Smrt na úvěr
Louis Ferdinand Céline (p)
Smrt na úvěr je obrazem autorova neutěšeného dospívání v rodině chudých pařížských živnostníků. Po jejím vydání zaburácela kritika: „fantastická epopej odpornosti a ohyzdnosti“, „nemorální obludnost“, z níž člověka „drtí hnus“. Céline ze svého drsného, ukoptěného dětství strhl obvyklou aureolu „nyvých vzpomínek na dětská léta“ a své pronikavé vidění života promítl i do úděsně upřímného jazyka. Jeho milostné scény na pomezí oplzlosti nám mohou připadat pohoršující či kruté, ovšem krutými je neudělal autor, nýbrž právě život, o němž píše. Mort à credit, vydaná roku 1936 nakladatelstvím Gallimard v Paříži, vyšla v témže roce i česky. K novému vydání připravila, ediční poznámku a vysvětlivky sestavila Anna Kareninová.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1999 , AtlantisOriginální název:
Mort à crédit, 1936
více info...
Přidat komentář
Opět zajímavý literární klenot, naturalističtější než K domovu se dívej, anděli. Mnohým tento text připomíná. Otevřená zpověď o dětství a dospívání na pařížském předměstí.
Ferdinandovo syrové, necudné, morbidní vyprávění mě nelítostně vtáhlo až daleko za plátna surrealistických obrazů Hieronyma Bosche, kde veškerá marnost bytí a bezbřehá bída světa tryská ze všech stran a vsakuje se až do morku kostí...
Z té formy se mi ze začátku bez nadsázky a přehánění motala hlava.
Célinův sekaný způsob psaní, věty jsou chrleny na papír, snad v hněvu či zoufalství a poté se stejnou silou vrhány na čtenáře. Naprosto ojedinělé, rozhodně nesedne každému, já byl nadšen, nicméně úplně pohlcen jsem byl až postupem času, stránek.
Chtěl bych vyzdvihnout Célinův vypravěčský talent, díky kterému dokáže bravurně přenést na čtenáře svůj pohled na svět, lze cítit ten tlak a stres, který vyvolávalo bezcitné okolí a dopadal na Célinovu hlavu. Hlavu plnou strachů, úzkosti ze společnosti, v které nenacházel své místo, která dokáže člověka bez milosti sežvýkat, aniž by stál o to být její součástí.
Další fakt, který potvrzuje autorův um je střídání atmosféry, jež se v knize různě mění, naprosto plynule, například pasáže s rodiči na mě působily nesmírně depresivně, některé zážitky s Courtialem pak vdechly románu humorný opar, byť v pozadí byla stále přítomna marnost, která se táhne celým dílem.
Pokud by se člověk soustředil jen a pouze na jazyk jaký Céline používá, vyzněl by možná jako bezcitný a krutý člověk. Tak to však není, on pouze vykresluje tu svou realitu s upřímností, jaká nemá obdoby, je schopen říct (nejenom) o sobě vše a nic nezamlčet.
Pokud je čtení věnována dostatečná pozornost, dokáže člověk odhalit citlivý charakter jedince, který nezapadl a život ho poznamenal, naložil mu a hluboce se na něm podepsal.
Po dočtení jsem se chvíli nedokázal na nic soustředit, smutná a silná kniha.
Malá ukázka:
Já jsem nechtěl už nic než odjet, a co nejdřív, a už žádné řeči neslyšet. Hlavní není vědět, má-li člověk pravdu nebo ne. To opravdu nemá žádný význam... Hlavní je donutit svět, aby se o vás nestaral... Všecko ostatní je svinstvo.
(Jo a vydání od Atlantisu je naprosto perfektní po všech stranách, skvělá práce grafikova/typografova.)
Ferdáček je vskutku živelný vypravěč, který za svou lidovostí až vulgaritou chce jakoby skrýt svůj nesporný talent, ale kdepak, na mě si nepřijde! - Ovšem, abychom nepropadali příliš bezhlavé euforii: Ferdík, když se rozcamrá, tak je mu někdy jedno o čem. Na četných stránkách dokáže např. popisovat, jak manželka nadává manželovi, a takové odstavce a stránky se prostě přeskakují.
Horečnaté, agresivní, nenávistné, lidské, snové. A další přídavná jména. Pro mě jednoznačně nejleoší Céline, který člověka zaplaví jako zimnice, srazí na kolena přívalem slov, odstavců, vizí, proroctví, vzpomínek, nadávek i postřehů. Vždy, když Célina vytáhnu, vím, že si nechám s nesmírnou vervou mlátit do hlavy, až mi pulzuje za očima krev. A tahle kniha to dokáže nejlíp ze všech. Fyzicky náročná četba.
Štítky knihy
francouzská literatura dospívání
Autorovy další knížky
1995 | Cesta do hlubin noci |
1996 | Od zámku k zámku |
1939 | Škola mrtvol |
1999 | Smrt na úvěr |
1998 | Skočná |
Četl jsem v lednu - únoru roku 2005. Toho času "na pracáku". Můj nejsilnější literární zážitek. Byl jsem naprosto pohlcen.