Léto s Káťou přehled

03.11.2020

Poněkud váhám s hodnocením - není to Šibumi, ani obsahem, ani rozsahem, ani rozmachem a hloubkou. Navíc je to příběh z léta před Velkou válkou (tedy první světovou) a tváří se, jakoby byl napsán někdy těsně poválečně, a přitom stylem jde (občas) spíš do viktoriánské éry, ovšem obsahově je to vcelku moderní psychothriller (rozhodně ale ne horor, jak někteří knihu častují). Dlouho se nic neděje, jen různé tajemné náznaky, až ten závěr rozboří vše, a těch poškozených myslí a zlomených srdcí, co po sobě nechá. Čtivé, krátké, depresivní.
Trevanian si opět nenechal ujít příležitost uvést čtenáře do obrazu (svých milovaných) Basků - na výroční slavnosti poukázal jak na jejich charakter ("Muži nikdy neodpouštějí. Nikdy."), pověry, současnost a minulost, vztahy k cizincům, penězům a tradicím, a to bylo velice povedené (celý příběh se odehrává na francouzské straně Baskicka, v Salies). Pár zajímavých postřehů o morálce, křesťanské morálce (zpověď jako prostředek k vyprázdnění místa pro další hříchy) a životě. Jinak nemůžu říci, že by mne příběh zvlášť uhranul, nicméně pro autora mám slabost, takže 75%.

"Je v přirozenosti věcí, že vedou k jiným věcem."

"Klevetění dává našim ženám příležitost okusit lákavého hříchu bez nutnosti pokání, hříchu, který nikdy nezažijí z první ruky, jelikož jsou chráněny před pokušením nedostatkem odvahy, nedostatkem představivosti a nedostatkem příležitosti - kteréžto nedostatky vidí jako důkazy své morální bezúhonnosti."

"Nikdy jsem nepřemýšlel o lásce jako o něčem, co jedna osoba cítí k druhé. Vždycky jsem lásku chápal jako stav, situaci mimo ty dva lidi, jakési společné útočiště, kde oba nalézají útěchu a jistotu."

"Ohavná medicína, já vím. Ale moji pacienti by nevěřili, že je účinná, kyby byla chutná. Asi to nějak souvisí s křesťanskou domněnkou, že potěšení je špatné a bolest povznáší."