To nejlepší ze Silverberga přehled

předevčírem

Klasická cesta po schodišti do sklepa.
Je docela dost autorů, jejichž raná díla mi vyhovují více než ta pozdější. Silverberg je jedním z nich.
Hned zkraje na mě vybaflo několik skvělých povídek a já se rozplýval nad jednoduchostí, úderností, nápady... Říkám si: Sakra, takhle má vypadat žánrová povídka, škoda, že jich od Roberta nevyšlo víc.
Jenže s postupem let se začalo autorovi zdát, že jeho dosavadní tvorba je ve stínu jeho spisovatelského ega. A začal se rozplizávat. Místo příběhu se začal pitvat ve vztazích, místo zápletky zvolil spíš jen kulisu, opustil akci na úkor filozofování. Tahle poloha už mě nebaví.
Zvláště v povídkové tvorbě by měl být každý autor logicky trochu pestřejší, ale přechod z šedého koberce na tmavě bílý opravdu moc nepomůže.
Co mi na knize postupem času vadilo nejvíc, byly nesoudné a samochvalné autorské komentáře k jednotlivým dílům. Tím u mne R.S. klesl ještě o úroveň níž. A už jsem v tom sklepě...

20.11.2024

Sama se divím, že se mi z celé knížky líbily jen dvě povídky, některé jsem ani nedočetla. Přitom je Silverberg jeden z mých oblíbených autorů. Tak si troufám říct, že tyto povídky určitě nejsou to nejlepší. Nejlepší jsou jeho knihy: Dítě času, Muž v labyrintu, Skokani v čase, Umírat nitru... V těch jsem si přišla na své.