to správné, protože i Mitchell několikrát naznačuje, že Ashley a Rhett jsou dvě strany téže mince. Na světě je rozhodně potřeba obou takových povah, není jedna lepší a druhá horší, to je můj názor. Přes tyto výhrady si ta zpráva o člověku, jakou knížka podává, nezaslouží ani o jednu hvězdičku míň.“... celý text
— tereza0319

---

Jih proti severu I.

„Samotnou by mě zajímalo, jestli literatura kdy zrodila ještě nějakou podobnou Scarlett O'Hara, strašnou pipinu a svini, u které člověk přesto nemůže odolat, aby ji měl rád. Nejen ji, vůbec všechny svoje postavy autorka odstiňuje do těch nejjemnějších nuancí, je požitek to číst. Děj se táhne jako žužu, ve stylu života na americkém Jihu, přesně do té doby, než přijde pořádná porce akce. Redukovat tento společensky podvratný historický román na romantickou linku mi přijde jako smrtelný hřích. Popis vztahů mezi otroky a otrokáři je nesrovnatelně zajímavější, překvapivější a vrstevnatější než u Jako zabít ptáčka. Taky je tady dobře vidět, jak jsme my lidi pořád stejní, máme stejné tužby a myšlenky, děláme stejné chyby, říkáme tytéž kraviny, jen kulisy jsou jiné. Rhett Butler - dokonalý a nad věcí vždy a ve všem, co ale udělal při noční cestě do Tara, to mi přijde dost přitažené za vlasy, úplně mimo jeho charakter, nechce se mi tomu věřit. Však uvidím v dalším díle, jak se to vyvine. Jo a rozhodně nesouhlasím s tím, že by Ashley byl nudný.“... celý text
— tereza0319