Proti proudu času přehled

02.08.2024

Na knihu jsem narazil v antikvariátu, zaujala mě polonahá dáma na přebalu. Prsa a sci-fi? Jasná volba. Příběh je jednoduchý a celkem zábavný, i když vlastně ne příliš originální a popravdě dost pubertální. Mladík, Jud Elliott, se hned po škole nechá najmout do agentury organizující výlety pomocí strojů času do minulosti k významným a méně významným událostem. A protože je vystudovaný historik specializující se na Byzantskou říší, Byzantská říše je přesně místo, kam se s ním čtenář podívá. Je to zábavné, má to spád, byť zpočátku chvíli trvá, než děj najede na provozní tempo. Polonahá dáma na přebalu slibuje mnohé a přesně to také čtenář vrchovatě dostane v podobě spousty sexu, erotiky, zase sexu, někdy téměř porna, i když ne explicitního, nahých žen, otrokyň, a zase sexu všeho druhu. K protagonistovi jsem si cestu nenašel, je to trochu ňouma a vyloženě mě štvalo, že mu nedocházeli všemožné časové paradoxy. I když někdy jsem měl pocit, že se do vlastních časových paradoxů zamotává i sám autor, zejména závěrečná motanice je zvlášť náročná na rozmotání a z neustálého skákání tam, zpět, tam, zpět, tam, zpět popravdě trochu bolí hlava. Nemohu se ubránit dojmu, že se autor inspiroval u Andersonovi „Stráže času“, a naopak, že posloužil jako inspirace pro Crichtonův „Proud času“. V každém mě to nicméně ve finále celkem bavilo, je to čtivé, je to divné, je to bizarní, je to zábavné, závěr je super intenzivní a jako bonus výlet do Byzantské říše a sex s jednou císařovnou.

13.03.2024

Tato kniha by si skutečně filmovou adaptaci zasloužila. S cestováním časem zachází hodně chytře a prostě vás vtrhne. Taky byla jednou z prvních, které mě opravdu pohltily. Děj je docela komplikovaný a bohužel to neskončí tak, jak bychom si asi přáli. I z toho si ale lze vzít ponaučení. :)